RODINAVEZLINE.CZ - portál pro rodiny ve Zlíně a okolí

dnes má svátek:
zítra má svátek:

ONLINE PORADNA

Poradna slouží k podání prvotní ínformace. Nikdy nemůže nahradit osobní kontakt. Nejlepším způsobem řešení vztahových a psychických problémů je psychoterapie. Chápeme tuto poradnu jako způsob, jak prolomit ledy. Když seberete odvahu vyhledejte spíše osobní kontakt. Pokud jste z daleka, zanechte na sebe kontakt a pokusíme se zajistit terapeutické pracoviště, které je k vám co nejblíže.

- - -Jan Vodák, Ph.D. pedagog, rodinný psychoterapeut

Psychoterapeut zabývající se rozvojem mezilidských vztahů v osobním i v profesním životě. Své dovednosti v oblasti rodinných vztahů opírá především o výcvik v párové a rodinné systemické terapii. V průběhu své odborné praxe působil jako rodinný poradce, pedagog a duchovní. V současnosti se věnuje v Praze a ve Zlíně poradenství rodinám, párům i jednotlivcům a koučování. Již dlouho předsedá občanskému sdružení Via Sophiae se zaměřením na péči o rodinu.

Jan Vodák odpovídá postupně, odpověď na váš dotaz zde najdete během několika dní.


se ptá:
Dobrý den, Chtěl bych poprosit o radu ohledně bývalé přítelkyně Ta i přes muj nesouhlas nastěhovala přítele mojí dcery do pokojíčku je Jí teprve 16 let tak si myslím že to snad ani prostě nemuže myslet vážně no a hned po týdnu se mnou přestala uplně komunikovat jak Ona a Hlavně moje Dcera jsem z toho uplně na dně a držím se zuby nehty abych tam nezašel osobně tomu prostě zabránit abych to ale neudělal ještě horší bych se snad ani neudržel víte co Děkuji Vám moc za Jakoukoliv Odpověd
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milý pane,

změny ve vztazích přinášejí mnoho problémů v rodinné komunikaci.

Myslím si, že byste měl dát na své pocity a sjednat si doma pořádek tak, aby jste Vy i Vaše dcera měli zajištěn bezpečný domov. Někdy dát na své pocity a třeba i vybuchnout je prospěšné k řešení věci.

Když budete potřebovat, dostavte se osobně.


Erin se ptá:
Dobrý den,pane Vodák. Prosím vás, mám dotaz- přítel se se mnou rozešel po 9 letech,a hned za 3 týdny se vrátil k bývalé přítelkyni,dnes je to měsíc ,co už jsou spolu,prošla jsem si opravdu depresí,ale nyní je mi o něco lépe. Chci se optat, zda-li jsem nějaká špatná,z jeho úst sobecká,když si nepřeju aby ona našemu 5 letému Synovi, kupovala dárky a něco mu dávala. Ještě ho ani neviděla,teď je Všechno úplně nový,mne to bolí, jelikož jeho pořád miluji, a to že se vrátil k bývalé partnerce,je velmi těžké pro mne. Jsem opravdu sobecká,když si nepřeju,aby se ona s mým synem vůbec nějak prozatím seznamovala, či mu kupovala dárky?? Myslela jsem,že když jsou tedy spolu a vědí že mne to bolí,že Malého z toho prozatím vynechají,aspoň pár měsíců. Né oni jsou spolu 3 týdny a už ona malému kupuje dárky. Poraďte mi prosím. Nevím si rady. Velmi vám děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Erin,

nejsem příznivcem četných změn v partnerských vztazích, protože dochází k neustálým navazováním a přerušováním vztahům a mnoha zbytečným zraněním.

Bohužel neovlivníte to, jaké dárky dostane od přítelkyně. Věřte tomu, že žádným dárkem se vztah koupit nedá.

Naplánujte si takové společné dny se synem, aby byly příjemné stráveny jak pro Vás, tak hlavně pro něj. Jako rodičové, kteří máme dítě v péči musíme nastavovat hranice a dítě vychovávat. Neenchte se stáhnout do zbytečných rozepří a dbejte na to, aby měl s Vámi syn spojené i příjemné prožitky.

Kdybyste něco potřebovala, ozvěte se osobně.


se ptá:
Dobrý den,jsem s přítelem už rok a 3 měsíce. Ze začátku byl milý,staral se o mě a každá hádka ho rozbrečela. Posledních 6 měsíců se chová příšerně. Lže mi,ikdyž vím pravdu,pomluvá mě,nadává mi. Za poslední měsíc mě tolik ponížil,že na mě poslal svého kamaráda,aby mě seřval. Jediný o co se zajímá je počítač a mě radši pošle k čertu..dnes ráno mě seřval za to,že chci miminko...nevíte co mam dělat? Předem děkuji za odpověď. Nelly
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Nelly,

vůbec nedokážu na dálku takto poradit. Nejlépe by bylo, kdybyste se zastavila osobně. Nerozumím tomu, chování Vašeho přítele ani tomu, co vše vás spojuje.


Eva se ptá:
Dobrý den, 13. letý syn se mi dost často ptá zda ho mám ráda, jestli nejsem naštvaná. Vysvětlila jsem mu, že je moje sluníčko a i když musím chodit do práce a není tolik času pořád na něj myslím. a o víkendu si užíváme, že můžeme být spolu celý den. Trápí mě, že neví jak je pro mě i manžela důležitý, vždy si najdu chvilku obejmout, pomazlit. Je to naše jediné vymodlené dítě. Děkuji Eva
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Evi,

nic nenahradí čas, který máte strávený osobně s dítětem. Výchovná opatření, která musíme uplatňovat, někdy nejsou dětem srozumitená. Určitě by bylo dobré, kdyby syn VAšim postupm rozuměl. TAké by bylo dobré najít si denně aspoň několik minut, které s ním nerušeně (bez mobilu) strávíte.


Věrka se ptá:
Vážený pane doktore, prosím o radu.Jsem 15 let rozvedená (psychické a fyzické týrání). Až letos se mi podařilo od sebe odstřihnout svého bývalého. Myslím tím dostat ho z hlavy. Panika mne přepadne vždy, když ho synové chtějí pozvat na společné Vánoce. Celý rok jsem statečná, ale toto mi vždy podlomí kolena. Radši bych Vánoce zrušila. Všichni jsou hodní a myslí to dobře.Jenom mě je z toho úzko a nikdo mně nechápe. Cítím se provinile, že to všem kazím.Děkuji za radu.V.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Věro,

určitě není rozumné trávit vánoce spolu s rozvedeným mužem.

Děti nechápu, co jste musela prožít a nemáte šanci jim to vysvětlit. Ani bych se nepokoušel jim to vysvětlovat, aby se nenarušoval jejich vztah k otci. Na druhou stranu si střezte svůj domov tak, abyste doma byla vždy v bezpečí.


Jakub(24) se ptá:
Dobrý den,chci se zeptat co mám dělat nebo jak postupovat když přítelkyně se nechce starat dítě. 3letá holčička má strach z jejího nového přítele protože pije a neumí se chovat,bojím se abi neublížil malé.( Přitelkyně(23) a 3letá holčička se odstěhovala s novým přítelem do bytu a žijí spolu už cca 6 měsíců.Rád bych si jí vzal k sobě ale já bydlím u tety kam by se už nevešla.Oba jsme se shodli že by jsme jí dali do péče mé Mamince a ona s tím souhlasila.Ale ptala se a co finance ?Kolik může dostat od státu?Děkuji za odpovědi.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milý Jakube,

zařiďte si bydlení tak, abyste mohl zajistit prostor pro svou dceru. Určitě si zaslouží zázemí i rodiče, kteří se o ni chtějí starat.


se ptá:
Dobry den mel BYCH dotaz. moje soucana manzelka ma dva syny predchoziho manželstvi a jednoho syna mame spolecneho. Chtel bych se zeptat jestli je mozne aby muj syn byl podobnej synovi z predchoziho mazelstvi dekuji za odpved.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milý pane,

jelikož majií Vaší synové společnou matku, měli by být na ni podobní. Z toho vyplývá i určitá míra podobnosti mezi sebou.


se ptá:
Dobrý den ,měla jsem přítele 6 let žil s námi ve společné domácnosti odešel po hádce nyní se chce vrátit ve vzteku jsme si navzájem dost ublížili ale ve vzteku udělá hodně lidí hlouposti které by jinak neudělal po 3 měsících se chce přítel vrátit máme se stále rádi ale problém je že můj syn kterému je 18 let ale studuje tedy žije se mnou mi dal ultimátum bud já nebo on a já nevím co dělat přítele mám ráda ,ale syn je pro mě celý život zlobí se na něj ,ale podotýkám nikdy nám fyzicky neublížil .děkuji za odpověd.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní,

je to těžké dilema.

Určitě by bylo užitečné projít rodinnou terapií, abyste dala dopořádku vztahy mezi synem a vaším partnerem.

Synovi vysvětlete, že nechcete žít sama a ho budete míát pořád ráda. PArnter by měl také vědět, že kvůli hloupostem se žena neopouští. A co třeba zkusit svatbu, aby to s tím rozcházením nebylo tak jednoduché?


mx1 se ptá:
Dobry den. Mam s pritelem krasny vztah ale po intimni strance mame velke problemi.on na to nejak neni.kdyz nezacnu ja tak se nic nedeje i nekolik dni a ted je to vubec nejhorsi.od doby co jsme zacaly planovat dite vubec nema zajem.ale tvrdi ze ho chce.muzete mi nejak poradit? Preji hezky den...
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní,

sex je podstatným prvkem partnerského vztahu. Možná by bylo dobré navštívit sexuologa. Ten Vám může pomoci s řešením této oblasti.


andrea se ptá:
dobry den chcela by som sa opytat mam priatela a mame spolu syna budu za mesiac 3.a uz ma nebavy sa stale dohadovat s priatelom o tom ze pije (potajme).inak sa celkom o syna stara ale to ma uz nebavy vždy ked mu poviem ze z neho "razí" tak my povie ze to nieje tak ze si dal trosku piva...... lenze uz som niekolko krat nasla schovane pivo alebo som ho aj nachytala jak pije a ked som mu nieco na to povedala tak ja som bola este ta zla.zijeme tu v cr syn sa tez narodil tu.uz neviem co mam robit poradte my prosim.dakujem za odpoved
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Andreo,

alkoholismus je nemoc. Ti, kdo jí jsou zatíženi, často si ji nechtějí přiznat.

Výborné by bylo, kdybyste ho přesvědčila k léčbě s touto nemocí.


jitka se ptá:
Před 20 lety se manžel setkal poprvé se svojí sestřenicí z Ameriky a spojilo je prý neštastné jeho i její manželství( já netušila manželský problém), které vyústilo potomkem, připsaným na manžela sestřenice. Nevěděla jsem o tomto vztahu po celou tuto dobu, pro příbuzenský vztah jsem nepojala podezření..Nyní, je nám oběma přes 60 let, jsem odhalila tuto skutečnost. Po celou dobu docházelo k občasným návštěvám a časté komunikaci(počítač, mobil) Manžel mi sdělil, že jejich vztah je ukončen,nadal žádost o rozvod se mnou , ale ne vztah sestřenice-bratranec. Toto pokračování se mi nelíbí, uráží mne, beru to jako drzost a výsměch. manžel mne posílá na léčení, protože je to prý minulost. Když minulost, pak nevidím důvod k dalším kontaktům, nepřihlíží se k mým pocitům, ospravedlňují se příbuzenstvím, ale to dle mého názoru už prostě není a vztah takový už být ani nemůže.Chci uvažovat rozumně,tj. v manželství zůstat, ale samozřejmě těžko důvěřovat a bojím se přetvářky. nedůvěra je veliká.Manželství doposud bylo klidné, ale dnes už vidím, že se dalo žít jinak, kdybychom, hlavně manžel, našel odvahu naše manželství řešit. Skrývání viděl jako pozitivní pro nás, ale takto bych to akceptovala, kdyby konec byl opravdu definitivním koncem bez dalších kontaktů. Toto ovšem manžel nikdy nepřipustí, kontaktovat se budou dál alespoň nyní písemně. Chci snad něco, na co nemám právo?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá JItko,

VAše manželství zatížila nevěra. Bohužel. Zdá se mi, že po letech manžel chce kontakt alespoň v písemné podobě udržovat. Není to sice vůči Vám ohleduplné, ale zkuste najít způsob, jak ho v tom omezíte. Mlžná si spíše najděte radosti, které vám život udělají příjemnějšími a zkuste najít někoho na jehož názor dá.


se ptá:
Vazeny pane doktore,obracim se na Vás s dotazem. Je mi 37,jsem rozvedena a z prvního manželství mam 2 syny(14 a 10 let). Mladší synek je velice emapicke, vstricne , nekonfliktni dítě.Troufam si říct, ze máme spolu velice blízký vzah. Aniž bych s nim řešila, ze bych někdy s přítelem plánovala jeste dítě, kdyz několikrát přišel od táty, zle na mne vystekl:"Jestli budeš mít někdy dítě,půjdu k tátovi." Vim, ze to prameni z neustálého postvavani bývalého manžela proti mne.Prosli jsme si tím celkem intenzivně během rozvodu, kdy starsi syn byl i proti me. Ale casem vse prokouknul a situace se uklidnila. Mladší syn stal vždy při me. Proto mne jeho výroky až resi. Vždy na to reaguji , ze i kdybych dítě mela, on bude porad můj Vojtik a tom se nic nezmění. I jsem se vždy snažila " prihodit"něco pozitivního, ze nebudu muset chodit do práce, budu ho brzy vyzvedavat, atd. Odmítal. Asi pul roku po této nasi slovní potycce jsem otehotnela. A skutecne se bojím mu to oznámit. Nevím jak a hlavně jak reagovat, až začne svoji vetu ,ze půjde k tátovi. Udelala jsem chybu , ze jsem nevyslechla jeho "vyhruzky"? Pritel deto nema a chteli jsme. Jen jeste podotykam, ze s přítelem mají výborný vztah. Jsou z nich bezva kamarádi . Dekuji za Vasi odpověď Lucie
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Lucie, díky za důvěru. Váš bývalý manžel Vás skrze syna vydírá a má na Vás vliv. Určitě byste měla udělat něco proto, aby váš bývalý muž na vás vliv měl. Určitě si musíte vztah k synovi nastavit tak, aby vás nevydíral. Doporučoval bych konzultaci s rodinným terapeutem. Určitě bude potřeba, aby Váš syn věděl, že o Vás nepřijde a dítě bude i pro něj příjemné a užitečné. Přeji Vám, abyste tuto situaci vyřešila. Pokud budete potřebovat více podpory, obraťte se na mne osobně.


Terka se ptá:
Dobrý den pane vodák chtěla bych se zeptat měla sem přítele sice rok a půl ale znali sme se od učňáku teď si našel jinou a mě to stále bolí ale život jde dál já za pár dnů budu mít 33 a pomýšlím na rodinu co mám dělat děkuji předem za odpověď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Terko,

samozřejmě je těžké projít rozchod. Pokud se Vám však nedaří od bývalého partnera odpoutat, bylo by dobré navštívit psychoterapeuta, kderý vás může odloučením odborně vést.


se ptá:
dobrý den,mám dotaz.přítel se kterým žijí již 15let.má syna už s předchozího vztahu který již nabyl plnoletosti,stále studuje a přítel řádně platí výživné a i něco navíc .syna vyděl naposledy když mu bylo 1rok bývalá přítelkyně si nepřála aby udržovali spolu jakýkoliv kontakt.dárky vyhazovala oknem dopisy i pohledy vždy hned vyhazovala a dokonce teprve nedávno syn zjistil kdo je jeho otec.ale stále se ani nepozdraví což je celkem logické když se vlastně vůbec neznají.ráda bych se zeptala jestli je možno se obrátit na nějaký patřičný orgán který by styku nějak napomohl.přítel má dané soudem že může syna co 14dní navštěvovat ale matka tomu vždy bránila až přítel polevil.moc děkuji za radu
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní,

z Vašeho dotazu jsem nevyčetl, co chce Váš syn. Je již plnoletý. Pokud otec platí výživné, plní své povinnosti. To, že si nechá mluvit do vztahu se synem je tryskní. Má právo syna vidět, avšak tohoto práva nevyužívá. Pokud nebude chtít váš syn, do ničeho bych nikoho netlačil.


zuzana se ptá:
Dobrý den, s manželem jsme necelé 3 roky svoji. Máme 2 letého syna. Již od začátku vztahu byly drobné problémy v komunikaci a domluvě. Teď je to ale pro mne už velmi těžké a nevím jak řešit naší situaci. Manžel je velký cholerik a často zvyšuje hlas,používá sprostá slova i před synem, často dělá "scény", kvůli ( z mého pohledu) maličkostem. Tzn.že si bere syna a chce s ním jet pryč, nebo mi vezme klíče od auta atd. Nedokážeme se spolu domluvit na základních věcech, nemáme společnou představu o budoucnosti... Hodně často se hádáme, nebo spolu vůbec nemluvíme. O syna a domácnost se starám víceméně já. Manžel tráví čas po svém, já se synem. Veci, které mi vadí manžel nedokáže respektovat nebo dodržet naše dohody. Já jsem spíše flegmatik a rozhodně ho taky spoustou věcí štvu. Nevidím chybu jen na jeho straně. Ale jsem z této situace dost zoufalá a nevím jak mám postupovat. Poradíte? Děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Zuzano,

ačkoliv váš dotaz je poměrně obsáhlý, spousta informací v něm chybí. Pro účinné řešení doporučuji osobní konzultaci s psychologem, či psychoterapeutem a celou strategii řešení nastavit tak, aby došlo k naplnění Vašich tužeb.


Dobrý den.Jmenuji se Karla a jsem matkou 14.náctiletého syna. se ptá:
Můj chlapec má vážný problém ve škole.Před rokem jsem zjistila že můj syn byl ve škole šikanováný.Celou věc jsem řešila s třídní paní učitelkou.Ovšem nedošlo k nějaké zásadní změně.Lidově se tomu říká do mého chlapce spolužáci střílí.Situace se tak vyhrotila,že syn má strach už chodit do školy.Před příchodem do školy se rozpláče začne se třást azůstane stát ve dveřích.Navštívila jsem i obvodní lékařku aby mi pro syna dala nějaké léky na zklidnění ona ovšem toto odmítla.Celá věc je na mrtvém bodě.Chlapec málo chodí do školy má zdravotní problémy.Je bledý,bývá mu špatně.I když jsme nechali udělat vyšetření obvodním lékařem žádná nemoc se nepotvrdila.Chlapec je nápadně bledý, hubený, často mu bývá špatně a trpí zácpou.Prosím porad´te mi jak bych mohla synovy pomoci.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní Karlo,

určitě by bylo užitečné posilovat sebevědomí Vašeho syna. Nevím, nakolik je pro něj únosné setrvat v této škole. Následně pak posilovat sebevědomí tak, aby se nestával tak dobře terčem útočníků. K tomu však potřebuje pohodu a klid. Škola pravděpodobně v tomto případě neumí se šikanou pracovat. Doporučuji pracovat na posílení vlastními silami nebo s podporou odborníka - školního psychologa, či psychoterapeuta.


se ptá:
Dobrý den! Tráoí nás starosti se synem, má 22 let a před vánocemi odešel z VŠ (nebavila ho a vadilo mu ubytování na kolejích). Řekli jsme mu, že musí tedy chodit do zaměstnání, ani ne 1 měsíc byl na ÚP a potom nastoupil na brigádu, kt. má až do konce května. Nyní si podal přihlášku na VŠ, ale vůbec se nepřipravuje na přijímací zkoušky (přihlášku si platil sám) a doma se vůbec neprojevuje, spíš negativně, schválně chodí po domě tak, abychom se míjeli. Úplně cítím, jak mu je naše přítomnost protivná a tak se mu taky vyhýbám. Nejvíc nás mrzí, že začíná propadat nějaké depresi, nebo co to je. Vyznačuje se to tím, že nikam nechodí ( ani na sport ve středu, ani nikam do společnosti ). Max. jde na ryby, pokud mu to počasí dovolí. Další co mě nejvíc trápí je, že má před námi průpovídky typu: co mám ze života, mě to nebaví a nejlepší roky jsem si už odžil, to je asi jediné co na nás promluví a to ještě ráno ve spěchu na autobus např.Našla jsem mu knihu od Moodyho - Život po životě. Prostě ho nic nebaví a o nic neprojevuje zájem, na otázku čím se chce v životě živit odpovídá pokrčením rameny. Někdy také poslouchá přednášky p. Duška, které nám i pouštěl ze záznamu, ale já ani manžel se moc sjeho názory neztotožňujeme, nicméně jsme si pořad vyslechli bez nějakých zvláštních komentářů. Pokud byste věděl jak se k synovi máme chovat, budu ráda za každý podnět.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní, máte dospělého syna a bylo by dobré, aby věděl, že je jen na něm, aby si zařídil život tak, aby ho bavil. Doporučuji, pokud nebude přijat na školu, najít levné ubytování a nechat ho postavit se na vlastní nohy. Je možné, že pak deprese ustoupí. Pokud budete pořád přemýšlet, jak mu pomoci, paradoxně depresi posilujete.

Proto doporučuji, zkuste nedělat vůbec nic a nechat ho stát se zodpovědným sám za sebe.


Barbora se ptá:
Dobrý den, Jmenuji se Barbora a je mi 18 let, studuji 3. rokem střední školu a chtěla bych se s Vámi podělit o můj problém, který už nevím jak řešit. Oba moji rodiče jsou moji vlastní, mamce je 40 a tátovi 45, mám vlastního brášku tomu je 11. Problém je v tom, že bych toužila se trochu osamostnanit a mít špetku soukromí, protože si myslím že na to mám právo. Snažila jsem se několikrát s rodiči mluvit ale vždy se pohádáme a věc je dořešena tím, že pokud bydlím pod jejich střechou budu poslouchat jejich pravidla. Vadí mi že mi rodiče nedopřejou žádné soukromí a stále se ke mě chovají jako bych byla "malá" holka. Když se mi nedaří ve škole - dávají mi domácí vězení i když ven nechodím, protože nemám žádné kamarády se kterými bych šla ven (spíše mám kamarády se kterými si píšu na facebooku) a když už mi někdo napíše že by jsme mohli jít ven - samozřejmě nějaký spolužák / spolužačka nebo někdo z praxe že by jsme mohli jít na kávu, radši řeknu že ne, že mám učení do školy, nebo se vymluvím na něco jiného. Protože rodiče na mě pak špatně koukají a pořád mi to vyčítají že se tahám s nějakýma klukama, kašlu na školu, že budu doma a nebudu nikde courat. Když už někam náhodou jdu - tak jednou za půl roku, následuje výslech, kam, s kým, proč, na jak dlouho, samozřejmě chtějí dotyčnou / dotyčného vidět a nedej bože abych u někoho spala. Přitom ostatní v mém věku chodí i na diskotéky, na které jsem v životě nebyla. Kdysi jsem měla přítele, byli jsme spolu rok a půl ale nikdy jsme spolu nespali, bála jsem se že by se na mě rodiče pak špatně koukali. Byl to hodný kluk ze slušné rodiny - syn máminé kamarádky, proto mi byl taky dovolen. Ale postupem času našim začalo vadit že jsme o víkendy jednou u nás, jednou u nich a tak jsme se rozešli protože mi pořád nadávali že doma otravujeme a že chtějí mít soukromí a že jim to vadí. Dostala jsem zakázáno kohokoliv vodit domů natož kluky, že nám nikdo nebude vyzitírovat barák. Proto jsem od té doby ( bylo mi 15 let) žádného přítele neměla, s nikým jsem nespala a nemám žádné kamarády, protože jen chodím do školy a učím se. Pokoj mám dohromady s bratrem, v pokoji nemáme dveře a hned vedle je obývák, nemám žádné soukromí. Záchod a koupelnu máme dohromady, takže i když se koupu pořád někdo leze do koupelny že potřebuje na záchod nebo si vyčistit zuby, takže prakticky všichni ví jak v 18cti vypadá mé tělo včetně 11 letého bratra. Nikdo z nich nerespektuje mou prosbu aby aspoň po dobu toho co se koupu 15 minut, nikdo nelezl do koupelny, nebo aspoň zaklepal. Když jsem si volala asi 3x na skype s bývalým kamarádem ze ZŠ pokaždé jsem se hrozně bála co mi rodiče řeknou (samozřejmě vše co jsem říkala slyšeli protože mě furt kontrolujou a poslouchají a do obýváku který je vedle pokoje je vše slyšet ).Po ukončení hovoru zase výslech, s kým jsem si volala, odkud je, ať na žádného frajera ani nemyslím že mi to nebudou trpět. Jsem smutná z toho, že nemám žádné kamarády, furt se musím jen učit, a i přes to že mi je 18 nemám vůbec žádné soukromí, že se nemůžu chodit bavit, že "nemůžu" mít přítele - a ani nechci, protože mám prostě strach, že nemůžu jít s kolegy z praxe jen tak na kafe bez toho aby mě rodiče vyslíchali jak dvanáctiletou holku. Potřebuji poradit jak se k rodičům zachovat, aby mi dali trochu volnosti a respektu a začali semnou jednat jako s dospělým člověkem. Ještě bych zmínila že jsem byla vždy hodná a poslušná, nikdy jsem neutekla z domu, nekouřím, nepiju a ani mariahuanu a podobné látky jsem nikdy nezkusila. Ve škole mám prospěch dobrý - na vysvědčení v tomto pololetí tři trojky. Budu vděčná za jakoukoliv radu byť sebemenší, hlavně když mě posune aspoň o kousek dál :) S přáním pěkného zbytku dne Barbora.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Barboro,

nedá se nic dělat, ale úplné soukromí budete mít, až budete žít ve svém. Možná by vám pomohlo jít do vzdálenější školy, abyste byla na internátě. Nebo na vysokou, abyste byla na koleji. Pokud se vám to nepodaří, budete muset si zajistit soukromí sama.


Karolína se ptá:
Dobrý den, poznala jsem muže, zamilovali jsem se do sebe, on je ženatý ale v manželství nespokojený, v dubnu jsme se poznali, v květnu jsme si spolu pronajali byt, vše bylo nádherné. A v tomto měsíci podal i žádost o rozvod. V červnu jsme byli na dovolené. Po dovolené řekl že mu chybí manželka a vrátil se k ní. Po třech dnech chtěl znovu mě, takže jsme se scházeli. Řekli jsme si, že na něj půl roku počkám. Celou dobu jsme se intenzivně scházeli. Po měsících se vrátil ke mě a po Vánocích se opět vrátil k manželce s tím, že mě už nemiluje a definitivně se vrací k manželce. Po týdnu mi opět volá a říká, že mě miluje a je nešťastný s celé situace. Moc ho miluji on mě také. Jejich manželství skutečně nefunguje už spoustu let ( spí odděleně, nepovídají si, společně netráví volný čas,... ), i přesto jak mi moc ublížil ho velmi miluji a vždy bych ho vzala zpátky. On v tuto chvíli velmi nešťastný u celé situace, a neví jak dál. Prosím o radu zda mám čekat zda či nikoliv. Děkuji za radu
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Karolíno,

obávám se, že jste poměrně dost riskovala tí, že jste si začala se ženatým mužem. To, že to v manželství nefunguje je častý argument k navázání alternativního vztahu. Nejlepší bude, když mu dopřejete si dát své manželství dohromady tak, aby bylo funkční. Jakýmkoliv alternativním vztahem se manželství kazí. Vy zkuste hledat někoho, kdo je nezadaný. Nikoho nezachraňujte. Hledejte šťastného svobodného chlapa.


se ptá:
Dobrý den, poznala jsem muže, zamilovali jsem se do sebe, on je ženatý ale v manželství nespokojený, v dubnu jsme se poznali, v květnu jsme si spolu pronajali byt, vše bylo nádherné. V červnu jsme byli na dovolené. Po dovolené řekl že mu chybí manželka a vrátil se k ní. Po třech dnech chtěl znovu mě, takže jsme se scházeli. Řekli jsme si, že na něj půl roku počkám. Celou dobu jsme se intenzivně scházeli. Po měsících se vrátil ke mě a po Vánocích se opět vrátil k manželce s tím, že mě už nemiluje a definitivně se vrací k manželce. P
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní,

asi to byl nerozum něco si zařínat se ženatým mužem. Je to sice pěkné dobrodružství, ale obávám se, že za to, co jste na počátku vybrala, teď odnášíte náročnou daň. Co dál? Jste ochotna mu pomoci narovnat vztah k manželce? Nebo si myslíte, že po chvilce nebude opět nespokojený i s vámi? Oznámil Vám, že se definitivně vrací ke své ženě, tak to respektujte a hledejte radši někoho volného.


Eva se ptá:
Dobrý den, moc prosím o radu. Jsem 12let vdaná, máme dvě děti - 12 letého Marka a 8 letou Adélku. Před svatbou jsme spolu chodili 9 let (já se chtěla tak po 3 letech vdávat, on o tom nechtěl mluvit, chodila jsem s ním ty další dlouhé roky dál (teď vím, že to nebylo moudré, ale rozvádět se nechci, spíše chci změnit co se dá a manžel to chce také ..), pak jsem otěhotněla a vzali jsme se. Z tohoto těhotenství se nám narodil syn. S manželem si v pár věcech věcech nerozumíme, především ale ve výchově, často jsme se hádali, když byl syn malý (asi od jeho 2 let), pak se narodila dcera a na chvíli hádky ustaly. Hádky se vrátily cca před 3 lety. Nyní se s mužem už nehádáme, ale tolik cítím, jak jsme dětem ukázali špatné chování. Mrzí mne to a chci se s Vámi poradit, zda to jde spravit - především u syna, dcera je taková radostnější, spontánnější..ale samozřejmě i u ní. Chci, aby byly děti spokojené a měly rády svůj život. Poradíte mi prosím, zda to jde (i ve věku synových dvanácti?) a jak? Jsem zastáncem názoru, že o problémech se má mluvit a najít schůdné řešení, manžel vždy spíše o nich mluvit nechtěl a dělal, že nejsou. S mojí cholerickou povahou mně to velice zlobilo a nezachovávala jsem ten důležitý klid, hádali jsme se často i před dětmi.. Tolik z toho mám špatné pocity, špatně spím, trápí mne úzkosti a strachy a stále nad tím přemýšlím.... Byli jsme i v poradně několikrát (od roku 2011 jsme vystřídali 3 terapeuty), ale nepomohlo to, spíše se vše zhoršilo. moc děkuji a přeji pěkné zimní dny , Eva
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Evi,

určitě by stálo za to přistupovat k věci komplexně. Určitě se dá pracovat na společném řešení. Odhodlání máte. Jen jde o to, zjistit, co se v minulých řešeních neosvědčilo. Předpokládám, že váš partner je introvertní a bude mu trvat, než k někomu získá důvěru. Na druhou stranu bez komunikace z jeho strany, nedocílíte naplnění jeho potřeb.

Samozřejmě pořád sklízet neúspěch z pokusů je nepříjemné. Vaše rozdílné povahy mají obrovskou výhodou v tom, že se doplňujete. Někdy se vám však stává, že rozdíly přinášení nedostatečné pochopení druhé strany v případě, kdy se vašemu patnerovi komunikuje špatně.

Určitě by bylo dobré, aby váš partner našel způsob života ve kterém by byl spokojený. Bude to náročné, ale budete muset slyšet jeho vyjádření. V tom Vám odborná pomoc může podpořit. Jde jen o to, aby získal k profesionálovi důvěru. Bez jeho důvěry to bude zase jen další nezdařilý pokus. Nechte ho tedy vybrat odborníka s tím, že ho necháte lidi poznat. Klidně se podívat na "nultou" konzultaci (pokec) a pak si vybrat.


Terka se ptá:
Dobrý den, můj partner, 36 let vyhledává neustálou komunikaci s ženami formou sms nebo chatu. Komunikace se týká čehokoliv a je i směřována na erotiku. Jedná se o ženy z různých seznamek, popřípadě jeho známé. Jsme spolu ve vztahu 4 roky a tímhle způsobem jsme se i seznámili. Označila bych náš vztah i jeho vztah k mým dětem z prvního manželství moc pěkný. Pokaždé když na něco přijdu je to samé "divadlo" jak toho všeho nechá , slizičky, sliby apod. za pár měsíců jsme opět na začátku. Snažila jsem se s ním o všem promluvit, chtěla jsem znát i jeho erotické fantazie a byla ochotná věcem, jenž budou pro mne přijatelné přizpůsobit náš život. Bohužel jsme ale nedospěli k ničemu co by ve vztahu neměl. Tedy snad až to, že by si se smou rád vyměnil během pracovní doby pár erotických sms. Což určitě není až tak velký problém.Na tomhle člověku mě hodně záleží, po jeho boku je mě moc fajn a opravdu jsem schopná označit vztah jako bezchybný...až tady na tohle. Připadá mě jako muž dvou tváří. Úžasný , skvělý, milující...jak pro mě v reále, tak pro ostatní ženy formou písma...Nechci akceptovat, že si pořídí druhý telefon a v práci nebo po příchodu domu s někým potají chatuje a píše mu pěkné písmenka.Nevím jak dál. V tuhle chvíli jsem ukončila vztah,ale cítím jak moc mě chybí...jen už nemám energii tohle vše dál snášet. Jsem z jeho slibů unavená, zklamaná, znechucená. Jsem odhodlaná tenhle problém řešit u psychologa společně s ním, on souhlasil. Vždy mám pocit, že chce pro záchranu vztahu udělat maximum...ale nikdy to nevydrží dlouho.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Dobrý den,

v první řadě si jasně musíte utřídit to, co po partnerovi chcete, co chcete po vašem partnerovi a zda Vám stojí za to a zda se pustíte do společné práce. Pak muíte zjistit, jestli mu za to stojíte. Nejlépe pak s odbornou pomocí (párový , či rodinný terapeut) sladit vaše potřeby tak, abyste oba byli spokojeni. Určitě by bylo užitečné najít to, co Váš partner potřebuje a co potřebujete vy od něj, abyste jeho potřeby naplnila.

Vidím, že oba souhlasíte s odbornou pomocí a oba máte na to chuť. Není nic lepšího, než vykopnout a pustit se do práce.


Zuzana se ptá:
Dobry den manzel se zamiloval do kolegyne...mne vsak tvrdi ze mastale lubi a opustit ma nechce a nasi dcerku taky.Vravi ze mu vo vztahu nic nechyba, vraj to je len osial ktory ho prejde a nevie si to vysvetli. S kolegynou si asi tyzden a pol vypisoval cez soc.siete ako mu chyba a ine fantazirovanie. Vraj to su lrn prazdne slova bez realizacie..k nicomu inemu nedoslo. Pre mna je to velikanska zrada...aj napriek tomi mu chcem dat sancu, ale neviem ci sa to da nejako prekonat...psychicky som uplne na dne a k tomi som v 5 mesiaci. miminku ublizit nechcem...je rozumne zostat s nim ale radsej odist aby som zo nemusela o 2 mesiace znova? Tvrdi ze si s nou nepise aj ked priznal ze cosi malo k nej este stale citi...aj ked vie ze to nie je partnerka na dlhodobo.dakujem
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Zuzano,

záruku za Vašeho muže Vám dát nemůžu. Preferoval bych vyzkoušet, co to dá, aby se vztah obnovil. Asi by bylo dobré za odborné pomoci párového a rodinného terapeuta dát vztah dohromady a zajistit tak dětem dobré zázemí.


Alena se ptá: se ptá:
Dobrý den, já si nevím rady byla jsem s přitelem 2,5 roku.Jenomže hned na začátku jsem zjistila že má přítel dluhy a exekuci na plat.Říkala jsem si že se to zlepší, splatí se to a bude nám dobře. Našel si práci, ale furt se nic nedělo tvrdil mi jak to má všechno zařízený aby mu to odečítaly rovnou v práci. tak jsem mu věřila. Nakonec odtamtud odešel že ho práce nebaví.Po 11 měsících jsem zjistila že jsem těhotná.Po porodu my s malým pomáhal a postupně se to nák vypařovalo když začal malej brečet od odešel pryč a vrátil se tak za 4 hodiny. Začal mě podazíral že ho podvádím a přitom sem vždycky jela k našim. Mám je ráda a vídáme se každý týden. Minule to došlo až k tomu že jsme se pohádali k vůli tomu že nechce jek k našim na vánoce a že jsou ty nejhorší na světě. A vyhodil mě na vánoce. A tak jsme se odstěhovaly k našim a rozešli se. Jenomže na něho nemůžu zapomenout a furt mu musím volat a dala jsem mu ultimátum že se k němu vrátím ale musí si vyřešit dluhy, bydlení a práci. Ale furt pomlouvá moje rodiče a mě se to vůbec nelíbí.Chtěla bych ho nechat jít ale nejde to. A už si fakt nevím rady. Prosím o pomoc
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Aleno,

píšete, že byste svého přítele chtěla nechat jít. Co k tomu potřebujete? Máte nějakou kamarádku, se kterou byste to vše mohla probrat? S kým se můžete o svém problému bavit? Zkuste si vytvořit síť lidí, kteří jsou pro vás důležití a se kterými toto všechno můžete probírat. Pokud ani to nebude stačit, doporučuji psychoterapeutickou profesionální podporu. Zde s odborníkem můžete projít procesem transformace vašeho vztahu do podoby, která vám vyhovuje.


Lukáš J. se ptá:
Dobrý den chtěl sem se zeptat mam 6 mesíční holčičku ale malo jí vídám a bejvála přítelkyně mi brání jí vídat co mám dělat děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Dobrý den,

nejlepší cestou je spolupráce s OSPOD. Navštivte Oddělení sociálně právní ochrany dětí pod které spadáte. Je možné, že se budete muset o kontakt i soudit. Předpokládám, že na OSPODu Vám pomohou sepsat návrh na předběžné opatření s úpravou kontaktu dítěte s otcem.


Renata se ptá:
Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. Jsem vdaná 5 let. Mého manžela miluji. Před rokem a půl odjel pracovat do zahraničí. Hodně si spolu píšeme i zavoláme. Je to tak cca 2 měsíce co přišly docela velké částky za účet za mobilní telefon. Manžel mi tvrdil že to mu známí píšou jak se mu tam daří a že mu chodí i různé reklamy smskami. Tak jo v pořádku. Další měsíc to samé.. a zjistila jsem že si píše s jinou ženou. Manžel se mi k tomu přiznal. Že v Německu je sám a že s chlapama si nemá o čem povídat( manžel měl jako díťé DMO kluci se mu smáli a ubližovali mu.. že jim moc nerozumí) Tak že si občas napíše s tou paní... Moc se bojím že o něho s dětmi příjdeme. My jsme od něho vzdáleni 650 km. Do německa za ním nemůžeme ( děti mám s předchozím partnerem) Manžel mi tvrdí že nás miluje, že jsme pro něho na prvním místě. Jenže já se bojím,že se najde jiná která je blíž než my. Moc děkuji za radu.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Renato,

děkuji za důvěru s Vaším problémem. Doporučuji, aby Váš manžel věděl o vašem trápení. Bylo by nejlepší, kdybyste cestu dále hledali spolu. Věřím tomu, že i on o Vás nechce přijít. Je však důležité, abyste ho převědčila na práci na oživení Vašeho vztahu. Doporučil bych externí pomoc párového nebo rodinného terapeuta.

Pak můžete oživit vztah, aby byl užitečný pro vás pro oba.


Katka se ptá:
Dobrý den , chtěla jsem se zeptat jsem v 7tt a zjistila jsem to před týdnem.Když sem byla na neschopence kvůli jiným zdravotním problémům . Pracuji ale ve společnosti Valeo kde se používá flux a je to i celkem stresové pracoviště .Zítra mi končí pracovní neschopnost a já se bojim jít do práce abych o to malý nepřišla . Je to vytoužený dítě o který sme se snažily 3 roky ,proto prosím o radu děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Katko,

ve Vaší nejistotě Vám může pomoci jen Váš ošetřující lékař. Pokud máte nejistotu, navštivte ho.

Děkuji za důvěru


pani Gita se ptá:
Dobry den, Prosim o pomoc. Mam pritele, zijeme spolu 2roky.. Nekolikrat mi lhal, ublizil mi. Od pondeli do patku je v praci , domu jezdi jen na vikendy a za cely vikend si na me nenajde cas. Vyhyba se mi, neumi semnou normalne komunikovat. Je na me stale zly a krici na me, odsekava mi. Nema potrebu semnou byt. Citim se odstrcena, odkopnuta a sama. Rika mi neprijemne veci : napriklad ze kdyz slysi muj hlas je mu zle nebo ze nez aby semnou spat tak si to radsi udela sam. Je hrozny pocit milovat a cekat nekoho kdo me za to odkopne. Nevim ani jak s nim navazat hovor. Nechci ho opustit ale take nechci zit s nekym kdo o me nestoji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Gito,

budete si, bohužel, muset udělat sama v sobě pořádek v tom, co vlastně chcete. Poslední věta je trošku zamotaná. Pokud totiž váš přítel o Vás nestojí, nevím, jestli s ním přesto žít chcete nebo ne. Někdy se nám naše rozhodování zamotá. Možná bude dobré, když si o tom povykládáte s někým, komu věříte. Pokud to neshledáte užitečným vyhledejte psychoterapeuta, který vás rozhodováním provede.


se ptá:
Dobrý den všichni se mi smějí kvůli nadváze co mám dělat. Mám 12 let 145 cm 52 kg . Děkuji andílek
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milý andílku,

určitě se pobav se svou dětskou lékařkou. Ona zjistí případné zdravotní komplikace. Pokud zde není zdravotní problém, určitě je užitečné dostatečně se pohybovat.


Simona M. se ptá:
Už nemůžu ..Poraďte mi prosím. S přítelem jsme se před půl rokem rozešli, nějaký ten čas jsem si nepsali a on mi najednou napsal. Během toho měl však jinou (do týdne po našem rozchodu s ní chodil), ale my byli stále v kontaktu a vídali se. On se s ní po půl roce rozešel, že chce mně. I přes to, že já nechtěla, řekl mi, že počká až budu chtít. I přesto jsme se scházeli. Naše schůzky (nechodili jsme spolu, pouze scházeli (myslela jsem, že se třeba obnoví city-neobnovily)) jsem ukončila já před pár dny, protože jsem potkala zcela někoho nového. Znali jsme se už delší dobu, ale až minulý týden se tak moc bavili a já pochopila, že jsem si nikdy s nikým jiným tak nerozuměla, ani s bývalým který mně chce zpět. Během toho povídaní a večera spolu mezi námi něco přeskočilo a já poznala, že to jen přátelství nebude jenomže,..já se furt ohlížím na bývalého, na kterého chci zapomenout a začít šťastně s jiným. Bývalého nemiluji (ano jsem si jistá, když jsem mu řekla, že chci ukončit kontakt bylo mi to jedno, nic jsem při tom necítila (jestli mi rozumíte)). Co se to děje? Kdy to přejde? Říkám si, že jak se budu trávit čas s někým jiným, zamiluji se a že mně to přejde.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní SImono,

pokud chcete rozvinout svůj vztah, je důležité za tím předchozím zavřít dveře. Je důležité, aby bylo jasné i druhé straně, že s vámi počítat nemůže. S novým partnerem pěstujte zážitky s podněty. Dělejte, co Vás baví. Užívejte si jaký je a všímejte si toho, co vás na něm přitahuje. Samozřejmě každé odeznívání vztahu chvilku trvá, ale jestli jste skutečně komunikaci ukončila, uplatní se postupně pravidlo: Sejde z očí, sejde z mysli.


Markéta se ptá:
Dobrý den, nevim zdali mi můžete poradit,ale zkusím to. Mám kamarádku,je asi 10 let vdaná. Poslední půlrok se mi svěřuje s tím,že ji manžel hlídá,čte jí emaily,prohledává mobil, dokonce ví,co si s kým povídá přes telefon jako by měli doma štěnice. Mohu jí nějak pomoci?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Markéto,

sledování partnera je problematická záležitost. V první řadě bych se zeptal, jakou pomoc by vaše kamarádka přivítala. Určitě už dnes ji pomáháte tím, že se Vám může svěřit. Nerozumím tomu, proč si nezmění heslo do mailu. Kdybych měl podezření z odposlechu telefonu, je dobré si koupit sám svůj.

Když jeden z partnerů začne sledovat druhého, začíná to čím dále, tím více narušovat jejich vzájemný vztah. Už nejde o vztah důvěry. Proto by bylo užitečné na vztahu začít pracovat. V jiném případě se může stát, že vztah půjde do kytek.

Co tedy můžete dělat?

  • dávat ji psychickou podporu
  • doporučit ji technické opatření, které znemožní sledování
  • motivovat ji k řešení nedůvěry mezi partnery

Mějte se pěkně

 


R.M. se ptá:
dobrý den chci se zeptat na párovou terapii, s manželkou máme problém se jakkoliv domluvit a nejvíc tím trpí náš syn (4 roky), kde se dá objednat a kolik stojí sezení. díky za info.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Dobrý den,

domluvit se můžete na adrese vodak@proficoaching.cz. Zde se dozvíte i podrobnosti o ceně.

Díky

Jan Vodák


Tomáš se ptá:
Dobrý den pane Vodáku, chtěl bych vás požádat o radu. Mé děti (14 a 17 let) jsou od rozvodu v péči bývalé manželky. Po dobu 3-4 měsíců po rozvodu jsem byl s dětmi v pravidelném osobním kontaktu. Scházeli jsme se minimálně 1 x za týden (dle potřeby dětí), dle potřeby dětí jsme společně řešili úkoly do školy a to operativně telefonicky nebo emailem....nicméně postupem času děti o mne začali ztrácet zájem. V tu dobu mezi mnou a bývalou manželkou dozníval rozvod a s tím spojené ne moc příjemné situace, kterým jsme museli čelit. Má bývalá manželka zaujala vůči mne hodně negativní postoj a všechny problémy začala přisuzovat mne. Takto o všem přesvědčovala své okolí a hlavně děti, které se mi po určité době ode mne úplně odmlčeli (neberou mi telefon, neodepisují na SMS a nereagují na emaily) Když jsem oslovil bývalou manželku, tak mi řekla, že si za to můžu sám, že se se mnou nechtějí "její děti" scházet, že ona je nemůže do ničeho mluvit. Vím, že nemůžu chování mé manželky ovlivnit, ale rád bych se s dětmi scházel...nicméně pokud nereagují na žádnou nabídku a termín, tak přiznám se nevím jak dál....Předem děkuji za vaši reakci. S pozdravem Tomáš S.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Tomáši,

kdybyste došel osobně, mohli bychom najít konkrétnější scénář. Asi bych potřeboval vědět, co se děje. Máte málo informací. Nevím, do jaké míry se dá spolupracovat s místním OSPODem, nevím, co vše proběhlo. Určitě je potřeba udělat podrobnou inventuru Vašich možností a zjistit, která instituce Vám může být nápomocna.


Lída K. se ptá:
Dobrý den. Chtěla bych se prosím zeptat, jestli má můj přítel nějaké šance, že dostane děti do péče, když se chce rozvést a přitom se už stýká se mnou? Není mu spíše keškodě, když už má nový vztah a ten původní není ještě dořešený, neboť jeho žena dělá problémy? Bylo by pro něj lepší, když chce děti k sobě, abychom se mi dva nestýkali? Nepřihlíží k tomuto soud, jako ke špatné věci? Děti jsou už velké, 14 a 18 let. Děkuji za radu.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Lído,

rozhodnutí soudce je dopředu nepředvídatelné. V péči o děti asi bude v první řadě předjímat, kde bude zajištěna jaká péče. Ve věku 14 a 18 bývají často dotazovány děti, aby určovaly svůj osud. Osobně bych se ohlížel na to, jak zajistit dětem kvalitní zázemí, abyste soud a příslušný OSPOD přesvědčili.


pani V se ptá:
Dobry den pane Vodaku, muj muz je mi neverny (uz po treti, predtim, jsme ale nemely deti), mame dve male deti. Chi se zeptat na dve veci: je dobre takto setrvavat v manzelstvi k vuli detem, ikdyz me to hodne boli a trapim se tim? V rodine je klid, nehadame se, protoze to nemelo vyznam, jen jsme si vycitali. Na jednu stranu nechci aby odesel, mam ho rada, deti ho miluji (a on ma rad je) a potrebuji. Na druhou stranu nechapu, jak me muze takto psychicky tyrat. Uz to trva asi 5 mesicu. A ta druha vec je ta, ze kdyby doslo k rozvodu, tak nejvic nesnesu myslenku na to, ze by si "manzel" deti braval nekam k ni a ze by moje deti s ni travily cas. Nevite, da se nejak ten cas (kolikrat za mesic, si je bude brat) nastavit pri rozvodu? Myslim, ze to, ze se rozhodl pro neveru, je jen mezi ni a jim, nemel by do toho tahat deti …. Dekuji za info. V.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní V.,

na otázku, zda máte zůstávat dále v manželství, kde se trápíte Vám odpovědět nemohu. Je to jen a jen Vaše rozhodnutí a odpovědnost za rozhodnutí nemáte na koho přesunout.

A děti a nová partnerka? Ano, na péči o děti se budete domlouvat v průběhu rozvodu. Dokonce nemůže soud rozvést, pokud nejsou pořešeny děti. Pokud však dojde k rozvodu, určitě se Vás již nebude nikdo ptát na to, s kým tráví otec Vašich dětí čas v průběhu péče o dítě.

Paní V., děti na Vás jako na mámu nezapomenou a vždy zůstanete jejich maminkou. Žádná nová žena tatínka to nemůže převálcovat. V průběhu rozvodu doporučuji psychoterapeutickou půči, abyste vše dělala s rozvahou a neudělala žádný krok, kterého byste mohla později litovat. Váš muž vždycky zůstane otcem Vašich dětí. Bude užitečné péči o děti nejen nastavit, ale i dále komunikovat.

Potřeby vašich dětí se mohou měnit a nebude užitečné každou změnu řešit přes soud. Ten, kdo by to nejvíce odnesl by byly nejvíce děti a to by byla škoda největší.


Paní A se ptá:
Dobrý den, nevím přesně, jak postupovat v mé situaci.Jsem vdaná, 2 malé děti, v současnosti bez zaměstnání. Mám delší dobu určité psych. problémy - dlouhodobá špatná nálada, nezažívám prakticky žádné pocity štěstí nebo těšení se na něco, často vidím věci černě. Jsem nervozní na děti. Zhoršila se mi pamět, nedokážu se soustředit, nedokážu relaxovat, nedokážu se rozhodnout, často ani kvůli maličnosti. Taky si téměř vůbec nevěřím. Nerada se stýká s ostatními lidmi, nejraději jsem doma. Manželství se mi rozpadá-maželovi vadí, jaká jsem, že se neusmívám, neprojevuju mi nějaké city, nemám chuť na sex... Manžel nechce pořád čekat,až se něco změní Tvrdí, že už se načekal dlouho. On na tyto mé problémy totiž poukazoval již dříve, ale vzhledem k tomu, že jsem dálkově studovala VŠ+naše děti, tak jsem to přikládala tomuto a nějak jsem to neřešila. Netušila jsem, že to může znamenat nějaký psych. problém.Teď mám ale rok ve škole pauzu a nic se nelepší, spíš naopak. Manžel se zatím rozvádět nechce kvůli dětem. Spolu ale moc nekomunikujeme, jen nezbytně nutné věci. Starší syn si už ale všiml, že mezi náma něco není v pořádku, že se spolu "nesmějeme" a netrávíme čas všichni spolu. Když jsem se manžela ptala, jestli by šel třeba do nějaké poradny, tak mi řekl, že není co řešit, že se k sobě prostě nehodime, že mu nevyhovuje, jaká jsem. A bavit se se mnou už o tom nechce, všechno, co chtěl mi prý řekl. Sám je z toho ale velmi špatný, nemůže spát, má žalud. problémy, pocit svírání na hrudi atd. Tak mi to aspoň popsal. Já mám manžela pořád ráda, ale řekla jsem mu, že bohužel tyto současné problémy nedokážu nějak sama vyřešit. Mě taky na manželovi vadí pár věcí, hlavně asi to, že mě často za něco napomíná (je trochu puňta) a taky nedokáže pochopit, že mám na určité věci jiný pohled nebo názor. Já vlastně teď nevím, co řešit dříve, jestli sebe nebo manželství. Myslíte že je to na návštěvu psychologa nebo psychiatra? Nebo koho? Pokud ano, tak na koho se obrátit jako prvního? Potřebuju pro ně žádanku od prakt. lékaře? V současné situaci si bohužel nemůžu dovolit platit nějaké větší sumy (finančně jsem závislá na manželovi), takže bych sháněla raději něhoho na pojišťovnu. A předpokládám, že by návštěva nestačila asi jedna. Děkuji za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní A.,

pokud chcete radu zadarmo, nezbývá, než jít do poradny pro manželství a mezilidské vtahy. Za terapii a se platí. Řeknu Vám, že už to, že nemáte peníze pro osobní potřebu je prekérní.

Pokud manžel nechce, budete stejně muset makat na sobě sama.

Určitě je užitečné nastavit si život tak, abyste se mohla smát a být spontánní. Snad si za to stojíte, abyste do takové práce šla.


xxx se ptá:
Dobrý den, co mám dělat, když jsem byla včera na festivalu, kde hrál hodinu můj přítel, a já čekala, že si mě bude potom celou dobu všímat, ale to on ne. Jen mě přivítal polibkem a potom si ke mně ani nesedl. Naštěstí jsem tam měla kamarádku a ta se se mnou celých těch 6 hodin bavila. Potom, když jsem odjela a nerozloučila se s ním, protože jsem ho nenašla, volala, kde jsem. Byl to pěkný pocit, že si všiml až po 2 hodinách, že jsem odešla. Nevím, jestli jsem já udělala chybu nebo se mi on měl věnovat, a né celou dobu kámošům.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá xxx,

pokud má váš přítel koníčka, bude užitečné ho akceptovat i s koníčkem. Zvažte, zda chodit na jeho produkci nebo spíše jít jinam s kamarádkami. Udělejte si program, při kterém nebudete na něm závislá.


Miri se ptá: se ptá:
Dobrý den, prosím o radu ,žiju s přítelem a máme spolu malé dítě....., vztah nám klape, máme se moc rádi.... jen je jedna věc, co nám vztah ničí, spíš to ničí mě ... a to jeho zaměstnání...věděla jsem ,že je profesorem a učí ,jen jsem netušila, že si se studentkami tyká a má je uložené v mobilu .... nap.mě řekl, že doktorát dělají nějací jeho dva studenti a že ty kluky ani moc nezná....no, a já se dozvěděla, že z kluků se vyklubali dvě děvčata, řekla jsem mu to a on mě řekl, že to byla z jeho strany milosrdná lež, že mě nechtěl trápit ....nevím co s tím, nedokážu mu věřit a psychicky mě to ubijí .... předem děkuji za radu
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Miri,

očividně vztahy vašeho přítele se studentkami jsou pro Vás náročné. Nejlépe by bylo, kdybyste hledali řešení spolu. Je důležité řici, jaké vztahy jsou pro vás přijatelné. Určitě nechce Váš přítel to, abyste se ničila. Vzájemná dohoda může váš vztah utužit.


paní L se ptá:
Dobrý den pane Vodáku,ráda bych se Vás zeptala, a souvisí to s předchozím dotazem paní Evy. Paní Eva se zamilovala do ženatého muže, a tento muž je mým mužem. Ona ale neví, že tento muž nemiluje jen jí, ale spoustu i jiných žen. Dovede svou výřečností oblbnout spoustu žen.Já jsem s ním vdaná již hodně let, a věřila jsem mu jako nikomu.Mám s ním dvě děti.Když jsem se toto dozvěděla, zhroutil se mi svět a nejenom mě, ale i mým dětem, protože i oni mu bezmezně věřily. Začly hádky, nejprve vše házel na mě, ale když jsem mu přišla na důkazy, řekl,že se mi nemůže podívat do očí. Bolest kterou s dětmi zažíváme je nesmírná.On řekl,že udělal chybu a že se s tou ženou, za kterou chtěl odejít,rozešel a nebude jí kontaktovat, což byla a je lež. Říkal, že si oblíbil i její dceru T...... . Ale tato žena není jediná, měl v okolí i jiné ženy. Dokáže vše velmi dobře maskovat. Zkoušel to i na mé kamarádky.Vše dokáže velmi dobrou komunikativností. Je mi zle, že se to nedá popsat a též našim dětem, kteří mají psychické problémy, a dodnes to nedokážou pochopit. Zahybal mi spoustu let, a šok který jsem zažila, když jsem zjistila, že jich je víc byl nesmírný. Velmi svého muže miluji ale dnes už vím, co je míněno tím, když někdo řekne miluji a nenávidím. Nenávidím ho za to, že mi to vůbec dokázal udělat a že to udělal i našim dětem a před dceruškou paní Evičky T....... se snaží jako perfektní chlap.Bolest ve mě vyvolává to, že bych si přála aby paní Evička zažívala stejné peklo a bolest jako já a naše děti - je to správné???? Nevím co mám dělat??? Vím že s paní Evičkou a jinými ženami dál komunikuje a jezdí za nimi, i když to je dost velká vzdálenost. On si to vždycky uměl zařídit, když mu o něco šlo!!! Za poslední dobu co to o něm vím, jsem zažila spoustu nadávek ,urážek a jeho výpadů,kdy jsem se bála. Je to odporná stránka, kterou před milenkami skrývá, tam se jeví jako skvělý a perfektní džentlmen!!!! Mrzí mě, že se tak pozorný jako k nim nechová někdy ke mě,a je mi to velmi líto!!! Viděla jsem náhodou fotky intimních partií, které mu ženy posílaly,fotky Evičky s její dcerkou, videa z určitých chvil, které spolu trávily, ať už u kávy, z výletu, či intimních chvil, které spolu s různými ženami měl a též si natáčel. Nejvíc tam měl Evičku s její dcerkou. Co mám dělat, když ho stále miluji, ale za to vše co mi dokázal dělat i nenávidím.Až do doby než jsem to zjistila osočoval mě, a říkal jak jsem špatná. Vím měli jsme v sexu problémy, ale on pracoval několik let dál od domova a já měla na sobě věškerou zátěž rodiny. Byla jsem unavená a poslouchala jen výčitky, místo nějaké úcty, že to zvládám.To byl také důvod proč to z mé strany nefungovalo, a je mi to velmi líto. Nejradši bzch ho vyhodila, ale miluji ho, a život bez nej si nedokážu představit. Jen bych chtěla paní Evu upozornit pozor na hezké kamarádky, v tomto směru nebere ohled co způsobí své ženě nevěrou, ale neštítí se být nevěrný i s jejími kamarádkami a posílat si s nimi intimní fotky. Mé děti zjistili, že si píše s jinými ženami a co, a sami mi řekly mami proč s ním chceš ještě být?? A na moji odpověď, protože ho mám ráda mi řekly: Ale on Tebe ne, to to nevidíš, jak se k Tobě chová??? Věřila jsem, že se změní a je to tak jak říkal, ale dál si s těmi ženami i paní Evou píše, a měsíc co měsíc je navštěvuje. Je to dálka, ale vždycky si to zařídí, v rámci práce kterou dělá. Prožívám strašnou bolest a nevím jak dál??? Poraďte mi prosím. A odpověztě po přečtení tohoto dotazu i paní Evičce,protože vím, že to je ona!!!! Děkuji Vám Ale myslím, že na toto není konkrétné odpověď, když člověk ztratí mozek a přesune se mu někam o trochu níž. Ale tím v žádné případě nechci odsuzovat sex, je to krásná věc když to funguje a když člověk používá nejen tyto partie, ale i mozek a SRCE!!!!
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní L.,

děkuji Vám za důvěru. Nezbývá vám nic jiného, než abyste svůj vztah s manželem uvedla na pravou míru. Váš muž musí být okouzlující pro spoustu žen. Je jen otázkou toho, jaké hranice si každá nastaví, a to i vy. Je i na Vás, jetli se necháte týrat nebo ne.

Doporučuji návštěvu u psychoterapii, abyste si promyslela, jaký vztah skutečně chcete.


Andrea se ptá:
Dobrý den, chci se zeptat zda je normální, když se se mnou přítel po třech letech vztahu rozejde, s tím že si našel někoho jiného, je s ní 14 dní (během té doby mi s ní byl 5x nevěrný) po té mě chce zpět, a já když se k němu po zdráhání vrátím. Zjistím, že dotyčná každý den při cestě do práce stále sedí u něj v autobuse vepředu ( pracuje jako řidič) a baví se spolu. Jet to už rok, ale vadí mi a on mi lže a tvrdí, že sedí vzadu. Prosím poraďte mi co mám dělat. Děkuji za odpověď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Andreo, budete muset jasně sdělit příteli co a jak chcete a co nejste ochotna snášet. Jasné nastavení hranic Vás bude chránit od nepříjemných pocitů. Samozřejmě je, ale důležité, abyste v případě překročení těchto hranic vztah ukončila. Jestli k tomu nedojde, budete se dále trápit.


Petra se ptá:
Dobrý den.chtěla bych poradit ohledně syna,muj syn má 7 let a trpí ADHD.navštěvuji psychiatra,psychologa kde mu naordinovali prášky,ale bez výsledku,tak je doktor stahnul a ted nebere nic .všude se setkávám s tím že mě jen řeknou že musím mít pevné nervy.ve školce na mém synovi doslova sedí a já mám dnes a denně s učitelkami konflikty.dokonce už byl i psychiatrické léčebně na 5 měsícu a jak se vrátil dom,tak opět se vše vrátilo do starých kolejí.jsem už s téhle situace doslova zoufalá,protože mě vlastně nikdo nedokáže s ním pomoct.ted má nastoupit do školy a toho se teprv obávám.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Petro,

na dálku se nedá nic radit. Skutečně s ADHD jsou nejdůležitější nervy rodičů. Určitě bych hledal kroužky s velkým množstvím pohybu. Určitě by odpoledne a večer měly být fyzicky aktivní. A pak se připravit na to, že učitelé nebudou mít tolik trpělivosti jako vy. Neberte osobně jejich výtky. Budou o tom, že situaci nezvládli.

Vy dělejte vše proto, abyste to psychicky uhrála. Obrňte se trpělivostí. Svěřte se do psychoterapeutické péče. Pracujte sama na sobě. Vaši lásku bude ještě mnohokrát potřebovat.


Magda se ptá:
Dobrý den pane Vodáku, obracím se na Vás s dotazem ohledně mého syna. Už od malička ho trápí menší porucha plynulosti mluvy. Je však hodně chytrý a i přes ten jeho "problém s řečí) se mu podařilo úspěšně dostudovat. Ale tím to všechno skončilo. Od promocí jakoby se uzavřel do sebe, nevyhledává žádnou společnost, mezi lidmi se necítí dobře a o hledání zaměstnání nemůže být ani řeč. Tato situace trvá jíž několik let. Jednu dobu navštěvoval i logopedický kurz, ale tak týden po jeho skončení se vše vrátilo do stejných kolejí. Když se doma zmíníme o jeho situaci, bývá hodně vznětlivý a podrážděný. Mohla bych Vás požádat o radu, jak je tedy vhodné se k synovi chovat a jak mu dopomoci k tomu, aby byl více společenský, našel si zaměstnání apod.?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Magdo,

váš syn už je dost starý a nese si zodpovědnost za sebe. Pravděpodobně by bylo užitečné, kdyby potřebu více se angažovat měl on.Obávám se, že Vaše role v této věci bude muset už být, pokud možno, pasivní. Pokud byste chtěla vědět více, napište mi mail a situaci můžeme probrat.


Eva se ptá:
Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala, co mám dělat když jsem se zamilovala do ženatého muže a pořád na něho musím myslet? Poraďte mi. děkuju za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Dobrý den,

nevím, co je na tom divného. Nejlepší bude, když si své zamilovanosti užijete a ani o tom nemusí vědět.


Martina V. se ptá:
Dobrý den,prosím,měla,bych na Vás dotaz?Potřebuji poradit-rodiče od manžela bydlí v domě společně ještě ze starším synem a (rozpadající se rodinou+ dvě pubertální děti)manželka je opustila,našla si jiného partnera-oba manželé vstupují do rozvodového řízení),problém je ten,babička s dědou to vše i jako celá rodina tuto situaci,špatně nesou a nedokáží se s tím vyrovnat.Starší vnuk si na oba -dědečka a babičku ,,vylívá" své emoce,jsou už zoufalý a neví,jak se zachovat v dané situaci,pomýšlí o prodeji domu,který by možná vše vyřešil.Přejí si dožít ,stáří v klidu a pohodě.Mají se na vás obrátit?Děkuji a za vaši odpověď a snad malou radu.Přeji hezký den.Martina V.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Martino,

určitě najdeme cestu k tomu, jak být v klidu. Díky. JV


imhothep se ptá:
dobrý den, mám dotaz....evidentně hloupý, nebo spíše těžko chápající.. je mi lehce přes 20 a již několik let udržuji vztah s o17let starším mužem...je ženatý..ale nikdy se mi nestala zkušenost, jako s ním..když spolu máme prožít milování..tak během styku je okamžtě ,,hotový,, a nebo se nemůže ,,vzrušit,, ... tvrdí mi, že to je z toho důvodu, že mu na mě záleží a že mi nechce ublížit..tak tím vysvětluje svou situaci.já ho stále konejším a uklidnuji, ale on ... nemůže...jsem pro něj v uvozovkách ..láska života, nikdy nikoho lepšího nepozna.a že mě miluje nejvíc na světě.,, A vlastně kvůli tomu, že mě miluje a nechce mi ublížit, tak na to myslí a v ,,pravou,,chvílli nemůže..dost dobře tomu nerozumím, proto se ptám na Váš názor.děkuji za odpověd.Imh.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Imh,

asi bych nehledal takto konstruované vysvětlení. Určitě bych přemýšlel o návštěvě sexuologa. Avšak nevím, jestli ho můžete motivovat. Může být spousta důvodů, pro které nemůže mít s vámi pro Vás uspokojivý sex.


Eliška se ptá:
co znamená když mě partner podvádí a já o milence vím, ale ona o mně ne, mně volá jen když má potíže jinak ne, nevím co si o tom celém myslet děkuji za odpověď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Eliško,

já ani nevím, co si chcete myslet. Jste svému muži užitečná jen pro chvíle, kdy má potíže. Pokud Vám to takto vyhovuje, je vše zcela vpořádku. Až to pro vás nebude zajímavé, budete asi chtít nastavit nějakou změnu.


M se ptá: se ptá:
Dobrý den, s manželem jsme 35 let. Po sexuální stránce velmi málo vydrží. Těším se na společně strávené intimní chvíle, on taky. Za chvillenku je konec. Žádný mimanželský poměr nemáme. Je to otázka předčasné ejakulace už tolik let....dá se něco dělat? Děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní M.,

váš dotaz je spíše pro sexuologa. Doporučuji vám ho společně navštívit.


cid se ptá:
Dobry den Manzelka ma ke me odpor chce rozvod lze manzelstvi zachranit co pro to udelat i kdyz jsem se zmenil tak rika ze ji stve ze pomaham v domacnosti a to jsem driv nedelal
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane CIDe,

neznám Vás ani vaší ženu a nevím, co vše mezi vámi je. Předpokládám však, jestli má vaše žena k Vám odpor a nechce s vámi žít, tak s tím pravděpodobně moc nenaděláte. Pokud by tam byla nějaká šance, zkuste spolu navštívit rodinného terapeuta.


se ptá:
Dobry den mam o 9let starsi pritelkyni a ta ma 4leteho syna a chci se zeptat jak mam jit na syna a by me bral a ne ze se nechce ani semnou bavit dekuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Dobrý den,

navazování kontaktu s dětmi partnera je náročné. Mohu Vám doporučit knihu z nakladatelství Portál: Děti toho druhého.


nemuzu dal se ptá:
Dobry den prosim vas mnela sem vstaha z holkou asi tak 3 mnesice pred 3 tidnama mne nechala ale jaji nemuzu dostat zhlavy nevim co mam delat furt nani mislim misili namne i vona?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní,

nevím, co nosí v hlavě vaše bývalá přítelkyně. Jestli vás nechala, tak vás asi v hlavě nenosí a vy se snažte věnovat něčemu užitečnému tak, abyste na ni neměla čas myslet.


leo se ptá:
co mam delat když mam porad erekci a je me 56 let a jsem momentalne bez zeny a navíc rozvedeny
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Asi si budete muset sehnat nějakou ženskou.


se ptá:
Violka dobry den chtela bych poradit sem vdana 17 let a z manzelem mame s polu 3 deti a vubec mi to snim nejde ani sexu ani v domacnosti vubec nicem ale on si misli ze vsehno nam to klape a sem zamilovana do jinyho muze I on a ma taky rodinu a ja nechci ublizit moji rodine ani manzelovi a ani on poradte mi co mam delat a kdyz ho jen vidim srdce mi strasne busi dekuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

To Vám povím, to je každá rada drahá. To není rozvažování na dva řádky. Asi by bylo teď nejjednodušší dát si napřed studenou sprchu. A pak možná zjistit, zda ty 17-ti letý kamna manželství nejdou znova rozhajcovat. Co jde udělat proto, aby to v sexu i domácnosti šlo?


Zuzka se ptá:
Dobrý den, rok žiji s přítelem, se kterým chodím 2 roky, ale včera jsem mu řekla, ať se domů nevrací, potom co mi volal v 10 hod večer od známých, kde chtěl přespat. Kámoš se mnou za něj mluvil a ptal se zda může ráno přijet domů. Řekla jsem mu, že ne, že je konec. Ale strašně ho miluji a teď se trápím. Důvodem rozchodu byl strach ze společné budoucnosti. Je léčený alkoholik a má nějaké dluhy, ale když nemá problémy, je to báječný otec a chlap. Ale problémy s pitím byly v posledním roce časté. Problém je, že máme spolu 19 měsíčního syna. Jsem zoufalá, nevím zda jsem udělala správný krok. On nekomunikuje, zřejmě to zapíjí. Trápím se láskou, ale hlava říká: dobře jsi udělala. Jenže to bolí. Co mám dělat? Jak se zachovat?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Zuzko,

pokud jste se takto rozhodla, je užitečné v tom takto setrvat. Na Vaší bolest doporučuji kontaktovat se s lidmi a nebýt sama. Pokud to nepůjde, doporučuji terapiii.


se ptá:
Dobry den ,po 21 lettech jsem se devedela ,ze manzel mne nikdy nemiloval ,ze je semnou jen kvuli detem a ze si semnou nerozumi v posteli ...tet tvrdi ze to neni pravda a brani se tomu zuby nechty ...strasne mne to zranilo a proto s nim nespim a taky jsem ho prestala milovat ,ale jsme spolu tet opravdu jen kvuli detem ale on mi tvrdi ze to tak neni ... dalsi vec je ze jsem si dala cely zivot dohromady ...jak semnou vedl ten zivot a ma odpoved je ze opravdu si mne nikdy nevazil.vzdy si delal co chtel ,vracel se domu jak jemu se chtelo,taky mi byl neverny uz v tehotenstvi a ty nevery byly vic krat nez jednou ... mam mu verit ty jeho pohadky ze vzdy mne milovat a miluje ??
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní,

nedokážu vám odpovědě na to, co máte dělat. Toto rozhodnutí budu muset nechat na Vás. Nejraději bych vám doporučil psychoterapeutickou praxi, která by vás vším rozhodováním provedla. Poradna na internetu má nevýhodu v tom, že dotazy mají často nedostatek informací.


alena se ptá:
jak poznam u manžela že mne podved mam tušeny že mnel jinou v postely je v chovany jiny i při sexu skouši nowe vwci kery sem unej přetim nepoznala co mam delat dekuji alena
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Aleno,

poznat, jestli s někým jiným spal je náročné. To snad jen mikrobiologický rozbor z prádla. Možné je i to, že se informuje někde na webu a s vámi si to chce jen vyzkoušet.

Co máte dále dělat? Asi navštívit psychoterapeutickou praxi a své pochybnosti si ošéfovat.

 


se ptá:
Dobrý den muzete mi poradit co mam delat??jsme z manželem 17 let mame tri deti 15 letyho syna v 10 letech ho srazilo auto jiz pet let je v nemocnici na dychacim pristroji zcela nehybny ale vse vnima a komunikuje bylo to velmi tezke se stimletim vsim vyrovnat mam jeste11 letou dcerku ktera je postizena a 9 letou dceru ktera je nastesti zdrava a chodi do skoly muj manzel co se tyce deti je suprovej chlap miluje je nadevse prozili sme hodne bolestivich chvil budu psat strucne zacal chodit do prace kde se seznamil s jednou zenou po dvou mesicich jsem na tp prisla rekl ze vse ukoncil ale ja mu neverila tak dlouho jsem hledala az jsem prisla na to ze se sni tahal cely rok a ceka snim prej i dite rekl ze me mluje i deti ze to pro nej nic neznamena ze mi slibuje ze uz se na ni nikdy nepodiva ze to vse delal kuli me ze si myslel ze jsem mu take neverna proto za ni chodil dal atd koukam na deti jinak bych snim uz nebyla ale nejde se pretvarovat do nekonecna psychycky me to nici pokazdy se na nej podivam i presto ze se tet zmenil na tolik ze je takovej jako byl driv tim myslim co se tyce me ja nevim jestli budu schopna mu odpustit takovou zavaznou vec a jeste v takovy situaci vjaky sme tet on to bere jako by se nic nestalo pry ma nase deti a co se tyce ji a toho ditete ho nic nezajima prosim porad te mi co mam delat dekuji za odpoved
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní,

děkuji vám za důvěru. Vaše situace je hodně náročná. Ani z vašeho obsáhlého dopisu nemohu jasně říci, co máte dělat. Doporučuji Vám navštívit někoho z kolegů psychoterapeutů a nastavit si svůj vztah tak, aby jste ho žila tak, jak chcete.


L se ptá:
Dobrý den, mám přítele, je mu 40 let, bohužel je ženatý a má děti. Manželka si ho vůbec nevšímá už takových 5 let, už dlouho spolu sexuálně nežíjí od té doby co je se mnou, přes 3 měsíce. Teda on to říká, věřím mu a sám by to rád řekl doma ale děti jsou malé a bojí se že rodiče nebudou souhlasit, chápu, že je to težké ale já s ním chci žít pořádně a veřejně. Myslíte si, že to doma někdy řekne? Říká že mě miluje, mám mu věřit, nebo mě má jen na to jedno? Děkuji za odpoveď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní L.,

je těžké posoudit vztah vašeho milého s jeho manželkou. Nevím, jak vypadal, když jste spolu ještě nežili. Nevím, co si ve větě: "že si ho nevšímá", lze představit.

Až budete připravena, budete muset dát jasný požadavek na jeho rozhodnutí. Po té poznáte k čemu sloužíte. Je jen na vás, jak dlouho budete čekat. Jsou lidé, kteří čekají celý zbytek života a jsou ti, kteří dávají v podobných případech ultimáta hned. To, k čemu budete sloužit si nastavujete VY a ne váš partner.


vlada se ptá:
Dobry den .prosim poredte mi.co muze delat svobodna matka se ctyrletym chlapcem ktery ma jit od zari do skolky,ale matka prqcuje dvanact hodin denne o otec ditete jennhlida,nema praci neni veden na uradu prace a parkrat uz se stalo ze na ni vztahlnruku.ona ho chce opustit ale nema hlidaninanmusi zivit sebe,dite anjeste dava zbytecne penize do otce ktery sedi od rana u pc a chlapci nevenuje potrebnou pozornost.matka by ho opustioa ale momentalne si to nemuze skrzenpraci dovolit.diky jemu prisli o byt a musi prebyvat u znamich.proto se ptam jestli je tu nejaka moznost zaridit ji a chlapci prechodny azil do zari nez pujde do skolky a ona se osamostatni?predem dekujinza odpoved....vlaimir kollmann.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Vláďo,

nejpřístupnější zařízení jsou azylové domy pro matky v tísni. Nejlepší, kdyby se chtěla pohnout a vzala život do svých rukou. v každém takovém domě je sociální pracovnice, se kterou může nastavit další život více odpovídající jejím představám.


Andrea se ptá:
S pritelem jsme pred pul rokem oslavili neoslavili, pac typicky chlap na to zapomnel:(, 5 let co jsme spolu…prvni rok to bylo super,ale pak sme se zacli odcizovat...mimco sme jsme planovali tak na pul s tim, ze jsme se nekolikrat rozesli a dalo by se rict, ze vzniklo pri usmirovani pred tremi roky…tehotenstvi az na par vyjimek bylo fajn, muj se docela staral, jen mi chybelo takove to pusinkovani a hlazeni briska a nejaka ta blizkost:(…po porodu se tez snazil a byl pozorny, ale po case to zajelo zase do starych koleji…:( neobejme, nepolibi pokud si ja o to vyslovene nereknu, sluvko miluji Te jsem naposled slysela asi pred ctyrmi roky… :( kdyz se ho zeptam jestli me ma rad, tak jen tak na pul odpovi „ale to vis, ze jo“… vlastne cela nase konverzace se odviji stylem, „jak ses mel v praci, co chce k veceri“ s jeho odpovedma ve stylu „hm, jo, nevim ne“…ale, ze by se zeptal jak jsme se mely my, co jsme cely den delaly a co mala…to ho vazne ani nenapadne…nekdy si pripadam jak sluzka, nekdy jak jeho mladsi segra… o sexu ani nemluvim, za ty tri roky, to muzu spocitat na prstech jedne ruky:( vecer si lehnem a i kdyz se chci pritulit, tak se proste otoci na svou stranu postele…jak manzele po 20 letech…coz je paradox pac my rodice jsou spolu tricet let a jeste se k sobe maji hezky…coz i mamce zavidim, ze ji tatka jen tak da pusu, na narozky donese kytku a tak… mazleni jen sem tam a to vetsinou ja mu, nez on me:( udela si svoje a ja pak lezim brecim a premyslim, proc jsme se tak odcizili...mala je uzasna, za ni jsem strasne rada a je fajn, ze jako tata funguje na 100%, jenze jako chlap…myslim si, ze kdyby nebyla mala tak uz spolu davno nejsme byt on tvrdi opak…je mi jasny, ze nekteri hlapi na tydle tuli tuli muck veci nejsou, ale to je vetsinou tak, ze hned od zacatku, ne ze se to pak zlomi:( celou dobu tak nejak bojuju sama, kdyz jsem prisla za mojim, ze mam nejaky problem, tak jen odsekl, ze ho to nezajima, ze pro nej to nejsou problemy, ze v praci resi horsi veci…posledni dobou se mi zda, ze prace je na prvnim miste:( a pritom si nejak co se tyce penez nemuzeme vyskakovat:( my jsme na druhe koleji, pac ho citove a finacne vydira jeho matka s bratrem:( a on je s prominutim tak blby, ze se necha na ukor me i male....ja to jeste nejak zvladam, i kdyz me to mrzi, ale de mi o malickou a o to, ze penizky co sou pro ni on cpe do matky, ktera ani jako babicka nefunguje pac malou za tri roky videla asi 4x..zajem nula....jen kdyz potrebuje prachy tak se ozve... dalo by se rict, ze nejsem zvykla se sverovat a ani tak nejak neni komu, muzu to pisnout mym par dobrym pratelum, ale obejmout me nemuzou pac od sebe bydlime daleko… no a ted se mi stalo, ze na internetu jsem poznala moc fajn cloveka…asi dvakrat jsme se byli i s malou projit na hriste a dvakrat jsme si jen tak vysli na pokec k pivku…dokaze vyslechnout, obejmout a ja jsem zmatena, pac po nejakych 3–4 letech citim vzruseni a zvlastni pocit v zaludku…citim, ze nekomu zase na mne zalezi…na lasku jsem uz prestala verit davno, ale ted…vazne nevim:( je mi jasny, ze to je jen poblazneni diky tomu, ze ja dostavam neco co uz jsem dlouho nezazila…a je mi jasny, ze kdyby neco tak to muze byt zase krasny rok a pak skoncim tam, kde jsem zacla od toho stereotypu utikat…takze na tohle mam vazne realny pohled…a prece jen mi to dela dobre…neni to tak, ze bych muj nynejsi vztah hazela pres palubu, i kdyz mam cim dal vetsi chut s tim vsim prastit, vzit malou a odejit, ale zase ji nechci pripravit o tatu…jenze kdyz si predstavim, ze treba 16 let se upichnu ve vztahu, ktery ani vztahem neni tak… to se stalo uz pred pul rokem a ja to utla a snazila se dat dohromady svuj nynejsi vztah, jenze mam pocit, ze se nic nezlepsilo a ja se pomalu smiruji s tim, ze se budu stehovat k rodicum....ten kamarad mi sam rekl, ze si musim udelat poradek nejprve u sebe...zjistila jsem, ze ho nechci ztratit, ale on je ted odtazity a ja se bojim co bude dal....je mi ze vseho smutno… a kdyz se snazim s mojim promluvit dat nam sanci tak, bud to nejak zakeca nebo to proste hodi do autu…proto mam i chut vse… jako kdyby mu to bylo jedno… komunikace na bode nula…a o ostatnich vecech ani nemluve…je mi jasny, ze muzu byt rada, ze nechlasta, nebije me atd…a za to vazne jsem, ale…to chci tak moc…jen obcas pohladit, obejmout… omlouvam se pripadne chyby a zmatek…dekuju za vyslyseni…
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Andreo,

vaše situace je náročná, avšak se zdá, že máte energii hledat a najít řešení. Je toho na Vás skutečně dost. Doporučuji se nechat provázet rodinným terapeutem a projít si touto cestou tak, aby vás co nejméně poškodila.

 


se ptá:
dobry den s manželem jsme 6let z toho 2 roky manzele minuly rok se mi stalo to ze manželuv kamos k nam chodil porad na kafe kdyz nebyl doma ja jsem se s nim povidala o všem moznem hodne jsem se mu otevřela a pak me začal libat sice jsem ucukla ale trochu dyl pak jsem ho poslala pryc jen že ja to nedokazala utajit hrozne me to trapilo co sem provedla a tak jsem to rekla svemu manželovi ten samozdrejme se rozčilil a kamaradstvi s nima z končilo moc me trapi ze jeho žena mi neveři a mysli si že si vymyšlim ale me moc chyby jako kamoska ale ona se semnou uz nechce bavit ale ja chci moc mylsite ze by to mohlo nekdy dopadnout
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní,

vše může dopadnout, ale budete muset nechat promluvit čas. Asi se jí manžel nepřiznal,. že šlo o jeho iniciativu a jeho žena teď žárlí. Asi to nebude jednoduché. NIcméně je užitečné navázat více kontaktů a taky si s manželem ujednotit, jaký vztah k nim chcete nadále mít. Vypadá to, že jste nejednotní.


Petr 34 se ptá:
Vazeny pane doktore,zjistil jsem ze moje manzelka 33let me podvadi z mym otcem58let,dokonce se mi priznala,ze meho otce miluje co mam delat poradte prosim Petr
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Petře,

nemohu vám v tomto poradit, protože se musíte rozhodnout a toto rozhodnutí nebude moci nikdo udělat za Vás. Musíte se rozhodnout, zda chcete tento trojúhelník řešit, jestli dáte ženě šanci a cio z toho vyvodíte. Určitě by vám prospěla spolupráce profesionála.


Honza Olomouc se ptá:
Vážený pane Doktore prosím o radu co mám dělat zamiloval jsem se do své snachy,rovněž ona do mě mě je 58let ji 34let,jde o to že si toho vytrpěla ze synem dost,náš vztah trvá už rok,já bych chtěl byt sní samozřejmě byt ji nápomocen ze vším,ale nevím co udělat,vím že nás hromada lidí odsoudí,přesto prosím o Vaši radu.Děkuji Honza
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Honzo,

je to prekérní situace. Nevím, jak chce situaci řešit vaše snacha. Doporučui vám odbornou pomoc.


se ptá:
Dobry den jmenu jse Jana podazim z Ukrajiny muj manzel mi neplati alimenty na ukrajine ja i moj byvaly madzel zijeme v CZ je mozne prostrednictvem soudu v CZ zadat alimenti od byvaleho mandzela
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní,

toto je právní otázka, se kterou doporučuji navštívit některou z občanských poraden. Další variantou je navštívit Oddělení sociálně právní ochrany dětí, kde Vám podají určitě pomocnou ruku.


Tereza se ptá:
Dobrý den,mám přítele 5měsíců a je to velmi vážné.Ale problem je ,že za rok dělá maturity na vysoké školy do zahraničí a já vím že na to má,a že se dostane.Já však vystuduji až za 3 roky.Proto přemýšlím,jestli se takový vztah na dalku na déle dá udržet?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Terezo,

vydržet se dá hodně, otázkou je, zda to tak po roce budete chtít. Nechte čas plynout a ten ukáže. Určitě bych nekřečoval. Uvidíte.


Honza Olomouc se ptá:
Jsem rozvedeny je mi 58let a miluji svou snachu ltere je 33let tento vztah trva uz rok,zaroven ziji ze svoji byvalou zenou v jednom byte,samozrejme bez jakehokoliv vztahu,nevim jak to sdelit synovi,prosim o radu.Diky Honza
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Dobrý den,

to se těžce sděluje. Teď nevím, jakou představu máte o rozvoji vztahu. Jak mají vaše vztahy vypadat c budoucnu?


jana se ptá:
Dobry den . jsem vdana pet let s cizincem Z predchoziho vztahu mam syna jeho biologicky otec o nej neprojevoval zajem tak jsem jej ani neuvedla do rodneho listu muj manzel si meho syna adoptoval v prubehu manzelstvi se nam narodil syn ktery po porode zemerel a dalsi tehotenstvi skoncilo samovolnym potratem teprve pred rokem a ctyrmi mesici se nam narodila holcicka mela jsem velmi rizikove tehotenstvi a nemohla jsem se se svym manzelem fyzicky sblizovat po porode jsem mu prisla na to ze si zakladal seznamky a ptal se slecen za kolik jsou ochotne jistych sexualnich sluzeb kdyz jsem se jej na to ptala tak rekl ze kamarad ho k tomu navedl ze nektere zeny na internetu chteji penize za sex a on to jen zkousel ale to mu samozrejme neverim protoze mi dovolil si ty zpravy precist a jedne dokonce odeslal svou fotku to by clovek ktery to nemysli vazne neudelal co myslite vy ? ten profil jsem sama zmenila heslo on mi to povolil a tim to skoncilo v prubehu mesicu jsem prisla jeste na jednu seznamku kde mel profil a tim se ve me neco zlomilo nemuzu rict ze bych ho milovala coz mu samozrejme nerikam ale citim tak nyni jsem opet tehotna muj manzel se snazi ziskat co nejvice penez pro svou rodinu coz jsem ja a deti ale nedari se mu tady jak by chtel chtel by odejit do turecka a najit lepe placenou praci tam ja si ale z jeho matkou nerozumim podle me je to zena ktera kdyz neco udela tak se tim ukazuje a takove lidi ja nemam rada myslim ze i ona me moc nemusi rozumeli jsme si velice dobre s tchyni ale jednou jsme se z manzelem pohadali a ona druhy den na me rvala a chranila sveho syna ze je jedinecny a ze kdyz se hadame tak jako bych nadavala ji kdyz je tady jako navsteva od te doby jsme spolu moc nepromluvili jsem podle ni neporadna a dalsi veci ale ja se snazim bojim se jet do jeho zeme protoze mi dochazi ze bychom nejaky cas zili u nich u ona si udelala z manzela mamanka a ja bych nemela zadne slovo nyni jsem prisla na email co si manzel psal z kamaradem nahodou bylo tam napsano ze nekdo z jeho rodiny pro nej neco pripravuje ja se bojim nakonec aby mi neodnesl deti moje dceruska je pro me vsechno dekuji vam jinak se chova velice mile ale ja uz nikomu krome svych deti neverim krome toho v jeho pase je porad svobodny a nechce si to sam zmenit rika ze mi da plnou moc at si to vyridim ze nedostane v praci volno kdyz je to pro me tolik dulezite
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Jano,

partnerské vztahy s kulturní odlišnosti jsou náročné na poznání hodnot obou stran. Bohužel není z dotazu jasné z jaké kultury Váš partner pochází. Asi z Turecka. Je muslim? Není mi jasné to, jak je s kulturou spjat. Nevím, jak bude vypadat souhra Vaše s VAší tchýní. Podle vašeho dotazu asi nic moc. Pokud bych se měl stěhovat do Turecka, připravil bych si varianty a způsoby řešení s advokátem. Právníkem, který bude schopen zjistit právní následky v Turecku. Až po té bych dal souhlas.

V muslimských zemí zachází ženy se svou svobodou jinak, než naše.


R se ptá:
Jsem 20 let ženatý v práci jsem se zamiloval do jedné slečny, určitě o tom ví. Já cítím že i ona do mě, bojuji stím. kolikrát jsem si sní chtěl promluvit, protože se stále potkáváme a je těžké ji dostat z hlavy. Když končíme v práci tak se schválně postaví tak abych kolem ní musel jít a v momentě když jsem na její úrovni tak mě přehlíží a baví se schválně vesele s kolegy a to mě přivádí úplně k šílenství. Když jí napíši že si chci sní promluvit tak mi neodpovídá, stále mě udržuje v napětí.I auto parkuje vedle mě a le vždy tam stojí s nějakým kolegou nebo kamoškou, takže si s to přetvařováníní nemůžu promluvit. Sice mě ignoruje ale vždy chce být viděna. Stále přemýšlím co ji k tomu vede , jestlisi se mnou jen hraje nebo je tak chytrá že ví že mě tím dostane , jedno vím že mě tím přivádí úplně k šílenství. Já už mám čímdál větší pocit že to bez ní nevydržím. Poradte mi co mám dělat a trochu vysvětlit to její chování.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milý pane,

uvedená dáma ví, co dělá a tuší, co to dělá s vámi. Ona se nepřetvařuje, ale stupňuje svou cenu u vás. To, že vás přivádí do šílenství to jedně potvrzuje. Provokuje vás k akci a udělá ji dobře, když se přestanete ovládat.

Stojíte před rozhodnutím, zda do této hry jít nebo ne. Není mi jasné kolik diváků vámi uvedená hra má. Jestliže jsou kolegové, kteří spolu s ní ví, co dělá, stáváte se předmětem jejich pobavení. Přímou akcí se v tomto případě váš vztah zveřejní a vyvstane vám dilema, jak to ovlivní vaše manželství.

Pokud hra nemá diváky, je otázkou, co po zveřejnění vašich tužeb bude následovat. Může opět dostat zabrat váše dosavadní manželství.

Celým vašim příběhem se prolíná vaše touha s ní to řešit. Napřed si ale představte důsledky z variant řešení a rozhodněte se, co ve skutečnosti chcete. Pak ji přímo oslovte, sdělte veřejně, že s ní potřebujete něco probrat a sjednejte vztah s ní takový, aby pro vás byl komfortní.


L. se ptá:
Dobrý den, co udělat pro to, aby na vztahu pracovali oba? Snažím se na vztahu s manželem (a svými chybami pracovat) a mám dobrý pocit, že se mi to daří - mluvím otevřeně o problémech a jejich řešení. Ale v důsledku se náš vztah spíše zhoršuje. Na manželovi vidím, že není schopen naše problémy řešit - jako kdyby měl nějaký blok a paradoxně mi přestává věřit (spolu s řešením problému, tedy věci "A", dokážu říct i "B", tj. že mi na něm stále záleží, miluji ho)... Shrnuto: Náš vztah se řítí ke skáze a z mého pohledu jen díky tomu, že naše problémy není schopen řešit. U nich v rodině se obecně o problémech mlčí... Existují na toto téma nějaké přednášky ve Zlíně? Nebo existuje nějaká metoda, jak docílit, aby se otevřel? Když se nad tím zamyslím, největší problém je, že nevím, jak náš vztah / problémy vidí on a kvůli tomu se snažím, hledám chyby u sebe a celkově mě to vyčerpává (nemám odezvu, jakou bych potřebovala)... Ale třeba je problém úplně někde jinde... Děkuji předem za Vaši odpověď!
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní L.,

bohužel partnera k práci na vztahu nedonutíte. Jestliže vás vztah vyčerpává, nezbývá, než se na chvilku zastavit a říci ci, co chcete a co od vztahu očekáváte. Je těžké, když na vztahu pracuje je jeden. O přednáškách ve Zlíně nevím. Pokud. budete dál váhat, doporučuji odbornou pomoc


Honza se ptá:
Miluji svou snachu ktere je 34 a me je 57 let,ona miluje me casto se milujem ale nevim jak dal pritom. nechci ublizit synovi nas vztah trva rok z moji snachou.prosim o radu
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Honzo,

to máte prekérní situaci. Asi se na Vás syn nazlobí. Třeba Vám ale Váš vztah stojí za to.


Jana se ptá:
Dobrý den, jen bych chtěla poradit kde a jak sehnat Sborník přednášek konference Zdravé rodičovství na téma Otcovství :-) děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Jejdanečky, to nevím. Zkuste Google.. :-)


Jirka se ptá:

Dobry den.Jsem s manzelkou 22 let, je mi 56 a ji 41.Mame dve deti 8 a 13.Jsem sportovni typ,pohledny chlap,jsem fit a plne funkcni na 'vsech urovnych' :) Asi pred pul rokem jsem zjistil ze si ma zena udrzuje sexualni vztah s jinym muzem.Stykaji se na ruznych 'parkovistich' v lese ve Zline, snad i jinde.Toto zjisteni byl to pro me sok nejen proto ze nase partnerstvi bylo vzdy zalozeno na duvere ale i proto ze moje zena je dost eroticky zalozena a mimo jine miluje i oralni sex..a dovedu si predtavit co ti dva vyvadi kdys jsou spolu.Citim se podveden.Uvazoval jsem o rozvodu ale uvedomji ji si ze jediny kdo by byl poskozen jsou nase deti a rozvod jako takovy by moc asi nenapravil.

..Je to jaksi komplikovane.Pane Vodak,porad te mi..mohu samozdrejme za Vami do poradny

Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Jirko,

omlouvám se, že jsem váš dotaz poněkud zkrátil. Celý váš příběh a vaše rozhodování jsou naročným dilematem. Zkrácení dotazu bylo jen z důvodu uchování vaší intimuty. Bez osobního kontaktu vám nemohu pomoci. Ozvěte se a rád se vám budu věnovat. (vodak@familycoaching.cz)


Jolana se ptá:
Dobrý den, chci se zeptat, když se opozdí výživné o několik dnů (příklad: místo 7. pošlu 11.) mohu mít nějaký postih? Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Jolano,

toto je dotaz na právníka. (www.obcanskeporadny.cz).

Omlouvám se, ale nemám hluboké zkušenosti v této problematice.


se ptá:
Prosim jak se mohu k vám objednat osobně. Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Kontskt: vodak@familycoaching.cz; tel: 774586325,   Děkuji za důvěru


se pta se ptá:
dobry den. jsem rok rozvedena. pricinou naseho rozvodu bylo moje hrani na automatech. jsem si vědoma sve chyby a byla jsem i na leceni. ted ziji v podnajmu a nemohu zapomenout na byvaleho manzela. udelala bych vse proto abych mohla mit s nim dobre vztahy. poradte mi jestli mam zkusit vyvijet iniciativu ja, nebo nechat tomu volnyprubeh
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Vážená paní,

pokud je vztah vaší potřebou, nestavěl bych se k tomu jen pasivně. Za svými potřebami je potřeba občas jít. Sledujte reakce druhé strany a pokud bude iniciativa bez odezvy, budete muset hledat reakce jinde. Určitě je užitečné střídat aktivitu s pasivitou. Nechávat vše jen na iniciativách okolí se mi nezdá jako prozřetelné.


Taťka se ptá:
Dobrý večer, popravdě nevím jak začít, ale problém s kterým bych chtěl poradit je naše společné soužití s mojí ženou a našimi kluky, staršímu jsou 4 a mladší má něco přes rok. Menší problémy jsme už měly, ale jako každé manželství se to vždy nějak udobřilo. Větší starosti a problémy začaly, když se narodil druhý kluk a potřebuje trošku více starostlivosti, musí trošku cvičit, ale nic co by se nedalo zvládnout. Domácnost se jakoby zastavila, všechno se nechává na poslední chvíli, kluci jsou pořád nemocní. Ten větší začal pomalu chodit do školky, kde se mu sice líbí, ale je trošku zamlklý a stydlivý. Snažím se pomáhat s kluky co to jde, ale domácí práce si zarputile drží pod svojí kontrolou a hromady prádla a prostě všechno se nějak nedaří a pořád slyším, jak to nejde dneska ne zítra a třeba někdy to bude, stále dokola. Přátelé a rodina už k nám skoro přestaly chodit. Žijeme na vesnici v rodinném domě s mojí matkou a sestrou, vchody a energie jsou oddělené a bydlíme tady už přes 5 let. Hádky a problémy se začínají stupňovat a už i před dětmi, což mi začíná vadit asi nejvíc. Snažím se sice ovládat ,ale už to nesu špatně. Intimní život a vůbec povídání jen tak o životě a starostech už skoro ani nemáme. Kluci jsou stále více závislý na mamce a drží je přísně a nejvíce jí záleží na drobečcích a oblečení než pohodě a čerstvé procházce po venku. Už jsme se bavili o profesionální pomoci psychologa, ale reakce byla nepřiměřená, a její ego roste do výšek. Prosím o radu, kde začít a jak si máme navzájem pomoci. Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milý taťko,

váš příběh je propletencem spousty neznámých. I když jste se snažit vylíčit vše, je zde řada vztahů, které se navzájem ovlivňují. Neznám motivy vaší ženy, ale to, že lpí na některých věcech, je pro ni důležité. Ptázkou je k čemu. Ideální je, když problémy řešíte spolu, nicméně jestli nechce, začněte sám. I tak vám může profesionál pomoci. Když se pak rozhodne spolupracovat i manželka, bude to výborné.


Petra se ptá:
Dobrý den,chtěla bych poradit,máme s manželem dvojčata ve věku 3,5 roku,jsou to holky.to starší dvojče je vůči své setře trošku agresivní,sem tam ji bouchne,sebere ji hračku,dělá ji naschvály atd,my jako rodiče už nevíme jak dál,mě ujedou nervy a manželovy taky,ujedou nám natolik, že se na ni hodně křičí,nebo dostane na zadek.hodně se vzteká a nechce poslouchat,vysmívá se.tak se chci zeptat jestli jsme někde neudělali chybu,snažíme se ji m věnovat stejně.zkoušely jsme to i v klidu,ale nepomáhá to.tak se chci zeptat co máme dělat.děkuji za odpověď.Petra
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Petro,

takto přes poradnu vám nemohu pomoci. Doporučuji vám kontakt s profesionálem, který umí pracovat s dětmi a nastavit vše doma tak, aby to bylo pro rozvoj dětí co nejlepší.


Jitka se ptá:
Dobrý den, před měsícem jsme se po 5,5 letech rozešli s přítelem. Definitivní rozhodnutí padlo z jeho strany, nicméně krizi jsme si uvědomovali oba a rozchod jsem zvažovala též. S přítelem jsme spolu byli od studií, zažívali jsme vztah na dálku, kdy nejdříve oba jsme byli 3/4 roku v zahraničí, poté on začal pracovat v německu, já dostudovávala a pracovala v Praze. V průběhu vztahu jsme zažili několik těžkých zkoušek, vč. úmrtí přítelova otce i matky, já onemocněla vážnou nemocí. Celý vztah byl pro mě leckdy komplikovaný především z důvodu, že přítel, velice úspěšný ve své práci, měl na nás málo času a v tom zbytku, který mu zbyl při přejíždění sem a tam, se věnoval především starostem kolem rodinného domu na vesnici, kde vyrůstal. K tomu místu má velmi silnou vazbu a coby jediný muž v rodině (má dvě sestry) se musel o vše postarat. Takže my dva namísto toho, abychom jeli jako mladí lidé na výlet, byli s kamarády, většinu společných víkendů trávili sami na vesnici, kde on neměl na nic čas a já uvařila a čekala, kdy ten čas bude mít. Měli jsme kolem toho spoustu neshod. Tento rok koupil přítel byt, který jsem s ním zařizovala.ale situace se naopak zhoršovala. Na otázky co s námi dál, mlčel. Otázky okolí, kdy se budeme brát také přecházel mlčením. Nikdy jsem nebyla nátlakový typ, protože si myslím, že člověk pokud nechce, tak nechce..ale na druhou stranu jsem se snažila odejít do zahraničí za ním (i kdyz asi pozdě, jak mi vyčetl), hledala jsem si tam práci, chodila na jazykový kurz. A proto jsem už sama začínala být značně frustrovaná, že teď po těch pěti letech uhnaného vztahu na dálku konečně někam směřujeme a on se k tomu staví takto. Jenže naopak začalo období hádek už takřka kvůli všemu, vše co jsem dělala bylo špatně, to samé vnímal on z druhé strany. Zjsitila jsem, že si píše s jinou. Naše krize vyvrcholila odloučenou dovolenou, já už neměla energii se k němu dobívat a neustále se o něco snažit. Vzdala jsem to, rezignovala. A výstupem je definitivní rozchod ze vztahu, který sice nebyl ideální, ale měla jsem ho velmi ráda, vážím si ho a nemůžu uvěřit, že jsme to takhle pokazili. Nicméně on už mě rád nemá. jak se vyrovnat s těžkým rozchodem? Upínala jsem k němu své výhledy do budoucna, že bude líp, že jsme toho tolik zvládli a sami, že bude už snad také více času na nás dva ...a ono konec namísto posunu.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Jitko,

chvíle samoty jsou důležité pro poznání sebe sama. Využijte je. Na jednu stranu můžete spřádat sítě kontaktů, na druhou stranu si všímat sebe sama, jak konkrétní lidé na vás působí.

Doporučuji vám chvilku se v navazování závazných vztahů zastavit a prožít, čas, který si plánujete a nastavujete podle sebe.

Pokud vás bude samota hodně trápit, doporučuji spolupráci s profesionálem.


Žofka se ptá:
dobrý den, ve svých 25 letech žiji stále u svých rodičů. Cítím, že nastal čas vylétnout z hnízda a roztáhnout křídla. Můj otec s tím nesouhlasí, manipuluje a cítím, že není připraven na to, abych se odstěhovala. Starší sestra už se dávno odstěhovala a jsem jejich poslední dítě doma. Vím, že proces separace je náročný pro všechny členy rodiny, ale ráda bych odešla v míru. Existují nějaké postupy, které se dají použít, jak připravit ostatní členy rodiny na tuto událost? Často se o tom spolu bavíme, vždy argumentuji tím, že je to normální, zdravé a přirozené..ale bez úspěchu. Děkuji za případnou odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Žofko,

vidím, že se snažíte vyřešit vše v míru, ale vaše odpovědnost za problém je veliká. V tom, že uletíte vám nikdo nezabrání a jestli se kvůli tomu budou chvilku na vás zlobit, za nedlouho je to přejde. Otázkou je,zda vaše příprava a oddalování odchodu komplikaci ještě víze neumocňuje. Proto radím: Odstěhujte se pokud možno zítra.


Žaneta Wirthová, Valašské Meziříčí se ptá:
Vážený pane doktore,¨ můj syn, 4 roky 2 měsíce, nastoupil již druhým rokem do mateřské školy. První rok chodil pouze na dopoledne, ale prvních 6 měsíců byla hrůza, plakal již večer, neustále se ptal zda půjde do školky,plakal celé ráno, asi 2x se i cestou pozvracel. podle učitelek to byla manipulace z jeho strany, namyslím si, slzy byly nefalšované a rozklepaný hlásek manifestoval úzkostnou dušičku. nutno podotknout, že býval i často nemocný. Což proces adaptace brzdilo.Od jara se situace zlepšila, již neplakal, spíše kňoural, ale už se celkem smířil s tím, že do školky chodí.Nikdy se, ale netěšil. Tento rok začal ve školce i spát, do MŠ nastupuje v 8 hod., opouští ji v 14.30, začal znovu plakat, již stihl být i 2x nemocný. Obecně je zatím jedináček, žijeme v 2 generačním domku s manželovými rodiči, je to dítě opečovávané 4 dospělými odmalička, já již od synových 6 měsíců pracuji, hlídá zejm.dědeček. Vztahy s vrstevníky navozuje celkem přirozeně (třeba na dovolené), ale ve školce kamaráda nemá, mnohdy ani neví jak se děti jmenují, moc se nezapojuje. Myslím, že celou dobu ve školce myslí jen na to, kdy už půjde domů. Je to normální, že pláče již druhým rokem, je ve stejné třídě, má stejné učitelky. Máme ho znovu vyzvedávat po obědě? Organizačně by to bylo možné, ale odpol. spánek potřebuje. Nemám vyhledat dětského psychologa?. Vím, že se těžko pracuje s částečnou informací, ale přesto děkuji za Vaši invenci.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pani Žaneto,

jste starostlivá maminka a je dobře, že se takto o dítě staráte. Úplně ideální by bylo, kdyby školka lépe spolupracovala. Odsoudit dítě ze strany učitelek, je to nejjednodušší, co mohly udělat. Bohužel převis poptávky na školkách umožňuje snížit kvalitu školek. Určitě bych viděl důležitý, aby váš syn věděl, že mu věříte. Měl by určitě rozumět tomu, proč není doma. I když to nepřijme, měl by znát důvody, které k tomu máte.

Spolupráce s psychologem je užitečná a může pomoci. Můžete k němu přijít sama nebo i s dítětem. Ideální je, když se problém řeší komplexně se všemi zainteresovanými. Učitelky se asi ale vtáhnout nenechají.


Nika se ptá:
Vážený pane Vodáku, již třetím rokem trpím depresí a strachem, že někomu ublížím, nebo někoho zabiju, včetně sebe. Tento stav mě přepadá převážně v noci, nemohu spát, nebo spím velmi málo a mám třes. Pokaždé se snažím na to přestat myslet, ale nějak se němůžu uklidnit. Ovlivňuje to i mou práci, jelikož se nemohu plně soustředit a jsem neustále nervozní. Jelikož ale pracuji i na noční 12h směny, nejsem si jistá, zda je zde vhodná léčba antidepresivy. O práci přijít nechci. Co se ale týče mého psychického stavu, už nevěřím ani sama sobě, mám strach, že mi jednou ujedou nervy a stane se nějaké neštěstí. Nejsem ale člověk, který by chtěl někomu ubližovat, jsem velmi citlivá. Myslíte si, že se může v mém případě jednat o OCD? Pokud ano, mohu být pro okolí a rodinu nebezpečná? Předem děkuji za Vaši odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Niko,

skutečně přes web diagnostiku neprovádím.

Podle vašeho dotazu doporučuji návštěvu profesionála, který vám pomůže.


dana se ptá:
dobry den v zamestnani jsme čtyři a nemužem se domluvit co mám pro to udělat
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Dano,

vaše otázka je natolik obecná, že na ni nedokáži odpovědět. Škála řešení je široká od výpovědi, přes pomoc profesionála až po rozsouzení šéfem. Možná jsou i další, to by však chtělo intenzivnější spolupráci.


Laura se ptá:
Dobrý den pane doktore. Již jsem se na vás obracela asi před dvěma roky a dneska opět téměř se stejným problémem. Před dvěma roky mi byl manžel po 22 letech manželství nevěrný (byl zamilovaný do své kolegyně). Vztah trval zhruba rok, přišla jsem na to, všechno přiznal, dokonce došel až do bodu...milenka byla těhotná, ale dítě si nenechala. manžel zůstal doma, utvrzoval mně, že udělal chybu, že to byl úlet a že chce být s námi. Uvěřila jsem a snažila se na vše zapomenout. Sem tam sice přeběhl stín podezření, že co když ještě...Letos na dovolené se mi ty stíny podezření vybarvily. Bohužel jsem si přečetla smsku v jeho mobilu, když jsme byli spolu na dovolené pod stanem. Myslela jsem, že píše dcera, protože můj mobil byl vybitý. Zatloukal mi, že to nebyla smska pro něj...Já už jsem měla zkaženou dovolenou a bohužel jsem se do mobilu podívala ještě víckrát a smsky chodily stále. Doma jsem mu řekla, že pokud chce jít za ní, ať jde, že se cítím hrozně a nemůžu mu už mu věřit. Přitom ho stále miluji, srdci neporučíš. On, ale nechce odejít, tvrdí, že je s námi rád a že nikam nechce a že mněmiluje. Jsem zmatená a nevím co dál. Mám zůstat podváděnou manželkou? Jak znovu uvěřit? Vídá se s ní denně v práci. U nás má servis, navařeno atd.,klasika. Jezdíme spolu na hory, povídáme si, nemáme vyčpělý vztah, ale pořád budu mít pocit, že on si okoření život ještě někde jinde. Mám to rozseknout a opustit já jeho? Děkuji za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Lauro,

tak takové rozhodnutí není možné řešit přes internet. Přece byste kvůli mé radě neopustila někoho, koho milujete. Vaše rozhodnutí budete muset pečlivě zvážit, protože o vztah stojíte a na druhé straně vás trápí. Doporučuji Vám, abyste proces rozhodování a nastavení změn, které vedou k vaší spokojenosti provedla po konzultaci(ch) s profesionálem. Jde o to, abyste své rozhodnutí promyslela se všemi důsledky.


Kuba se ptá:
Dobrý den.. Byl jsem s přitelkyní 2,5 roku a posledni dva mesice sme se cim dal casteji hadali.. Ona se semnou ze dne na den rozesla a zacla si s jinym muzem.. A pritom mi rika ze miluje me.. Nevim co si o tom mam myslet a jestli ma vubec cenu o ni jeste bojovat.. A jak se mam zachovat.. Poradte mi prosim.. Dekuji ..
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Kubo,

na stručnou otázku mne napadá jen stručná odpověď:

Chvilku počkejte, dejte najevo zájem a když vám dá najevo, že dále s vámi žít nechce, budete muset přijmout realitu jako takovou.


se ptá:
dobry den,mam rok pritele,ktery je zenaty,ma dve deti ktere strasne miluje,je nam spolu strasne fajn,metzi nami je vse v poradku,vim ze me miluje a ja jeho.Ale kdyz jsem ted odjela na dovolenou k rodicum,volal mi ubreceny ze se nemam vracet ze me miluje ale ze musi zustat s detmi.Jak ho mam dostat zpet kdyz mezi nami je to fakt laska miluje me a ne svoji zenu,ale kvuli detem ze sni musi zustat,poradte mi prosim co mam delat,kdyz se tak milujeme.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní,

navázat vztah s někým, kdo už žije v jiném vztahu je riskantní krok. Situaci si Váš přítel vyjasnil tak, že dá přednost svojí ženě před vámi a vy tu situaci s největší pravděpodobností budete muset přijmout.


Karla se ptá:
Dobrý den, jsem rozvedená s dětmi. Zamilovala jsem se do ženatého muže. Chodíme spolu skoro dva roky, také má děti. Jedno téměř dospělé a jedno předškolní. Nikdy jsem po něm nic nechtěla a brala to jako zpestření, ale stali se z nás partneři. Můj přítel tvrdí, že s manželkou nespí už nějakou dobu, než si začal se mnou a že jejich vztah je dávno rozbitý. Spojuje je mladší dcera a majetek. Každý s nich si jde svoji cestou. Netráví společně volný čas. Přítel mi tvrdí, že to vyřeší, ale potřebuje čas. Nechce přijít o dcery a nechce, aby mu žena dělala nepříjemnosti. Já se držím zpátky a do ničeho ho netlačím. Snažím se užívat si svého života (jako vdaná a poté nějakou dobu po rozvodu jsem si užila taky své), baví mě práce a mám super děti, ale prostě jsem se dostala do situace, kdy se nechci o toho chlapa dělit. Je to normální? Stojí za to čekat, až se to nějak rozsekne? Má cenu dávat někomu nůž na krk? Nakolik můžu svému partnerovi věřit? Také jsou pro mě v současné době děti na prvním místě, protože jsou malé, ale jednou budu chtít řešit svůj osobní život a nebýt sama. Děkuji za odpověď.K.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Karlo,

každý vztah má nějakou dinamiku a to, co stačilo před několika měsíci, již nestačí. S noži bych zacházel opatrně a to zejména v blízkosti krku vašeho milého. :-) Nicméně pokud vám dojde trpělivost a vaše potřeba mít někoho jen pro sebe bude intenzivní, asi budete muset dát partnerovi na výběr. Jde i o to, že třebas existuje někdo jiný, který by se vám věnoval více a vy si ho kvůli tomu, že máte/nemáte partnerský vztah, nevšimnete.


Zdena se ptá:
jsem již deset let vdana, mam dve deti. rada bych se vidala se svym byvalym pritelem, mam ho hodne rada, jako cloveka, ale muj manzel ho absolutne nesnasi, staci jen zminka o nem, jednou jsme se kvuli nemu malem rozvedli. ja ale citim, ze mi chybi a chci, aby byl stale v mem zivote a citim to jako omezovani me svobody, jako mala holka, ktera ma zaracha. porad nad tim premyslim, nevim, co mam delat.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Zdeno,

vášemu manželovi je nepříjemný váš kontakt s vaším bývalým přítelem. Zvláště jestli vidí, že Vám na něm záleží. Jde o to, jak potřebujete klid v manželství. Partnerský vztah je jistým omezením svobody. Jde o to, co je pro vás cennější: Pohoda partnerského vztahunebo rozšíření svobody?


Michala se ptá:
Dobrý den přítel se semnou rozešl po10letech vztahu. Neudělal to poprve...udelal to uz 2x a ted je o po třetí. Vždy má ty same sůvody nemilujeme, nechce semnou rodinu, děti, náš vztah nebude fungovat..2x sem ho prosila k navratu a vzdy se tak nějak po měsíci odloučení vrátil, ale dřív to bylo spíš že si dal pauzu, ale byl si jistý, že se mnou nechce být. Teď se to stalo před třemi tydny znovaa...rozešel se..mam v tom hodně velkou vinnu v tom jak jsem se chovala, ze jsem se hádala trosku víc než jsem měla, rejpala jsem to toho a vše pořád řešíla a řešila sem vše hádkama, protože jinak to ani řešit nešlo, jinak sem měla pocit, že neposlouchá a nikdy nic nezmení.. Řekl mi, že mě nemiluje a že je semnou poze ze zvyku a už 5let semnou nechce být...děti semnou nechce, ale bavili sme se o dětech, a to tvrdi, že se o nich bavil jen proto že se přetvařoval. Pry mi neřekl za posledních 5let ani jednou, že me miluje...Ale já to vidím jinak, vím, že za posledního půl roku mi to řekl několikrát... Řekla jsem mu že neví co chce, že mi řekl, že nedokáže dělat něco co necití a není to tak, a že to nedokáže ani říkat..a teď tvrdí že se přetvařoval.. nevím tak nějak co s tím... no a posledních 14dni sem hodne pokazila svým nátlakem a scénama až histerickýmy.. řekl mi že s histerkou být nechce, ale řekla jsem mu, že to nebyla až tak histerie, ale že je to proto, že ho nechci ztratit...že už nevím co dělat, a at si vzpomene jak reagoval on, kdyz si myslel že me ztrati na to mi odpověděl, že si to nepamatuje....14dni sem u nej ještě bydlela a cele dny nebyl doma jezdil až pozdě v noci...vyhybal se mi a nic nechtěl řešit, protože je rozhodnutej a rozhodnutí menit nechce.... a po 14dnech mi řekl, že má holku, ale myslím si, že to neni pravda, že mi to říka jen proto aby mě od sebe odehnal... Prosím, je navratu? jak se mam zachovat aby vztah šel zachranit??? Nevěřím tomu, že mě nemiluje... Posledni dobou sem měla problémy v praci a byla se protivna neusmevavá, a ani sem neměla moc přátel a veškery čas sem chtěla trávit s ním, ale sama sem si přišla na to, že toto musím změnit ale on mě předebehl... děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Michaelo,

partner vám dává najevo svůj nezájem o soužití a vy pořád usilujete o vztah s ním. Je třeba tedy počítat s tím, že pro parnera jste osobou, která je vztahově na něm závislá. To, že se snažíte zachraňovat vztah jen vy, způsobuje vdůsledku to, že to bude pro vás náročné. Jestliže tedy chcete zůstat ve vztahu závislá, je třeba dělat vše pro jeho záchranu i proti vůli partnera. Záruku za to, že vztah vydrží vám však nikdo nedá, protože partner jasně signalizuje, že s vámi žít nechce.

Druhou variantou je žít s někým, kdo o vás bude stát a s kým budete žít v reálném parnerském vztahu. Pak vám vztah může přinášet užitek a energie, kterou do vztahu vložíte s vám vrátí.


Petr se ptá:
Dobrý den pane doktore. Žiju s manželkou téměř 3 roky máme dcerušku 3 roky a syna 5 měsíců. V poslední době se u nás vyostřila situace způsobená mojí matkou. Přečetl jsem si nekolik literatur a hledal odpovědi. Myslím si, že matka mě má pořád za malého synáčka a nemůže se odprostit od myšlenky, že už sní nejsem doma. Toto myšlení přerostlo až k nenávisti k mé manželce. Podnikl jsem rázné kroky s matkou se stýkám pouze na ověření zda je v pořádku jinak ne, jelikož cítím, že mé ženě ublížila s dopisem ve kterém psala, že ženu nenávidí. Mrzí mě to. Ovšem situace v mé rodině je vyostřená natolik, že manželka to co matka napsala dává i za vinu mě. Já jsem ji na to odpověděl, že se s matkoou nestýkám a moje rodina je ta co máme společně se ženou a ni nenechám dopustit. Prosba k mé ženě zněla, aby to co se stalo a co matka napsala nijak nesouvisí semnou a že kvůli tomu nechci narušovat chod rodiny, když jsem už udělal pádné kroky k tomu, aby se tato dopisová situace neopakovala. Matkou si do života radit nenechám a žiju pro svou rodinu. Nicméně manželka se pořad vrací k tomu co se stalo a že za svou matku mužu já. Prosil jsem ji, že semnou to nemá nic společného bez výsledku. Jsem pane doktore zoufalý a nevím už jak bych to své ženě vysvětlil, že jediný koho nadevše miluji jsou právě žena a mé děti. Poraďte prosím co dělat dál, já už nevím jak bych to ženě vysvětlil. Děkuji za odpověď Petr.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Petře,

musím ocenit váš přístup k řešení problému mezi matkou a manželkou. JJe určitě užitečné, že jste ji dal najevo že je žena pro vás důležitější, než maminka. Myslím si, že bolístku z dopisu si musí vaše žena pohojit teď už sama. Nejlépe je se jí zeptat, co potřebuje, aby vás do konfliktu mezi jí a vaší matkou nevtahovala.

Emoce vaší ženy nemají ve skutečnosti s vámi nic společného.Nechte ji vypovídat a neberte vůbec nic osobně. Nebraňte se a jen ji zdůrazňujte, že ji milujete a je pro vás důležitá.


Lenka se ptá:
Dobrý den.Jsem 18 let vdaná.Máme spolu tři děti 17,15,9.Mám s manželem takový problém.Už se mnou tři týdny nemluví.Samozřejmě tomu předcházel nějaký spor,ve kterém jsem mu něco vytkla.Je to obrovský nápor na psychiku,už nevím jak dál.Jsem zoufalá.Není to poprvé.Takovou formu trestu už zvolil mnohokrát.Nejdéle to trvalo šest týdnů.O komunikacinemá zájem.Arogantně mne přehlíží adělá,že neslyší.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní Lenko

pokud chcete, aby vás manžel netrestal je třeba, aby nekomunikování bylo pro něj nevýhodné. Pokud bude mít váš full servis pořád pod nosem, bude si mlčení užívat. Bude určitě užitečné, když bude něco potřebovat, zvolit stejnou strategii.


Iva se ptá:
Dobrý den,je mi 45 let a nějaké zkušenosti ve vztahu už mám, ale s tímto si pane doktore opravdu nevím rady a nevím, co dál.Po rozvodu jsem žila několik let sama a když odešly děti z domu,našla jsem si na internetu přítele, který se těstně před tím rozešel se ženou,kterou velmi miloval,byla vdaná a vrátila se k manželovi,zatímco on si s ní plánoval budoucnost.Hledal spíš kamarádku.A takjsme se začali scházet, dlouho do noci si povídali,rozebírali minulý vztah,snažila jsem se mu pomoct, občas zašli do kina,koncert,denně si volali a já se po čase zamilovala,přestože jsem cítila z partnerovi strany určitý citový chlad,začli jsme se stýkat i intimně.Asi po 4měsících naše schůzky řídly,někdy se i dva dny neozval.Na můj dotaz,co se děje,mi sdělil,že mě má moc rád a je mu se mnou moc hezky,moc mě potřebuje,ale nemiluje mě a je si toho vědom a má vůči mě výčitky,že je pořád uzavřený,nemá z ničeho radost a není sám sebou,že si moc přeje mi moji lásku oplácet,ale necítí to,že jsem moc hodná,skvělá.Prosil mě,ať mu dám ještě čas,že věří,že mu to pomůžu zlomit a že budeme šťastni,dokonce plánuje společnou budoucnost.Jenže uběhl další měsíc a nic se nezměnilo,sejdeme se jednou za týden, skoro každý den zavolá, povídáme si,ale nelíbáme se,nehladíme a mě už docházejí síly, trápím se.Nic ale nevyčítám, sama se mu neozývám,nechávám iniciativu na něm.Myslíte,že mám vydržet nebo to vzdát a začít časem ještě znovu? Nejsem na nějaké dlouhé čekání už nejmladší,a dočkám se vůbec? Je to už 5 měsíců a já jsem skoro pořád zase sama.Jenže ho bohužel miluji a je to velmi těžké. Děkuji za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Ivo,

je dobré, že necháváte iniciativu na něm. Na druhou stranu přijměte to, že o vás zájem nemá a nechcete čekat. Užijte si svobody a možnosti najít jiného partnera. Určitě najdete někoho, kdo o vás bude více stát.


Věra se ptá:
Dobrý den, chci se Vás zeptat na postup při složité rodinné události. Švagrová byla hospitalizována v léčebně v Kroměříži na diagnózu laktační psychóza. Doma zůstal chlapeček (3. týdny). Stará se o něj souběžně nebo střídavě tatínek a maminka švagrové. Chci se zeptat, co je v tuto chvíli nejlepší, aby se o miminko starali oba stejně nebo spíše jen tatínek, aby se dítě uplo spíš na jednoho člověka, tedy tatínka. A je správné, že by za maminkou jezdili třeba každý den nebo jen občas, aby měla klid. Nebo spíš častěji, aby se nenašil kontakt s maminkou, i když na pár hodin. Děkuji za radu
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Věro,

je určitě užitečné, aby se o dítě staral v rámci možností tatínek. Záleží však na tom, jak je na tom v této situaci se silami. Kontakt s dítětem by mu měl být příjemný. Takže lepší je pomoc někoho jiného, než aby skončili v Kroměříži oba. Čestnost návštěv u maminky konzultujte s jejím psychiatrem.


Jana se ptá:
Dobrý den pane doktore . S manželem jsem už 10 let a máme jednoho syna . Potřebovala bych poradit . poslední dobou se manžel začalchovat divně , začal víc sportovat je v takovém kruhu kde sou i ženy ale sjednou se víc stýká .Když se mu řekla že se si tonepřeju , tak mi řekl že jenom sportují . začali spolu chodit na akce , sportuji spolu , navštěvujejí v práci , esemeskují si atd. A od té doby asi 4 měsíce se furt hádáme . nechce mě seznámit se svími přáteli, nikam semnou nechce jít , už ani za ruku mě neveme , milování máme jednou v týdnu a už mi ani neřekne že mě má rád . Je fak že jsem mu udělala toliuk scén a on mi řekl že jsem se mu sporotivila ale stratila jsem k němu důvěru potom v šem co mi všechno řekl , skusila jsem to pozlém i po dobrém nebo aby žárlil ani to nepomohlo a ted už se sním nehádám a jemon čekám co bude . Mislím si že se doní zamiloval . Chtěla bych radu co dál , děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Jano,

co dál? Záleží na tom, co si přejete. Na otázku nemohu skutečně kompetentně odpovědět, protože situace má více řešení ze kterých si budete muset vybrat vy. Třeba je možné setrvat ve vztahu a přijmout chování manžela, snížit mu servis, který doma užívá a čekat jak to dopadne nebo se rozhodnout nastavit podmínky setrvání ve vztahu. Rozhodnutí je však na vás.


Romana se ptá:
Dobrý den, s partnerem jsme se dostali do krize,protože jsem zjistila nevěru..byl to prý jen úlet,že vše ukončil,ale až napodruhé,já mu nedokáži dál věřit..protože se to stalo dvakrát...doml.jsme se že půjdem spolu do partn.poradny protože se milujem chcem na vztahu pracovat.Nyní je to tak,že jsme do poradny nešli protože partner nechce,jen slibuje a mlží. Já se trápím,užírám tím co dělá,když se někde zdrží. Co mám dělat?Jsme spolu půl roku nevím zda s ním zůstat nebo ne ikdyž ho miluji. Děkuji za radu.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Romano,

ve vašem dotazu jsem nevyčetl, jak konkrétně chce na vztahu partner pracovat. Asi bych po něm chtěl vidět nějaký znatelný pokrok. Z několika vašich řádků mi připadá že se snažíte spíše vy a partner vám to brzdí. Doporučuji požadovat větší aktivitu partnera. Bez té, pravděpodobně, nebudete mít jistotu o jeho upřímnosti.


Pavel se ptá:
Dobrý den pane doktore. Na jakém pracovišti ve Zlíně je možné se s Vámi sejít a provést konzultaci o našem partnerském vztahu s přítelkyní. Chceme se příští rok brát, ale poslední dobou náš vztah nějak skřípe, jak kdyby byl "přechozený". Jsme spolu necelé 4 roky. Rádi bychom s Vámi uskutečnili více setkání, za účelem odstranění tohoto problému. Předem děkuji za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Pavle,

mám soukromé pracoviště v Březnici u Zlína. Doporučuji dát na seznamu moje jméno a vyjede vám to i s  mapkou.


Lenka se ptá:
Dobrý den pane doktore, chtěla jsem požádat o radu. Jsem vdaná 12 let, máme dvě děti a myslím že jsme žili spokojený život. Před pěti měsíci jsem se začala s manželem hádat, nikdy jsme si neprožili krizi v manželství, asi teď přišla, napadala jsem manžela že mi je nevěrný atd. Momentálně se u nás vše sklidnilo, žijeme v klidu rodinným životem, jezdíme na výlety , večer si dokážeme povídat dlouho, ale má to jenom jeden háček, manžel ke mně přestal být důvěrný ve všech směrech, bez doteků bez polibků, natož sexu. Po mém dotazu proč zda mně má rád, manžel říká že mně má rád, ale nemůže se mnou spát protože prý je po těch pěti měsících otřesen a potřebuje se dostat do klidu a pak prý vše přijde. Jsem z toho vcelku špatná připadám si odstrčená, že mně nemá rád. Tak čekám asi měsíc a situace je stále stejná.Chtěla bych znát váš názor na tuto situaci, jelikož sama ji neumím vyhodnotit. Pouze vím že do manželské poradny manžel nechce, prý to nepotřebuje.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Lenko,

nevím co se ve vašem manželovi stalo. Škoda že nechce do poradny. On to pravděpodobně nepotřebuje, avšak jde o váš vztah. Proto by bylo nejlepší, kdybyste do poradny chodili spolu. Jinak bude vaše potřeba nenaplněná.


karla se ptá:
dobrý den.se svým nejlepším přítelem čekám dítě.jsme spolu rok a půl,byl to nezávazný vztah,ale postupem času jsme čím dál blíž.Když jsem mu prvně řekla,že jsem těhotná,byl v šoku,ale byl rád.ale teď se hodně stáhnul měsíc jsme spolu nespali také jsme se hádali,řekl,že spolu nebudeme,ale jde vidět,že se snažíme k sobě najít cestu,ale ani jeden z nás neví jak na to jako byjsme meli oba strach se k sobe přiblížit.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Karlo,

je dobře, že oba hledáte cestu. Doporučuji vám navštívit nějaké psychoterapeutické pracoviště. Tam si vše můžete rozvykládat a přijít na řešení.


radka se ptá:
Dobrý den pane doktore, prosím poraďte mi. Jsem vdaná 22 let, myslím, že velice šťastně. Máme dva syny 21 a 15 let. Svého muže miluji celým srdcem a stále mě i po těch letech velice přitahuje. Jsme spolu rádi a nikdy nám společně strávené chvíle nevadily. Poslední dobou ve mě ale něco umírá. Milujeme se pouze tak 1-2x do měsíce. Jsem z toho nešťastná. Tolik toužím po objetí a něžnostech. Asi před měsícem jsme o tom manželovi napsala v dopise ( dělá si srandu, že mu žádná kamarádka nepíše, tak jsem mu napsala). Usmál se a poděkoval. Včera jsem se mu svěřila, co mě trápí. Ulevilo se mi, a i jsme si myslela alespoň na chvíli, že mě pochopil. není to tak. Narodil se v roce 1967 a jeho mamince bylo tenkrát 35 let. Mám dojem, že se na něm projevuje výchova starších rodičů. Už asi 10 let říká, že je starý na všechno. Já mám ze sebe opačný dojem. Říkají, že jsem sympatická a i přitažlivá. Svého muže miluji a i přesto, že si v mysli představuji milování s jiným mužem, nechci mu být nevěrná. Spojuje nás spousta jiných věcí, ale milování s ním už ani ne. Nenaléhám na něj. Snažím se vypadat hezky a svůdně. Má hypertenzi a pracovní starosti. Ale ani v době, kdy je delší dobu doma to není jiné. Má potíže s erekcí. Má obavu, že by mě nedokázal uspokojit. Řekla jsem mu, ať to nechá na mě. Proč chlapi uvažují tak, že když jim to nejde, tak selhávají. Proč to nenechají na ženě, která by jim snesla modré z nebe. Já jsem temperamentní, a ničeho se nevzdávám. Ale nejhorší je odmítnutí, když po něm toužím a on mě nechce. Tak pak už je všechna snaha pryč. A i se bojím. Někdy mám pocit, že je to i od něj pohodlnost něco začínat. Radši si čte. Nechci ho opustit, chci to řešit. Máme navštívit nějakou poradnu? Pokud bude chtít...Dočetla jsem se o SEX KOUČINKU v Praze Julii Gaie Poupětové. Myslíte, že by bylo dobré společně s manželem se s ní setkat? Děkuji za odpověď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní Radko,

pro muže je nárošné přijmout sexuální selhání. Mimo to chlapi méně často žádají o radu. Můžete vyzkoušet jak sexuologa, ta i klidně příslušného kouče, pokud vám ho někdo důvěryhodný doporučil. Zkuste však napřed, zda váš partner pojede s vámi.


Jiřina se ptá:
Jsem dva roky v důchodu, změny za tuto dobu (skončila jsem jako silná kuřačka s kouřením, přestěhovali jsme se, nenašla jsem však žádné kamarádky atd.) se odrážejí na mém zdravotním stavu. Manžel tvrdí, že od té doby, co nekouřím (2 roky) jsem se hodně změnila. Vím, že jsem na něho teď často zlá, nálady se u mě střídají, většinou vidím vše spíš černě. Cítím, že bych potřebovala pomoci - sebevědomí mám na nule, s ničím nejsem spokojená, jsem sama ze sebe nešťastná, trápím se a manžela taky - kam bych se mohla obrátit? Děkuji za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Jiřino,

je škodou, že nemáte v okolí bydliště kamarádky. V první řadě doporučuji toto napravit. Obrátit se můžete do kterékoliv poradna pro rodinu a mezilidské vztahy nebo na nebližší psychoterapeutické pracoviště.


se ptá:
Našla jsem manželovi v mobilu sms s oslovením ahoj miláčku a dvě věty co dělal v neděli,psal cizí ženě.Manžel tvrdí že to je pouze recese, že psal kamarádce,která mu velmi pomohla v období naší krize, pomáhala mu prý radami když jsme se hádali.Prý chtěl slyšet názor jiné ženy na naše problémy a řekl mi že si pouze psali občas a že mu to musím věřit, cítí se nevinný a dotčený, když mu to vyčítám podotýkám že to občas nevydržím a vyčítám, trvá to asi 6 týdnů a sama cítím že musím přestat,jinak to rozloží naše manželství.Manžel je perfektní otec a tvrdí že nás má všechny rád a chce doma jenom klid a né stálé výčitky jelikož má náročné povolání a potřebuje doma klid.Vždy se uklidním a máme doma perfektní pohodu všichni si jí užíváme a mně náhle vybaví ta prokletá sms a vše zničím během 5min.Cítím se nejistá,mám pocity že pro něj jsem málo sexy,zábavná atd. on mi stále tvrdí že mám bujnou fantazii. Jinak při rozhovorech plánuje budoucnost,zaplatil letní dovolenou, chtěla bych se zeptat na váš názor, zda té sms nedávám příliš velkou váhu a měla bych důvěřovat manželovi?Nebo se jít léčit?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní,

jak vidno, ona sms se stala problémem hlavně pro vás. Vás nejvíce trápí. Stojí vám to za to? Nemohu vám říct, o co ve skutečnosti v SMS šlo. Na druhou stranu tím, že s vámi plánuje společný život, dává vám najevo, že mu na rodině záleží.


Karin se ptá:
Dobrý den, chtěla bych se zeptat jestli jde nějak korigovat manžela cholerika. Je velmi impulzivní hlavně na děti v poslední době. Vytočí ho kdeco a nedokáže to řešit jinak než křikem. Odráží se to i na chování obou synů - hlavně staršího který je povahově jemu dost podobný. Vždycky slíbí že už se křičet nebude ale k ničemu to nevede. Jinak je velmi obětavý, pracovitý, pozorný a slušný člověk. Jenom s ním nejde nic naplánovat, protože jakmile se rozčílí tak dokáže vše zrušit z minuty na minutu. Už mě to po 10 letech manželství hodně vyčerpává a nevím si rady.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní KArin,

otázkou je, jaké máte páky na ovlivnění jeho chování. Nejpraktičtější, kdyby toto impulzivní chování bylo pro něj nevýhodné.


Filip se ptá:
Dobrý den, rád bych se zeptal odborníka, na kolik je ve vztahu důležitý sex. S přítelkyní spolu moc nespíme, tzn. že tak 1x za měsíc. Za posledních 6 měsíců jsme spolu již nespali. Přítelkyní miluji, ale bez toho to prostě nejde. Můžete mi prosím poradit? Je mi 25 let a přítelkyni 26. Myslím si, že s ní není něco v pořádku. Váhám, zda bych se s ní mohl díky tomuto problému rozejít, protože jsem opravdu zoufalý. Téma sex jsme již několikrát probírali, ale nic se nezměnilo - jsme spolu 7 let a tento problém trvá již asi 4 roky. Díky za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milý Filipe,

sex vnímám v partnersakém vztahu jako velice důležitý. Vaše partnerka má jinou potřebu než vy. Vy se musíte rozhodnout, jak s tímto rozdílem budete pracovat. Je to problém, který je mezi vámi, určitě vám oběma stojí za to, problém prohovořit.


Leona se ptá:
Dobrý den , nevím zda se na na Vás mohu obrátit s otázkou na závislosti na automatech ohledně svého syna,je mu 21 let,nějaké podezření jsme měli již dříve až tento měsíc to vyvrcholilo,že prohrál celou výplatu,je sice plnoletý,ale mi rodiče,kteří chcou pomoct i on sám má snahu,zabavili jsme mu finanční nprostředky,ale co dál...Jestli by bylo možné od Vás nějaký kontakt na poradnu ve Zlíně,kde by si s ním pohovořili o tomto problému a hlavně zjistili závažnost jeho problému. Děkují rodiče
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Leono,

s problematikou závislostí se ve Zlíně úspěšně zabývá psychiatr Mudr. Pavel Konečný, který sídlí nad lékarnou Anta.


Míša N. se ptá:
Dobrý den,užívám HA a před měsícem jsem s přítelem měla sex.menstruaci jsem dostala normálně a teď zase užívám přes týden HA a první den mám krvavý výtok a pálení při močení a občasné bolení v podbřišku.nevíte co by to mohlo být?děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Míšo,

nejsem gynekolog a dané problematice nerozumím. Doporučuji návštěvu gynekologa, který vám jistě poradí.


Eliška se ptá:
dobrý den,můžete mi prosím poradit s tímto problémem?Manžel je za normálních okolností nevšímavý k domácím pracem i k těm,které jsou mužského rázu.Máme rodinný dům,takže práce je pořád!Převážnou část doby tráví u televize nebo u počítače a já kmitám.Podotýkám,že má malinkou firmu,ve které fyzicky nepracuje,ale jen dělá papírovou práci,která mu zabere v průměru tak 2 hodiny denně.Protože mě jeho nevšímavost nebo lenost velice trápí,často se hádáme,poslední dobou hodně.Vždycky svoji chybu uzná,ale já jsem už z těch hádek tak vynervovaná a vyčerpaná,že poslední dobou mi trvá dlouhou dobu,než se zase dostanu do normálu.Tato doba se vyznačuje tím,že manžel začne být všímavý ke všemu,co je potřebné v baráku udělat!!!Ale to mu vydrží jen do doby,než se to mezi náma urovná a pak se situace opět opakuje.Nyní k mojí otázce:co je to za povahu člověka? Je to lenost,vypočítavost nebo se bojí rozvodu?Kolikrát si říkám,že mě nemůže mít ani trochu rád,když ví,jak mě to trápí a přesto tohle dělá!
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Eliško,

neznám podrobně důvody pro pro vás nekonformní rozhodování vašeho manžela. Z toho, co píšete předpokládám, že Váš manžel potřebuje konkrétní motivaci. Pod tlakem funguje. Otázkou jak nastavit to, aby nedělání bylo pro něj nevýhodné.


Lada se ptá:
chtěla bych z pět bejvalého,Po 6 letetech jsem narazila na slušného kluka,jenže jsem si to pokazila,jsem ze začatku nechtěla ho a když jsem ho pak chtěla tak mi dal zpátečku,že ted zas on.Když jde k nám na brigádu tak si mě nevšímá.Co bych měla dělat jak se zachovat.Lada
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Lado,

předpokládám že nezbude, než otevřeně sdělit, co potřebujete a očekáváte. Může vás odmítnout, může vaši nabídku i přijmout.


Lada se ptá:
dobrý den,po 5letech se objevil kluk,3měsíce jsme spolu chodili,on byl do mne zamilovaný,jenže já jsem se bála,dělala jsem ve vztahu taky chyby,omluvila jsem se mu,jenže on mi pak hodil zpátečku.A měsíc se neozval a už ani nechodí do práce na brigádu,parkrát mě vyprovodil,jenže pak jsem se dozvěděla,že si hledá jinde.Nevím zda ho mu nenapsat smsku, abych nedolejzala.Lada
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Lado,

určitě bych si chtěl vztah vyjasnit. Chtěl bych vědět, na čem jsem. Pak bych klidně také hledal jinde...


janka se ptá:
Dobry večer,mam dotaz.manzel se mnou nezije ve spolecne domacnosti ,kde ma trvaly pobyt.Muzu osbni veci manzela vystehovat ev. do sklepa,?Manzel se rozhodl,ze se mnou žíit nechce.Sam nema zajem sve veci ,oblečeni odstehovat.Ve spolecne domacnosti nežije asi dva měsice.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Janko,

tento dotaz má spíše právní charakter. Obraťte se s ním na právníka, nebo na občanskou poradnu. Možná to tak vypadá, ale plně všemu nerozumím. ;-)


Pavlína se ptá:
Dobrý den, ráda bych se zeptala, když se mnou můj přítel spí pouze, když je opilý nebo mi říká, že se mnou chce být, jsme spolu 15 let a já vím o jeho milence, u které nespí a jezdí domů, stará se o nás. Mám ještě počkat, co mám dělat... Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní PAvlíno,

nemohu vám říci, zda je rozumné čekat. K tomu mám příliš málo informací. Nevím, co vašemu příteli schází, aby měl intimní vztah s někým druhým. Z toho že s ním nadále žijete, předpokládám, že jeho klady převažují nad zápory.


Markéta se ptá:
Dobrý den, pane doktore, mám přítele, je zadaný, vede dvojí život, trvá to 1,5 roku, nic mi nesliboval. Má to vůbec smysl v tomto "vztahu" zůstavat, když nyní podvání ji za jak dlouhou dobu se to stane i moji osobě.... Jak to vidíte ze svého stanoviska, DĚKUJI za Váš čas.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní MArkéto,

stát se to může. Určitě bych se ho na to zeptal. Možná mu tento dvojí život vyhovuje.


Petra se ptá:
Dobrý den pane doktore, obracím se na Vás s prosbou o radu,je to přesně rok co se se mnou rozešel můj přítel po 3 letech vztahu kvůli jiné ženě,i když mi tvrdil,že ne,ale vlastně rok s ní udržoval styky a já se to vše postupně dověděla po našem rozchodu,bylo to pro mně moc bolestivé,protože jsme problémy neměli a ubezpečoval mně,že mně má rád a jsem jeho jediná,o to víc to pak bolelo.Prala jsem se s tou bolestí celý rok,mezitím jsme se párkrát sešli,volal mi,pak se vždy zase odmlčel a tak pořád dokola,už ho nechci,to nejhorší mám za sebou,ale zůstal mi po něm dluh,který musím splatit,přestalo se mi dařit ve všem a já nevím jak z toho ven,cítím se méněcenná,zbytečná,prostě tím rozchodem se změnilo všechno a já chci být zase stejná jako dřív,veselá,sebevědomá žena,které se daří a má radost žít,zlomil mně strašně moc a já i po roce nosím v sobě pocit křivdy a ponížení a nevím jak se toho zbavit,děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Petro,

rozchod s přítele je velmi zátěžová situace. Je důležité mít vybudované sociální zázemí, abyste si dokázala udržet sebevědomí a tempo v životě. Na pocity křivdy a ponížení dooručuji v první řadě dobré kamarádky, se kterými je proberete a pozvednete pohled na sebe. V druhé řadě doporučuji psychotarapii, která vám pomůže nastavit tempo a naučí vás systematicky pracovat sama se sebou. A v neposlední době doporučuji pravidelně při pohledu do zrcadla si přiznat, že jste k světu a že vám kvůli sobě stojí za to se s životem poprat.


Hana se ptá:
chci manzela zpet,ale on me nechce i kdyz mi byl neverny.odstehoval se k rodicum kde je asi mesic
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Hano,

je těžké donutit partnera ke spolužití. Jestliže to tak skutečně chcete, budete asi muset počkat nebo zkusit návštěvu rodičů. Pečlivě však zvažte své rozhodnutí žít s někým, kdo o vás nestojí.


Petronela se ptá:
Dobrý den.Chtěla bych Vás poprosit o radu.S manželem jsme 13let,dvě děti.Vždy jsme měli nějakou tu krizi,ale po letošní dovolené,kterou strávil manžel u moře s naším starším synem a jeho "kamarádkou"se hodně změnilo.Nevěděla jsem a už vůbec by mě nenapadlo,že by si vzal kamrádku místo manželky (notabene,která ještě u moře nebyla)na dovolenou.Nic jsem nevěděla.Jen to,že pojede se synem.Měl to na doporučení terapeutky.Prý z finančních důvodů jsme nemohli jet celá rodina.Až po jejich návratu,jsem ale zjistila,že tam byl s tou "kamarádkou".Byl to pro mě šok!Ještě před tím,než jsem to zjistila,jsem s manželem měla pohl.styk.Tvrdil,že s ní nic neměl atd.Jí jsem oslovila emailem.Ona to taky popřela že by s ním nic nemohla mít,že je o deset let starší a že je ženatý.Prý se jí zeptal a ona souhlasila,přece nebude sedět celé léto doma.Nicméně jí je 20let.Jsou to již tři měsíce co jsme s manželem neměli pohlavní styk.Nejsem si jistá,jestli spolu něco mají nebo měli.V minulosti mě manžel podváděl,některé nevěry přiznal,některé.Snaží se být na mě milý,jen netráví moc času doma pořád pracuje,když přijede domu pracuje u pc.Takže vázne i komunikace.Z jeho strany je to prý tím,že nekomunikuji a nesnažím se.Myslím,že nejsem ani ošklivá,myslím,že docela atraktivní i pro jiné muže.Ale pro toho mého asi ne..nevím co si o tom všem myslet,natož co dělat jak se chovat apod.Chuť k sexu nemá protože nekomunikuji,nesnažím se pro to něco dělat atd. On už mi i jednou řekl,že s takovým člověkem jako jsem já spát nebude.Nebo že se pro něj mám dělat krásnější,svádět ho a podobné argumenty.ale zakládá si na té komunikaci,jenže jak s ním komunikovat,když je stále u pc.Asi je to opravdu mnou?nebo má někoho jiného a mě jen tahá za nos?Děkuji za odpověď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pní Petronelo,

jestli je vám váš muž nevěrný skutečně určit nemohu. Na druhou stranu se určitě těžce komunikuje, kdo právě pracuje u PC. Problém nemůže být vámi ani jím. Určitě stojí za to jasně nastínit Vaše potřeby, které nejsou naplněny a žádt řešení. Pokud to nezabere, doporučuji návštěvu poradny scílem dohodnout se, co dále.


Dagmara se ptá:
Vážený pane doktore, prosím, poraďte. V našem manželství je problém komunikace. Shrnu v bodech informace. Manžel je: pracovitý, obětavý pro dítě, rodiče, kolegy, pokud je potřeba umí se postarat o domácnost, jezdíme společně i s naší dcerou na dovolené. Dá se říct, že ideální partner. Problém: moje osoba šla v posledních létech na zadní příčku pritorit(jsme spolu 14 let). Zařídit něco pro mne-problém. Udělat mi něčím radost-problém. Mám zdravotní potíže-neoptá se jak se mi daří, co mi je, vše musím zvládnout. Několikrá jsem řekla, že jsem spokojena v rodině, ale ne ve vztahu nás dvou. Mám pocit, ža mu na mne nezáleží. že bychom si měli o tom popovídat, kdo děláme jakou chybu. Skončí to vždy tím, že já si myslím, že dělám vše dobře a to si teda nemám myslet a nevážím si věcí které mám. Dál nic řešit nebude, je to prý můj problém. (podotýkám, že sex klape) Se všemi svými starostmi i radostmi jsem na to sama. Nemůžu se s ním o to podělit. Nezajímá ho to. Do poradny rozhodně nepůjde a komunikace na toto téma je velice rychle uzavřena. Trápím se a mé zdr.potíže prý spočívají hlavně z psychické nepohody. Manžela mám jinak ráda, líbí se mi, ale nemám pocit, že se o mne byt jakkoliv zajímá. Jak z toho ven? Jde to? děkuji a přeji hezký den.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Dagmaro,

určitě stojí za to si rozšířit síť sociálních kontaktů. S kamarádkami zajít na kávu, či vínko. Tím, že rozšíříte komunikační síť mimo rodinu, může te své komunikační potčeby naplňovat takto. Společný rozhovor je dobré vést jakoby mimochodem. Naplánovat vycházku, jít spolu na výlet a dotknout se témat jak kdyby mimochodem. Pak je možné, že se vám témata podaří otevřít.


Daniela se ptá:
Dobrý den. Chtěla bych se zeptat, jak by se měl asi cítit člověk po konzultacích s psychologem. Že je člověk plný emocí, myšlenek atd. je asi v pořádku, ale já se cítím vždy hůře, říkám si, že další konzultaci asi nezvládnu. Někdy mám pocit, jakoby nemluvil o mně, nepoznávám se v tom. Nevím, jestli jsem tak zaslepená, on má přece nadhled. Mám pocit, jako bych byla ještě mnohem horší, než jsem si myslela. Např. psycholog se ptal na dceru (1,5 roku, na konzultace jsem docházela i před porodem), já si ji pochvalovala, jen jsem zmínila, že málo spí. On na to reagoval, že můžeme být rádi, že je taková jaká je, vzhledem k situaci v těhotenství. Že se obával, že to bude ještě mnohem horší. A já v těhotenství dělala vše proto, aby se i v bříšku cítila dobře. Někdy mám pocit, že se zase nevěnujeme tomu, čemu bych se věnovat chtěla (samozřejmě, že já nevím, kde je jádro problému). Jindy mi vadilo, že třeba zavolal partnera, který čekal na chodbě, a bavil se s ním, mě téměř nepustili ke slovu. Nerozumím tomu, nevím, jestli třeba nezkusit jiného psychologa, nebo jestli mám vytrvat. Je to nějaká metoda v psychologii - myslím to, že ve mně vzbuzuje takové pocity? Sleduje tím nějaký cíl? Těším se na odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Danielo,

není recept na to, jak se budete cítit po konzultaci. Jde spíše o to, jestli so do další konzultace něco změní ve směru, který jste si vytkla. Před konzultací sy promyslete, s čím byste měla od psychologa odcházet a pokud s tím odcházíte, je to OK. I psycholog může být omezen svými znalostmi a zkusenostmi. Pokud se chcete někam pohnout, doporučuji vám spíše psychoterapiii, kterou jistě někdo z psychologů ve vašem okolí ovládá. PAk bych doporučil si promyslet si to, co od psychologa očekáváte a jasně mu to sdělit. Psycholog by vám měl pak sdělit, jestli od něj očekáváte moc nebo jestli usuzuje, že to můžete za konzultaci zvládnout. Určitě by mělo vše, co probíhá v průběhu konzultace být s vaším souhlasem. Pokud budete chtít více, napište mi mail na vodak@familycoaching.cz a prokonzultuji s vámi případnou změnu konkrétně.


Jitka se ptá:
Dobrý den, můžete mi prosím poradit? Prožila jsem v loňském roce nevěru manžela. Letos vztah s milenkou ukončil,ale několikrát jsem jej přistihla, že jí ještě píše. Je to kolegyně z práce, manžel chodí na různé akce, má pružnou pracovní dobu, takže příležitostí,jak se s ní scházet by bylo víc. Mne ¨říká, že mne miluje, chová se hezky, ale někdy mám pocit, že domů moc nespěchá. Jezdíme spolu na hory, hrajeme badminton, vaříme, žijeme.... ale pořád mám v sobě toho hádka nedůvěry. Přiznám se, že jednou jsem si přečetla smsku v jeho mobilu a jen začátek mi stačil Lásko atd...a dodatek k nějaké společeně prožité činnosti. Když na něj uhodím, zapírá a říká, že už je vše pasé a že s ní nic nemá. Miluji ho, tak odpouštím, ale už jsem po téměř dvou letech nejistoty moc unavená a smutná a mám pocit, že jen přežívám. Máme i moc hezké chvilky, tak se uklidním a nadechnu, ale pak přijde zase nějaká pecka. Psychologa jsem zatím nenavštívila a nikomu se nesvěřila, máme hodně společných přátel, tak proto. Uvnitř sebe vedu dilema, zda bych byla schopná žít s mužem, který má i milenku a nebo to mám utnout. Co když má ale pravdu a opravdu s ní nic nemá, co když ta její smska byla vzpomínka na rok staré záležitosti a jen ona jej stále miluje? Nejsem naivní? Pořád dokola si dávám takové otázky a nevím jak dál.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Jitko,

to, jestli je váš manžel vám 100% věrný, ví jen on. Strašně důležitou větu jste napsala uvnitř dotazu: Uvnitř sebe vedu dilema, zda bych byla schopná žít s mužem, který má i milenku a nebo to mám utnout.

Je dobré, že máte spoustu přátel, stojí to za to mít i přátele svoje, nejlépe přítewlkyni, na kterou to všechno můžete vyklopit. Určitě to stojí za to abyste se někomu svěřovala se svýma nejistotama.

Vaše další dilema: návštěva psachologa? Můžete za radou dojet do jiného města (a řada lidí to tak dělá), abyste zůstala anonymní. Pokud si konzultaci budete platit, nemusíte sdělovat ani své jméno. Můžete si klidně něco vymyslet.

Hlavně tedy nebuďte ve svých nejistotách sama.


Jitka se ptá:

Dobrý den pane Vodák potřebovala by poradit jak mám jít mým vztahem dál,protože mi už dochází trpělivost a mám v sobě určitý žal.Jsme manželé 4rok a máme 3letou dceru .můj manžel se se mnu vůbec nemiluje nevyznává mi nijak lásku,připadám si jako rodinná služka jen praní,žehlení ,vaření,uklízení a starání o dítě a jeho.omě se nikdo nestará ani ten sex ani vlastně nic jsem z mého manželství uplně neštastná,parkrat jsem manžela nachytala jak si to dělá sám před počítačem přitom má mě.mé sebevědomí je na bodu mrazu připadám si hnusná a k ničemu.někdy si pobrečím protože mě mrzí ,že jiné mé kamaradky si jich manžel všímá a milují se vícekrát za týden a mi tak 2krát do roka prosím vás poradte mi co mám dělat Jitka

Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Jitko,

když vám dochází trpělivost, budete muset si jasně zformulovat, za jakých podmínek chcete s nynějším manželem žít. Doporučuji vám návštěvu psychoterapeuta, který vám pomlže ve vašem rozhodování. Určitě stojí za to posílit své sebevědomí a jasně sdělovat své potřeby partnerovi. Pokud budete chtít více informací, napište na : vodak@familycoaching.cz


Martina se ptá:
Dobrý den chtěla jsem se zeptat mám kluka se kterým chodím skoro rok a po těchto prázdninách jsme znovu nastoupili do školy,ale on mě ani nepozdraví a vyhýbá se mi. Pořád je jenom s klukama a přehlíží mě. pora´dte prosím. Myslíte, že se semnou chce rozejít ???
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá MArtino,

určitě stojí za to, udělat si ve svém vztahu pořádek. Jasně sdělte potřebu se setkat a na schůzce jasně sdělte své pochyby a vyžádejte si odpověď. Bez jasného stanoviska, nevíte na čem jste. Podle schůzky pak sdělte, co potřebujete k tomu, aby vaše potřeby byly naplněny nebo si můžete udělat prostor pro nový vztah.


karolina se ptá:
vyprany uklidim a necham na posteli jen ponozky tak me hned serve ze nic nedelam.. docela vim jak to chodi v jinych rodinach jsou tam dedti vpohode nikdo jim furt nestoji za zady a neúporouci jim vsechno.. chtela bych bydlet zpet k mamce ma v peci i vnucku od me sestry ta co porodila v patnacti tak se o ni stara.. je to vpohode jen je trochu rozmazlena a ma svoji hlavu jako kazdy maly dite ja mam deti moc rada a pomohla bych ji s malou.. jenze kdyz mi babi a deda nechti pustit tak se pry musi o me soudit mamina a babi s dedou.. jenze to bude trvat jeste tak mesic a to ja tady proste nezvladnu furt jsem na nervy zdrejme me nema rada a moje kamarady taky ani ona s dedou nema kamarady.. potrebuju poradit co mam udelat abych urychlila ten soud.. mamka byla na socialce a tam ji rekli ze kdyz budou vsude schody tak at si me vezme hned ale zadny schody nejsou a bude se to muset udelat soudne.. nechci tu byt nemam tu zadnou radost.. mam utect?? nebo zacit lhat ja uz vazne nevim :´´( hlavne nejakou radu prosim... Děkuji předem za odpoved
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Karolíno,

určitě bude dobré si zajít na sociálku sama. Zdá se mi, že argumenty jsou divné.


Pavla se ptá:
Dobrý den pane Vodáku. Ve zkratce. Sedm let mě miluje muž, který mě pět let různě vyhledával, ale mě to nic neříkalo. Mezi tím si udělal dvě děšti s ženou, kterou nemiluje a ani si ji nevzal. Před dvěma lety mě pozval na dovolenou a já poprvé souhlasila. Tam jsme se do sebe bláznivě zamilovali. Od té doby vlSTNĚ ŽIJE DVA ŽIVOTY, ALE JEHO PŘÍTELKYNĚ O NIČEM NEVĚDĚLA. Přitom byl u mě každý víkend a dokonce zná celou mou rodinu. Nikdy jsem ho nenutila od ní odejít, dokonce jsem si nechala vzít dítě, které jsme čekali, aby neměl problémy. Jenže on sám mi začal slibovat společný život a že si domluví střídavou péči, plánoval i koupit dům u moře atd. Dokonce mi zařídil, že pracuji v jeho firmě, ale na dálku. Jsme od sebe docela daleko. Před měsícem mě požádal o ruku a dal mi krásný diamantový prsten. Pak se ona o mě nějak dověděla a začalo peklo. Začala mě volat, psát, urážet. Já se k ničemu podobnému snížit nechci. Ona je neúnavná a bojuje všemi zbraněmi. Především dětmi. On se nedokáže rozhodnout a myslím, že lže nám oběma. Jenže, já jsem opět těhotná, plánovaně, protože si miminko strašně přál a ted nevím co bude. Zajímalo by mě, zda je možné, když ví, že jim to opravdu nefungovalo, a nejen od něj, zda pokud spolu zůstanou kvůli dětem, nebudou nakonec všichni nešťastní. Vím, že ho nemůžu do ničeho nutit a dítě jako zbraň používat také nechci. Ale je to peklo. Jak se mám zachovat? Děkuji za odpověď Pavla
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Pavlo,

co máte dělat? Z vašeho dotazu vím, co nechcete. Jak tedy chcete v budoucnu žít. Určitě by to chtělo shrnout varianty budoucích řešení a zvážit co nevíce důsledky rozhodnutí. Své rozhodnutí si důkladně nastrukturujte a když je budete mít přehledně před sebou, poznáte, jaké rozhodnutí je to správné. Určitě bych doporučil zvážit, za jakých podmínek si budete vážit sama sebe.


se ptá:
Dobrý den,jsem 7 let vdaná, máme 2 syny,6 a1 rok.S mužem fungujeme jako rodiče našich dětí.Náš partnerský vztah dle mého nestojí za nic.Můj manžel nepotřebuje sex, ani kontakt se mnou.Trávíme spolu minimum času.Děti ho milují a já pořád nemám odvahu odejít.Cítím se vedle něj sama.Našla jsem si milence,který je v rozvodovém řízení.Je nám spolu dobře, rozumíme si nejen po sex.stránce.Tvrdí však ,že na vztah není připravený a bojí se nekomu věřit.myslíte, že se to časem změní??
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní,

jestli se to změní vám nemohu říci. Doporučil bych tedy chvilku počkat a když ne, tak hledat dále.


Anna se ptá:
Dobrý den, manžel se se mnou po 10letech společného soužití rozvádí. Máme 8letého syna. Bude to 2roky co se mu stal vážný úraz oka s trv. následy.Rozvod chce za každou cenu našel si už asi druhou nebo třetí přítelkyni přes seznamku. Vždy dbá na to aby byla finačně zajištěna pokud možno s VŠ vzděláním. Mne vyčítal mou podprůměrnost prý málo čtu, jen bulvár, internet,málo se rozvíjím apod.sem obyčejná holka z chudé rodiny jen SŠ po MD jsem měla docela dost problém najít práci.Soudní tahanice o dítě mám za sebou. Museli jsme všichni 3 podstoupit znalecký posudek z něhož vyplynulo, že já jsem velmi spontání,vnímavý a citlivý jedinec a on své emoce drží na uzdě je autokratický a direktivní. Nerozumím ale jedné věci jako manželku mne nechce. Ale přesto ,že má novou přítelkyni se kterou žije a asi plánuje budoucnost za mnou stále chodí s nabídkou sexu že prý jsem postavila laťku hodně vysoko a že to sice není fér ale že to se mnou líbí. Já žádný vztah nemám a ani zatím nechci mísí se ve mne vzterk a lítost dohromady. Přesto jsem s ním již několikrát spala. Ale to budu dělat jen do doby dokud nenajdu partnera do kterého se znovu zamiluji. Nerozumím tomu, proč když si s ní nerozumí v sexu proč s ní stále je. Nebo si bláhově myslí ,že za mnou může kdykoli přijít?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Anno,

obávám se, že Vaše poslední věta vystihuje realitu. Obávám se, že tím, že mu přistupujete na tuto hru, přistupujete na podmínky, které nastavuje on.

Abyste vztek a lítost uklidnila, měla byste si nastavit život po svém a nepřizpůsobovat se jemu. On sám přiznává, že to není fér a vy mu na to přistupujete? Kde je vaše hodnota?

Při rozchodech je kolikrát nejtěžší se citově odpoutat od bývalého partnera. Tímto odpoutáním však ve svých očích a i v jeho očích budujete svou důstojnost. Tak posílíte vlastní sebevědomí a budete připravena vytvořit nový vyrovnaný a vás důstojný vztah.

Šťastnou cestu na cestě vám důstojného vztahu.


xxx se ptá:
Dobrý den pane doktore,chtěla bych se vás zeptat,jestli je možné aby semnou manžel nechtěl mít poměr jen z důvodu mého chování?Trvá to již druhý měsíc a já se snažím chovat se normálně..ale vždycky něco řeknu..třeba něco o jeho kamarádkách a on se naštve,pohádáme se,nebo spolu nemluvíme...Mě to potom moc mrzí a snažím se být milá...ale on mi stále tvrdí,že mi jde jen o sex,že on má nějaký problém,který ale na rozdtíl ode mě řeší,chodí na terapie.a užívá AD a já jsem měla také navštívit psychiatra..ale myslím,že to nepomůže...mám už nějaké AD Snaží se být ke mě milý ..i když se dost často hádáme..On podniká a víkendy jezdí do zahraničí...takže když jsem doma sama s dětma o n je většinou pryč.Vlastně si ani nejsem jistá jestli v tom není nějaká jiná žena.:( on říká že nemá nikoho..že mě miluje..ale to je asi tak všechno...Já ho moc miluju a strašně mi chybí i po té fyzické stránce... Myslíte,že mé chování k němu a to jak stále mluvím o sexu,že ho to nějak odradilo?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní xxx,

pro jasnou domluvu potřebujete vědět dopředu, jaké chování je pro manžela nepřijatelné (takový návod na použití). Pokud vám takový návod nedá, lze popisované chování vnímat jako manipulaci. Pokud vašemu partnerovi něco na vašem chování vadí, měl by vám to říct, abyste si mohla dát pozor. Nehledejte chybu v sobě, nehledejte chybu v něm. Obojí vás nikam nedovede.


Markéta se ptá:
Dobrý den chtěla jsem se zeptat mám přítele, chodíme spolu 3 měsíce oba studujeme vysokou školu. Moc se milujeme, po škole bychom se chtěli vzít vše je perfektní až na jeho a moji rodinu. On nemá rád moji rodinu jelikož mu jednou moje matka hodně vynadala za to že v nemoci mě nechal samou a odešel se svoji matkou domů a já byla na bytě úplně sama a od té doby ji už nechce vidět ani na návštěvu by nepřišel nevím zda někdy by změnil názor a já zase nemám ráda jeho matku má základní vzdělání a to její chování je hrozné takového člověka jsem ještě nepoznala on má rodinu vyučenou a se základním vzděláním já mám zase středoškolskou a inteligentní. Ale zase si říkám že s rodinou žít nebudeme. Poraďte mi prosím co mám dělat a děkuji za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Markéto,

hlavní je to, jak si nastavíte vztah mezi sebou. Akutečně s rodinou partnera žít nebudete. Poslechněte si argumenty vašich příbuzných z obou stran a klidně si je ve dvou proberte. Vyjasněte si je a domluvte se, jak budete na tyto výtky reagovat. Tyto připomínky vám dávají zpětnou vazbu a vy, pokud chcete spolu žít, je budete od příbuzných často slyšet.


Veronika se ptá:

Dobrý den, je mi 25 let a mám hrozný problém se žárlivostí. Když se zamiluju, což se mi teď stalo podruhé v životě, tak příšerně žárlim úplně na všechny ženy. Se současným přítelem jsem rok a celý náš vztah řeším jeho předchozí vztahy. Mám pořád pocit, že ty holky přede mnou se mu líbily víc než já nebo že je miloval tak jako mě. A jelikož přítel byl 5 let sám a když chtěl s někým být, tak to nevyšlo z její strany,až se mnou, tak mám pocit, že je chtěl stejně jako mě a miloval stejně,oni ho odmítali a já že jsem pro něj jen jedna z mnoha, která s ním zrovna začala být, a to mě ubíjí, protože tvrdí, že to tak není. prohlížím si na internetu profily těch holek a zkoumam, co se mu na nich mohlo tak líbit atd... Sama vim, že to neni normální, ale nevím, co s tim mam dělat. Před přítelem se snažím dělat, že je vše v pohodě, i když občas se to nakupí a já vybuchnu. Jinak mi vadí úplně každej jeho kontakt s jinou ženou. mám hned pocit, že se mu líbí víc než já. Prostě se chovám jak blázen. projíždim mu pořád telefon, znam všechny jeho hesla ke všemu v počítači atd... Už na tom ztroskotal jeden muj vztah a nechci přijít i o tento. Jsem celkem pohledná a stojí o mě spoustu mužů, což mi celkem zvedá sebevědomí. Ale s mým přítelem mi sebevědomí pořád klesá. Chtěla bych pro něj být ta nej. Jenže jestli to takhle bude pokračovat, tak budu asi ta nejhorší spíš. Uvědomuju si svůj problém a potřebovala bych se ho zbavit.jenže nevím jak. Už jsem přečetla spousty knížek, spousty článků atd... Vždycky jsem si slíbila, že se podle toho začnu chovat, ale nejde to. Teď jsem mohla jet s kamarádkami na prodloužený víkend. Radši jsem ale nejela, protože vim, že bych se celou dobu užírala tím, co tady přítel dělá. Na jednu stranu věřím, že by mě nepodvedl,ale na druhou stranu mam prostě v hlavě něco, co mi říká něco jinýho a nemůžu se toho zbavit. Asi bych potřebovala navštěvovat psychologa, stejně mám i spoustu jiných problému vztahujících se k mému dětství. Ale myslíte, že bych to zvládla, aniž by se o tom přítel dozvěděl? A mohl byste mi prosím říct, kolik tak přibližně takové návštěvy stojí? Nejsme na tom finančně zrovna nejlépe. Taky jsem témeř všude četla, že žárlivost může být dědičná... Můj otec byl taky hodně žárlivý, vyčítal mamince téměř to samý, jako to dělám já atd... Myslíte, že se toho můžu nějakým způsobem zbavit i pokud jsem to zdědila? Předem děkuji za odpověď. Doufám, že už snad konečně naleznu řešení. Už sama ze sebe nemůžu a vím, že trápím sebe i přítele.

Ještě abych upřesnila. Já i celkem věřím, že by mě nepodvedl, ale už mi vadí i ten pocit, že se by se mu nějaká žena líbila nebo ho přitahovala. Přitom najednu stranu vím, že je to normální u mužů, ale já jsem z toho stejně úplně vyřízená. Možná si myslim, že by někdy ujel a s někým něco měl, což by pro mě bylo katastrofální. Jediné, čeho se nebojím je, že by si našel jinou a opustil mě. nevím proč, ale z toho strach nemam. Jenže jsem holt asi fakt blázen a tohle mi nestačí. Zatim i tu mou žárlivost toleruje, ale myslim, že jednou ho to začne hodně štvát a pak by mě možná i opustil. a tomu bych ráda předešla. Potřebuju asi vážně pomoct, když mi knihy, články a tak dále nepomohly. Tolikrát jsem si slibovala, že se podle nich začnu chovat, ale nikdy to nevyšlo. A taky pořád opravdu nechápu, proč mam neustálou potřebu řešit jeho předchozí vztahy nebo známosti. Pořád řešim, co k nim cítil atd. a mám pocit, že jsem pro něj jen jedna z mnoha. Omlouvám se, že Vám píši takhle na dvakrát. Určitě máte spoustu dalších žádostí o pomoc nebo radu, jenže už jsem z toho opravdu zoufalá, protože nevim, co s tím. Tak ještě jednou děkuji předem za odpověď.

Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Veroniko,

oba vaše dotazy jsem sloučil. Skutečně vám doporučím kontakt s psychoterapeutem, s jehož spoluprací můžete svou žárlivost dostat do přijatelných mezí. Státní jsou v poradních pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy zadarmo. Privátní stojí podobně jako hodina v autoservise. Určitě i váš partner ocení, když bude vědět, že na tom pracujete. Je pravdou to, že se někdy emoce vymykají naší sebekontrole a bez odbornéo podpory jsou tyto situace těžce řešitelné.


se ptá:
Dobrý den, můžete mi rposím doporučit nějakou terapeutickou skupinu, kam by mohla docházet celá rodina - máma, táta, syn(5let) a dcera(7let). Manžel svým odchodem narušil vztahy, které zůstaly komplikované i přes manželův návrat domů a situace se tak jeví ještě hůře než kdy předtím.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Dobrý den,

možná by to chtělo prohovořit, jaká terapie by pro vás byla nejvhodnější. Zkuste se se mnou spojit na mailu vodak@centrum.cz. Děkuji


Roman se ptá:
Dobrý den, měli jsme s ženou harmonický 12 letý vztah, 4 roky jsme manželé, dítě skoro 2 roky. Začalo to zhruba před třičtvrtě rokem, manželka měla poměr se svým expřítelem, žárlil jsem. Tvrdí, že je to už dávno ukončené, prý mě má ráda, rozvádět se nechce, nicméně mě intuice a její chování říkají ale, že v mileneckém vztahu pokračuje, zatlouká a dělá ze mě "pitomce". Podařilo se mně ji přimět po dlouhé době k návštěvě poradny, nicméně tam říkají, že neví, jak nám pomoct. Mám pocit, že ona věci podává trochu jinak než jak se opravdu odehrají, jako by mlžila a přetvařovala se i tam. (Z její strany padly z počátku i výhružky sebevraždou, bylo to divočejší) Promluvit si o situaci odmítá. Mně taky už tečou nervy, takže jsem taky občas nepříjemný, vzteklý, ale většinou se držím. Důvěra je velmi narušená, podle mě se ji manželka nesnaží získat, třeba tak, že by si s ním přestala s ním psát.. Ona má ale pocit, že se snaží. Taky mě znepokojuje, jestli třeba nejsem opravdu paranoidní a třeba ji křivdím. Dle Rorschachových testů ale nejsem, psychiatrička přiznala, že opravdu neví, jednou navrhuje AD, jindy ne, a že to mám složité - jsem zmatený a i zděšený a vlastně vůbec nevím, čemu věřit. Nechci jít do prášků, pokud nemám závažný důvod, narušené vnímání nebo tak. Proč se vůbec nevěra objevila, taky nevím, žena prý taky ne, říká, že chce, aby to bylo jako před tím, pak zas z ní vypadne výrok o tom, že má asi zkažený charakter a neumí se ničeho vzdát a podobné. (Měla složité dětství) Mám ji ale rád. Když se rozvedu, třeba si budu vyčítat, že to bylo zbytečné. Tím ale že zůstávám tak se v podstatě užírám. A vlastně obecný dotaz - má psychologie nějaký nástroj, jak rozlišit, kdy je žárlivost oprávněná a kdy neoprávněná a přehnaná.. Budu rád za jakékoliv i kritické postřehy.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAne Romane,

žárlivost je právněná, pokud je důvodná. Přehnananá je, když ji nechcete a trápí vás. Podívejte se na stránku věnovanou přímo žárlivosti: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169534665-partnerske-vztahy-aneb-navod-na-preziti/208572231000007-zarlivost/ . Tady v poradně skutečně musím dávat obecné rady. Zde nepoznám vaši paranoiu nebo oprávněnost. Omlouvám se za nekonkrétnost. K té je potřeba terapie nebo individuální poradenství.


Michaela se ptá:
Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na radu, s přítelem jsme spolu téměř tři roky a jediným problémem našeho vztahu jsou jeho rodiče,protože mají partnerskou krizi a vidím na nich, že si spolu nemají co říct - jeho matka mi to dokonce přiznala a snaží se to řešit tak, že chtějí, abychom byli co nejvíce u nich na návštěvách, obědech atd. Mě ale není příjemné dělat takový hromosvod všeho, jsem jen svědkem trapných poznámek přítelova otce na jeho matku, i když jsem se jí několikrát zastala vidím, že to nemá cenu. Přítelův otec je navíc ten typ, co bez ohlášení přijede na návštěvu a naprosto nedokáže odhadnout situaci, kdy už je na čase odejít, používá opravdu drsný humor a je těžké mu pořád s nadhledem odpovídat, i když vím, že je to v jádru hodný člověk, co dokáže pomoci. Budeme teď řešit otázku jiného bydlení, protože dokončuji VŠ a chci si najít práci někde pěkně daleko, abych se s nimi nemusela tak často vídat, je to opravdu vyčerpávající, nebo mám celou situaci řešit jinak. děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní Michaelo,

věřte, že řešení, které jste si vybrala je to  nejlepší. Věřte si. Je dobré, že jste se dokázala rozhodnout. Zvažte všechny detaily kolem bydlení a práce pro vás oba, aby to bylo pro vás co nejlepší.


Kaka V se ptá:
Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala, co mám udělat proto aby manžel se kterým jsem 9rok ke mě našel cestu zpět. už je to rok co jsme se pořád hádali a já ho podezřívala a hlídala co kde dělá, s kým se baví atd. řekl mi že už ho nebaví to jak mu nevěřím a jak ho pořád kontroluju, že ho tím ztrácím, momentálně kdyby bylo na něm tak se klidně rozvede, že ke mě nic necítí. Přemlouvám ho že se zlepším a už to nebudu dělat a budu mu věřit, tak mi řekl že mu mám dát čas , a že skusí si kemě tu cestičku najít. Pro mě je to hodně těžké, chci ho obejmout, přitulit se ale on ne. Myslíte že když si ho nebudu trochu všímat a vnucovat se mu tak to pomuže? udělala bych pro to cokoliv. Máme dvě děti 4a 6let. Co mám dělat, Prosííím.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Kako,

děláte se příliš zodpovědnou za emoce svého partnera. Předpokládám, že jste se mu omluvila. Více udělat nemůžete. Nemůžete vztah vyvážit tím, že budete dělat cokoliv. Pokud se bude chtít rozejít, nezabráníte tomu.


Marcela se ptá:
Dobrý den je mi 31let a s přítelem(30) máme roční holčičku.Od porodu do ted semnou přítel spal asi tak 3krát!!Po porodu mi stále zůstalo 7kg navíc,tak jsem si myslela jestli je to tím,že už pro něj nejsem přitažlivá,nebo jestli ho nějak ovlivnilo,že byl u porodu,ale řekl mi ,že tím to není,že mu prý jen nechybí sex(nebo je právě unavený z práce,nebo nemá náladu atd......) a prý nemá ani milenku,tak nevím ?!Nejsem žádná nymfomanka,ale mít s partnerem sex 3krát za 10měsíců je tedy málo.Nechci se s ním rozejít,máme,až na ten sex hezký vztah,ale nevím co dělat?!Do poradny semnou jít odmítá.Předem děkuji za odpověd
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní MArcelo,

takto na dálku skutečně nemohu říci, proč váš partner ztratil chuť k sexu. Častěji se ve své praxi setkávám spíše s tím, že žena se po porodu více soustředí na dítě. Takto závažný porblém doporučuji řešit s psychoterapeutem. Jenže pokud nechce, tak s ním nepohne ani stádo volů.


Markéta P. se ptá:
Vážený pane magistře, vím, že pokládám otázku, s jejíž různými podobami se ve své praxi setkáváte velmi často. Možná i podle předchozí diskuze tuším Vaši odpověď. Přesto otázku položím, možná i proto, že se potřebuji svěřit a nějakým způsobem uniknout od svého zoufalství. Několik týdnů se můj manžel, se kterým jsme 13 let a máme dvě děti (6 let, 8 měsíců) choval jinak (působil utrápeně, bez zájmu o své koníčky atd.). I náš vzájemný vztah se postupem času měnil, přikládala jsem to však starostem s péčí o děti, vyčerpání z práce a prostě přirozenému vývoji vztahu – možná jsem si něco nalhávala. Myslím ale, že i přestože to teď manžel vnímá jinak, je náš vztah velmi silný. Před týdnem se mi však manžel svěřil s tím, že už ke mě nic necítí a že miluje jinou ženu. Ona však žije v zahraničí a jejich vztah je založen je na telefonech a mailech a sešli se zatím jen jedenkrát a zatím prý bez sexu – manželovi to věřím. Plánují se sejít až zase za měsíc, až opět do Čech přijede. Vše trvá asi 3 měsíce. Manžel je rozhodnut se mimo jiné kvůli dětem a dalším logickým důvodům do zahraničí neodstěhovat, také ona se do Čech vracet nechce, má v zahraničí dítě ve střídavé péči s bývalým manželem. Přestože oba vědí, že spolu tradičním způsobem být nemohou, prý si nemohou pomoci, musí se slyšet, plánují jak se scházet atd. Já jsem se rozhodla o svého manžela bojovat, kvůli tomu, že jej stále velmi miluji, kvůli dětem, pro které je přesto všechno skvělý táta a také kvůli mým rodičům, pro které ač to z ní jako klišé se stal synem a jeho odchod by jim při jejich zdravotních problémech způsobil obrovskou bolest a já se obávám jejích následků. Také manžel tvrdí, že pokud já na tom nebudu trvat, nechce odejít. Skutečně si myslím, že náš vztah má šanci, protože si máme stále o čem povídat, máme stejné přátele, zájmy, dokonce jsme se po jeho přiznání i opět sblížili intimně a zažíváme hezké chvíle. Paradoxně k němu necítím odpor a začal mě ještě více přitahovat (možná proto, že uvědomuji, že jak ho miluji atd.). I u manžela cítím, jak se mi v některých chvílích „vrací“. Dokáže mě brát za ruku, pohladit i během dne. Noci se podobají těm v začátcích našeho vztahu (jeho pak ale někdy trápí výčitky vůči té druhé). To se však vše děje jen tehdy, když jsem „statečná“, snažím se nedat najevo svoji bolest, nemluvím o celé věci atd. A nebo se na to vše dokážu dívat s nadhledem, dokonce i s humorem - není to totiž tak dávno, kdy říkal, že pokud ho někdy potká něco takového ať to hlavně vydržím. Občas si tu situaci se smíchem a současně se slzami v očích oba připomínáme. Jakmile je to ale jinak a já dám najevo své skutečné pocity, cítím, jak mi manžel „odchází“. Proto bych se chtěla zeptat, jak dlouho bych měla být trpělivá a věřit, že jejich vztah na dálku nemůže vydržet? Někdy si říkám, že jsem v jasné výhodě, jindy jsem zoufalá, protože si říkám, že jejich vztah se nikdy neomrzí, nezajede do stereotypů, které možná tolik ublížily vztahu našemu. Navíc trpělivost nemám v povaze a dosud jsem vždy ve všem upřednostňovala rychlá řešení. I proto se teď tak trpím. Jak dlouho má podle vás smysl o manžela bojovat? Může se bolest otupit a mohu být schopná tolerovat nevěru třeba roky? V tuhle chvíli mám totiž pocit, že bude-li to trvat byť jen týden, zblázním se. Mám smysl dávat jakákoliv ultimata? Děkuji za odpověď a případná slova útěchy. Markéta
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Markéto,

ultimáta má cenu dávat jen tehdy, pokud je jste ochotna naplnit. Moc se nedivím tomu, že nejste trpělivá. Ve vašem případě bych se trpělivosti divil. Buď přijmete jako normu vztah, kdy si oba budete moci dovolit alternativní vztahy nebo mu jednostranně takový vztah budete tolerovat nebo učiníte v náporu vášně rychlé rozhodnutí a postavíte mu kufry před dům. Rozhodnutí je jen a jen na vás.


Kamil se ptá:
Dobrý den, pane doktore. Psal jsem i na jiným servru ohledně své manželky. Byla minulý rok nemocná, brala špatné prášky. Mezitím přišla o práci , ukončila nechopenku a nemohl jsem jí dostat na pracák. Nyní už je zaregistrovaná, ale přestala doma dělat veškeré práce. Musím sám nakupovat, vařit, uklízet.Prádlo jen vypere, ale nevyžehlí, válí se oma po kupách a nedá se pomalu nikam sednout.Chodím do práce, je to jediný zdroj příjmů, který máme. Co manželka dostane z pracáku, tak stačí utratit na slevách, které hledá na internetu. Každý víkend se jí snažím vyvézt ven, aby byla mezi lidmi, ale vše co dělám je špatně, vše platím a už to bere jako smaozřejmost. .Jen slyším samé nadávky, invektivy a proč to nebylo udělaný už dřív. Pořád jí něco schovávám, podle ní, nemůže nic nalézt a pak se hádáme.Ztrácím veškeré známé, protože je má manželka jen poučuje a je hnusná. Doma je takový bordel, že se stydím v čem žijeme, ale nemám už sílu to uklidit, protože druhý den je to tam stejné. Ona je celý den doma a jen se válí v posteli, spí a pak tvrdí, jak jí je špatně.Odpoledne mne už nahání, že je sama pořád doma, abych okamžitě přišel domů a vyzvání tak dlouho, že se nakonec zvednu a jdu. Dcery, když přijedou do města, tak raději spí u známých , protože u nás ani není kde, pro samý bordel. Psal jste mi už, když jsem si stěžoval, že si bere půjčky, abych uvažoval o rozvodu a rozdělení majetku, pořád se mi to příčí, ale jsem psychicky na dně a nevím jak dál, je to přežívání ze dne na den. Pomalu mám strach chodit domů, co zase jsem udělal špatně či neudělal, co budu jíst, jelikož občas nakoupí manželka ve slevě a jídlo je druhý den zkažený. Nemám si s manželkou o čem už povídat, ve sračkách jí ale nechci nechat, ale je pro mne už těžká železná koule u nohy. Jen se jí podřizuji, jejím manýrům, náladám.Chodí k psychiatrovi, ale co jí vlasně je, vůbec nevím. Moc prosím o odpověď, snad i o setkání, možná bych potřeboval už terapii sám. Díky.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Kamile,

myslím si, že nežijete partnerský život, ale pečujete o svou manželku. Pokud ji nebudete chtít nechat ve sračkách, nepomůžete ji. Terapii doporučuji právě kvůli tomu, abyste si začal vážit sám sebe. Pokud jste v blízkosti, napište mi na e-mail: vodak@familycoaching.cz


simona se ptá:
Dobry den,s mojim partnerem sme spolu uz 2 roky mame pekny vztah skor bol krajsi pred rokom muj partner dost zarli kontroluje mi FC,pocitac ,mobil ....v posledni dobje je dost nervozni nevim ci to bude praci a nebo fak nevim si to vysvetlit znervoznuju ho a vytaceji ho hlouposti treskot dveri,dupotanie po schodech bouchani hrncama a vzdy po temto vznikne hadka....nevim si to vysvetlit proc...a na druhy strane vi byt nekdy hrozne moc zlatej a pak se to znovu otoci....zijeme spolu v zahranici...poradte mi prosim..
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Simono,

když nevíte proč je váš partner nervózní, nemohu mu pomoci. Nemůžete cítit odpovědnost za to, aby se cítil lépe, to je jen a jen na něm. Otázkou je, zda to s ním chcete snášet nebo se s ním rozejít. Tzn. jestli vám stojí za to, přestože se chová tak, jak popisujete.


Martina C se ptá:
Dobrý den,ráda bych znala Váš názor na moji situaci.Mám přátele se který jsem asi 5 let a máme 2 letého syna.Náš vztah byl od začátku složitý,nejdřív jsme byli jen milenci,pak se rozvedli a začali žít společně.Vztah není úplně tak bezproblémový,já sama si jsem vědoma svých chyb a snažím se v určitých oblastěch změnit.Prátel se ale se mnou několikrát rozešel ale vždy to trvalo jen pár dní a zase se vzátil.Ted po více než ročním soužití (ikdyž né pořád bezproblémovém) se ze dne na den odstěhoval do druhého bytu který má.Prý tímto činem chce jen zjistit co jeden pro druhého znamenáme.Stále mě platí na domácnost,vídáme se velice často,přespává u nás a jezdíme na výlety.Já ale nevím jestli tento jeho krok může mít opravdu jen čisté úmysly.Mám obavy z toho že je to jen zístěrka třeba pro další rozchod.Prý chce aby nám vztah fungoval a tento stav je jen dočasný.Zatím to netvá ani měsíc ale mě to nevyhovuje a nevím zda je opradvu možne aby to k něčemu bylo.A pak je tady taky to dítě.Co si proím o tom myslíte.Děkuji za odpověď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Martino,

první, co mne trklo do oka ve vašem dotazu je to, e vám situace nevyhovuje. Abych řekl pravdu, tak je to pro mne ve vašem sdělení to nejdůležitější. Váš přítel chce větší míru svobody. Čistotu jeho úmyslů je těžké předjímat. Spíše přemýšlejte o tom, že žijete s partnerem, který občas dělá rozhodnutí, která vy nepředpokládáte a tato rozhodnutí nejsou společná a společně rozhodnutá. Na tento charakter rozhodování pravděpodobně navyklý, protože ho aplikuje pořád. Zvažte tedy to, v čem je pro vás přínos tohoto spolužití. Možná by stálo za to, abyste někdy udělala neočekávané rozhodnutí vy, ne?


tina se ptá:
Dobrý deň prosím vás o radu,s manželom sme spolu 12 rokov pred rokom sa mi priznal že ma podviedol s kolegyňou,tvrdí že s ňou nespal že sa len bozkávali a že to už skončilo,minule sa nechtiac prezradil že mu vykrikovala že so mnou spáva. Asi pred rokom chcel sex stále ale v poslednej dobe mu stačí aj raz za týždeň a viac tvrdí že som atraktívna a že ho priťahujem ale prečo sa potom so mnou nechce milovať??? Ďakujem za vašu odpoveď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Tino,

celé mi to připadá podivné. Jak to, že kolegyně v práci vyčítá vašemu muži sex s manželkou? Samozřejmě, že pro snížení chuti mohou být i jiné důvody (stres, únava..). Určitě doporučuji, aby vám manžel důsledně vysvětlil vztah s kolegyní, protože na tento vztah, zdá se oprávněně, žárlíte.


TINA se ptá:
Dobrý deň mám 30 rokov a chcela by som sa opýtať, s manželom sme 12 rokov on ma podviedol sám sa mi stým priznal ale vraj sa len bozkávali ničomu inému vraj nedošlo aspom to mi tvrdí, ešte pred rokom chcel somnou sex stále a teraz mu to nechýby aj viac ako týždeň. Ešte sa mi nechtiac manžel prezradil že mu tá dotyčná osoba čo sňou niečo mal vykrikovala a vyčítala že sa somnou miluje,je to jeho kolegiňa a aj na moje prosenie nechce odísť s tej práce a stále sa stretávajú v práci,už som rozmýšlala či to nemám povedať aj jej manželovi. Ďakujem za odpoveď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Tino,

nedokážu posoudit, jak vřelý je vztah vašeho muže ke kolegyni. Nastavení strategie v odrazení z druhé strany musíte pořádně promyslet. NA druhou stranu takovým útokem poznáte jasně to, jak to váš muž s ní má. Proto zkuste, co uznáte za vhodné. Před všemi pokusy se však rozhodněte, zda jste ochotna přijmout i to, že se váš muž rozhodne pro ni.


Andy se ptá:
Dobrý den, manžel podal žádost o rozvod má milenku. Moje matka zaplatila na úřadě roční poplatek za jeho psa a požádala ho o proplacení (vzhledem k tomu, že on mi také předkládá účty a požaduje úhradu). Už delší dobu jsme byli domluveni, že mi odveze k mé matce nějaké věci. Teď změnil názor - nevím, jestli to souvisí s tím, že musel mojí matce uhradit poplatek za psa - řekl, že si máme dané věci odvézt sami a na stůl hodil 50 kč, abychom prý nemuseli platit benzin. Nechápu toto gesto, nevím, proč se takto chová, co to mělo znamenat? Nevím, jak reagovat? Snažím se s ním v rámci možnotí běžně komunikovat (viz třeba domluva ohledně odvozu) a on něco odsouhlasí a pak to změní. Co teď? Mám se s ním přestat domlouvat a řešit věci? Mám ho tedy začít ignorovat, když na něho není spoleh? Není to poprvé, co něco řekl a nakonec to bylo jinak.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Andy,

záleží na tom, co všechno máte s manželem nevyjasněné. Máte dohodu ohledně majetku? Máte dohodu ohledně dětí? Pokud tyto dohody nebudete mít, budete muset komunikovat a nevyzpytatelnost manžela bude trvat. Až budete mít dohody schválené soudem, můžete ho začít ignorovat.


Martina se ptá:
Dobrý den,potřebovala bych poradit. S manželem jsme 15 let. Jednou jsem to trochu přehnala s pitím a prý jsem se lepila na chlapa, který seděl vedle mě. Od té doby mě to vyčítá a vytahuje staré věci, co se kdy přihodilo. Teď jsem jela ke kadeřnici a neřekla jsem mu to, a zase bylo, že mi nevěří, že mu všechno zatajuji nebo lžu. Měla jsem mu to říct,ale nepřikládala jsem tomu váhu. Myslíte si, že je to mezi námi zlé, když muž ženě nevěří? Já ho miluju a dýchala bych pro něj. Děkuji za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní MArtino,

jestli je tato situace zlá nebo můžete skutečně posoudit jen podle toho, jak se vám v ní žije. Nevím, jak vypadá komunikace z vaší strany. Výčitky však spolužití partnerů hodně znepříjemňují. Bohužel, klíč k odstranění výčitek má ten, kdo je vyslovuje. Vypovídá to o nejistotách, které manžel má. Záleží nyní na tom, zda jde o krátkodobou záležitost nebo situace delší dobu trvá nebo bude trvat. Udělejte si taková opatření, abyste se cítila dobře i za těchto podmínek. Zajděte na masáž, zasportujte a zvěte ho na tyto aktivity. Třeba se odreaguje a pochopí, že pokud bude vlídný, žádné nebezpečí z vaší strany nehrozí.


tyna se ptá:
dobry den,je mi 11 a muj tatka furt sproste nadava je to hrozne!!co mam delat
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Týno,

nevím, co na to maminka, ale pokud si ani ta neví rady, zkus najít odbornou pomoc. Klidně mi napiš na mail: vodak@familycoaching.cz a pokusím se ti někoho sehnat.


L.K. se ptá:
Dobrý den pane doktore... Nejde mi ani tak o radu (ta v mém případě je opravdu drahá), jako spíše o chuť se s Vámi podělit o svou zkušenost s přístupem Policie ČR. V loni od července do srpna 2010, jsem byla vystavena nátlaku a psychickému vydírání, hrozbám zabitím mě a mojí rodiny, ze strany svého tehdejšího partnera. Partner byl a stále je závislý na drogách, a jeho chování pod vlivem těchto látek bylo zcela nevyzpytatelné, proto jsem měla důvod se o svůj život obávat...Toto se stupňovalo, že jsem podala prostřednictvím OO Policie ČR trestní oznámení, na svého bývalého partnera. Uvedla jsem, že k vyhrožování a vydírání docházelo prostřednictvím SMS zpráv, komunikací přes ICQ i slovně, verbálními útoky na veřejnosti. Předložila jsem policii výpisy z programu ICQ i předložila SMS a nabídla přivolání svědklů. Policie se zabývala pouze zkoumáním telefonní komunikace na telefonním čísle, které jsem na sebe předala jako kontaktní, nikoliv toho, na kterém docházelo k vyhrožování, které jsem pro narůstající nátlak ze strany partnera vyměnila. Toto policie věděla, nicméně nijak nebrala tuto skutečnost jako zásadní. Podle jejich vyjádření, ( prověřovali komunikaci na jiném čísle, než o které se jednalo), se neprokázalo nebezpečné pronásledování a psychické týrání a mé oznámení odložili jako neodůvodněné a následně mě zažalovali z křivého obvinění! Tedy, neobjektivním vyhodnocením důkazní stránky případu policií, a de facto úplným popřením faktu, že jsem byla vystavena psychickému nátlaku a vyhrožování ze strany bývylého přítele, se toto neprokázalo a byla jsem v další fázi vyšetřování obviněna z přečinu křivého obvinění, pro které se mnou bylo zahájeno trestní stíhání. Nyní se už záležitost vede přes 6 měsíců, podala jsem stížnost na toto obvinění, výrok státního zástupce i konkrétního policistu, (který se mnou během vyšetřování jednal přezíravě, zesměšňoval a zlehčoval moje obvinění a úplně se přidal na stranu mého bývalého partnera), jenže tento policista při šetření inspekčním orgánem policie všechno popřel a znovu mě zažaloval pro křivé obvinění. Já, ač jsem nebyla doposud trestaná, neměla jsem nikdy žádné konflikty se zákonem, už čelím druhému obvinění a trestnímu stíhání, nevěřím po zkušenosti v objektivitu a nezaujatost policie a státního zástupce. Vyčerpala jsem všechny prostředky obrany, nikdo nebere v potaz, že jsem byla týraná, v počátku přišla s oznámením na vyhrožování, nyní se zabývají pouze tím, že se moje obvinění neprokázalo a já čelím stíhání že jsem křivě obvinila bývalého partnera a policistu. Nemám prostředky na to, abych si najmula advokáta a v případě, že se případ dostane k soudu, mohu požadovat pouze tak advokáta ex offo, jenže ten mi asi neposkytne pomoc, jakou by si tento případ zasloužil. Z celého mého dlouhého líčení vyplývá pouze toto, pokud zažalujete muže, který vás týrá a bude se znát s policisty, všechno zapře a když označíte policistu za podjatého, všechno se obrátí proti vám! A perlička na závěr - policisté mi při výslechu řekli: "to nemůžete tvrdit, že vás chtěl partner zabít jen pro to, že vám to řekl... víte kolik lidí tuhle větu někdy řekne... Pokud by váš přítel dělal bojové sporty, byl voják ze zálivu a měl výcvik na zabíjení...pak by možná vznikla důvodná obava, takto ne... My jsme s vaším partnerem mluvili a on nám řekl, "že by vás nezabil"...."
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pní L.K.,

znám i jiné, podobné zkušenosti těm vašim. Vždycky záleží na tom, s kým jednáte. Od policisty, státního zástupce i soudce. Věřit ve spravedlnost je bláhové, protože na ni má každý člověk jiný náhled. I soudci a policisté jsou "jen" lidé.

Nezbývá než nevěšet hlavu a jít dále. Žijeme v zemi, kde je dovolatelnost práva nízká. Snad zatím. Když však propadneme skepsi, jen se tomu podvolíme a ve skutečnosti tuto situaci podpoříme. A o to nám snad nejde.


Alena se ptá:
Dobrý den, ráda bych znala váš názor. Jsem 25 let vdaná a loni mi byl manžel poprve za celý vztah nevěrný. Abych byla přesnější, nevěra trvala deset měsíců a tvrdil, že byl do té ženy zamilovaný a že si to nedovede vysvětlit. Letos v lednu se definitivně s ní rozešel. Cítím to i já, že napětí povolilo a vlastně jakoby nic nebrání hezkému životu. Z jeho strany se zdá vše v pořádku, ale já mám občas špatné myšlenky a vše se mi vrací. Byla to kolegyně z práce, která tam samozřejmě dále pracuje. Někdy se neubráním myšlenkám, jestli ještě přece...Svého muže miluji, tak jsem si myslela, že odpustit je velmi jednoduché. On mi tvrdí, že dostal velkou lekci a že je velmi šťastný, že zůstal se mnou a s dcerou. Navenek mu nic nevyčítám a nevracím se. Někdy, ale třeba vidím fotky z práce, kde vidím i tu ženu a už je se mnou zle. Jak dlouho může tento můj stav trvat? Znám páry, které to překonaly a jakoby se poučily. My máme také hezký vztah, rozumíme si, máme si pořád co říci i intimní život nás těší. Manžel je veselý a zdá se být šťastný. Netuší, že někdy probdím noc a stále se mi myšlenky z loňského roku promítají jako film. Je tento stav normální? Děkuji za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní Aleno,

tento stav je naprosto normální. Taková situace se vztahem skutečně zamává. Doporučuji psychoterapii, kdyby se manžel odvážil, tak párovou terapii. Mohly by se doléčit všechny vnitřní výčitky, které mezi sebou máte.


Eliška se ptá:
Dobrý den, moc Vás zdravím a přeji hezký den! Chtěla jsem poprosit o radu, a přitom jsem si myslela, že ji v manželství nikdy nebudu potřebovat. S manželem jsme 4 roky, máme 2 malé děti (3 roky a 9 měsíců). Máme krásný vztah a jsme šťastní a žijeme jeden pro druhého. Když bylo druhému synovi půl roku, manžel začal mít pocit, že ho zanedbávám, že už to není jako dřív, že nemáme na sebe čas a že ho už tolik nepotřebuji jako dřív. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to také tak cítím, že vše bude lepší až děti povyrostou a budou více spát i v noci. Ale že ho mám pořád stejně ráda, že společně to vše zvládneme.Přitom manžel už má za sebou jedno manželství s dětmi. Pak se stalo to, že mi řekl, že poznal jednu rozvedenou paní, se kterou si moc rozumí. Ríkal mi úplně vše s tím, že mi to může říct jako kamarádce. Ovšem já zareagovala s emocemi. Prý myslel v té chvíli víc na sebe než na naší rodinu a nechal to zajít moc daleko. Místo aby se mnou komunikoval a problém jsme si vyřešili doma, tak chodil za ní a ona mu ve všem rozuměla a chápalo ho a to se mu líbilo. Ale fyzicky s ní nic neměl a to mi přijde, že je horší, poutají ho totiž k ní city! Trápí mě pocit, že jsem doma s dětmi a nevím, co dělá ve svém volnu. Užírám se pocitem, že chodí za ní. Manžel mi řekl, že mě má moc rád, ale jí taky, že je mu s ní dobře. Ale já takhle dál žít nemůžu! Hrozně hubnu, jsem na tom psychicky špatně a mám strach, že mě opustí. Komunikovat moc nechce! Jsem neštastná! Prosím poradte, co mám dělat. Dokonce jel na celý den s ní a jejími dětmi na výlet a já byla doma sama. Manžel se mě začal i ptát, jestli bych byla s ním schopná komunikovat normálně, kdybychom se rozvedli! Jak může mít muž rád stejně dvě ženy? Děkuji vám moc za odpověd.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Eliško,

monogamní soužití je znakem naší kultury a je nejčastějším způsobem, kterým lidé na našem kontinentu žijí. Nakonec jde o dohodu, kterou spolu partneři mají.Jestliže jde o dohodu znamená toi, že vy na ni nemusíte přistoupit a přiznejme si, že tento způsob soužití, mírně řečeno, není obvyklý.

Myslím si, že by bylo určitě vhodné více manžela zapojit do péče o děti. Je podivné, že má oproti vám volný čas. Zkuste si podobně udělat volný den a nechat děti v jeho plné péči. Sama si pak navštívit kamarádky, či služby kde se vám budou věnovat (kosmetika, kadeřnictví, masáže).

Větší zapojení do péče o děti by prospělo jak vám, tak i jemu, aby si užil dlouhodobé zodpovědnosti za děti.


Jaroslav se ptá:
Dobrý den, rád bychznal Váš názor na náš vztah. Moje partnerka, se kterou jsem cca 3,5 roku, zničehonic ( pro mě), náš vztah úplně obrátila nohama vzhůru. Momentálně se připravuje na státnice. Ze začátku našeho vztahu jsme byli velice šťastní a milovali jsme se. Po 3 měs. známosti se ke mně nastěhovala, 60 km každodenního dojíždění do práce. Již ze začátku se jí dojíždění nelíbilo, ale měla mě jako veliký důvod se vracet. Po nějakém čase se rozhodla na mě přitlačit a donutit ke stěhování. Milovala mě a když zjistila, že stěhovat se nehodlám, ustoupila. Přítelkyně je velice hodná, ale hysterická. Všechny problémy si vylévala hádkami. Já se hádat nechtěl a většinou jsem ji nevnímal a řekl jí, že až se uklidní tak to vyřešíme. Velkou předností přítelkyně je, že rychle "vychladne" a můžeme spolu normálně mluvit. Jsem docela dost pracovně vytížený, a i to je samozřejmě problém. Domů jsem se snažil vracet co nejdříve, ale ne vždy to bylo včas. Mám koníčka a to velkého sport. A i ten jí samozřejmě vadil, pokud jsme se pohádali tak jsem zmizel za sportem a vrátil se až v noci.Přítelkyně se mnou ráda chodila za zábavou, i s kamarády, později i společnými. A žárlila na ně, že se k nim mám lépe než-li k ní. I práci mi vyčítala. Bral jsem to jako důkaz, že mě má ráda. Po určitém čase se naskytla příležitost se přestěhovat. I mě se zamlouvala, bohužel to zkrachovalo na administrativě. Nicméně přítelkyně nic nenamítala. Před cca půl rokem, jsem pocítil trochu "méně lásky", a po dotazech co se děje, tak odpověď zněla, že nic. Jsou to 2 měsíce co jsem začali pracovat na dětech. Přítelkyně byla šťasná a já také. Pak asi po 1,5 měsíci nastal ůplný obrat. konec dětí, další roky ve škole ( v pořádku), a chtěla se stěhovat blíž k zaměstnání. Moje společnost je prý neůnosná a náš společný život vymění za práci... Nyní se stěhuje a chce abych byl s ní a dojížděl. Na otázku jestli někoho má, nebo jsetli chce být s někým jiným, odpoví, že ne. Že chce být se mnou. Prosím o Váš názor. Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAne Jaroslave,

chcete můj názor? Změna postoje vaší partnerky nemusí mít nutně důvod konkurenčního poartnera. Vaše partnerka má nějaké potřeby, které jste si buď nevykomunikovali nebo o kterých nevíte. Určitě to stojí za to, abyste si to pořádně probrali. Možná chce pocítit to, že o ni dostatečně stojíte. Nejlépe když si na prohovoření řešení uděláte čas bez přátel a bez zátěží. Když zajedete někam na víkend do hor, odpočinete si, budete jen pro sebe a najdete společné řešení na kterém se shodnete.


sylva se ptá:
Dobrý den pane Vodáku, mám na Vás dotaz jako na chlapa. S přítelem společně žijeme 3 roky. V té době jsem se začala bavit na téma dítě. Podařil se nám vytvořit kompromis, že ho budeme mít, až budeme mít vlastní dům. Máme. Už rok. A už rok si přítel hledá nové a nové výmluvy, že ještě není hotové tohle, tamto apod. Zastává názor, že se pokusíme jednou a těhotná budu, přičemž ani v nejmenším není ochoten respektovat můj pohled na věc. Dokonce jsme se jednou dostali do takového stavu, že mi odvětil slovy, že budu těhotná, až on bude chtít. Mám ho ráda, miluji ho, ale zároveň ho strašně nenávidím. Je mi 29 a dítě pro mě začíná být nesnesitelnou touhou. Nemyslím si, že bych mu byla včelku jedno, nekřičí na mě, chová se slušně, pomáhá mi, občas je pozorný, ale v zásadě mě odmítá poslouchat, když mu něco nevoní. A kromě dítěte je to ještě svatba. Ne že by pro mě byla tak důležitá, ale když třeba někde spolu jdeme a někdo mě nazve paní, rychlostí blesku ho opraví, že na hodně dlouho a zatím jen přítelkyně. Což mě ponižuje, ale on si myslí, že je to v pořádku. Samozřejmě máme hypotéku, tudíž nějaký rozchod v hlavě nosím jen jako kritické řešení, ale mám takový pocit, že už nemůžu dál. Chtěla jsem s ním do poradny, ale on cvokaře nepotřebuje. A já se z toho všeho můžu zbláznit.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Sylvo,

nerozumím zadání, že chcete ode mne speciální odpověď jako od chlapa. Myslím si, že podobnou odpověď by napsala nějaká kolegyně. Podle všeho zatím pořád ještě vaše výhody soužití převažují nad nevýhodami. Doporučoval bych vám, ať si tozařídíte tak, abyste se v tom cítila dobře. Nic více, nic méně. Zvažte taky to, zda žít s člověkem, který si posiluje sebevědomí na váš úkor. Neočekávejte v tomto změnu. Pokud potřebujete posilu k rozhodujícím krokům, zajděte si k odborníkovi sama.


Helena se ptá:
Dobrý den pane doktore. Chtěla bych Vás požádat o radu při řešení mých rodinných vztahů, které mě již delší dobu trápí a já nevím, jak z toho ven.Mám dlouholetý vztah, teď jsme již manželé, ale bohužel moje mamka s manželem si nikdy nesedli.Můj manžel kdysi chodil s mojí kamarádkou,která si k nám na něj chodila stěžovat a mamka to poslouchala.Je rozvedená a podle mého názoru ji můj manžel připomíná povahou a chováním mého otce, který byl velmi dominantní , pil a byl žárlivý a hlavně má na mě velký vliv,za což mamka velmi bojovala, abych se mu tak nepodřizovala.Mě to vyhovuje, kdysi jsem dala víc na její názory a to ji štve.Manžel se ji dlouho snažil zalíbit dokud jsem byla doma, ale teď už jsme ve svém a on ji dal najevo,že takové chování se mu nelíbí. Bohužel se tyto dvě mě velmi blízké osoby pohádaly a rozešly ve zlém. Už je to 3 roky, co se nebaví a já pořád bojuji na obě strany za nějaký kompromis a vyřešení vztahů, protože to ovlivňuje velmi výrazně i další vztahy v příbuzenstvu a pomalu se už s nikým nebavíme.Já stojím na manželově straně, musela jsem se rozhodnout koho podpořit a věřím, že má pravdu a správné argumenty, protože moje rodina ho svým způsobem přehlížela a chovala se nadřazeně, že pro mě není dost dobrý.On je k životu nepotřebuje,jsou to cizí lidi pro něj, ale já ano, neumím se úplně vzdát všech kontaktů a vypadá to, že žádný kompromis neexistuje, protože ani jedna strana neustoupí od svých pravd.Kdysi jsem takhle stála mezi svými rodiči po rozvodu a hrozně mě ubíjí to znovu zažívat. Vzali jsme se bez účasti rodiny a cítím, že i případné těhotenství a další životní kroky by byli bez nich, pokud se něco nestane. Nevím, co mám dělat. Nyní jsem i bez práce a poslední půlrok v dost velkém stresu a jsem náladová a vynervovaná,což nesvědčí ani našemu manželství a dost často se hádáme právě kvůli mojí rodině.Jinak jsem s partnerem moc šťastná,cítím se milovaná a v bezpečí,ale strašně si přeju, aby ti dva k sobě našli nějakou cestu.Co mám dělat? Ani jeden by do poradny se mnou nešel.....jsem zoufalá. Moc děkuji za jakoukoliv radu, jsem jako mezi mlýnskými kameny.....
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Heleno,

dostala jste se mezi mlýnské kameny. Snažíte se být zodpovědná za vztahy vašich blízkých. Je dobře, že stojíte před matkou při svém muži, ale zodpovědnost za to koho má rád a kdo má rád jeho je jen na něm. Mohla byste se z toho skutečně zbláznit. Zkuste se vymanit z této zodpovědnosti, ať si to zařídí, jak chce. Ani se nesnažte být prostřednicí. Mějte ho ráda, ale ať si vztahy k vašim blízkým řeší po svém. Vy si taky nenechte do těchto vztahů mluvit. Ideál by byl, kdybyste mohli své vztahy sdílet, ale to neřešte.


Dagmara se ptá:
Vážený pane doktore, můj problém není vyjímečný i přesto si s ním nevím rady. -Manžel má z prvního manželství 20-ti letého syna, který s námi nežije. Je v rodině své matky s manželem a to od svých 5 let. -Vše co se týče jeho syna je pro mne tabu. I to co dostává od mala na nar. nebo vánoce. Vím, že darů během roku nebylo nikdi málo a hlavně ne právě laciné. Předání vždy proběhlo u prarodičů. Mrzelo mne to, ale respektovala jsem to. Chápu, že syn doma na mne asi neslyšel nic pěkného a neměl ke mně pěkný vztah. Podotýkám, že jsem nebyla příčinou jejich rozvodu. Problém: -př. byl domluvený plán, že pojedeme všichni tři, já, manžel a naše malá dcera na chalupu. -syn zavolá a chce odvézt s kamarády na akci o pár km dál do vesnice -manžel odloží náš plán, sedne do auta, jede 50km ,tam naloží syna a kamarády a vrátí se domů -k večeru to samé-jede je vyzvednout, zavézt domů a vrátí se k nám -na chalupu se ten víkend tedy nejelo -takových akcí, kdy musíme změnit plány my je více a je to v pořádku -musím mlčet a akceptovat, neboT manžel nechce k tomu nic slyšet - tvrdí, že na prvním místě nejsem já a dcera, ale jeho syn a naše dcera -že ve svých letech už mám pochopit, že já se musím přizpůsobit neboť jeho by se to, že něco zruší nebo mu nevyhoví, dotklo víc než nás -to, aby mne aspoň nezapomněl pozdravit, mu musí připomínat -nikdy jsem synovi neřekla nic škaredého, nenadávala jsem mu, spíše mlčím, protože na běžnou konverzaci odpovídá asertivně. Syn už po učení pracuje. Myslela jsem, že to bude až se doučí k lepšímu. Opak je pravdou. Otce kontaktuje několikrát za den s takovými banalitami, že je mi to někdy, promiňte, k smíchu. To semnou by manžel tolik trpělivosti neměl a to ani s dcerkou. Je trochu i s podivem, že neměl dosud žádnou slečnu s kterou by chodil. Co by správně měl manžel udělat v zájmu zachování našeho vztahu v manželství? Co mám tolerovat já? Už mi to začíná opravdu dost vadit, že se kvůli tomu i hádáme. Děkuji a přeji příjemný a pohodový večer. D.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Dagmaro,

určitě je podivné, že vám něco vadí a vy to nedáváte najevo. Manžel by měl poznat, že se umíte nazlobit. Nepochybujte o svých úsudcích. Možná akorát partnerovi neříkejte, co nechcete, ale to, co chcete. Možná dejte jasná pravidla, jak se má k vám chovat. Možná, že když bude chtít příště změnit plán, jeďte s dětma sama. Takže pravidla nastavte podle toho, co chcete, aby partner dělal.


eine se ptá:
Dobrý den, manžel má mimomanželský poměr, rozvadime se. Píše mi takové sms - např. že se bych se nad sebou měla zamyslet a proč ode mne odchází. Deptá mě to, jak se mám bránit, abych ho odrazila a zachovala si sebeúctu? Děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Eine,

váš manžel si pravděpodobně tímto způsobem léčí své ego. Vaše ponížení je mu posilou. Doporučuji, abyste udělala všechno proto, aby vás tyto provokace netrápily. Zkuste najít to, co je na nové situaci pro vás přínosné a snažte se to vychutnat. Dále si vybudujte zázemí mezi přáteli tak, abyste když vám bude těžko, měla za kým zajít. Můžete jim klidně říct, že od nich nic nechcete, jen to, aby vás vyslechli. Váš manžel by měl poznat, že je vám nyní dobře. Pokud bude vědět, že vás to trápí, bude pravděpodobně pokračovat. Pokud zjistí, že je trapný, přestane ho to bavit.


Evka se ptá:
Dobrý den, manžel požádal o rozvod s tím, že už to se mnou není jako dřív a sex 1x týdně mu nestačí. Na toto rozhodnutí mu stačil měsíc s milenkou. Věřila jsem pevně, že mě i naše děti miluje, že by pro nás udělala všechno a i kdyby měl úlet, neodejde. Nedokáži se najednou vyrovnat s tím, že se ke mně chová chladně, úplně mě odstřihnul ze svého života. Když se zeptám na alimenty, začne se smát, že mi jde jen o prachy a ne o děti. Jsem zoufalá, připadám si najednou tak sama a nemilovaná. Když jedu ráno do práce, začínám panikařit, že je s dětmi doma a může je kllidně brát a vozit ke své milence (děti 4,5 roku a 2 roky, manžel je nyní doma po operaci). Mám strašný strach z budoucnosti. Jak uživím děti z 1 platu - manžel řekl, že mu je klidně mohu nechat. Chová se najednou bezcitně jako kdybych pro něho nikdy nic neznamenala. Jen vzpomínám na hezké chvíle, kdy mě miloval a jen brečím a brečím. Taky se bojím, že zůstanu sama, jsem introvert, neumím navazovat vztahy. A netuším, jak se mám chovat k jeho milence, jednoho dne určitě dojde k tomu, že se s ní setkám. Co je to za ženskou, sotva se rozvedla, hned si začne s dalším chlapem a nevadí jí, že má 2 malé děti? Oni 2 jsou vysmátí, na vrcholu štěstí, mně se zbortil svět.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Evo,

nyní je vhodná chvíle se dobře postarat o sebe. To, co prožíváte je skutečně hodně těžké. Určitě si najděte mezi kamarádkami takovou, keré se můžete svěřit, vyplakat. Hledejte, co je vám příjemé a pomalu hledejte řešení. Kontakt s milenkou manžela nevyhledávejte a věřte tomu, že i když jste introvert máte šanci vztah najít. Pokud to nebude stačit, najděte odbornou pomoc.


Rudolf se ptá:
Dobrý den, myslím si,že jsem se dostal do tzv. začarovaného kruhu?Nevím,jak to přesněji popsat.Jsem s manželkou cca 18let je mi 38 jí 37...když jsme se brali,byli jsme oba hubení a hezcí?:)Ale vše je skoro pryč.Nyní mě žena sex.nepřitahuje,tedy né úplně,ale velmi málo.Já jí jakš takš ano.Celkem je nyní silnější s bříškem,ale mimčo tam není:)Můj problém je v tom,že už sex nebyl cca rok a půl.Žena by mohla,ale nechybí jí to,mě ano.Nicméně jsem skončil u seznamek a nějakých setkáních,ale protože jsem také silnější postavy (nyní) ,ženy to pochopitelně nepřitahuje.Mám ted pocit díky tomu samoty,protože mám typ ženy,co je introvertní a nedává mi najevo,že mě má ráda.Nechci jí ztratit,to ne,ale představa,že bych si měl sám pomáhat napořád ,mě děsí.Také jsme o tom hovořili a žena že zhubne a stále nic.Lze z tohoto nějak "ven"?Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAne Rudolfe,

nevím, jaké jsou potřeby vaší ženy, které nejsou uspokojeny. Nevím, jestli je spokojená nebo není. NEvím ani, co vlastně chcete. Buď se dohodnete na podmínkách společného soužití nebo ne. po tomto rozhodnutí můžete pátrat dále. Pokud si toto nevyjasníte, je těžké hledat řešení.


Agata se ptá:
Dobry den.Mam takovy problem,posledni dobou se hadame porad s pritelem,mame doma dve dcery a ja sem na ne sama,pritel je porad v praci(jezdi kamionem)a pokazdy kdyz si volame tak se pohadame,ja si porad stezuji,ze sem na vse sama o on ze je porad pryc...Mame mit v srpnu svatbu,ale pritel tedka prijde o praci protoze ta firma konci..A my se porad dohadujem a mne to pak tak strasne mrzi,vubec nevim jak se mam chovat abych byla jeho oporou,ale zas bych chtela aby mne pochopil ze to doma taky nemam jednoduche,a ze nemuzu nikam jit jak on si mysli coz on si odjede svych 9hod..a muze nekam zajit...A nebo odpocivat coz ja doma nemuzu,sem porad z holkama...Dekuji za radu Agata
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Agáto,

je dobré partnerovi jasně dát najevo, jakou formou očekáváte jeho podporu. Na druhou stranu je dobré svěřit mu děti na den do péče, aby jak pocítil jejich blízkoast, ale aby zažil zátěž, kterou prožíváte. Určitě je prospěšné formulovat mu vaše potřeby, protože spokojená žena je pro něj určitě přínosem.


Iveta se ptá:
Dobrý den zajímal by mě Váš názor na situaci, ve které stále nemohu najít řešení a jsme z ní hodně zoufalá. Jsem 5 rokem vdaná, po čtyřleté známosti jsme s manželem vzali hned po vejšce, nyní je mi 30 let. Před dvěma lety jsem se tak nějak začala sbližovat s naším společným dlouholetým kamarádem hodně jsem se tomu bránila, ale prostě to nešlo udržet, cítím s ním souznění a blízkost ,po které jsem vždy toužila a také po sexuální stránce si naprosto vyhovujeme. V současné době udržuji oba vztahy. Aby toho nebylo málo, tak jsem s kamarádem otěhotněla (neplánovaně) i tak jsem se rozhodla tvrdit manželovi , že dítě je jeho a nechtěla jsem ho ani tak opouštět, vlastně stále žije v té iluzi ,že on je otce, je uveden jako otec v rodném listě byl i u porodu, věci pro miminko jsme zařizovali spolu.. miminku jsou nyní dva měsíce a manžel ho má rád. Skutečný otec ,náš kamarád o mě i dítě měl zájem po celou dobu, vlastně si moc přál a přeje, abych s ním byla a nepochybuji o tom, že nás má rád, ale já hlavně na začátku těhotenství ještě nevěděla, jestli by jsem to spolu zvládli a tak jsme měla a možná stále mám strach odejít ze současného vztahu do dalšího. Vzhledem k tomu, že manžel pracuje na směny, tak se s kamarádem vidíme nyní prakticky denně, když jsem s ním tak se cítím opravdu šťastná. Manžel je moc hodný člověk, nemůžu říct, že by se o mě nestaral, vždycky mě podržel, má skvělé rodiče, kteří jsou hodně součástí našeho života, nehádáme se, mám se s ním o čem bavit, takže teoreticky šťastná rodinka. U mě byl asi vždycky problém v tom, že jsem ho měla a mám moc ráda, ale nikdy jsem do něj nebyla opravdu zamilovaná a spíš jsem se ho naučila mít ráda pro jeho kvality domnívala jsem se, že na to abych s ním žila celý život to stačí a on se vždycky snažil a snaží, aby mi nic nechybělo je hodně pečovatelský tip. Jenže pak jsem se prostě zamilovala do kamaráda, hrdá na to nejsem, ale je to tak.. Nyní udržuji oba vztahy, což je hodně psychicky náročné, navíc mám opravdu velké výčitky svědomí,hlavně vůči manželovi i vůči jeho rodině, která je hodně rozvětvená a docela žije tím příchodem potomka. Zároveň musím myslet na to, jestli mám právo celý život lhát jak jemu, tak především dítěti o tom kdo je jeho otec. Navíc je mi jasné, že dva vztahy nemohu dlouhodobě udržovat a udržet. Kamarád je s námi prakticky denně a myslím, že se snaží hodně bojovat o to abych s ním byla je mi ale jasné ,že nebude čekat kdo ví jak dlouho než se já k něčemu rozhodnu a hodně ho bolí , že jeho syn by mu měl říkat strejdo. Problém je tedy v tom,že manžela mám i tak svým způsobem ráda a moc moc se bojím toho co by to sním udělalo připadá mi, že je na mě hodně závislý, a někdy mi i připadá že raději nevidí a neslyší, jen aby mě neztratil, protože pochybuji o tom, že se chovám stejně a není na mě poznat ,že je něco v nepořádku i když se snažím chovat sejně. Já osobně , když bych se rozhodovala rozumem, tak bych měla zůstat s manželem on je hodně pečovatelský a jeho rodina taky vlastně jsem pořád jako v bavlnce a vím že by mě nikdy neopustil a že dítě by se mělo s ním a jeho rodinou velmi dobře ne jen materiálně ale i co se péče a zájmu týče. Kamaráda miluju a dovedu si představit, že bych s ním byla celý život a dítě s ním vychovala i když by to znamenalo zhoršení ekonomické situace a i to že nemá příbuzné, takže bych byla na víc věcí sama, navíc miminko je celý on, takže je dost pravděpodobné , že se to jednou stejně provalí. Manželovi jsem to chtěla říct už mnohokrát i během těhotenství, hrozně se mu bojím ublížit, bojím se té bolesti kterou bych mu způsobila protože to pravděpodobně vůbec nečeká a nevím jestli dokážu žít s tím, že jsem opustila někoho komu jsem slíbila, že s ním budu celý život a kdo se vždycky snažil aby mi nic nechybělo. Na druhou stranu bez kamaráda a jeho lásky mám pocit, že uschnu a navíc to že máme dítě nás docela i za týhle situace sblížilo. Nevím jak dál a mám výčitky svědomí a nedokážu se naplno radovat ani ze zdravého miminka nechci ubližovat lidem které mám ráda a sále se nemůžu rozhodnout co dělat. Zajímal by mě váš názor i když vím že rozhodnutí bude na mě děkuji vám moc.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Iveto,

obávám se, že jste v situaci, kdy je každá rada drahá. Sama konstatujete, že jde o rozhodnutí. Obávám se, že obě varianty mají spoustu kladů. Doporučuji si pomocí psychoterapie posílit možnost se rozhodovat tak, aby jste při rozhodnutí zpětně nelitovala výhod druhé varianty.


Katerina se ptá:
Dobry den. Partner zklamal mou duveru. Nejednalo se primo o neveru. Ale o sexualni komunikaci s ex pritelkyni na zac.naseho vztahu. Rovnez jeho posledni vztah se castecne prekryval nebo navazoval na nas. Dale mel v minulosti pomer se dvemi podrizenymi a vyjadroval se o byv.partnerce (jine) pozitivne v intimni oblasti. Pracuje v restauraci, takze chodi casto domu v noci, neni doma na silvestra apod. Pracuje nadprumerne hodin. Neumi lichotit. Ja o sebe velmi dbam, jsem doma na materske s rocni dcerou. Ob den cvicim, sport je muj konicek a vim, ze jsem atraktivni pro druhe pohlavi. Dostavam casto nabidky na kavu apod. To odmitam. Mam dojem, ze "jediny" kdo se na me nediva jako na zenu sexualne zadouci a atraktivni je muj partner. Ve spolecnosti jinych zen se trapim, ikdyz partner nedela nic spatneho, jen je mily a pozorny. Coz ale doma nebyva, je unavena z prace, chce mit klid. Kdyz se vyjadruje pozitivne o jinych zenach, treba kolegynich nebo zenach jeho znamych, jsem si nejista. To ze vypadam dobre a staram se o domacnost pry povazuje za samozrejmost stejne jako ze on pracuje. Ani sex nemame tak casto, jak bych si predstavovala (tak jednou tydne). Citim se nezadouci, nepotrebna a svym chovanim se takovou asi pro partnera brzy stanu. Jak udelat tlustou caru za minulosti, kterou chceme oba udelat?! Oboum nam na vztahu zalezi. Ikdyz partner je chladnejsi a neumi davat city najevo. Ja jsem zase rozeny altruista emocionalni clovek. Velice dekuji za odpoved.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Kateřino,

je dobře, že oba víte, že vám na společném vztahu záleží. To je dobrá odrazová plocha. Nyní najít společnou cestu. Je dobré jasně vzájemně deklarovat své potřeby. Bez toho mohou být vaše potřeby pro partnera málo čitelné. Pokud to nezabere, doporučuji párovou terapii, která je cestou k vyjasnění vzájemných potřeb mezi partnery.


Alena se ptá:
Dobrý den, prosím Vás pro radu, mám problém, že čím jsem starší, jsem asi méně přizpůsobivá, je mi 34 ket a můj vztah zřejmě ztroskotá na mé nespokojenosti, že se můj partner nevejde do mých nastavených mantinelů. Myslím s, že nechci po partnerovi tolik a hlavně to pořád dokola nechci vysvětlovat, jak si vše kolem vztahu a běžného všedního života představuji(myslím úklid, plány, představy-obyčejný život) Dále jsem si myslela, že svým chováním a jendáním partner pozná, jak a co mám ráda, někdy mi připadá, že jsou muži líní poznat svou partnerku anebo ani nechtějí, nebaví mě diktovat, co mám a nemám ráda. Někdy mi připadá, že jsem jako ženy vhodným doplňkem, prostředkem pro realizování svých plánů(děti, manželství..) pohodlí (vaření sex úklid) vlastně je jedno, kdo vedle muže je...kus jako kus-hlavně že funguje...chtěla bych vědět, jestli mám snížit ze svých nároků...chci jen dobrého muže, milence, kamaráda, otce našich dětí a společně zajišťovat rodinu.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Aleno,

nedokáži Vám říci z čeho máte, či nemáte slevit. Jde o to, jestli byste pak byla spokojena. Vnímám, že je důležité vyjednávat a zvážit u kterých potřeb zvolíte kompromis a u kterých kompromis nebude přijatelný.

Určitě je někdy užitečné popsat své potřeby, aby partner mohl lépe reagovat.


Katka se ptá:
Dobry den, potrebovala bych poradit, pred tremi mesici se semnou rozesel pritel byli sme spolubez dvou mesicu tri roky, byl to muj prvni vazny vtah a je mi 20 let. Nebylo to pro me lehke moc jsem to nechpala, ale po case jsem si uvedomila, ze uz davno ja sama jsem ten vztah chtela ukoncit, ale nenasla bych tu odvahu... Jenze pritel si to rozmysle a chce me zpet, porad me nahani, nosi mi kytky pise mi jak mu chybim, snazi se ve me vyvolat pocit, ze je to chyba ze uz nejsme spolu a ze toho budu litovat, vycita mi ze se radeji venuju skole, nez abych resila nasi spolecnou budoucnost, ze jak jsem strasna ze nechci resit nasi budoucnost ktera by mela smysl......V tuto dobu uz ome ma jiny muz zajem, ale mam strach, ze jak mi byl byvali pritel neverny a jak me ted porad pronasleduju, ze nedokazu budoucimu partnerovi verit, a ze ho budu hrozne podezrivat a nebudu schopna se mu oterit?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Katko,

k tomu, abyste se dokázala dobře otevřít novému vztahu, doporučuji dokonale ukončit ten předchozí. Pokud ani to nepomůže doporučuji navštívit odbornou psychoterapeutickou pomoc.


Naďa se ptá:
Dobrý den, mám dotaz, ale nevím jestli to sem patří. Chtěla bych se zeptat, jestli je muž po chemoterapii navždy neplodný. Konkrétně po léčbě rakoviny varlete. Druhé varle je v pořádku, léčba dopadla dobře a sexuální život v pořádku. Je to už deset let po léčbě. Přítel nechce absolvovat vyšetření na zjištění plodnosti, já beru antikoncepci, ale chtěla bych ji vysadit. Dítě si již v našem věku nepřejeme. Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Naďo,

nedokáži vám odpovědět. Obávám se, že bez vyšetření vám ani lékař nebude chtít závazně odpovědět. KAždé vyšetření je mírně diskomfortní. Pravděpodobně pro partnera nejsou dostatečně závažné důvody k tomu, aby tento mírný diskomfort absolvoval.


pavla se ptá:
Dobry den prosim o radu s mym ex pritelem. Situace je nasledujici: Mam se svym ex pritelem 4 letou holcicku a je tomu pres mesic co sme nas vztach ukoncili,duvod bylo to,ze ja ho uz pravdepodobne nemilovala uz rok a on asi tez. Nikdy mi to vlastne nerek ale taky mi nikdy nerek ci nedokazal ze me jeste miluje. ja ho vlastne podvadela uz kdy sme spolu jeste byli,coz bylo zhruba 4 mesice pred nasim ukoncenim.Tet se stykam stim novym pritelem ,ktereho vlastne miluji ``asi``. celou dobu sem si to myslela jenze tet sem se dozvedela ,ze muj ex ma tez pritelkyni,rekl mi nejake detaily kam az zasli atd..On sni jenze jeste nespal protoze pry nemuze zatim.. On se pred par dny dozvedel ,ze se vidam s nynejsim pritelem uz nejakou dobu a hrozne ho to vzalo,skoncil v nemcnici,ale vse je snim nakonec v pohode..tet mi rika jak moc ho to ranilo a ze me miluje moc a chce me zpet. Ja mam pocit ,ze ho nemiluji ale kdyz sem zjistila ,ze ma pritelkyni tak to me to vzalo,zacla sem plakat a asi zarlit ci co..muj problem je ,ze nevim jak mam zjistit ci ho jeste miluji. ja zarlim,zere me ten pocit ,ze jina zena saha na jeho telo,ma jeho telo i kdyz sni zatim nespi ale mazleni tam nake bylo. to me boli. Co mam delat. prosim o radu. Moc dekuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Pavlo,

to, co jste popsala, je dokonalý pavouk vztahů. Doporučuji ho trošku rozmotat a zjistit to, co ve vztazích očekáváte. Doporučuji tedy spolupráci terapeuta. Takto si můžete poléčit Vaše zranění a najít vztah, ve kterém se budete cítit dobře.


Jana se ptá:
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zdali by jste mohli i účinně pomoci dítěti 13 let s ADHD-poruchy chování a učení. Popřípadě, zdali je možno se s tímto na vaší poradnu obrátit přímo.Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní JAno,

problematika ADHD je široká. Doporučuji přímý kontakt a na jeho základě se můžeme dohodnout na případné spolupráci. (vodak@familycoaching.cz)


Petr se ptá:
Dobrý den, jsem 7 let rozvedený a po tuto dobu byli mí dva synové svěřeni do péče mé bývalé ženě. Od září 2010 bydlí starší syn, kterému bude v srpnu 17, u mne. Soud rozhodl o svěření staršího syna mně rozsudkem, který byl vynesen letos. Nyní chce jít ke mně bydlet i mladší syn, kterému bude v létě 14 let. Má bývalá žena s tím nesouhlasí, mladší syn zase ke mně bydlet jít chce, protože chce být v kontaktu se starším bratrem. Má bývalá žena se znovu provdala, mají malé dvouleté dítě a mladší syn je zneužíván často ke hlídání, navíc nemá klid na učení a zhoršil se ve škole. Chci se zeptat, jak zargumentovat co nejlépe celou věc u soudu aby syn u mne mohl bydlet a od kolika let zohlednňuje soud názor dítěte. Z Odboru péče o dítě ve Zlíně cítím tlak aby mladší syn zůstal u matky. Děkuji za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Petře,

tato otázka je hodna advokáta. Obávám se, že nezávislost soudce je veliká a tím pádem jsou jeho rozhodnutí nevyzpytatelná. Hledal bych tedy cestu právní podpory.


MartinaN. se ptá:
Dobrý den pane Vodák,jsem 11let vdaná a měla jsem 3roky milenecký vztah s taky ženatým mužem.Moc jsme si rozuměli,bylo nám spolu hezky a když jsme nebyli spolu osobně,tak vždy po telefonu anebo přes internet,ale pořád spolu a nemohli jsme bez sebe být.Před měsícem mně čekal šok v podobě jiné ženy ani nevím co vlastně mezi nima bylo nebo nebylo,šlo o naprosto nepřitažlivou ženu a vše mělo rychlý spád,takže takový rozchod nerozchod,protože jsem na to přišla sama.Každý kdo o nás věděl říkal,že se musel asi zbláznit anebo jde o peníze,protože měl finanční potíže a je možné,že mu pomohla,protože je to ukrajinka,rozvedená a peníze má.Rozešli jsme se ve zlém,na vánoce a nový rok mi poslal sám od sebe sms s přáním a jinak komunikace vázne.S ní sice pořád je,ale dle informací už byli několikrát rozhádaní a i když mezi námi komunikace vázne,ani mně neodmítá.Nikdy nenapsal přestaň mi psát,dokonce jsem včera na svém profilu,který mi kdysi založil on zjistila,že tam byl a prohlížel si moje fotky,ono se to tam napíše.Jak říkám neodmítá mně ani nepříjmá,jakoby se styděl,bál vysvětlování,omluvy,nedokážu si to vysvětlit.Vím jen,že ho mám pořád moc ráda,moc mi chybí a chtěla bych náš vztah zachránit,prosím poraďte co dělat,nechci ho úplně ztratit...
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Martino,

je třeba vybalancovat to, jak stojíte o onoho muže a jak si vážíte sama sebe. Pokud se budete vhodně podbízet, můžete ho neztratit. Předpokládejte, že se mu však budete muset podřizovat a možná toleraovat i jiné, paralelní vztahy. doporučuji vám ve spolupráci s terapeutem, pořádně vydefinovat své ambice ve vztazích a pak si za nimi jít.


Mirka se ptá:
Dobrý den pane Vodák, chtěla bych se zeptat na jednu věc.Znám muže se kterým jsem měla dlouhodobý vztah,ženatý,dvě děti.Já nebyla jeho první mimomanželský vztah,vím o jedné ženě předemnou,ženatý je 11let.Jak se mnou tak s první milenkou taky nebyl krátkou dobu,tvrdil,že s ní šlo pouze o sex,ale mělo to stejný scénář,když ho omrzela hledal dál,našel mně a teprve pak odkopnul jí,pak byl se mnou,omrzela jsem ho,našel další,teprve pak mně odkopnul.Vždy se u něj jedná o dlouhodobý vztah.Teď má tedy vztah další,opět ho ta žena velice miluje a nevěří tomu,že skončí stejně.Proto se chci zeptat zda je možné,že on s tímto způsobem života skončí a přestane ubližovat ženám,s manželkou žije jen kvůli dětem.Já se z toho podrazu ještě nevzpamatovala,protože šlo opravdu o hezký vztah a nikde ani náznak,že by to mělo mezi námi skončit,jsem v šoku a cítím se jak naprosto hloupá a naivní žena,navíc hodně ponížená.Na léta vztahu zapomenout nejde a na tu zradu a bolest taky ne.Jen jemu se to nikdy nevrátí...
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Mirko, pravděpodobně jste milovala muže, který dokáže udělat velmi dobrý dojem. Teď se jedná o to, jak si správně nastavt hranice, abyste se po té necítila zneužita. Skutečně onen muž může takto fungovat dlouho. Když se nasytí a opadne chemické oblouznění, bude hledat nový zdroj. Obávám se, že pokud budete myslet na odplatu, nedopátráte se řešení. Doporučuji zamyslet se nad tím, jak nastavit své hranice, abyste příště nebyla zklamána.


Miroslav se ptá:
Dobrý den pane doktore,je mi 48 let,manželce 43.Jsme manželé již 25 roků.Naše manželství nebylo nikdy bez hádek,ale poslední dobou se hádky stupňovali a maželka před týdnem z domu odešla k rodičům.Hádky jsou poslední dobou završeny nenávistí a sprostými nadávkami ze strany manželky.Tvrdí,že za normálních okolností ke mě nenávist necítí a ani si o mě nemyslí to,co v rozčílení řekne,ale tvrdí,že je již z nervama v koncích.Neměla by se léčit?Za normálního stavu je strašně hodná,pracovitá,pořádná,v práci je v kolektivu oblíbená.Vím,že za většinu hádek můžu já,vím to o sobě,že nejsem zrovna pracovitý,a nepomůžu jí asi tolik,jak by si představovala,mám malou firmu se sídlem doma,takže ona tvrdí,že to je taky jeden z důvodů hádání se pro malichernosti-ponorková nemoc.Vím,že sem tam taky řeknu něco,co bych neměl a co se nehodí,ale pořád si myslím,že to ještě není důvod k tomu se rozvádět.Můžete mi sdělit Váš názor?Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Miroslave,

pokud máte oba chuť ke spolužití, skutečně není důvod se rozvádět. Vypsal jste mi několik třecích ploch, které vás trápí. Je dobré, že tyto třecí plochy jsou ve Vašich rukách. TAkže se zkuste zamyslet nad sídlem firmy a nad mírou spolupráce doma. VAše žena určitě přivítá projev péče o ni. To se může stát i její terapií. Pravděpodobně je ve stavu, kdy je pro ni těžké formulovat Vám, co od vás potřebuje. Něco už víte.

 


Helena se ptá:
Dobrý den pane doktore. Nedávno jsem se ptala a vy jste mi odpověděl. Manžel se druhý den vrátil domů s tím, že s milenkou se definitivně rozešel, že si uvědomil co pro něj s dcerou znamenáme a omluvil se. Kus pravdy bude dle mne i v tom, že milenka už jej nechce vidět, protože ji určitě velmi zklamal..přivedl ji do jïného stavu a nakonec opustil a donutil k interupci. Jsem teď už klidnější a všechno zvažuji z jiné strany. Manžel se ke mne chová hezky, ale to se choval i při nevěře (prý je to normální). Musím se sama rozmyslet, jestli mu budu věřit a nebudu se vracet. On tvrdí, že je poučený na celý život, ale to tvrdí teď. Pokusím se ještě vydržet a vytrvat, ale máte pravdu, že dělat starostlivou manželku a manžela mít občas u milenky, to tedy ne, na to si sebe přece jenom vážím. Kolik takových manželství se vrátí tam kde bylo, nebo ještě lépe, krize je posune někam dál? Mám výhodu, že nejsem na manželovi závislá finančně ani jinak. Vždy jsem byla velmi samostatná, takže zatím budu bojovat a pokud Vám to nebude vadit, ještě napíšu. Teď se vlastně ani přímo na nic neptám, ale chtěla jsem jen informovat jak se situace vyvíjí. Hezký den.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Dděkuji za průběžnou informaci o stavu. Držím palce a věřím, že dosáhnete spokojenosti ve vztahu.


Renata Chytra,SR se ptá:
Dobrý den,neviem na koho sa obrátiť s mojim problémom tak píšem vám.Napíšem všetko od začiatku.Źila som v čechách a vzala som si muža o ktorom som si mylela že za to stojí. po čase sa nám narodila dcéra a po roku manžel začal hrať automaty,nechodil domov,narobil dlžoby a ktomu bol ešte agresívny.Dospelo to až k tomu že sme sa museli odsťahovať a kam som s malou mala ísť.Museli sme sa odsťahovať na slovensko k rodičom.Až po 3 rokoch nás rozviedol samosudca.Doteraz mám problém s výživným.Bolo to kruté,ale život išiel dalej.Asi po 2 rokoch som stretla terajšieho partnera.Hľadala som hlavne spoľahlivého a zodpovedného.Vydávať som sa už nechcela ale myslela som že takého som stretla.Máme spolu 15 mesačného synčeka.,.2 dni pred vianocami ma tak hlboko zasiahli správy o partnerovom klamstve,že zrazu prestal byť svet pre mna farebný.Preplakala som skoro 14 dní ale musela som sa držať,lebo malý to cítil.Začalo to tým,že prišiel istý pán vymáhať nejaké peniaze.Ze vraj si požičal 2700e od nebankovky.To bol šok.Klamal mi že nedostal výplatu a potom sa priznal že klamal vlastne cele 3 roky čo sa poznáme.Nejaké peniaze prehral,povedal že 300e.Bola som sa pani opytať ci tam tolko prehral,ona si to dala z centrály zistiť,žiadna taká položka tam nebola.Tvrdi že to nieje možne. Najhoršie na tom je,že aj ked mu prídem na nejaké klamstvo,povie že mi povie pravdu a zaklame ešte viac,alebo to ešte otočí proti mne.Od mojho otca si požičal peniaze,tvrdil že na kupu nejakeho auta,rok ma vodil za nos,aj otca ze kamarat musi to auto predať.Nič z toho nebola pravda.Zobral si hypotéku na tento byt,o tom som vedela ale bolo mi povedane že milion. V skutočnosti to bolo 1,8 miliona,čo by sme mali vlastne na kupu bytu aj na zariadenie.Aby toho nebolo malo asi po roku poprosil sestry aby si zobrali uver kazda 200tisic korun.Ja som stale o nicom nevedela.Predal auto passata a kupil menšie peugeot 206.Pred vianocami som sa dozvedela že auto je na lizing a hrozi ze nam ho zoberu lebo neboli zaplatene 3 splatky.Dostal rodinu do takych problemov že nezaplatil ani hypotéku.Všetko sa to teraz snažia zaplatiť jeho rodičia.Ja som na materskej a zostali my len oči pre plač.Nedokaže mi povedať pravdu aj ked ho doslova o to prosím.U jeho otca som ja ta špatná,najradšej by ma videl už robiť pri mašine.Zastava si ho že Jožko nieje žiadny klamár a že čo som si myslela,že to robil pre nás a všetko stálo peniaze.Ja viem o tom ved som buchala a malovala celý byt všetko sme zariadovali spolu tak viem čo čo stálo.Snažím sa udržovať poriadok,o deti sa snarám vzorne,navarené je.Vždy som bola vo vzťahu úprimná a otvorená.Ešte by som mohla dalej pokračovať je toho dosť.Viete,ja som už na dne,keby mám penaize tak sa niekam odsťahujem ale takto neviem kudy kam.Uraža ma to a vyčerpáva,naši mi nepomôžu,maju dvojizbovy byt a už mi raz pomohli a že vraj čo na to povedia druhý.Takže som v pasci a mam zviazane ruky.Prosim o radu alebo nejaky nápad alebo čokolvek čo mam urobiť.Začínam mať pocit,že nemám právo na život.Ten môj partner si totiž mysli,že ked nemám kam isť,tak dieťa si automaticky berie on. S pozdravom Renata Chytrá,Bánovce nad Bebravou
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Renato,

určitě máte právo na život a nikdo vás nemůže zbavit dítěte. Problém péče o dítě konzultujte s místním oddělením péče o děti. Je to také orgán, který bude v případě rozvodu o tomto rozhodovat. Je proto vhodné již nyní s ním být v kontaktu. NA druhou stranu věřím tomu, že vám zde pomohou najít řešení v této tak těžké situaci.

Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Renato,

určitě máte právo na život a nikdo vás nemůže zbavit dítěte. Problém péče o dítě konzultujte s místním oddělením péče o děti. Je to také orgán, který bude v případě rozvodu o tomto rozhodovat. Je proto vhodné již nyní s ním být v kontaktu. NA druhou stranu věřím tomu, že vám zde pomohou najít řešení v této tak těžké situaci.


Bára se ptá:
Dobrý den,mám kluka s kterým budu teď v červnu 2 roky na naše výročí jsme si chtěly koupit pejska,ale teď opravdu nevím jestli ho s ním chci. Jsem s nim Šťastná a mám ho ráda,ale poslední dobou se mi zdá, jako by to nebyl on. Nevím co mohlo způsobit tu změnu, ale najednou se mi zdá hrozně sobecký a namyšlený. Nedávno jsme se bavili jen tak ze srandy o naší budoucnosti. A zjistila jsem, že chceme každý něco úplně jiného.On chce bydlet někde v zahraničí a já bych ráda zůstala zde, se svojí rodinou.On chce bydlet v 8+1 a mě stačí malý rodinný domeček.No výsledek našeho rozhovoru byl ten, že mi řekl, že semnou žádnou budoucnost nechce a ať si dělám co chci,taky mi nadal jak jsem hloupá a že nemám žádný sen. Opravdu mi na něm záleží,ale nevím jak dlouho vydržím snášet ty jeho nálady a urážky. Myslíte že se to dá ještě nějak zachránit?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Báro,

začnu od konce. Asi není dobré mít pocit, že chcete něco zachraňovat. Vztah se pěstuje z obou stran, jinak jdeo závislost. Nejjednodušší způsob, jak se zbavit urážek je připustit si možnost, že zůstanete sama a dáte to partnerovi najevo. Pokud chcete mít svou důstojnost ve vztahu a chcete, aby si vás partner vážil, je nutné si vytknout hranice, přes které ho nepustíte. Na vás bude, jestli připustíte výjimky. Pokud hranice neoznámíte a nebudete si za nimi stát nedivte se, že je partner překračuje.


Helena se ptá:
Dobrý den, prosím o pohled na mou situaci. Manžel se před půl rokem zamiloval do jiné ženy, ale stále tvrdí, že miluje i mne a naši dceru. jsme spolu 23 let. Několikrát zkoušel vztah s milenkou ukončit, ale nakonec ji přivedl do jiného stavu(on je po 10 let po léčbě po rakovině varlete). Spolu jsme už druhé dítě neměli. Dneska je ta milenka po interupci a manžel jí tam v noci hlídá, aby se jí něco nestalo. Pořád mi píše, že mne miluje a že mám "šanci", aby se vrátil. Zítra prý je doma. Už několikrát odcházel, ale nikdy neodešel. Jsem z toho už na dně, pořád nahoru, dolů, nevím na čem jsem. Já ho stále miluji, je to divné, že i po tom všem co mi udělal, tak ho miluji.Je možné, že se naše manželství vrátí tam kde bylo, neba ta druhá bude pořád mezi námi? Děkuji, vím, že je to složité.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní Heleno,

vaše manželství se nemůže vrátit tam, kde bylo. Už dnes jste jiná, než jste byla včera, obohacena o další zkušenosti. Váš vztah bude registrovat to, co všechno jste prožili. Jestli se vám toto období podaří zúročit, blahopřeji. To, jestli bude pořád ona žena mezi vámi záleží nyní hlavně na něm. Nevím, jestli váš manžel skutečně stojí o to ukončit tento vztah, spíše mám o tom pochybnosti. Na druhou stranu je příjemné mít manželku, která se stará a milenku u které nacházím další potěšení. Jde jen o to, jak dlouho chcete v této roli zůstat.


Jana se ptá:
Dobrý den, prosím o radu jak dál. Jsem se svým manželem 15 let, máme 9ti leteho syna, mame skvělé zázemí, rodina pro nej vzdy byla na prvnim miste. Asi 3 roky po svatbe mel psychicke problemy způsobeno v detstvi a hrozne jsme se vsichni proto trapili. mel stavy ze proste nemohl byt sam doma, volal moji mamince, volal mi, at prijdeme driv z prace atd.nakonec byla diagnoza zaludecni neuroza, jenze v te dobe s nim "nic" nebylo a ja si zacala dopisovat s lidma pres chat, bylo to neskodne, jen si popovidat, protoze jsem to doma nemela. Manzel na to prisel a byl z toho hodne zklamany, on svou bolest projevoval jen tim, ze proste sedel a koukal, skoro nic nerikal, proste se trapil...ja samozrejme hned prestala, uz jsem nechatovala a venovala se jemu. Jenze v kazde pripadne hadce jsem toho dotycneho mela na taliri, ale to bylo vse, zase se vse uklidnilo az do doby kdy manzel prisel o praci a ja mu nasla jinou..hodinu jizdy od domova...udelal si ridicak,dodelal maturitu a nastoupil do nove prace. Je tam zrejme mlady kolektiv a on se zacal menit...pul roku jsem to pozorovala, obcas si do nej rypla proc to dela, kdyz to kdysi nedelaval a on ze ma proste jinou praci, tak se chova trosku jinak..az jsem udelala hloupost - koukla se mu do mobilu a tam byla sms, ktera zacinala...Lasko jak jsi na tom?....kdyz jsem murekla co to ma znamenat, zarazil se a nerekl na tonic, byli u toho i moji rodice (jsme proste jedna velka rodina) ja na tri bydlela u rodicu a pak jsem za nim opet prisla a vypadalo to ze je stastny ze jsem zpet u nej, rikali jsme si ze se milujem atd. jenze dny plynuly a me spoustu veci porad nehralo....casto jsem do nej rypala....porad mu pipal mobil..on tvrdil ze to jsou spamy ( coz hodnekrat opravdu byly) delala jsem sceny kdyz vzal tel. do ruky...nekolikrat jsem mu rekla at teda tahne pryc....videla jsem ze ho to boli kdyz tak mluvim ale ja byla v zachvatu vzteku...ted je to tak, ze manzel zacal jezdit na ruzne oslavy pry kolegu z prace, zacal chodit cvicit...nic mi nerika, lze, vymysli si atd. Rekl mi ze uvazuje o tom ze se odstehuje, ze uz to takhle dal nejde, ze me ma rad ze mi nechce ublizit ale zaroven rekne ze uvazuje o odstehovani. Pry hlavne aby byl vklidu syn a to ted neni kdyz se hadame....teda ja na nej tlacim at mi rekne co se deje a on porad mlci...jsem psychicky na dne....nedokazu si zivot bez nej predstavit, mame tolik spolecnych zazitku, veci atd. kdyz si reknu ze na nej nebudu tlacit ze ho necham "volne dychat" a zkusim mu verit, tak to vydrzim do doby nez zase rekne ze jede nekde na oslavu, nebo ma prescas. Jak se mam zachovat, abych ho neztratila? nechce se mnou mluvit kam jezdi, nechce se mnou mluvit kdyz se ho zeptam jak to vidi s nama dal. Jinak komunikuje snad normalne....bojim se toho co bude
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Jano,

na jednu stranu chcete nechat partnerovi volnost, na druhé straně se bojíte, že ho ztratíte. Jestliže partner mluví o odstěhování je tu pravděpodobnost, že může partnerský život ukončit. Jde jen o to, jak dlouho se budete užírat tímto jeho rozhodnutím. Jde o velmi bolestivou situaci, kterou není možné brát na lehkou váhu. Doporučuji, skoro již obligátně, mít kolem sebe přátele, kteří vám pomohou situaci zvládnout.


Karolína K. se ptá:
Dobrý den, prosím o Váš pohled na mou situaci, ze které nevím jak ven. Je mi 27 let, manžel je stejného věku. Náš vztah trvá již 9 let, z toho jsme 3 roky manželé. Před 3 lety jsme si postavili rodinný baráček s představou klidného a pohodového žití, nicméně to byla opravdu jenom má představa, manžel je voják z povolání a k tomu má další dvě brigády, přitom si s penězi z našich dvou výplat vystačíme.Za poslední 3 roky jsem spolu byli jednou na dovolené a polovinu dovolené jsme se hádali.City vychladly, nemáme nic společného.Nikoho jiného jsem nevyhledávala, ale shodou okolností se mi ozval přes internet velice sympatický 31letý svobodný mladík, dopisovali jsme si 3 měsíce, telefonovali jsme si a došlo i k osobnímu kontaktu. Opět jsem cítila, že žiji a né že přežívám. Manžel mi na nevěru přišel a celkem surově mě napadl, tvrdí, že už to nikdy neudělá, ale já teď přemýšlím, zda mám v tomto vztahu zůstat, jsem zmatená a nevím, jak mám zjistit, zda mu dokáži odpustit, samozřejmě chyba je i na mé straně, podváděním se problémy neřeší, ale vztáhnout ruku na ženu??? Jsem nerozhodný člověk a každý den se trápím a nevím, jak dál.Manžel slibuje nápravu, trávení společného času, nevím, zda mu jeho lásku dokáži opětovat.Spíše přemýšlím o tom, že se bojím změny, bojím se opustit barák který jsme postavili ale na druhou stranu si uvědomuji, že v luxusu bez oboustranné lásky šťastná nebudu. Potřebuji se hnout z místa a nevím kudy kam??? Děkuji za Váš názor, hezký den K.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní KArolíno,

říkáte, že nevíte kudy kam. Říkáte, kdy šťastná nebudete. Kdy šťastná budete? Proč se orientujete jen na to, co nechcete a ne na to, co chcete? Jestliže se pro vás stává dům zlatou klecí, je potřeba alespoň otevřít vrátka. Možná se bojíte, že ulítnete. Prvníi je potřeba udělat rozhodnutí konkrétním směrem a pak nelitovat toho, co jsme touto volbou ztratili. Obě volby totiž mají svou hodnotu, na druhou stranu volbou ztrácíte výhody druhé varianty.


Vlastik se ptá:
Dobrý den, potřeboval bych prosím radu jak se mám v manželství zachovat dál.Mě je 45 manželce 40 máme dvě holky 20 a 15 let.Manželé jsme přes 21 roků. Celých 20 roků manželství jsem mel za to že máme jedno z nejkrásnějších manželství co si člověk může představit. Manželka nikdy neměla žádné vážnější starosti vždy jsem dokázal vše zařídit a udělat.Děti máme zdravé, finanční problémy nemáme z bydlením taky problém nemáme máme postavený vlastní dům ( právě dokončujeme druhý) s rodičeme problém žádný prostě kromě menších nedorozumění během té doby manželství žádný závažnější problém. Loni se manželka zůčastnila třídního srazu kde se potkala s bývalou láskou a opět se do něj zamilovala(je to tzv. láska přes internet on je ženatý a bydlí cca. 300 km daleko od nás): Došlo to tak daleko že se manželka se mnou chtěla nechat rozvást(možná ještě chce). Podle jejích slov to z jeho strany už opadlo ale ona je pořád zamilovaná. Trvá to už přes 1 rok mám za to že je to už dosti dlouhá doba na to aby si uvědomila co vlastně chce. Do žádné poradny nechce jít, se mnou o tom nechce komunikovat a já se zatím rozvádět nechci.Nejspíš jí v manželství něco chybělo ale nikdy nic ani nenaznačila natož aby mě něco řekla.Že ji mám rád jsem jí projevoval docela často sama říká že jsem jediný kdo ji měl opravdu rád, taže to vnímala.Vím že rada bude těžká ale já již nevím jak dál a psychicky to již asi neunesu. Děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAne Vlastiku,

vzal jste si obrovský balík závazku a teď je těžké ho unést. Ptáte se, jak uchovat manželství s někým, kdo to nechce? Jestliže chcete zanechat obojí (nechtějící ho partnera i manželství), budete si muset vypěstovat ohromné únikové strategie. Bude to pro vás čím dál těžší, protože se stáváte na partnerovi závislý a toho si bude vědom.

Zvažte ale variantu, zda se nepřestat vnucovat a najít svou důstojnost a nebát se navázat jiný vztah.


lenka se ptá:
pane vodak trva vam to nejak dlouho ja uz tu cekamtyden na odpoved!!!!! poradte mi nejakou poradnu kde by mi odpovedeli hned a na kterou se muzuptat uplne na cokoliv a aby to bylo i pro deti
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Lenko,

celou tuto poradnu dělám dobrovolnicky. Zadarmo vám poradí osobně v každém okrese v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Jde o sociální službu plně hrazenou státem.

Internetové poardny bývají specificky zaměřené. Proto univerzální budete těžce hledat. Odpověď hned je taky problematická, když ji každý promýšlí a realizuje ve volném čase.

 


Petra se ptá:
Dobrý den, z prvního manželství mám skoro osmnáctiletého syna a z druhého manželství máme tříletou dceru. Žijeme v malém bytě, kdy syn spí ve svém pokoji a my s dcerou ve druhém větším pokoji společně s kuchyní. Začínáme mít partnerské problémy a možná je to i z důvodu malého bytu, ale taky možná, že jsme zjístili, že já jsem člověk více flegmatický, nebo se snažím opakovaně v klidu děti usměrnit, spíš upřednostňuju tuto variantu. A můj manžel zase reaguje podle mě více podrážděně, hned se rozčíli, řve a všechno musí být hned a neexistuje, aby dítě vymýšlelo. Všímám si, že nakonec to celé hodí na mě, že jsem flegmatická a v závěru za to můžu já, že je mi všechno jedno.. Určitě by bylo lepší kdybychom se v povaze potkaly někde uprostřed, ale jak na to??Já osobně si myslím, že s dětma nemáme problémy., syn není jedničkář, ale má sportovní koníčky a známky ve škole si musí jednou za čas opravovat. pro manžela je to utrpení, když to vidí , ale já v něho mám důveru a věřím mu, že všechno si opraví, ale taky vím, že se syn nikde netoulá, že tu školu zanedbává z důvodů každodenních treninku a víkendových turnajů. S mladší dcery se radujeme, ale taky podle mě v jednání k ní přestřelí. Na mě osobně se řešení takových situací skoro každodenních podepsalo, možná i tím, že jsem na mateřské, najednou mám pocit, že mám vedle sebe protivu protivného, příjde mi zbytečně nervozní a už se neumíme naladit na stejnou notu. Chápu, že cítí finanční zodpovědnost za rodinu a dnešní ekonomické situaci to není lehké. Ale jak mu mám pomoct, aby byl klidnější a udělala i ze sebe klidnější manželku, protože ve mě se tyhle situace odehrávají uvnitř, kdy pak přibývám na váze a cítím se ještě hůř. S manželem jsem si o tom vykládala, s pochopením to příjmul. Ale za týden až dva se vracíme do těch špatných kolejí. Možná až nastoupím do práce něco se zlepší, ale mám obavy jak budeme zvládat svoje rozdílné temperamenty dál.. Mění se temerament člověka??? Děkuji za odpověď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní Petro,

náturu manžela nezměníte. Chování může ovlivnit v první řadě on. Pokud mu jehonevrlost nevadí tak, aby s tím něco dělal, nic s tím nenaděláte.

S temperamentem moc nenaděláte. Můžete pozměnit jeho vnější projevy, ale energičnost vám zůstane. Je kouzelné, jak jste empatická k dětem. To si udržte. Máte nadhled a řešíte jen věci, které jsou potřeba.

Takže tak trochu hledám otázku, jak být v pohodě, přestože manžel je protiva. Budete si muset najít vlastní způsoby odreagování tak, aby vás manžel tolik nedeprimoval.


Eva se ptá:
Dobrý den, jak začít... začal nový rok a člověk tak nějak zbilancoval ten předchozí a musí se vyrovnat s některými svými zkraty. Jsem momentálně v situaci, kdy nevím tak nějak jak dál. Je mi 40. Jsem ve vztahu pět let (nejsme manželé) s o 12 let starším partnerem. Mám jednu dceru z předchozího vztahu, která svého biologického otce nikdy nepoznala neb odešel, když jsem otěhotněla, děti nechtěl a já odmítla jít na potrat, i když to bylo neplánované. Měla jsem byt s dekretem a slušně placenou práci v Praze. Můj současný partner si tuto mou dceru před třemi lety osvojil, a nyní spolu máme i další dceru (2,5 roku). Nicméně po jejím narození se něco změnilo, co, já ani nevím, prostě už rok a půl nežijeme spolu, jen vedle sebe (vč. toho, že spolu nemáme ani sex, a už ani společnou ložnici a popravdě je mi i jedno, pokud chodí jinam... pokud se to nedotýká mé rodiny a pokud o tom nevím...). Svého partnera si velmi vážím, mám ho i ráda, ale vždy jsem měla tak nějak otevřeny vrátka, kdyby cokoliv...Jenže nyní jsem o tuto "jistotu" přišla - z bytu v Praze jsem ke konci roku dostala výpověď, neb ho nevyužívám (pravdou je, že už více jak tři roky bydlím v jiném městě v přítelově domě). A najednou mne děsí ta absolutní závislost na parnerovi (jsem momentálně na rodičovské dovolené s mladší dcerou). Zároveň jsem se dozvěděla, že můj zaměstnavatel se mnou již po RD nepočítá (do zaměstnání jsem se měla vracet letos v červnu). Takže jsem bez bytu, bez práce s dvěma malými dětmi, v domě partnera, kde mi nic nepatří a je zde potencionální možnost, že on řekne mám toho dost... Jsem z tohou zoufalá a nevím, co mám dělat. Pokusit se zachránit byt? To však znamená odejít od partnera, najít dobře placenou práci (náklady na byt jsou momentálně více jak 16.000 měsíčně), což v současné době s dvěma malými dětmi je dosti obtížné ne-li nemožné tak, aby nám zbylo ještě na živobytí. Nebo zachránit vztah? Vím, že obě holky miluje a neudělal by nic, co by jim mohlo ublížit, co by je mohlo dostat do stavu nedostatku (je poměrně zámožný) a zrovna tak by o ně rozhodně nechtěl přijít. I proto si myslím, že vše je mezi nám tak, jak je. Jak je to s jeho vztahem ke mne popravdě nemám tušení, nemáme mezi sebou problémy, nehádáme se, jen každý žijeme podle svého. Nejsem mu nevěrná, neb nemám potřebu hledat jiný vztah, nevím co se stalo, ale prostě nemám tu potřebu. Jenže moje máma mi vyčítá, že ho mám jen jako bankomat a popravdě v hlouby duše vím, že to tak je a není mi samotné z toho dobře... Díky E.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Evo,

nějak nevím, jestli mi píšete kvůli tomu, že na Vás zapůsobily výčitka maminky nebo kvůli sobě. Proč by to, co píšete, mělo být špatné, pokud Vám to vyhovuje? Skutečně ve vaši situaci je těžké zajišťovat provoz dětí a starat se o své zabezpečení. Pokud tuto starost bere manžel vědomě na sebe, vnímal bych to jako dohodu. Časem si můžete začít pěstovat svou ekonomickou nezávislost formou vlastního příjmu, který proto nemusí hned být nejvyšší. Kvůli plánování a kvůli jistotám bych doporučoval se o tom všem domluvit s manželem. Je to reálné?


Petra se ptá:

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda je možné Vás navštívit a problém probrat osobně. V případě, že ano,prosím Vás o kontakt.

Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

je možné mě navštívit. Mám pracovnu v Březnici i v centru Zlína. Kontakt: vodak@familycoaching.cz. Mobil: 774586325


aneta se ptá:
dobry den jsem dislektik a chodim do 5.tridy a nikdy jsem nemela na vysvedceni same jednicky je to muj nejvetsi sen protoze kdybych mela same jednicky tak by mi za to koupily kone a ja bych byla ten nejstastnejsi clovek na svete totiz ja mam kone strasne rada:).ale o tom muzu jenom snit poradte mi co mam delat abych na druhe pololeti same jednicky vim ze mi nejspiz poradite abych se ucila a ucila a ucila o to se snazim ale moc to nepomaha.poradte mi co mam delat abych mela same jednicky na vysvedceni!!!
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Aneto,

zajdi si do Pedagogicko psychologické poradny. Tam ti potvrdí tvou dislexii a doporučí škole individuální přístup i hodnocení. Dislexie by měla být v hodnocení zohledněná. Pokud to ve škole nepochopili, budeš muset vyhledat školu, kde pochopí, jaké to pro tebe je.


lenka se ptá:
mam 11 let a mam takovou napul kamosku ktera ma deset.a ja nevim jestli se mam s ni bavit nebo ne.driv jsme byvali nej lepsi kamosky.ale ted uzani nejsme.pekne me nastvala protoze ..........atakpred pul rokem jsme se ja a verka zacali kamaradit s janou se kterou jsme se driv nebavily.jak mela jana oslavu a verka odesla trochu driv tak se mi jana sverila ze si mysli ze je verka trochu hloupa.ja jsem ji rekla ze si to taky myslim.podle me se my tri nemuzeme vsecky tri kamosit protoze se navzajem pomluvame verka rikala ze pry jana o me cosi blbeho rikala ptala sem se na to jany co je na tom pravdy a ona rikala ze ona o me cosi blbeho rikala a tak podobne se proste pomluvame navzajem.kdyz jsme se kamo sily jenonm ja a verka tak sme se nepomluvaly asverovali sme si tajemsti a verily sme si.ale ted uzji moc neverim ani jane moc neverim.s janou sme se rozhodli ze se nebudeme moc s verkou kamaradit a dva mesice sme ji to rekli tada spiz jana ji to rekla a ja sem mlcela jana ji rekla ze je nekdy dobra kamoska anekdyspatna.a ona rekla ze sme take nekdy spatne obe dve.potom uplne zrudla asedla si na lavicku amlcela.potom jsem sija a janahrali na honku.potom se verka knam pripojila a rekli ze se sni tedka budeme bavit. taqk sme si hrali.a od te doby sme ja a jana nejlepsi kamosky.ale ted moje nejlepsi kamosky jsou obe a ony dve se spolu nebavi jana rikala ze by se s ni mozna zacala kamariadit aqle ze ne ze totak nacha jak to je.a verka ke me prestala chodit jako kdysi ale jednou za mnou prece jen prislaa ja sem ji rekla ze se s ni bavim ale ze ji mam na 2 miste jako kamosku ale rekkla sem ze sem to ji nechtela rict ze to jana za to muze.tak se kamosim s obema a nevim kterou mam na prvnim miste nemuzu mit ale na prvnim miste obe
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Lenko,

tvé chování je naprosto vpořádku a obvyklé děvčatům v tvém věku. Vše se mění, časem se to vytříbí. Je v tom spousta starostí i trablí. Možná můžeš mít i dvě kámošky jako kámošky nejlepší. Uvidíš, že se to během roku několikrát změní.


Irena se ptá:
Dobrý den, přítel se semnou rozeše a jak to bívá, já ho miluju a chci ho zpět. On mi říká, že zatím ne, ale možná časem ano až prý bude mít chuť to zkusit znovu. Chci se zeptat, jestli to chlapi tak opravdu myslí, nebo ne. Stále se scházíme, on příjde ke mě, nebo já k němu. Něžnosti mezi námi jsou stále, ale řekla bych, že ochladl. I když spolu sexujem. A ještě, jak mám jít na něj abych si ho získala znovu zpět. Děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Ireno,

Nutit člověka do vztahu, do kterého se mu nechce, se vám časem vymstí. Jakákoliv manipulace je dočasné řešení, není tedy výhodná pro trvalý partnerský vztah. Naopak doporučuji zamyslet se nad tím, zda se nerozhlédnout i jinde a nevyhýbat se jiným vztahům.

Pokud jste se spolu rozešli a dále sexujete, je to nějaký podivný rozchod. Pro něho je to tak nejvýhodnější. Pokud rozchod, doporučuji ukončit i sex a nebát se otevřít se možnosti jiných vztahů.  Partner se pak může rozhodnout svobodně.


Martina se ptá:
Dobrý den, druhý týden prožívám dost nečekaný rozchod s přítelem po tříletém vztahu a strašně moc to bolí.Mám mu pořád nucení psát,prosit a ponižovat se,cítím se hrozně zrazena a tu bolest nedokážu ovládat.Zhruba měsíc mně podváděl a pořád jsem byla miláček a zlatíčko než jsem ho neodhalila díky netovým stránkám a pak to už mělo rychlý spád a dost ošklivě jsme se rozešli.Nemá zájem se mnou mluvit ani přátelit,s tou co mi ublížil už taky není a už brouzdá po internetu a hledá dál.Nedokážu pochopit jak mohl tak rychle zapomenout na to hezké a jít ze vztahu do vztahu.Vím,že kdyby to byl fér člověk tak se ke mně takhle nezachová a aspoň ten rozchod udělá víc citlivěji.Každý mi říká je to prevít,nestojí ti za to,ale bylo to tak nečekané,že pořád dávám vinu sobě a nevím jak se s tím vším smířit,on mně už nechce a já chci taky zapomenout a jít dál,jen nevím jak na to,prosím poraďte mi a zkuste mi odpovědět proč tohle někdo udělá když vám tvrdí že vás má rád,moc děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní MArtino,

děkuji za důvěru. Skutečně jste v těžké situaci. Nehledejte důvody, proč to udělal. Hledejte způsob, jak být v pohodě.

Hledejte kamarádky, kde to můžete vyklopit. Nezapomenete. Jen je potřeba udělat vše pro to, aby vám bylo dobře. Nedávejte sobě vinu, tím sama sobě ubližujete a nic neřešíte. Hledejte sobě blízké lidi, vyplačte se a nebuďte sama. Pokud i to bude málo vyhledejte psychoterapeuta, který vám pomůže.


Klára se ptá:
Po 23letech klidného manželství jsem se odstěhovala od rodiny. Nikoho jsem neměla ani nehledala, ale viděla jsem to jako východisko ze vztahu kde jsme oba podcenili varovné příznaky krize. Manžel mě po odchodu dvakrát kontaktoval, já se ale vrátit nechtěla. Po třech měsících jsem onemocněla, manžel se o mě bez řečí staral, nastěhoval mě zpátky domů a vše se vrátilo do normálních kolejí. Po půl roce mi ale napsala jeho přítelkyně, o devět let mladší než já, kterou si našel v době mé nepřítomnosti a kterou ale opustil, když jsem se vrátila. V několika mailech mi popsala důvěrnost jejich vztahu a několika dobře mířenými informacemi, včetně toho, že navštěvovala náš dům, nastínila podrobnosti. Odpověděla jsem jí velmi smířlivě a dál na ni nereagovala. Ona manžela před těmi maily bombardovala desítkami mailů i sms, a i potom měla snahu ho opakovaně kontaktovat. Vím, že si za to můžu sama, a myslím, že ona je stalker, ale přesto neumím odblokovat představy toho, co asi a jak spolu u nás dělali, jak prožili společné výlety a pod. Tropím občas scény, přestože vím, že tím jen komplikuji situaci, ale neumím zvládnout ty návaly žárlivosti, sebelítosti a navíc samozřejmě za vzniklou situaci cítím vinu. Co s tím? Jak nenechat emoce překřičet zdravý rozum? Bojuji s tím už pět měsíců. Návštěvu poradny bych nechala jako poslední možnost.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Kláro,

je skutečně náročné poradit, když s vími nemohu mluvit. Ve vašem případě je nasnadě skutečně dlouhodobé řešení. Jde o systematickou práci na sobě, kdy se budete snažitodbourat své vlastní pocity viny. emoce jsou strašně důležité a je potřebné s nimi pracovat. Nejraději bych vám doporučil terapeuta. Ne poradce, ale psychoterapeuta. Psychoterapeuta se kterým změnu prožijete. Nevím, jaké zkušenosti s poradnou máte, když ji odmítáte. Nejde zde o konkrétní instituci, ale o konkrétního člověka na kterého narazíte. Je potřeba nenechat se odradit a když vám nebude vyhovovat, jít jinde. V případě, že budete chtít více, napište mail na vodak@familycoaching.cz.


Kateřina se ptá:
Dobrý den, mý synové 6 a 9 let - na sebe neustále strhávají pozornost a neustále se provokují. Nelíbí se mi to a chci je to odnaučit. Poraďte mi jak: Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Kateřino,

vaší synové potřebují pozornost. Nevím, jestli je rozumné to měnit. Možná zjistit, kde by mohli mít takovou pozornost, aby byli spokojenější. A na druhou stranu: Co dělat, abyste to neustálé provokování ve zdraví přežila. Chápu, že je toho na vás moc, ale jejich tlumení by jim mohlo ublížit.


vlada se ptá:
dobrý večer chci se zeptat jak mám přestat žárlit na přítelkyni
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Vláďo,

obtěžuje vás vaše žárlivost? Jste moc stručný a nevím, co za vaší žárlivostí stojí. Stručně ale mohu odpovědět takto:

Připusťe si, že o přítelkyni můžete přijít. Připusťte si i to, že je svobodná a může vás opustit a vás to napoloží. Možná mi pak řeknete, že v tom není ten náboj. Ano. Určitá míra žárlivosti do vztahu patří. Když ji nebudete vůbec cítit, můžete přijít o náboj, který mezi vámi je.


Iveta se ptá:
Dobrý den,chtěla bych se zaptat na můj současný partnerský vztah.Jsem dva roky rozvedená a můj přítel také.Je nám oběma 45 a máme skoro dospělé děti.I když přítel bydlí se mnou,stále a často komunikuje se svojí bývalou manželkou a myslím,že ji i finančně zabezpečuje,protože přišla o práci.Mě toho na domácnost moc nepřispějě,všechno placení včetně inkasa je na mě.Cítím se tak hrozně.Můžete mi poradit,jak se zachovat?Děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Iveto,

kdybyste netušila, co máte dělat, asi byste z toho nebyla paradoxně bezradná. Cítíte rozpor a vadí vám to. Dělejte to, co tušíte, že máte dělat. Jasně říci, co vám na partnerovi vadí. Dát najevou svou cenu.


Martin se ptá:
Dobrý den , Je mi 32 let a mám problém navázat vztah, ještě jsem s nikým nechodil. Mám problém s komunikací a sebevědomím, velice dlouho mi trvá než s někým koho neznám začnu hovořit. Přemýšlel jsem jak se seznámit, vzhledem k tomu, že nemám žádné kamarády s kterými bych vyrážel do společnosti tak jediný způsob který mě napadá je přes seznamku. Problém je v tom že až se s tou ženou setkám mám obavu že budu víc mlčet než mluvit. Když někoho neznám je problém najít společné téma a jakmile začne hovor váznout začínám mít úzkost. Dále se také bojím toho, že začne hovořit o svých vztazích a bude chtít samozřejmě abych jí také sdělil jestli jsem někoho měl nebo ne, jak jí mám vysvětlit že jsem ještě panic? V mém věku to už není normální a mám takový dojem, že když jí to řeknu tak uteče, možná ne kvůli tomu že jsem ještě s někým nespal, ale proto že mě bude pokládat za divného. Nebo bych měl podle vás lhát a nějaký vztah si vymyslet? Poslední věcí je také to , že s ní později půjdu také do postele a tam by se to mohlo provalit cítil bych se děsně trapně , nebo myslíte že to nemá šanci poznat , že jsem ještě s nikým nespal. Vím že muži kteří začínají pozdě sexuálně žít mají problém s erekcí a ejakulací . Napadlo mě jít někam do psychologické poradny, jenže na to nemám kuráž , nejsem na to zvyklí se svěřovat. Já musím toho dotyčného prostě znát. Co byste mi poradil ? Za odpověď předem děkuju Martin.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Martine,

máte spoustu strachů a nemůžete najít cestu přes ně. Určitě vám neradím, něco hrát. Určitě buďte otevřený. Některé ženy právě nesměli hoši přitahují.


Studentka se ptá:
Dobrý den, budu se stěhovat od rodičů a jsem zletilá studentka. Rodiče si přejí, abych se odhlásila z trvalého bydliště. Prosím o nějaké informace co mám udělat a co musejí udělat popřípadě rodiče. Děkuji za odpověd a přeji hezký zbytek dne. Nikol
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Nikol, to je do jiné poradny. (www.obcanskeporadny.cz)


Václac Z se ptá:
Máme z manželkou již delší dobu problémi jak finanční tak i co se rodinného života týče začalo ta když manželka našla práci dřív než já a začala chodit na noční s mladším kolegou a já začal žárlit ale až tak že jsem ji často vulgárně napadal navíc nás zradila rodinná kamarádka ktérá podváděla svého může s přítelem mojí sestřenice.Sestřenice celý tento stav u nás řešila i s manželem bývalé kamarádky moc to našemu vztahu nepřineslo její manžel byl můjdobrý kamarád tak jsem ho čas od času zval k nám do toho mě umřel můj nejlepší kamarád a já to moc těžce nes do toho všeho jsme přestavovali větší bydlení po kterém jsme tak dlouho toužily po přestrěhování mě umřel náhle otec já se do sebe opět uzavřel a manželka to odnesla od té doby náš vztah umlně vymizel až po měsíci jsem si uvědomil o co bych vlastně přišel a tak jsem se začal manželce svěřovat jak k tomu všemu z mé strany došlo ona ale všechno vyslechla a když jsem ji prosil ať za vším uděláme tlustou čáru tak řekla že to jen tak nejde přestala se mnou i spát ale co jsem začal vnímat je že se najednou začala lépe strojit obědnávat nové podprsenky a tím moje žárlivost opět stoupla že se bojím abych se nezačal chovat jako dřív navíc jsem pozval svého kamaráda již zmíněného manžela naší bývale kamarádky knám a když jsme tak seděli všimnul jsem si že se drží pod stolem za ruce nechal jsem to ale když kamarád odešel vybuchnul jsem a druhý den ráno jsem si z manželkou promluvil ona tvrdila že to byla hloupost ale že to nic neznamená a je jito líto já však mám strach že díky mým chybám v minulosti si našla někoho jiného a nevím si rady děkuji za odpověď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Václave,

myslím si, že důvodů k tomu, abyste nebyl vpohodě je příliš mnoho. Neřešte všechno najednou, ale postupně. Pokud vám něco na manželce vadí, dejte jí to najevo, nic neduste. Nebojte se toho, že odejde za někým jiným. Čím více se budete bát, tím méně ji budete přitahovat. Zkuste se najít cestu z vlastní uzavřenosti ven.


Petra N. se ptá:
Dobrý den, mám třetí rok vztah s mužem,oběma je nám 31let.Vše bylo hezký,rozuměli jsme si,ale poslední měsíce měl finanční problémy a taky se bál jak to bude v práci a začalo se to odrážet i na našem vztahu,byli jsme každý den v kontaktu telefonicky nebo přes sms,internet,protože spolu zatím nežijeme,ale teď poslední dva týdny nastal zvrat,který mně naprosto vzal a nevím jak s tím naložit,co dělat,jak se zachovat.Přítel totiž najednou přestával komunikovat,nejdřív to bylo nemocí,pak mi jen napsal,že už je v práci a nakonec mi minulý pátek přišla sms "miláčku jsem doma,stáhli nám jízdy,tak dáme pauzu ju?"od té doby na mé sms nereaguje,telefon nezvedá,napsala jsem mu už tisíce prosebných i zoufalých sms a žádná reakce,od včera jsem mu už přestala psát a nevím jak dál,jestli čekat,nebo to znamená z jeho strany konec:-(jsem teď nešťastná,nemůžu se na nic soustředit a jet za ním do práce nebo domů by bylo už pro mně hodně ponižující,když nereaguje,takže nechci si ubližovat jeho chováním ještě víc.Nic špatného se mezi námi nestalo,takže nevím jak ho mám pochopit,nevím co dělat,jestli čekat nebo se smiřovat s rozchodem,prosím poraďte:-(vůbec nevím proč tohle udělal:-(děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Petro,

náhle umlčení je skutečně zvláštní. Určitě bych to vnímal jako nezájem komunikovat. Určitě si neubližujte, ba naopak. Běžte za lidmi o které se opíráte. Určitě se nyní nevnucujte. Když do vašeho života vstoupí někdo jiný, nebraňte se tomu. Považujte se za nezavázanou.


PANI PAVLINA se ptá:
Dobry den,s manzelem jsme se prestehovali do rodineho domu po jeho rodicich kde bydli i manzelova teta,vchody mame kazdy svoje ale zahrada je spolecna.Teta me neustale napada,nadava aniz by ktomu mela duvod.Naposledy me napadla tak ze me vykloubila malicky.Da se proti tomu neco delat.Dekuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Pavlíno,

určitě byste si neměla nechat líbit násilí od sousedky. Nejlepší je v tom případě zajít na pohotovost (i když to vnímáte jako drobnost) a řešit to formou trestního oznámení. Pokud máte v místě bydliště městskou policii, řešte to klidně přes ně. Jde o napadení, možná o trestný čin. Čím více to budete tolerovat, tím více se to může stupňovat.


Roman se ptá:
Pomůže odstěhovaní od rodiču ve skřípajícím vztahu?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Romane,

dotaz je příliš stručný. Může a nemusí. Pokud rodiče neumožní dostatek prostoru pro partnerku, tak jo. Může to bát, ale úplně jinak. Pro rozvoj rodiny se ale obecně doporučuje většé v zdálenost od obou rodičů.


Martina se ptá:
Dobrý den, moje skoro 6 letá dcera má problém s usínáním, nedokáže usnout bez naší přítomnosti. Zkoušeli jsme malé světlo, otevřené dveře, každý den si před spaním vykládáme, ale jak ji necháme samotnou, volá že sama neusne, musíme ležet vedle ní. Jak dlouho to může trvat a jak ji naučit samotnou usínat? Možná je to banální otázka, ale už mi to přijde nekonečné, nezabírají ani oblíbené hračky, které si bere na spaní, ani velká únava, jak na ni?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní MArtino,

na nespavost má vliv spousta důležitých okolností. Váš problém bych doporučil řešit ve spolupráci s odborníkem. Mezi jinými by mne zajímalo, jak je to s usínáním u jiných příbuzných. Nicméně odbornou spolupráci bych podtrhnul.


Zdena se ptá:
Kdyz od partnera neco potrebuji napr. opravit dlazbu a pak opet neco...jak to udelat, aby se necitil jako opravar?dekuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Zdeno,

nevím, jestli se zbytečně nestaráte o pocity partnera. Pokud se postaráte o tento pocit, určitě se najdou další o které bude potřeba se starat. NEvím, jaké je rozdělení prací v domácnosti. Nevím, jaký podíl mají vaše a partnerovy práce. Pokud máte dojem, že toho po partnerovi chcete moc, tak uberte. Pokud jen podobně, jak se podílíte vy, ať se o své pocity postará sám.


Katka se ptá:
Cim to je, kdyz ve Vas muzi vidi jen objekt jejich sexualniho zajmu, ale vazne to s Vami nemysli? Da se v tom delat nejaka zakladni chyba? treba jako, ze jste svolna k sexu kdykoli a jakkoli, protoze Vas to bavi? Nebo v cem to vezi? diky
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Katko,

takto bych se problematiku touhy nezjednodušoval. Když jste však hodně svolná, může nabýt dojmu, že to máte stejně. Nebo vás to už přestává bavit?


Hedvika se ptá:
Dobry den pane doktore, rada bych vedela, jak na muze? Kdyz si vezmou do hlavy neco, co neni objektivni pravda a kvuli cemu zacnou s Vami bojovat, misto aby Vas milovali? Existuje nejaky zaruceny zpusob, jak si 'omotat' kolem prstu muze, ktery o Vas ztratil zajem (ne sexualni, ale spise zajem o Vasi osobu- z duvodu malichernych hadek kv. uprednostnovani manzelky s detmi, spolupracovniku, zkratka vseho jineho, i kdyz tvrdil, ze kazdy volny cas venuje mne a ja jsem nevdecna a uhadana- vidali jsme se 1-2x tydne, obcas 1x za 14dnu a on se rozvadel...)? Cekal pry, az se k nemu zacnu chovat hezky, ale on se mohl chovat, jak hulvat...i do kin a hospod chodil s kamaradkou misto mne...a to nevadilo...rika se tomu absolutni nezajem? Nebo si za to mohu sama tim, ze netaktizuji a reknu nahlas, kdyz mi neco nesedi...asi to s muzi neumim...co s tim?:)
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Hedviko,

manipulativní techniky existují a fungují. V čem jsou zrádné je jejich krátkozrakost. Určitě se můžete pustit do studií literatury alá "Jak na muže", či "Jak lovit muže". Získáte tak však muže na krátkou dobu a jsem přesvědčený, že vás to po čase přestane bavit. Při hledání parnera natrvalo, je důležité naslouchat sama sobě. Co v kontaktu se svým partnerem cítím. Není nic prozaičtějšího, než partnerovi říci, co chcete a pokud partner nebude chtít vaše potřeby naplňovat, vztah ukončit a hledat jinde.

 


Jarnel se ptá:
Dobrý den, s přítelkyní jsme spolu 2 a třičtvrtě roku. Ještě nedávno bylo všechno v pořádku, ale nyní mi na přítelkyní začínají vadit věci, které mi předtím nevadily. Přítelkyně je hrozně milá, hodná a u mých rodičů dost oblíbená. Na druhou stranu mi ale začíná vadit, že je ve vztazích poměrně nezkušená ( má 27 let a já jsem její teprve druhý partner ), tudiž v našem vztahu dělá plno chyb, které by vztahově zkušenější žena nedělala. Zdá se mi taky v poslední době nudná a vadí mi taky její nízké vzdělání a tím pádem někdy až jednodušší myšlení a názory. V poslední době se mi zdá, že už k ní necítím to co předtím. Na jednu stranu je to moc hodná a milá žena a myslím si, že v tomto ohledu už takovou nenajdu, ale na druhou stranu si říkám, že bych měl i na ženu na vyšší úrovni a to se týká i po vzhledové stránce. Bohužel tedy nevím, co mám dělat. Na jedné straně nechci tento vztah zahodit a o tak hodnou a oblíbenou partnerku přijít, ale na druhou stranu k ní už necítím to co na začátku a láká mě se podívat po zkušenější a atraktivnější ženě. Můžete mi prosím poradit nebo říci svůj názor? Předem moc děkuji Jarnel
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Jarneli,

určitě bude užitečné si vyčistit vlastní hlavu a udělat si v ní pořádek. Není úplně zřejmé, co vlastně chcete. Jestli chcete změnu, zvolte ji. Pokud bude vaše přítelkyně rozumná, už vám nedá druhou šanci. Zkuste se zastavit a promyslet svoje priority. Možná to zvládnete sám.Pokud si neuděláte jasno sám, bude užitečné užít odbornou pomoc.


aleš se ptá:
Dobrý den, jsem příležitostný žárlivec, dá se toho nějak zbavit? Mám období, kdy jsem naprosto klidný a období, kdy na přítelkyni žárlím.:( Nikdy jsem ji nesledoval, nekoukám jí do mobilu, nevyslýchám.... spíš žárlení dusím v sobě. A pak, když žárlení odejde jsem na sebe pyšný, že jsem neudělal trapnou scénu. Ale stejně mi to na mě vadí.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milý Aleši,

nevím, jestli vaše žárlivost je únosná a zda by ji nešlo využít v rámci vzájemné erotiky. Možná bude Vaší ženě imponovat, že na ni občas žárlíte. Možná, že mírné napětí může váš vztah posílit.


Kateřina Šimůnková se ptá:
Dobrý den, pane Vodáku chtěla bych znát pohled někoho nezávislého.Po čtyřech letech se mi do života vrátil můj nejlepší kamarád.Po celé roky jsem se neviděli,a ani spolu nemluvili.Tenkrát jsem se do něj zamilovala a nevhodně mu to oznámila.Nejednou se mi letos v lednu ozval on.Od té doby se hodně často vídáme.Bere mě na různé akce a chová se ke mě mile,často se mě i dotýká¨,poslední dobou si dáváme i maličkosti, jen tak.Problém je v tom,že má přítelkyni už 3 roky.Neřekla bych,že jim to klape,je víc se mnou než s ní,nežijí spolu,nikam s námi nechodí.Rozebírá se mnou věci,které jí neřekne.Kamkoliv příjdeme tak se nás známí i cizí lidé ptají,jestli k sobě patříme.Na všechny tak působíme.Vzájemně se doplňujeme,navenek působíme jako ideální pár.Na tom jsme se shodli.Řekl mi,že chce zůstat s ní a já to plně respektuji.Prý nechce mít ideální vztah.Co si o tom mám myslet?Padla věta,že kamarádka je mnohem víc než přítlelkyně.Přáteství je víc něž láska.Problém je v tom,že já k němu cítím něco víc,nevím jak se mám chovat.Nedívám se na něj zamilovanýma očima,myslím,že se dívám realisticky,ale nevím jak se mám chovat.Co ode mě čeká,nechápu jak ho mám brát.Nechávám tomu volný průběh.Shodli jsme se i na tom,že jsme našli kus sebe v tom druhém.Partnerský vztah by přece měl být o tom,že dva vzájemně doplňují.Chápu že to nechce ukončit s ní,zažila jsem to,a vím,že je to těžké.Ale nakonec je to vysvobození,ale na to si musí každý přijít sám,tohle mu nemohu říct.Příjde mi,poslední dobou,že řekne A a udělá přesný opak.Řekl,že se mnou nebude nikam vyrážet,když jsem ho pozvala,den na to mě pozval on.Nevím,jestli opravdu neví co chce a mele se to v něm,nebo jestli si ze mě dělá legraci. Děkuji Vám za váš názor a radu:-)
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní KAteřino,

jakýkoliv vztah je záležitostí dvou stran. Tím, že píšete zde, předpokládám, že vám takový vztah nevyhovuje. Nezbývá tedy, než jasně dát najevo, co chcete.

Možná tak nejasně působíte i vy. Na jednu stranu chápete, že se mu nechce ze vztahu, na druhou stranu chcete více. Nezbývá tedy, než pak hrát vabank a jasně říci co chcete.


Nela se ptá:
Dobrý den, i já Vás chci moc poprosit o radu, jak zvládnout odchod muže od rodiny. Odešel od nás před rokem s tím, že si chce užívat života jinde. Před ostatními se ale prezentuje, že odešel kvůli mě a že má našeho 7-letého syna moc rád, jen se o něho nemůže starat, protože já mu v tom bráním. Skutečnost je ovšem taková, že syna vídá pouze 2x v měsíci, tak jak mu to určil soud, někdy se mu ale neozve celý měsíc, a za celý rok co od nás odešel synovi nevěnoval ani den, ani hodinu ani chvíli navíc, žádný den jeho dovolené ani státních svátků. Synovi tvrdí, že má moc práce, ale z práce jezdí kolem 16. hodiny a pak si užívá svůj soukromý život. Za ten rok mu představil už svou 4 "kamarádku", před synem se s nimi baví, co budou podnikat, kam pojedou na výlet, ale syna nikam nevezme. Syn bohužel už vnímá že mu táta lže, ale přeci jenom po něm jako každé dítě touží a trápí se, což se projevuje na jeho i mé psychice. Řekl mi, že mu táta připadá jako "podvodník na ženský" a já mám obavy, co mu to do života přinese. Já jsem bohužel stále nestrávila, jak mě zradil a všude očerňoval, že já jsem byla ta špatná a on chudák za nic nemůže. Já jsem na syna důsledná, aby z něho vyrostl slušný a šikovný člověk, kdežto když je u táty, tak nemusí nic dělat, jen kouká na TV a hraje bojové hry na počítači, neboť otec má od něho tím pádem volno. Syna vrací špinavého, hladového, žíznivého a vždy tak 2 dny dávám do pořádku jeho psychiku a sama mám děsný vztek. Prosím o radu, jak dál. Moc děkuji Nela
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Nelo,

určitě se první ošetřete sama. Udělejte vše proto, aby vás situace co nejméně zasahovala. Váš syn není hloupý. Určitě si do života odnese to, že má starostlivou mámu. Pokud to překračuje objektivní hranice, poraďte se na oddělení péče o děti. Můžete se domoci úpravy kontaktu otce s dítětem, tak aby to pro dítě bylo výhodnější.


se ptá:
Dobrý den,mám chvíly po rozvodu a rád bych se zeptal kdy je dítě schopné vyjádřit se s kým chce vyrůstat?U soudu jsem o dítě bojoval ale neuspěl i přesto že žena rozvrátila rodinu kvůli jinému.Můžete mi prosím poradit co dál?Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane,

dítě chce být s oběma rodiči a je nerozumné zatěžovat ho tím, že rodiče spolu nechtějí žít. Chce to neustále s ním komunikovat. Vůbec nevím, co všechno vzal soud v úvahu, když udělal toto rozhodnutí. Když je dítě s vámi, ať má s vámi spoustu příjemných prožitků. Když už jste s ním málo, tak aspoň co nejvíce spolu.


se ptá:
Dobrý den.Mám problém náš syn neustále krade doma peníze.Děkuji za radu.Kamila.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Kamilo,

v odpovědi budu méně stručný, než vy. Nejde  takto na dálku poznat, zda chce na sebe upozornit nebo jestli má potřebu si něco koupit nebo jen někde dává najevo, že peníze má. Chce to otevřenou komunikaci a pomžná společně rodinou terapii.


vasek se ptá:
dobryden,ji mi 31 let a mam o třinact let starši manželku,vlastně dnes ž byvalou.Mame spolu čtyřletou holčičk a ma byvala manželka ma z předchoziho manželstvi osmnactileto dceru a dvacetitřileteho syna ktery žije a bydli už od svych deseti let u rodiču manželky.Stale miluji svou manželku a vlastně naši rodinu.Vždy mi moc se všim pomohla a dala to co jsem chtěl,ale nebylo to tak ,že bych toho chtel využit ,ale chtel jsem jen to nejlepši pro nas všechny a všechno chtěl moc rychle.Když se mi něco nedařilo nebo mě někdo podvedl ,hlavne z mych kamaradu tak jsem misto toho abych si to vyřidil tam kde to vzniklo ,tak jsem vlastne trestal toho koho jsem a mam ze srdce rad a to moji rodinu.Hral jsem si na hrdinu ,ale před nimi,ale uvnitř sebe jsem byl opravdu tak na sebe naštvany a když jsem videl jak je to me ženě a cele rodině lito tak jsem daval najevo že mě to proste je jedno.Když se nam narodila naše dcera Natalka a mužu řici ,že jsem s manželkou byl v každe poradne a prohlidce v těhotenstvi a opravdu ji nenechal nide samotnou jezdit nebo neco tahat tak naše laska kvetla za dne na den.pak přišel porod a moje žena rodila cisařskym řezem,protože nastali komplikace.když jsem držel po porodu jako prvni naši zdravo dceru tak jsem byl ten nejštastnejši na světě.staral jsem se o ženu i dceru nadale a pečoval jsem o ně.v noci jsem hlidal jestli mala dycha,vstaval jsem vždy se ženou když krmila až to někdy bylo i přehnane ode me,ale takovy jsem byl.po dostaveni domu jsem se uplne zmenil.začali nam spory s firmou ,ktera nam dum stavela a začali jsme se soudit.najednou jsem začal dělat veci ,ktere jsem nikdy nedelal a to že jsem přestal pracovat ,starat se kde vzit penize na chod rodiny,malo v tom nejlepšim věku jsem proste zanedbaval jako tata,manželku a nevlastni dcer jsem ražel,ale jak jsem psal u vnitř me to strašne bolelo a boli.rozvedla se se mno s tim že mě to snad trkne a začnu zase normalně žit,ale toto mě spiše jeste uškodilo,ale souhlasim s tim co udelala.chodila i na materske si prividelavat a malo hlidaly jeji rodiče a ja se jen valel doma a nic proto nedelal,jen je ponižoval.jednou jsem najel omylem na seznsmku a tam byla ma žena a hledala si znamost.do dneska mi tvrdi,že chce jen mit kamarady a kamaradky,ktere nikdy nemela.ja ji verim ,ale take žarlim a to me tak moc ubližuje.pořad mi nejak pomaha hleda mi praci,stara se o rodinu .ja se moc ted snažim ,nechci byt bez ni a me rodiny.vek mezi nami a ona to vi neni problem ,ale je problem ve me.Me rodice když jsem byl mladši vždy davali přednost mym bratrankum a sestřenicim ,dovolovali jim u nas kouřit ,meli to co jim moji strycove a tety zakazovali a ja a moji brasi jsme si pripadali odstrceni .mi jsme toto nemeli od svych pribuznych a nemeli jsme stryce nebo tetu kde by jsme se jim sverili tak jako oni nasim rodičum.myslite že by toto mohlo souvyset s mym připadem,často dam přednost kamaradum než rodine,ale ja to tak nechci,jenže oni to tak citi.poradte mi co mam delat jak to krotit a myslite,že když mi pomaha takhle a stara se o vse i me ,že nechce vse hodit za hlavu.moc ji milju a ona to vy ale nechci aby to vnimala jako psychycke vydirani,že ji pořad prosim at zustane se mnou,že bez ni a rodiny nedokaž žit.neni to vydirani jen nevim jak dale miluju je moc.dekji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAne Vašku,

je toho moc, co spolu  mezi sebou máte a nevím, jestli je ve vás síla a chuť se do toho pustit. Myslím si, že pokud je snaha obou, stálo by za to navštívit rodinného psychoterapeuta a pracovat na narovnání vztahu mezi vámi a ženou.


Martina se ptá:
Dobrý den, již patnáct let jsem vdaná a do loňského roku jsem si myslela, že šťastně. Z manželem máme dva syny 10 a 15 let. Loňi se mi manžel přiznal, že má milenku a že ji miluje a mě, že má jenom rád. Sbalila jsem mu věci a vyhodila ho z domu, ale byla jsem strašně nešťastná, takže netrvalo dlouho a zase jsem ho vzala zpátky. Začala jsem se dokonce víc snažit, dělala jsem co jsem mu na očich viděla, sex měl kdykoliv ho napadlo, teplé večeře, miláčku sem a miláčku tam a myslela jsem si, že pochopí, kde je mu vlastně nejlíp a milenku pustí k voďe. Dokonce to tak i vypadalo, choval se ke mě hezky a já byla ta nejšťastnější. Ale bohužel při naší poslední hádce mi řekl, že to s milenkou nikdy neskončil a že ji pořád miluje. Nevím, co mám dělat, jsem úplně na dně, vždyť jsem mu dala všechno co jsem dát mohla. Znovu jsem ho vyhodila, ale co dál?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní Martino,

nevím, co je pro vás řešením. Jestli chcete tolerovat milenku, zůstat sama nebo hledat nového partnera. Toto rozhodnutí skutečně musíte udělat sama. Psychoterapeutická pomoc vám může pomoci najít řešení, realizovat ho a snést to s nejmenšími důsledky na vaší psychice.

 

 


se ptá:
Dobrý den, je mi 25, ale pořád mám problém se vztahy.Trvají jen pár měsíců a připadá mi že to je jen o jedné věci-intimnosti,že mě kluci vidí jen na to jedno, v čem dělám chybu? většinou se mi ozývají bývalí, co už holku mají na "užít si", nebo se mi objevují v životě starší muži,ženatí, co projevují zájem.Já chci mít už ve svém věku vážný trvalý vztah, nějak se to nedaří.Co můžu udělat pro zlepšení?Možná je problém v tom,že se "nemám ráda".
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Jestliže se nemáte ráda je to skutečně největší problém. Když si budete vážit sebe vy, budou si vás více vážit i muži. Bez sebelásky to však je málo pravděpodobné.


Bob se ptá:
Dobrý den, bývalá žena neustále chodila po nocích a vracela se až k ránu , po 10 letech jsme se rozvedli , mám novou partnerku se kterou jsem ve všem spokojený , tento zážitek jsem ji na začátku vstahu zdělil, respektovala, minulý týden si vyšla a a já ukrutně žátlil a udělal jí scénu, včera kvůli prkotince také , jak se mám chovat a jak přstat žárlit?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Bobe,

nevím, jestli by vaše žena stála o to, abyste přestal žárlit. K vášni určitá míra žárlivosti patří. Pokud nechcete žírlit, musíte si připustit, že o partnerku můžete i přijít. Někdy po nás ženy chtějí, abychom nežárlili a když přestaneme žárlit, zdáme se jim chladní. Určité napětí si udržte. Pokud však žárlivost narušuje vztah, doporučuji psychoterapii, tam se dá dospět k únosné míře žárlivosti.


Daniela se pta se ptá:
Dobrý večer,jsme s přítelem spolu 8 let,mě je 27 jemu 32let,měl v minulosti problémy se zákonem a již 3x jsem na něj čekala a pomáhala mu,máme spolu 3letou dcerku a naposledy "seděl"když se malá narodila,takže ztratil rok jejího života,vše bylo fajn jenže posledních 6měsíců jsem s ním něměla sex,prý ho to nebaví!A tet mi natvrdo říká,že chce se odstěhovat,že chce být prostě sám a ažetotak cítí ale nemyslí na nás dvě co bude a jak to bude.Já se snažím vše urovnat ale je mu to jedno,já ho miluji a nechci o něj přijít a už vůbec ne rpozbít rodinu!Co to může znamenat?už mám i černé myšlenky!nevím co dělat,vůbec to nechápu.Jinak každý večer někam jezdí a vrací se až po půlnoci,povídat si se mnou nechce,takže jsme jak cizí lidé a mě to strašně moc bolí!!Prosím o radu!!Děkuji!D.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní Danielo,

děkuji za důvěru. Nechápu, jak se můžete snažit všechno urovnat. Chlap vám sděluje, že o vás nestojí a vy jste v těžké existencionální situaci. Chci vás ujistit, že rodinu nerozbíjíte. Nejsou naplněny vaše potřeby a k tomu, aby vaše dítě mohlo dobře vyrůstat, potřebuje spokojenou maminku. To, že nyní nechcete o něj přijít, staví vás do těžké pozice. Když o vás někdo nestojí a vy o něj nechcete přijít, zname ná to, že jste na něm závislá. Takže se potřebujete dostat ze závislosti, abyste se cítila lépe. Pokud budete chtít více, napište na mail: vodak@familycoaching.cz.


Jan se ptá:
Dobrý den, jsem ženatý 7let. Synovi je 5. Zamiloval jsem se do ženy, která kůli mě po roce odešla od svého přítele a teď žije sama a čeká, kdy opustím rodinu a budu s ní žít a plánovat naši budoucnost. Se svou ženou jsem o tom hovořil otevřeně. Nedává mi na výběr, buď zůstanu s rodinou nebo odejdu, ale syna uvidím minimálně. Se synem máme silné citové pouto. Nedokáži si představit, že ho uvidím 1x za 14 dní a snad pár hodin v týdnu. Je mi jasné že žena, do které jsem se zamiloval na mne dlouho čekat nebude. Je pro děti lepší, když už má dojít k rozvodu, když k tomu dojde v dětském věku nebo to mám odkládat až do jeho dospělosti např.12ti let?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Jane,

v první řadě se osoba do které jste se zamiloval nerozešla kvůli vám. To je blbost. Reakce vaší manželky je přirozená, brání se. Obecně se tvrdí, že čím později turbulence v rodině nastávají, tím lépe. Nevím však, jestli turbilence Vaší rodinu již nenavštívily. Pak by možná bylo rozumnější zvážit spolužití. A stojí v tomto stádiu manželka o vás?


Lucie Bálková se ptá:
Text: Lucie:Mám dotaz a je proMě moc duležitá odpověd.Mám přítele a tomu je 33let.Mě je 27let a jsme spolu už 5rok.Mám trápení se sexem.Muj přítel nemá potřebu se milovat tak že sex uNás je v lepším případě 1 za 3 Měsíce,a muže být i 1 za 6 Měsicu.Trvá to už tak 2roky.Tvrdí že milenku nemá a to mu věřím,ale rád kouká sám na sex videa(Porno) sám si také vystačí.Nevím co nám dělat.Snažím se vším,ale je to marné.Nechce Mě kloudně odpovědět. Nechci svého přítele podvádět tak držím basu,jak se říka.Nevím jesli je příhodné načít debatu na modré pilulky ve věku 33let.Zdá se Mě to brzyJsem s toho uplně mimo.Prosím o radu a bez legrace.Je to proMě duležité.I moje ginekoložka se Mě vysmála,tak to bylo pro Mě dost traná záležitost.Děkuji předem.Lucie.b
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní Lucie, v žádném případě sex není důvod ke smíchu, možná pro puberťáky. Sex je v partnerském životě důležitý. Zvažte, zda tento handicap chcete trvale snášet. Viagru nechte na příteli.


terka se ptá:
když mě bylo 14 let zemřela mě mamka,plakala jsem měla jsem děsivé sny.na štěstímám úžasného tatíka se kterým si dodnes rozumím a navzáje jsme se drželi.dnes je mě 30 mám rodinu a všechno se mě vrací,samozdřejmě chybí mě mamka zjištuju to jak mám svoje děti.mám velký strach o manžela,děti a taky o otce.manžel je už tak naučený že po příjezdu do práce mě prozvoní že dorazil v pořádku,otecžije sám tomu volám několikrát denně jestli je v pořádku,děti mám zatím pořád doma jsou malé ale už se obávám jak se začnou osamostatnovat-aby je nesrazilo auto,aby je někdo neunesl atd.jsem asi pro mé blízké někdy nesnesitelná ale strašně se o ně bojím.zanechalo to ve mně to že mně zemřela mamka?mám stavy že pláču a představuju si co bych dělala kdyby se stalo něco mým blízkým.poradte.děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní Terko,

jednoznačně doporučuji psychoterapii. Webové poradny vám návod na to, jak zvládnout tyto strachy nepomůže. Neexistuje univerzální rada. Klidně napište na mail a pokusím se vám pomoci nalézt terapeuta.


Andrea se ptá:
Dobrý den.Jmenuji se Andrea .Mám problém a potřeboval bych pomoc.Jsem pouze dva roky vdaná, ale s manželem jsem 7 let.Je to se mnou trochu složitější bylo by to mnoho stránek, ale pokusím se to trochu zkrátit.S prvním manželem jsem se po 8 letech manželství rozváděla, neboť měl nejednu známost a ta poslední končila tím že se svou přítelkyni čekal dítě a to jsme ale byli stále manželé. Jen co osud nechtěl manžel odjížděl se svou těhotnou přítelkyni a naší dcerkou na dovolenou,jelikož se po cestě pohádali tak manžel svou přítelkyni vysadil a jel sám s dcerkou. Bohužel se už z dovolené nevrátili, tragicky mi odešli. Každý den se s tím učím žít,po dobu víc než 6 let.V době kdy jsme se rozváděli jsem si našla přítele nynějšího manžela, je o dost starší než já a v té době jsem si říkala že je to muž který už má něco za sebou tak už by měl být v klidu.Manžel má 60 a já 35let.Když se stala ta nehoda tak musím říct že mi hrozně pomáhal a já si toho neskutečně vážím,nevím jak jinak bych to zvládla nebýt něj.A i přitom všem se nám povedlo mít dítě krásného 5-letého syna Davídka.Vdávat jsem se po druhé nechtěla ale po 5 letech jsem přistoupila na sňatek.Jak jsem již psala jsme přes 2 roky manželé a všechno se totálně začalo měnit.Začal žárlit ale úplně naprosto zbytečně.Už nemám žádné známe se kterýma bych si třeba popovídala dokonce musím vysvětlovat proč chci jet za maminou, musím dávat pozor na to co řeknu, protože když vyslovím slovo které nějak nepoužívám tak doma jen slyším od koho to zase máš,poprvé jsem šla se synem do kina a tak jsem se ptala manžela jestli jde s náma, že ne a následně poslouchám takové věci, že se začínám oddělovat,když jsem potkala pana učitele od syna ze školky tak poslouchám, že jsem z něj na měkko a to jen proto že mě slušně pozdravil a já odpověděla.Pak poslouchám takové věci co jsi měla ze svým švagrem? A dalčích spoustu až neuvěřitelných věci.Sedím tu jako ptáček ve zlaté kleci, ale nic nesmím na rozdíl od manžela, kdykoliv jde kamkoliv, les, restaurace, když jede na víc dnů někam vetšinou mě bere sebou snad aby mě měl pod dozorem. Mám už strach něco říct aby se toho nějak zase nechytil a nedělal naprosto zbytečné rušno.Když se ptám pro žárli a že k tomu nemá naprosto žádný důvod tak mi prostě řekne že nežárlí a že si vymýšlím. Jsem jeho 4 žena a má 5 dětí, každé s jinou ženou. To jsem se ale dozvídala postupem času.Mohlo mě napadnout že přece nemohl pokaždé trefit na špatnou ženu, ale to už je teď pozdě.Žijeme ve společné domácnosti ještě s jeho 26-ti letou dcerou. Ta mi občas řekne že se k její mamce choval ještě hůř a tvrdí mi to nejen ona i jeho bývala tchyně.Jeho 3 žena bohužel zemřela na rakovinu.S manželem spím už za trest. Jen aby si nenašel zase nějakou záminku. Nevím co mám dělat jsem na pokraji sil! Nemůžu pořádně spát, jíst, je mi pořád špatně uvnitř těla se celá třepu, což asi není normální. Moc budu vděčná za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Andreo,

je načase, abyste se začala starat více o sebe. Základní otázkou je, zda už vám zlatá klec začala lézt krkem. To, že jste nevěděla, kolik měl váš muž žen a kolik má dětí se mi zdá divné. To, že máte sex za trest, to že se cítíte pod dozorem... to mi nepřipadá důstojné. Volba je však na vás, zda chcete ve zlaté kleci vydržet nebo...


Petra Machackova se ptá:
Mam dotaz ohledne sveho pritele,se kterym se seznamila pred 11ti mesici,kdy jsem mela v krizi dlouholety vztah.A jelikoz jsem neduveriva,stale zvazuji,zda-li s nim zacit zit.Trapi me jedna vec a to,ze udrzuje kontakt se svou ex pritelkyni,ktera se s nim rozesla,pul roku predtim,nez jsme se seznamili(zili spolu rok a pul a nepoji je zadne zavazky)..je to kontakt pouze obcasny a to pisemny formou emailu ci sms..Ale nevim,proc by mel nekdo informovat sveho byvaleho o svem nynejsim zivote,prijde mi to soukrome a kdyz s nekym ukoncim vztah,byt v dobrem,je to prece uzavrena kapitola,ne?? Jinak si to vysvetluji tak,ze se nebrani pozdejsimu obnoveni vztahu ci blizsimu kontaktu.Dekuji za odpoved!
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Petro,

toto si určitě s přítelem proberte. Nevím o čem si s bývalkou váš přítel píše. Svoji míru tolerance si vyříkejte a třeba se dohodnete.


Lucka se ptá:
je mi 28 a s přítelem/27/ jsem 7 let,máme 3letou holčičku.Ze začátku bylo vše prefektní.V těhotenství/rizikovém/ se vše postupně začalo měnit.Nikam jsem nechodila(nebylo dobře)jemu jsem to neodpírala.Začalo se stávat pravidlem,že já jsem doma a on se chodí bavit sám.Víkendy nestály za nic.Večer nebyl doma,ráno zas vyspával a odpoledne šel hrát fotbal a tak dokola.Později začal chodit na hokej a sálovku.Pak jsem zjistila,že je zamilovaný do jiné.Později přiznal,že se rozhodoval s kým bude.Časem začaly hádky,když se opil,urážel a nadával.Ráno si nic nepamatoval.Loni se stýkal s kamarádkou/17let/ naší kamarádky,takže jsme se potkávaly.Pořád si psali,volali,schovával si telefon a byl nervozni,když mu zazvonil.Tvrdil,že je to holka se kterou si má o čem povídat,ale víc nic.Nedalo mi to a našla jsem sms,kde psal jak jí miluje.Při hádce jsem to na něj vychrlila a on byl v naprostém klidu,že prej má čisté svědomí.Když jsem sama sebe přesvědčila,že s ní nic nemá,potkala jsem slečnu,která mi tvrdila,že s ním před 2 lety spala.Ovšem jeho argument zněl:"přece nebudeš věřit nějaký štětce".Řekla jsem mu,že už takhle dál nemůžu.Prosil o 2 šanci,kterou dostal.Našla jsem si koníček a to mu není po chuti.Občas si někam vyjdu,ale bez něj mě to nebaví.On s tím nemá problém.Když jde sám,nemůžu spát,čekám kdy přijde a pak většinou hádka.Dceru má rád,ale společný chvíle spolu moc netráví.Včera večer,chtěl jít pryč,byla hádka.Řekl,že končí,že už semnou nechce nic mít.Od té doby jsme spolu nepromluvili.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Lucie,

Potřebujete si vybudovat bezpečné prostředí, kde se budete dobře cítit. Na vás je rozhodnutí, co partnerovi chcete tolerovat. Ať se rozhodnete pro cokoliv hranici si budete muset ve svém zájmu hlídat. Rozchod je sice náročný, někdy se však stává cestou do klidného období.

 


Iveta Kordová se ptá:
6iji s přítelem již 4 rokem v rodiním domě s mojí 14 letou dcerou. Kvůli ní se dost hádáme a je to neúnosné. Spolu máme 18 měsíční holčičku a přítel mi vyhrožuje, že jestli odejdu, tak o ní příjdu, že má dost dlouhé prsty a zařídí si to, abych jí neměla v péči, je to možné?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní Iveto,

o přidělení dítěte rozhoduje, pokud se rodiče nedohodnou, soud. Nepředpokládám, že by to bylo pro otce tak jednoduché. Nejlepší však bude, když navštívíte místní oddělení péče o dítě a zeptáte se tam. TAm jsou úřednice, které dávají doporučení soudu.


Ivka se ptá:
Dobrý den, jsem smutná mám vztah za chvíli 3 rok a s přítelem se neustále dohaduji o vlastním bydlení oba práci máme, vím že je to těžké v dnešní době, ale momentálně bydlím u něho s jeho rodiči ve velkém domě a ještě s jeho bratrem a jeho přítelkyní. Nebudu zastírat, že každý máme svoje požadavky a nároky. Bohužel maminka mého přítele ikdyž je dům třípatrový je proti tomu, abych si pořídila v tomto domě vlastní kuchyň, pračku a lednici. Máme k dispozici pouze jeden větší pokoj na chodbě máme společnou koupelnu s přítelovým bratrem a jeho slečnou. Víte přijde mi, že se za tu dobu co tam byldím což je dva roky se stále někomu přizpůsobuji, stále se musím ptát zda můžu tamto a ono a už mi přetéká můj vlastní pohár trpělivosti, neboť ikdyž se snažím sebevíc kritizuje mě slečna na patře o 8 let mladší a ještě nezkušená slečna, nebo má zas s něčím problém jeho matka a momenátlně mám třeba v pokoji přes noc jen 15 stupňů, když to okomentuji že by bylo dobré zapnout plynový kotel tak je pomalu problém, že já jsem zimouřivá. Přítel tyto věci moc nechce řešit dalo by se říct, že před nimi utíká do práce... Já je řešit potřebuji už chci mít děti a do tohodle domu je opravdu přivést nechci. Proto scháním bydlení, probém je v tom že přítel se bojí hypotéky, má strach že to nezvládneme ale já zas má strach že zůstat v domě, kde teď bydlíme a přivést do něj dítě by bylo to poslední co bych v životě chtěla. Nejde mi ho moc přesvědčit o tom se odstěhovat kamkoliv hlavně pryč. Pořád mi mlátí o hlavu že by musel prodat motorku a auto a všechno jen abychom to zvládli a já zas nechci aby se kvůli mě vzdával svých koníčků, ale jak říkám nemůžu tam vydržet.. Kvůli němu jsem odešla ze svého rodného města a přestěhovala se k němu do Prahy chápu že bydlení v Praze je drahé, tak scháním za Prahou cokoliv za rozumnou cenu jsem našla okamžitě našel argument proč to tam bude špatné nechce téměř nikam od místa práce do 30-ti km vlastně těch 30 km už je moc kvůli dojíždění... Že já dojíždím to samé do své práce mu nevadí.. Už nevím co mám dělat furt se o tom hádáme skoro každý den a nelze téměř najít řešení... Ach nejradši bych odešla od tamtud hned... A to příští rok opět říkám mu že koupíme byt či domek a odejdeme a on že ne že jsme se přece domluvili na dovolené ano domluvili ale já radši obětuju dovolenou a dám peníze do bydlení za to on že ne že pak už nikam nepojedeme až se zadlužíme... Tak ale kdypak to bude když má už naplánováno minimálně na dva roky dovolené..? Ach jo přijde mi to jak když hrách na stěnu házím... marné.. a přesto se snažím tam vydržet protože ho prostě miluju ikdyž vím, že pro dítě to tam rozhodně není.. Co mám dělat???
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní Ivko,

určitě potřebujete jako rodina soukromí. Zvažte, jak dlouho budete chtít čekat s rozhodnutím mít dítě. 15 stupňů je skutečně málo napéči o sebe i dítě. Je to někdy kruté se takto rozhodovat. Pokud si to však neprosadíte, pravděpodobně své potřeby před partnerem nemůžete uhájit. A to je z hlediska partnerského života vážný problém.


Milena se ptá:
Dobrý den jak tak čtu asi nepatřím mezi vyjímky,jsem vdaná 21 let a v poslední době jsem si všimla ,že můj muž se změnil,a tak jsem na něho uhodila a z něj vypadlo,že se zabouch do holky z nettu,prý se setkali co víc nevím,ale že je s ní v kontaktu to vím jistě. Na otázku co bude krčí rameny,čeká,nevím na co...Jak dlouho mám čekat na jeho rozhodnutí? Máme dvě děti syn je už dospělá a dceři je 17,určitě i oni něco tuší,Chci tedy vědět jestli mám nějak tlačit na jeho rozhodnutí,nebo čekat,problém je i v tom ,že jsme dodělali dům a máme dost pohledávek,Je šance ,že ho to přejde,nebo si to musí vyzkoušet .....Děkuji za odpoveď Milena
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Mileno,

jestli je šance, že ho to přejde? Je, ale není zase tak veliká. Budet esi muset nastavit hranice, které vám umožní žít spokojenější život. Jestliže váš manžel nyní ty hranice překročil, bude pro něj nesnadné se vracet zpět. Takže pokud si nepřejete, aby měl nějaké další vztahy, budete muset nastavit jasné a čitelné požadavky. Musíte si ale připravit variantu, která nastane, když je nesplní.


voiech v... se ptá:
dobry den....pristi mesic bysme se svoji pritelkyni oslavily 2roky naseho vztahu z toho sme spolu bydleli 4,5mesicu,jenze ja prisel o praci a ona byla stale vic a vic unavena vytizena z prace atd..snazil sem se aspon zehlit prat varit atd. kazdy den sem ji chodil naproti kdyz prijizdela ale pred 5dny sme se strasne pohadali a me to mrzelo tak sem radsi odesel aby to nebylo horsi.. druhy den sem delal jako by nic a ona se vratila pozde vecer z prace a zacala mluvit o tom ze to chce ukoncit ze me nemiluje atd...mysleli sme ze to treba vyresime sexem ale ona to po nem videla stejne....tak sem cekal az usne vypil sem flasku vodky a vzal si asi 10prasku pak sem upadl do nejakyho spanku a pri tom upadl na zem a ji to probudilo a po nejakem case me probudila ja toho tak litoval ze jediny co me jeste napadlo ze sem se dostal oknu a chtel skocit v tu ranu me sundala dolu a celou noc hlidala....rano mi rekla ze me porad miluje jen ze me tim nechtela ublizit kdyby me opustila pak odjela do prace a vecer kdyz prijela tak mi rekla ze druhy den prijedou rodice s nakladakem a ze se stehuje dlouho sme se loucili a chovali se pri tom k sobe jako zamilovani..rekla mi ze lituje toho ze hned volala rodicum a ze na to nema aby se bala co se mezi nama stane priste ...odjela a na par dni mi tady nechala nase stenatko na urcitou dobu stale se hodne milujeme ale problem je v tom ze nemuzeme byt spolu a ani bez sebe poradte mi pros co mam delat??prosim
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Vojtěchu,

skutečně nemlhu na dálku poznat všechny motivy rozhodnutívaší přítelkyně. Pro dobrérozhodování vám doporučuji navštěvupárové terapie.


Eva se ptá:
Dobrý den, můj manžel začal asi před 13 lety podnikat a tím se začal měnit, začal mít mnoho práce a mě si přestal všímat.Dokud byly děti malé, měla jsem hodně práce a tolik mi to nevadilo. Nyní naše manželství funguje dobře, žijeme jako bratr a sestra, domluvíme se na všem, ale cit tam není žádný. Já jsem se dříve snažila, ale už mě to přešlo, už k němu ani necítím žádnou náklonnost, mám ho ráda, vážím si ho, ale nic víc. Už se se mnou prostě několik let nemiluje, ani se mě nedotkne, ani mi nic hezkého neřekne. Ale já to strašně chci, já to potřebuji, při každém romantickém filmu brečím... Co mám dělat? Nechci ani nemohu ho opustit. Děkuji za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Evo,

nevím, jak váš manžel reagoval na to, když jste mu to řekla. To bych bral v úvahu jako klíčové.

Pokud se nedohodnete, doporučuji návštěvu rodinného terapeuta.

 


Daniela se ptá:
Dobrý den,asi to není ojedinělé,ale můj muž se zamiloval,přiznal se mi,když jsem na něj tlačila co se s ním děje a proč se změnil,s dotyčnou je ve styku přes pc a telefon,když jsem se ho ptala jak chce situaci řeši ,říkal, že zatím neví ,že potřebuje čas a neví kolik.Nedávno se se mnou ,ale miloval,tak vůbec nevím co dál,čekat a doufat ,že ho to přejde,omylem nechal zaplý pc a já zjistila,že se díval na práci v okolí té nové známosti,tak opravdu nevím,asi sám má v sobě zmatek .Co mi doporučíte mám čekat nebo na něj tlačit ať se rozhodne,tato situace trvá asi 4 měsíce .Mám pocit ,že čeká ,že se to vyřeší samo. Děkuji za odpověď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Danielo,

pravděpodobně píšete kvůli tomu, že už vás čekání přestalo bavit. Chápu. Nestává se, že když se partner zamiluje, že nesexuje se svým partnerem. Obvykle paralelně sexuje s oběma. Zpravidla se taky stává, že nic neřeší a čeká, až to okolí vyřeší za něj.

Pani Danielo, protože situace má příliš mnoho neznámých doporučuji spíše osobní kontakt s psychoterapeutem nebo rodinným terapeutem, pokud se vám podaří přesvědčit manžela, abyste situaci řešili spolu. Pokud budete chtít více informací, napište mi mail.

 


MIluška se ptá:
Dobrý den,jsem 20 let vdaná a můj manžel propadl pc,ale to by mi tak nevadilo,problén je ten,že poslední rok se změnil,přisuzovala jsem to krizi středního věku,stresu v prácí ,ale nedávno jsem se dozvěděla ,že si na nettu našel slečnu asi tak řeší krizi,protože když jsem se já ptala ,co dělat ,říkal ,že potřebuje změnu a čas.Mluvili jsme o tom ,netajil se tím ,že se asi zamiloval,rozvádět se nechce,ale na otázku co bude dál ,odpovídá ,že potřebuje čas,vím ,že s dotyčnou byl ny kafi a že si s ní píše a telefonuje,jestli se schází nevím.Prosím o radu co mám dělat,jak se mám chovat,mám čekat jak se rozhodne? Děkuji za odpověď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Miluško,

určitě si nyní vybudujte bezpečí. Určitě si vybudujte zázemí z kamarádek. Je důležité emoce dostat ven. V komunikaci s partnerem je dobré si ujasnit kolik času potřebuje. Je potřebné si vyjasnit hranice. Doporučuji nejlépe párovou terapii na dořešení vašeho vztahu.


Věra se ptá:
Dobrý den. Mám asi klasický problém.Jsme s manželem 23 let, letos se zamiloval, řekl mi to, ale neodešel. Po půl roce tvrdí, že všechno skončilo, moc se mě a dceři omluvil a vypadá, že je šťastný. Já jsem si toho půl roku prožila peklo, ale vše jsem odpustila. Je to zhruba měsíc, kdy je už úplný klid, on je klidný a usměvavý. Jen mne občas přepadnou chmury a nějak na to začnu vzpomínat a nemůžu se s tím srovnat.Stále ho miluji a to je asi to hlavní, tak se snažím se vším poprat. Jeho vztah už mu nepřipomínám, nechci to pitvat. Kamarádky mám, ale o ničem nevěděly, tak jsem to už nechtěla otevírat. Nejspíš bych asi potřebovala na psychoterapii, abych lépe zvládala sama sebe. Chci s manželem zůstat, je možné, že čas všechny ty moje tísně a smutky smaže? Jak dlouho tento můj vnitřní neklid může trvat?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Věro,

pokud uvažujete o terapii jako způsobu dořešení Vašich emocí, jednoznačně ji doporučuji. V situaci, kdy jste se s problémem nikomu nesvěřila a nechcete to s nikým pitvat, může vám právě tento způsob řešení pomoci získat klid.


Kate se ptá:
Dobry den, je mi devatenact let a se svym pritelem jsem rok, kazdy den jsme byli spolu, spali jsme bud u neho nebo u me. Na nase vyroci me nechal, ze nevi jestli me chce, protoze jsem dost casto chodila ven s jinymi a vedel o vsem i to co si kde pisu. Hodne mi chybel! Nakonec ale na druhej den prisel a pry, ze se mi omlouva ze to tak neche, s darkem .po ctrnacti dnech mel party se svoji vejskou a nechtel me vzit, vedela jsem ze se tam jde seznamovat, protoze to byla seznamovaci party a byl tam jen s kamaradem, ikdyz rikal ze se chce venivat pratelum a proto me tam nebere, kdyz jsem tam prisla rikal mi ze me nevzal protoze jsme spolu kazdy den, zamrzelo me to a sla se bavit s nekym jinym. Abych ho neomezovala. Nakonec jsme se silene pohadali a ja mu vratila klice vratili jsme se zpet, kdyz jsme se zas uvideli, stal tam s nejkou holkou u baru, zrovna jsem si povidala s jednim mim znamim peknym, a jak jsem mel zlost zacala jsem ho pred nim libat! Vse se neuveritelbe pokazilo, zacal tam na me rvat ze jsem kurva a devka furt a furt az ho nejaci kluci odstrcili ode me. Chvili jsem to nechala a pak jsem si snim sla promluvit, prvni ze ne ze me ni nechce videt nakonec sel, venku byla znovu hadka, nakonecjeho kamarad sel a on s nim odesel, chvili jsem tam byla pak jsem to nevydrzela a zavolala mu, kde je a ze chci si jeste s nim promluvit svolil, byl u me az do rana, pisu s nim, ale stale opakuje ze me nechce, ze je hrozne nastvany, ale ze me miluje. Ja nevim jestli se mam snazit, nebo jetli to nechat byt. Nebo chvili a jak dlouho mam cekat...
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá KAte,

je dobré si vysvětlit, co je pro vás nepřijatelné. Určitě si vyříkejte, co chcete a co ne. Kde jsou ty hranice, které jste ochotna tolerovat. Bez toho budete pořád každý reagovat nejasně, protože nebudete vědět, že hranici partnera překračujete.


Lucie se ptá:
Dobrý den chtěla jsem se zeptat asi třičtvrtě roku se snažíme o mimíko ale pořád to nejde.Chěla jsem se zeptat co máme dělat?Nebo jesli neděláme něco špatně?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Lucie,

podle vašeho dotazu nevím co děláte a nepoznám tudíž, co děláte dobře nebo špatně. Předpokládám, že je to však vhodný dotaz do nejbližšího centra reprodukční medicíny. V první řadě doporučuji konzultovat Váš problém s Vaším gynekologem a ten vám určitě poradí nejvhodnější postup.


Kamil se ptá:
Dobrý den mám problém s manželkou. Měla zdravotní problém a byla dlouhodobě asi 4 měsíce nemocná. 5.8. ukončila neschopenku a od té doby nechce jít nikam do práce ani na pracák. Nevím jak jí mám přinutit dělat. Je nepořádná, nezodpovědná, jen mne sekýruje, hlídá. Vydělávám dost peněz a pokud si řekne, tak samozřejmě jí peníze dám, platím veškeré dovolené, opravy aut, domácnost, ale už mne to nebaví, jak ona si užívá. Bere si půjčky a já je splácím, k ničemu nemá vztah, jen bere a bere. Oppravdu nevím jak z tohoto kola ven, ale rozvádět se nechci. Je to má chyba, že jsem jí ve všem poslechl, pomohl a dal, jen abych měl klid? Potřebuji poradit. Děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAne Kamile,

na Vaši otázku odpovídám ano. Vaše partnerka jen využívá prostoru do kterého jste ji pustil. Byla to otázka vaší pohodlnosti. Trošku je to otázka do poradny na obcanskeporadny.cz - pravni provedení (možná omezení Společného jmění manželů?).

Asi Vám teď dochází trpělivost. dal jste si dva limity. Chci z kola ven, ale rozvádět se nechci. Dobře. Strategicky bych to asi manželce takto najevo nedával a připouštěl bych možnost rozvodu. Minimálně bych doporučoval to omezení společného jmění, protože pak ji budete moci nechat odpovědnost za dluhy, které udělá.


Iveta 23 se ptá:

Dobrý den,mám manžela je mu 25let a máme spulu půlroční holčičku. Ma praci ako picař dela od 10-12noci ale on se jeste zdržuje do 3 rana a pritom to tam nemá rád. Když dorazi domu tak je zaseklej na počítaci do 9 a celej den nespi dokaze to tak 2 dny v kuse.A když ho budím, aby mi pomohol bud s malou alebo s domacnosti tak na to vůbec nereaguje. A uz když je doma tak to tu jsou kamaradi bud u nas alebo je u nich skoro celej den..Uz nemuzu som unavena z takoveho vstahu.Poradte co mam delat.Dekuju

Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Iveto,

věřím vámj, že vás takový vztah unavuje. Co vám poradit? Buď dáte nějaký požaadvek, který když nesplní, budete mset nastavit změny vy. Nicméně nastavit si hranice je i v partnerském vztahu důležité. Pokud chcete ve vztahu zůstat doporučuji si nastavit hranice. Určitě si vybudujte zázemí kamarádek s kterými si situace provykládáte. pokud to není pro vás řešení, doporučuji navštívit nejbližší poradnu.


jiřka se ptá:
Dobrý den, potřbovala bych poradit...dcera je vdaná 4 roky a má s manželem 2 děti.Je tudíž na MD.Od začátku manželství se začaly projevovat agresivní sklony jejího manžela. Hlavně po požití alkoholu. Několikrát jsme byli u nich to řešit, jelikož se dcera bála jeho příchodů..(několikrát jí i ublížil).Dnes je agresivní i bez alkoholu. Navštěvuje noční kluby, herny a hospody.samozřejmě tajně a doma vše zapře.Peníze jí dávat nechce, vždy jen s velkým křikem. Když začala dcera mluvit o rozvodu, vyhrožoval jí že jí sebere děti, protože je nervově labilní. Teď jí dává alespoň mateřskou a přídavky. Ale vydedukoval, že by si mohla něco ušetřit, tak na ní tlačí a chce po ní peníze. Např. Rozbil auto které jí on koupil, a musela mu dát půlku na opravu. Te´d zase přišel s tím, že musí vrátit rodičům peníze které mu prý půjčili před 3 roky na auto. Všem nám tvrdil že mu je dali. Chce po ní půlku. To je 50000,-Kč. Je to vše výplod jeho plánování, zrovna tak jako všechny pomluvy které okolo sebe šíří,jen aby on byl chudák. A on chudák je!On vydělává, on koupil,on dře, on si taky může utrácet.Je úžasnej manipulátor a ovlivnil celou jeho rodinu a spoustu společných kamarádů.I když jeho rodiče vědí jakej je a co dokáže,nakonec za vše může dcera. Všechny fakta popře.Nevím co dělat.Dům mají na hypotéku, dcera bez peněz, teď už si půjčuje i na jídlo. Bojí se rozvodu, bojí se o děti . Teď se ještě dozvěděla, že pokud se bude chtít rozvést, on změní zaměstnání, aby jí nemusel nic dávat. Ted bere zhruba 25000,- a kamarád ho prý zaměstná na hospodě za 8000,.. Kudy kam??
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní Jiřko,

je zvláštní, že dotaz píšete vy a ne dcera. Dcera si potřebuje zajistit bezpečí. Na sociálce by si měla zajistit informace o tom, jak je to s přidělováním dětí. Předpokládám, že výhrůžky jsou v této oblasti plané. Dále by si měla zajistit to, aby je manžel ještě více nezadlužil a to omezením společného majetku. A v oblasti domácího násilí je potřeba nastavit jasné hranice a za těmi si stát. To je to nejnáročnější, protože předpokládám, že přestože ji bije, ona ho má ráda. V této oblasti doporučuji psychoterapeuta, který ji podpoří v osamostatňování, nastavení hranic a zklidní v oblastech ve kterých se cítí labilní. Nicméně v zátěžových situacích jsme labilní všichni, takže ať toto tvrzení nepřijímá za vlastní. Pokud bude dcera chtít, nechť radši napíše mail.


Bejbina se ptá:
Žijeme 31 let ve šťastném manželství. Brali jsme se mladí a stávalo se, že můj muž se při různých příležitostech choval k jiným ženám na můj vkus příliš důvěrně. Když jsem to někdy nevydržela, pohádali jsme se, muž mi řekl, že jsem žárlivá a tím to skončilo, vždycky to časem přešlo. Pak se nám postupně narodily tři děti, takže jsem zhruba deset let nikam moc večer chodit nemohla. Když šel sám, asi třikrát do měsíce, pořád ve mně hlodalo, co tam asi dělá, když tam nejsem. Ale vždycky se do rána vrátil, někdy jsme se pohádali, žárlila jsem, ale vždycky to spravil čas, jinak jsme spolu byli rádi. Po narození syna, z něj vypadlo, jak je rád, že mě má, že mi parkrát zahnul, ale že si uvědomil, že mě opravdu miluje. Prožila jsem si svoje, ale všechno se časem uklidnilo, mě se podařilo přesvědčit samu sebe, že je to minulost, uvěřit, že už se to nestane. Jinak jsme spolu byli šťastní, dokonce i milování se vrátilo krásné, jak bylo dřív. Teď je nám padesát. Co se týče sexu, já jsem spokojená a on se mi zdá taky. Muž si tak dvakrát měsíčně vyjde sám za kamarády, občas má školení, které se protáhne, pochybnosti mám, ale toleruji to. Pak jsem z jeho mailu zjistila, že se minimálně pět let schází se dvěma ženami mého věku Maily se týkaly povětšinou toho, kdy a kde se sejdou, někdy jsou tam choulostivé narážky, které se ale nedají úplně jednoznačně vysvětlit, s bývalou kolegyní si vyměňují ty sprostý blbinky, co lítaj po internetu. Vůbec jsem si nepřipustila, že by nešlo o jasnou nevěru. Zatloukal, lhal, nakonec prohlásil, že jsou to kamarádky, s kterýma nic nemá a že se s nimi bude stýkat dál, protože o nic nejde. Svědomí má čisté, laškování v mailech přece nemůžu brát vážně, sprosťárny si po internetu posílá kdekdo. Od té doby se ke mně chová hezky. Ale se mnou to jde z kopce. Pořád na to myslím, chci vědět, co kde kdy proč jak a s kým, pátrám v mailech, přitom mě to ničí, nemůžu spát. On trvá na svém, má mě pořád rád, nechce mezi námi nic zničit, ale s kamarádkami se bude dál scházet. Nic s nimi nemá a kdybych nebyla tak žárlivá, mohl by mi říkat pravdu a byl by klid. Možná, že je to všechno pravda a ten, kdo všechno ničí, jsem já. Já si ale nejsem schopná poručit a udělat tu tlustou čáru a mám pocit, že se do toho propadám hloub a hloub. Pořád je ve mně strašná nedůvěra, že se snaží jen proto, aby se to zklidnilo, a pak mohl dál pokračovat jako dřív. Doma pohoda s ženskou, se kterou si rozumí a která vyhovuje jeho potřebám a občas si povyrazit s kamarádkami. Já ho snad mám pořád ráda, lépe řečeno, život bez něj si nedovedu vůbec představit, ale taky si nedovedu představit, že bych žila dál takhle. Věřit mu po tomhle už nebudu a co bude, až řekne, že někam jde? Prosím, poraďte mi, jak se zbavit té žárlivosti, jak na sobě pracovat, nebo co změnit ve vztahu, abych se z toho bludného kruhu nějak vymotala.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Bejbino,

doporučuji vám, abyste pomocí psychotarapie získala vnitřní klid. Je to náročná situace a určitě nedoporučuji vaši žárlivost zamést pod koberec. Na druhou stranu se vám možná podaří nastavit hranice ve vašem partnerském vztahu.


se ptá:
manžel mě byl nevěrnej,jak se s tim mam srovnat
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní,

jde o zatěžující situaci. Určitě se teď musíte postarat o sebe. Zmapujte si lidi, kteří Vám mohou být oporou. Zmapujte si také to, co potřebujete k tomu, abyste byla spokojena sama se sebou. Situaci nelze vzít zpět, proto si promyslete, co pro vás tato situace znamená. Nedělejte rozhodnutí v afektu. Určitě si o situaci otevřeně promluvte, ať vidíte na čem jste. Nastavte partnerovi požadavky, které požadujete pro další soužití. Pokud se ocitnete v kruhu výčitek a sebelitování vyhledejte odbornou pomoc. Určitě myslete na naplňování vlastních potřeb, které máte.


Linda se ptá:
Dobrý den, manžel si po 2O letém manželství našel muilenku . Máme 18 letou dceru,která to nese velmi špatně a vypadá to,že mu nikdy neodpustí. Žili jsme hezky,občas nastaly nějaké problémy ale vše jsme spolu zvládli.Přišlo to nečekaně (nová kolegyně v práci). Můj muž nechce nic řešit,pořád jen opakuje že se zamiloval,že ví ,že nám ubližuje,ale je to silnější než on...bla.bla.Jsem bohužel nemocná a invalidní. Jak mohu bojovat s někým kdo je zdravý. Ona je také vdaná ,2 děti a také se chce rozvést. Nevím co to může být za ženu,která rozbíjí dvě rodiny. I když tím neomlouvám svého muže. Dvacet let měl dost příležitostí a vždy říkal že spolu zestárneme, Najednou je vše jinak. Nejhorší je že se začal chovat jakon že on je superman a my s dcerou nicky. Mohla by jsem odpřísáhnout že dvacet let to byl člověk za kterého by jsem dala život. A myslím si že i on to tak měl. Pořád jsme vše řešili spolu nikdy nic neudělal bez druhého. Můj muž měl i spoustu sportovních aktivit které provozoval , a já jej podporovala. Teď se bojím co bude dál, bojím se samoty.Vím mám dceru,ale ta také jednou odejde. Takže brečím do polštáře a mám strach. Psycholožka mi moc nepomohla. Pořád jen že musím být silná atd, ale to já vím také.Jenže mi to nějak nejde. Možná kdyby jsem byla zdravá,mohla chodit do práce třeba by to bylo jiné. Nejvíce mě bolí,že můj muž udělal střih a začal žít jinak a my už k němu nepatříme a vůbec jej nezajímáme. Přeci nemůžete jen tak vymazat dvacet let života.....
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Lindo,

děkuji vám za důvěru v této těžké situaci. Paní psycholožka vám dobře poradila, jenže jak toho dosáhnout? Doporučuji vám psychoterapeutickou podporu. Cesta terapie vám může pomoci nabýt sílu, o kterou jste přišla.


Karolína se ptá:
Dobrý den, předem bych chtěla poděkovat za tak rychlou odpověď a ještě maličkost. Co si myslíte o příteli? Je jeho chování normální? Měla bych s ním zkusit zůstat aspoň kvůli malý? Myslíte si, že opravdu řeším hovadiny, jak říká přítel? s tím co mi odpověděl na mou otázku? (proč se nelíbáme při milování" opověď byla "kdo by líbal ten tvůj beďarovitej ksicht" ) Měla bych se cítit provinile, kvůli tomu, že jsem se sešla s bývalím na kterého teď myslím neustále? Děkuji za odpověď....
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní KArolíno, co je to normální? Jedná ve svém zájmu. Jedná se o to, abyste i vy prosadila ten svůj. Se dcerou mluvte a vysvětlujte. Časem vše pochopí.


Karolína se ptá:
Dobrý den, ráda bych znala Váš názor na mou situaci. Mám přítele se kterým mám 3 letou dcerku a žijeme spolu v jedné domácnosti. Celé 3 roky co jsem byla na MD mi přítel dá se říci zakazoval jít k mé mamce i s malou, když jsem ji chtěla navštívit i s přespáním např. na víkend, hned kvůli tomu byli dohady nebo mamka jednou byla v nemocnici 14 dní a já tam za ni byla jen jednou, opět kvůli příteli, ale jak byl přítele kamarád v nemocnici, tak jsme za ním jezdili skoro každý druhý den a když jsem se ptala proč za mamkou jsem nemohla a za jeho kamarádem se jezdí tak mi odpověděl to je něco jiného kamarád skoro umíral, tvá máma tam byla s banalitou.. Když jsem porodila, tak jsem byla trochu při těle a neustále mi naznačoval jak jsem tlustá a dělal pošklebky, spali jsme spolu tak 1 za půl roku, vymlouvá se do teď, že to bylo kvůli starostem a teď jak jsem zhubla, tak by to najednou šlo...nedávno jsem mu položila jednu otázku 'proč se nelíbáme při milování" opověď byla "kdo by líbal ten tvůj beďarovitej ksicht" 2 den jsem mu to přípoměla a zeptala se ho proč mi to řekl, odpověděl, že řeším úplný hovadiny a takhle jsem se ho ptala asi 4 dny po sobě a 5 den se mi za to omluvil, ale jak mě tak urazil uvědomila jsem si, že už toho mám dost a že chci od něj odejít, ozvala jsem se svému bývalému, kterého znám už 7 let a nějak jsem se do toho všeho zamotala, ráda bych odešla, ale cítím se provinile, kvůli dcerce, malá nás chce oba, ale přeci kvůli malý nemůžu být s člověkem co mi říká tohle všechno...a ke kterému už nic necítím . Přítel se sice snaží dělat dobrotu, protože jsem mu řekla, že sním už nechci být tak od té doby se snaží dost, ale já už nechci nemám zájem a jsou okamžiky, kdy stejně vybuchne jen kvůli tomu, že jsem jela s malou k mamce, hned nadhazuje, že on je její táta a ne má mamka...(jinak, když má hlídat jeho příbuzensto malou jeho babička tak je vše v pořádku, páč je to jeho rodina) myslíte si, že jsem nenormální, když aspoň jeden víkend v měsíci chci trávit u mamky i s malou? On si to totiž myslí...hlavně umí tak vtlouci člověku vinu, že se opravdu cítím provinile, jako špatná máma...cítím se hrozně, ale pořád jsem rozhodnuta odejít, jen mám strach, že ztratím dcerku, protože mi vyhrožuje, že ji nikdy nedostanu, že malá bude u něj..mám strach, že to tak dopadne, mám takový pocit, že malá bud je tak všímavá a ví co se děje a nebo on ji něco říka, když s ní je doma sám...protože se ke mě mala poslední dobou vůbec nemá, dřív jezdila ráda k mé mamce a teď se ji vůbec nechce nechápu to :'( Jen chci vědět Váš názor na to vše,
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní KArolíno, chcete vědět můj názor? ZAčínáte naslouchat svým tužbám. Nenormální nejste. Své dcery se ptejte. Je malá, ale měla by vědět, že se jí budete ptát a že se spolupodílí na tom, co se s ní děje. Asi by měla i vědětco plánujete. Doporučoval bych spolupracovat s oddělením péče o dítě, které se spolupodílí při rozhodování o přidělení dítěte.

 


Petra se ptá:
Dobrý den Máme s manželem dceru,které je 14let ale za poslední 2 roky strašně lže začala krást doma ,tak i u kamarádů a rodičů manžela.Zkoušeli jsme po dobrém i po zlém ale včera jsme ji opět nachytala jak mi chtěla vzít peníze z peněženky prosím poradte na koho se obrátit.Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Petro, potřebuji znát Vaši lokalizaci. Napište mi, prosím, na mail: vodak@familycoaching.cz. Děkuji


Petra se ptá:
Dobrý den, jsem 11 let vdaná a přes dva roky mám vztah s jiným mužem.Od začátku nešlo o vztah jen pouze kvůli sexu nebo spestření stereotypu,prostě jsme si rozuměli,bylo nám spolu dobře a přerostlo to v něco víc a pořád to trvá.Přítel se momentálně chystá rozvést,ne kvůli mně,jeho vztah s manželkou neklape už více let a zústával s ní jen kvůli dětem,ale teď už je jeho situace neúnosná a rozhodl se to řešit. Včera jsme se spolu bavili o vztazích,o nevěrách a narazili na problém.Rozdíl mezi úletem a nevěrou.Přítel mi naznačil,že nikdo není 100% a takový úlet by mi odpustil,protože mně má rád,ale já jemu ne,i když ho mám ráda,že by mně to prostě bolelo a prostě bych to ukončila.Tak mi řekl,že ve slabé chvilce může udělat cokoliv,ale na jeho vztahu ke mně by se nic nezměnilo,že mně má moc rád,stručně řečeno mi naznačil,že se to u něj může stát,i když mně má rád,i když mu je semnou dobře,i když mu vyhovuji v sexu,což mně přivedlo do rozpaků a vyvolalo ve mně strach ze sklamání.Mluvil o společné budoucnosti se mnou a teď se bojím,že když se rozvedu a začneme spolu žít,že se něco takového stane,vím,že jsme se bavili jen co kdyby se to stalo,ale opravdu mně to vyvedlo z míry,byla to pouhá diskuze,ale jeho názor na tohle je jiný a můj jiný,doteď mně nepodvedl,ale teď vyvolal ve mně obavy a nevím jestli si tím mám vztah kazit nebo to prostě hodit za hlavu a žít přítomností,moc děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Petro,

máte strach ze zklamání. Předpokládám, že jste hjo asi dost prožila. Doporučui s tímto strachem pracovat. Čím méně Vás bude svazovat strach, tím atraktivnější pro okolí budete. V rozhodování Vám nepomohu, za pomoci terapeuta však můžete sama k rozhodnutí najít cestu. Jdeo to, co pro Vás znamená Vaše manželství. Jakou hodnotu ve srovnání s novým vztahem za 11 bude mít?

Terapie Vám pomůže zbavit se strachu a žít své vztahy tak, jak si přejete.


Markéta se ptá: se ptá:
Dobrý den pane doktore.Ráda bych věděla Váš názor na moji situaci v manželství.Manželství trvá 25 let,můj manžel má malou firmu a sídlo firmy má doma.To znamená,že veškerý čas trávíme spolu(tedy pokud já nejsem v práci).Z toho vyplývá,že manžel má dny i večery,kdy je doma sám,ale mně tohle schází.Neustále mu tvrdím,že příčinou našich věčných hádek je hlavně to,že jsme pořád spolu.Mám ho ráda,ale i přesto u nás funguje (tedy z mojí strany) ponorková nemoc.Vždyť přece člověk potřebuje být někdy sám bez toho druhého,těšit se na něho!To manžel nemůže pochopit,nemá žádné koníčky a když jde náhodou na ryby,jde v den,kdy já jsem v práci.Je to tedy pro něho tak nepochopitelné,nebo je jen sobec,který si stejně bude dělat vždy jen to,co vyhovuje jemu?Navíc je líný co se týká prací okolo našeho domu a většinu času prosedí u televize.Vždy jsem si přála manžela,který bude pracovitý,bude se starat o děti(ve smyslu hrát si s nima) i o dům.To se mi zatím nepovedlo,můžu ještě doufat?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní MArkéto,

máte ohromnou vytrvalost. Říká se, že naděje umírá naposledy. V tom naposledy je patrno, že často až po naší smrti. Vytvořte si zázemí přátel s kterými se budete sdílet, abyste komunikovala i s někým jiným. A pak zvažte, zda umře dříve naděje nebo Vy.


lucius se ptá:
dobrý den chtěla jsem se zeptat mám kamaráda : měl přítelkyní s kterou žil 11 let mají spolu dvě holčičky,ale přítelkyně jednoho dne odešla ,domluvily se teda na střídání dětí, a on je má každý víkend ,jenže ona toho začla moc využívat a on si nevý ted rady.děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milý Lucie,

přítelkyně Vašeho kamaráda má způsob, kterým navozuje přítelovu závislost. Až odstraní svou závislost, bude moci nastolit změny.


se ptá:
Dobrý den,prosím o radu.Jsem po druhé vdaná,s manželem jsme 18 let,za těch let jsme měli neustálé neshody.Manžel před osmi lety začal jezdit kamionem kvůli financím.Když přijel na víkend,vždy byla cesta do hospody za kamarády.Před pěti lety začala opravdová krize,našla jsem si nového přítele,ale to začalo opravdové peklo,nemohla jsem odejít kvůli dceři,které je dnes osmnáct a studuje.Manžel nám přestával dávat peníze ani na holku,dělal mi opravdu ze života peklo s tím abych se vrátila,že beze mne nemůže žít a že se změní.Já jsem se vrátila,neboť jsme měli hypotéku a ještě nějaké úvěry.Tři roky tak nějak se dalo žít,manžel stále jezdí,já chodím do práce,starám se o dům o dceru,která mě stále potřebuje,o rodiče kteří bydlí ve vesnici s námi,hlídám vnoučata,které mám.Je to dva roky,co jsem zjistila,že si manžel nabral tajně další úvěry,když jsem na něj udeřila,přiznal se,že hraje automaty,zhroutil se mi svět,neboť těch dluhů bylo daleko víc i u známých.Několik nocí proplakaných,chodila jsem jako bez duše,ale uvědomila jsem si,že musím něco dělat nebo přijdeme o vše,dům atd.S pomocí starších dcer a rodičů jsem to postupně dávala do pořádku,s tím že manžel tvrdil,že hraní nechá a bude dost pracovat aby jsme mohli splácet.Když přinese málo peněz,mění zaměstnání.Nyní nám neustále hrozí exekuce a já stále s bankami vyjednávám a slibuji,že zaplatíme.Někdy nemáme s dcerou ani na jídlo,manžel se o tom nechce bavit,vždy se rozčílí.Já už teď vím,že na to nemám sílu,necítím k němu vůbec nic,ani spát s ním nemůžu,chtěla bych se sním rozvést,bojím se ,ale co bude následovat,nemám kam jít.každou chvíli mám hroznou depresi,že nejsem ničeho schopná,chce se mi utéct,ale je tu dcera,na které mi velice záleží.Poraďte prosím co mám dělat,s manželem už nechci žít,byla jsem vždy veselý a společenský člověk,nyní se zavírám doma a nechce se mi ani mezi přátele,protože manžel mi to stále vyčítá,že on je na cestách a já se bavím.Už nevím co dělat.Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Paní,

obdivuji Vaši odvahu a vytrvalost. Někdy je však i na vytrvalost příliš dlouhá doba. První bych doporučoval zrušit společné jmění manželů, aby Vás manžel nezadlužoval. Věřte tomu, že když jste to zvládla s mužem, který Vás zadlužoval, o to lépe to zvládnete bez něj. Uleví se Vám.


se ptá:
DOBRÝ DEN , PODNIKÁM A MAM DEPRESE Z PODNIKANÍ JAK MÁM TOMUTO STAVU PŘEDCHÁZET DĚKUJÍ ZA RADU.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Dobrý den,

když máte deprese z podnikání, asi budete muset podnikání omezit a najít způsob, kterým netrpíte. Možná nakombinovat podnikání se zaměstnaneckým poměrem. Co vy na to?


zdenek brucek se ptá:
Dobry den potreboval bych poradit co psat sve dceri kterou jsem 10 nevidel a neziji sni ma to byt prvni seznamovaci dopis tak zda byste mi mohl poradit budu rad s pozdravem zdenek brucek
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Zdenku,

dopisy dceri po deseti letech? Určitě napište, že ji máte rád a pořádně vysvětlete to, že jste s ní dloho nebyl.


Adam se ptá:
Dobrý den! S přítelkyní spolu chodíme skoro dva roky, oběma nám je pětadvacet let. Začali jsme spolu chodit po zhruba pětiletém přátelství. Po celou dobu byl náš vztah po všech stránkách snad až idylický, společná budoucnost pro nás byla samozřejmá. Zhruba před dvěma měsíci jsme spolu začali bydlet, nevím, jestli právě to bylo příčinou změn, ale od té doby se vztah partnerky ke mně zcela změnil, necítí ke mně fyzickou přitažlivost a snad ani lásku. Sama si neví rady, co se stalo. Rád bych se zeptal, jestli ze své praxe znáte takový případ, kdy se vše zase obrátilo k lepšímu, že je to třeba nějaká běžná přechodná katarze ve vztazích, nebo mám očekávat, že je to počátek nevyhnutelného konce, protože srdci a tělu neporučíš. Díky, Adam
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milý Adame,

na dálku takto nepoznám příčiny ochladnutí VAší partnerky. Období přátelství jste trochu přetáhli. Doporučuji terapii.


trápeni se ptá:
Dobrý den už nevím jak dál...Jedná se o mého přítele.Je mi 22 a jemu taky studuje v Brně na VŠ ale jinak sme z K.V.,chodime spolu 6 měsícu takže se jedná vztah na dálku..ted jsme celé prázdniny trávili spolu.Když je se mnou je vše v naprostém pořádku je plný lásky,něhy,stará se o mně ....jde mi každy den dát pusu do práce přitom by jsme se za pul hodiny videli u nich doma. ale v momentě kdy někam odjede tak mě ve vteřině vymaže ze života a ja neexistuji,je chladný....když mu napišu proč se kě me chová jako ke kamarádce a ne ke svý holce napíše mi.....že nemuze napsat nic hezkého ,že bysi uvědomil že tam nejsem a rozbolelo by ho srdce.....když jsem mu napsala že je sobecky...tak mi napsal at se zamyslím že bych měla být empatickáá.....že by chtěl přítelkyni která když odjede ho bude čekat s otevrenou náručí a hned se nesesype.....přitom mi jde jen o jednu zýkladni a dulezitou věc napsat mi občas že mu na me zalezi,ze mu chybim,ze se mu stystka to po nem chci tolik????řekne mi že si to delám sama že me má rad ale že mi to chce dokázat osobne a nechápe že vztah se musi udrzovat i pres pismenka kdyz nejsme spolu....dala jsem mu prvni posledni ...pocit ze at kdyz jsme nebo nejsme spolu že tu vždy pro něj jsem ...co dělám špatně snazžila jsem se mu to vysvetlit,že bez toho vztah proste fungovat nemuze a že je to minimum co může pro me/nas)udelat když rika jak me miluje ....jen tohle me tiži tohle je jediny problem....ale kvuli kteremu už dál nemůžu jsem na dne....čekam až on napise abychho pred den nevyrusovala kdyz ma skolu nebo rokenrol ktery tancuje zavodne ted byl na soustredeni večer odepsal ztěží a jeste jak kdybych byla jeho vzdálena kamaradka,když mu napisi něco hezkého tak dela že jsem nic nenapsala.Jeho rodina nechápe proč tohle dělá....chápu že nikdy nezazil pořádny vztah ale nechápu proč tohle delá,,,,jeste je urazeny ....že jenom on se přizpusobuje...jenom on se ma nad sebou zamýslet nechápe že tohle neni prizpusobování ale zcela normální věc pro člověka ktery miluje....zacinam pochybovat.....je možné že projev citu bere jako slabost?uvedomit se že mu na nekom zalezi,chybi mu a neumi ses tim pocitem smirit nebo proc???tyden jsem snim ted nemluvila je na soustredeni a prijede ted ve stredu ale nevim co mám delat....řekla jsem mu že dokud si neuvedomi ucite veci ze si nemame co rict....odstehovala se od nich jeho cela rodina je z toho taky pryč ale nikdo s nim asi nehne on simysli že nic spatneho nedela že se mi bude venovat jen kdyz bude semnou......tak malo by stacilo k stesti:(napsala jsem mu dopis kde se mu snazim rict ze mi O kontakt nestaci ze potrebuju davat city najevo ikdyz se mnou neni ....mamče rekl ze to bude resit az prijede ze me odejit nenecha ze jsem jeho pritelkyne ale nechova se tak a je si hodne jisty že ja budu chtit jeste neco resit ....ikdyz jsem mu napsala at mi nepise mohl mi napsat uvedomuju si ze me chovani neni spravne ...je urazeny ze mi napsal v tydnu hezkou sms a myslle že to zamazne ....aja mu neodpovedela ....vubec nevim zda mu mam dat sanci mi to vysvetlit .....nebo to mam ukoncit...ponevadz on se asi nedokaze zmenit,hrdost mu to nedovoli:(prosím o radu dekuji L.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá L., sama si odpovídáte na otázku. Když to nevydržíte, budete muset takový "vztah" ukončit. Pokud se má vztah udržovat skutečně potřebuje projevy lásky.


co delat když miluju zenu ona me taky ktera je manzelkou meho synovce se ptá:
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Hlavní otázkou, jak Vám to bude synovec tolerovat.


se ptá:
je mi 43 let a v 16 jsem zažila první lásku. Mazlení , líbání a vlastní nedočkavostí jsem se o tento vztah připravila. Když mi bylo 17 a byl na vojně, ozval se, s tím, zda bychom nemohli obnovit náš vztah. A tak jsme si dopisovali rok a půl. Nejdřív byl úplně zblázněný ale s blížícím se koncem vojny z jeho strany začala láska ochabovat.Třikrát jsme se milovali. Také se na tom podepsalo, že rodiče nechtěli, abychom spolu chodili.Po celou dobu jsem mu byla věrná a když jsme se rozešli nějak jsem litovala, že jsem nepoznala jiného partnera. Nakonec jsme se rozešli a každý si našel jiného partnera a uběhlo 25 let. Celou dobu jsem však na něj myslela a litovala toho , že nejsme spolu. Náhoda tomu chtěla, že jsme se potkali a začali se stýkat na kafi.Povídali jsme si a trvalo to skoro denně dva měsíce.Bavili o dětech jak vše uteklo a jak to bylo krásné a co s tím, když neustále k sobě něco cítíme. Dohodli jsme se, že se pomilujeme,abychom tak nějak ukončili sexuální sezónu on nevěrný v manželství už byl ale já ne. Oběma je nám jasné, že nechceme měnit svá manželství a že by to mělo být pouze takové nějaké rozloučení s mládím atd. Pořád na něj vzpomínám , na milování s ním a nevím, zda byl tak dobrý nebo jsem si něco pouze vysnila . Probrali jsme spolu co by se komu líbilo a jakým způsobem, lae nějak k tomu nedošlo, protože jako každá ženská jsem chtěla na sobě vychytat do té doby ještě své nedostatky. / shození pár kg. / Dohodli jsme se, že po dovolené začneme uvažovat o přesném termínu,KDY SE POMILUJEME, uběhly necelé tři týdny a ten čas se ted po neděli blíží. ale nějak ve mě vrtá určitý červík pochybnosti, zda nebudu pouze další zářez ... a že se do toho ještě více zamotám než ted: zda opravdu je to o tomtéž i z druhé strany, protože během dovolené se neozval přes email ani telefon. Prý je manželka hodně žárlivá. nEMŮŽU VŠAK ŘÍCT, ŽE by byl vůči mě chladným,spíš je možná trochu i nesmělý. No prostě bych řekla, že já jsem aktivnější více než on, nejen proto, že jsem si přeorganizovala svůj způsob života,abych se s ním mohla vídat, zatímco on mě měl pouze jako vyplnění pracovní přestávky cca 1,5 hod asi 3 krát týdně. Po skončení práce si však čas nikdy nenašel , pak byl taky fotbal, který měl taky přednost. No na stránce druhé, rozhodla jsem se , že chci ještě vyzkoušet sex s jiným mužem a on má první láska mi připadal nejvhodnějším, protože přece se již známe a tak nějak chci na něco v důchodu vzpomínat a ne zase říct byla jsem věrná hm. S mým manželem celkem máme v manželství občas hádky a problémy,vyhovujeme soi v sexu, jinak je ohleduplný, ale tak nějak ho cítím za náhradu, když mě ta moje velké první láska nechtěla. Co myslíte, když se pomiluji s mou první láskou, uzavřu tím kapitolu a třeba zjistím, že vždy je to úplně stejné a každý dožijeme svým životem. Nebo co to s člověkem udělá ? Nebo mám zavřít vrátka a dožít život tak, jak byl nastaven a nějak si vyčítat, že možnost tu byla ale já se rozhodla jinak ?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní,

jste rozhodnuta a mne se ptáte na to, jestli to máte udělat? Jestliže se v manželství nudíte a hledáte možnost zpestření tímto způsobem, nevím, jestli si myslíte, že pak nuda pomine a pomine tímto i Vaše chuť. Zvažte co dělat s tím pocitem, že Váš manžel je jako náhrada. Je to buď na terapii nebo na rozhodnutí.


Zuzana se ptá:
Dobry den, s manzelem ziji 31 let, manzelstvi celkem klidne az na nejake bezne hadky, nyni je vsak manzel posledni 3 roky dost nesnesitelny, kazdeho komanduje, je nervozni, jedina jeho zaliba je televize, o sexualnim zivote se vubec neda mluvit, ale myslim, ze jina zena v tom neni. Je nam obema kolem 50. a ja bych rada navstivila manzelskou poradnu, nejradeji v Praze 4, ale bohuzel nevim na koho se mam obratit, rada bych nejakho zkusenneho cloveka s dlouhodobou praxi. Prosim nedokazal byste mi nekoho poradit??? Dekuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

V Praze znám dobrého poradce Luciana Kantora. Přes google ho najdete.


Tomáš se ptá:
Dobrý den pane doktore, na úvod něco málo o mně je mi 39 mladšího vzhledu, řadu let jsem žil v nefunkčním manželství chodil do práce a živil rodinu, jako každý normální chlap, staral jsem se o děti. A podobně. Když jsem přicházíval domů, tak jsem musel nejdřív umýt nádobí,odmočit hrnce, vysát a vytřít. Tak by to asi být nemělo, když byla doma na mateřské. Prý neměla čas nakupovala. Nebo bývala pryč. Pak už nestíhala ani vařit, tak jsem musel já. Dokonce i péct. A to holky chodily do školky a měla celkem hodně času. Pak si začala stěžovat mé mámě že jí dávám málo peněz, i přesto že měla dost a mi skoro nezbývalo na to abych se najedl v práci. A to jsem jí platil ještě životní, důchodové a penzijní pojištění a stavební spoření. Připadal jsem si jako zaměstnavatel špatného zaměstnance. A ona si zatím kupovala šperky, halenky, šaty, a tak dál. No a jednoho dne pohár trpělivosti přetekl a nyní jsme v rozvodovém řízení, děti zůstaly se mnou a manželka odešla k rodičům. A tak to zůstalo na mně všechno. Takže jsem si zkusil, jestli se dokážu postarat o své děti a můžu říct,že jsem to zvládl docela dobře i když začátky na chlapa byly trošku těžké. Měl jsem pocit, že mně asi nikdy neměla ráda podle toho jak se ke mně chovávala. Nikdy se se mnou nebavila a nikdy mi nic neříkala. Ba dokonce ani důležité věci..... Ale tohle můj problém nyní není. Nedávno jsem potkal báječnou bohužel vdanou ženu, která má také nefunkční manželství kde ji manžel podvádí a nemají spolu už žádný citový vztah. Velmi jsme se milovali. Bývalo nám vždycky spolu báječně. Ale když doma dětem naznačili, že půjdou od sebe. A měli asi kvůli rozvodu větší diskusi. Bohužel bydlí v rodinném domě, který je napsán na něj. Podnikala jako manikérka a pedikérka, ale podnikání nevynášelo a musela jej ukončit. Starala se o děti a domácnost jen ona. Po oné diskuzi přišla za mnou s vysvětlením, že jsme to spolu moc uspěchali a kvůli dětem, také kvůli tomu, že nemá žádnou práci a peníze. Bude muset rozvod na nějakou dobu odložit a nemůže mne žádat abych na ní čekal, i když jsem byl to nejhezčí co jí potkalo a co jí vždycky chybělo. Já jsem rozhodnut počkat dokud se nerozvede, nikdy jsem neměl niko tak rád jako ji a jsem ochoten kvůli ni počkat dokud se nerozvede. Jen nevím jestli nám to tak dlouhou dobu vydrží, když se nemůžeme moc stýkat... To by bylo asi tak v kostce co by vás mohlo zajímat k tomu jak by jste mi mohl poradit, nebo pomoci.... Děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAne Tomáši,

nevím, jestli má Vaše partnerka k rozvodu odvahu. Pravděpodobně poznala, že to nebudet tak jednoduché, jak si představovala. Jednoduché to však nebude ani po tom. Zkuste, co vydržíte a když to nevydržíte, zařídíte se podle toho, jak si to budete přát. Počítejte s tím, že pouta mezi ní a manželem jsou silná, možná však nejde o pouta citová.


se ptá:
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat , spíše poradit co dělat. S manželem jsem již 22 let, máme spolu tři krásný a šikovný holky. Prožili jsem spolu dobrý, ale i to zlý, myslela jsem si, že teď si budeme krásně žít a užívat si naší malou, které je 7let, ale manžel se zamilovat, jak tvrdí on, po roce od nás odešel, bylo to hodně špatné, spíše pro mě, byla jsem z toho hodně na dně, ale postupem času manžel zjistil, že by chtěl zpět domů, že se mu stýská, že mu scházíme. Ještě je asi nutné napsat, že s dotyčnou čekal dítě, které je už na světě. A po půl roce se rozhodl, že milenku opustí a vše napraví, první tři měsíce byly prostě krásné, bylo cítít, že je šťastný, že je opět doma a rád, že jsem mu odpustila a je s námi. Vím, že jsem udělala spoustu chyb, protože samozřejmě bylo potřeba se o slečnu postarat, byla těhotná vše jsem silou vůle překonávala a manžel se i podle toho choval, byl ke mě pozorný a vždy se snažil, vše patřičně vysvětlit a podobně. Dokonce jsme si vzali dost veliký úvěr a začali jsme předělávat domeček, který jsem dostala od svých rodičů po babičce. Ale vše se postupně narozením dítěte, syna, začalo měnit. I když mi stále tvrdí, že chce být semnou a že mu na našem manželství moc záleží, cítím, že se mi prostě ztrácí, dost často syna navštěvuje a stále mi opakuje, že jen v době kdy to vím, ale už mockrát jsem se přesvědčila, že to tak není, schází se s dotyčnou aniž bych to věděla a i z návštěv od synya chodí stále déle. Jsem z toho zmatená, ubližuje mi to a jsem nervózní a neschopná myslet na nic jiného. Manžela miluji, cítím, že je to člověk, který je v mém životě nejduležitější, dost často se teď hádáme, protože se mi to samozřejmě nelíbí a on to obrací proti mě, že jsem to věděla a že mu jen něco vyčítám a že se jen stále zlobím. Že s ním už nedokážu být šťatná. Ale já si myslím, že to všechno pramení z jeho dosavadního chování, protože já chci být šťastný a právě s ním. Třeba je chyba ve mě, prostě nedokážu jen tak mlčet a trpělivě čekat až se vrátí, vždy to chci vysvětlit a nevím, dělám všechno asi špatně a nechci. Moc se trápím a nevím jak z toho ven. Děkuji za radu
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá paní, to, co děláte, je pochopitelné. Vybudujte si zázemí kamarádek s kterými budete komunikovat. Pak si zvažte, zda radši manželovi dáte volnost nebo jestli ho budete nespokojená držet za každou cenu.


Martina se ptá:
Dobrý den, jsem vdaná a mám 18 měsíční dceru.Měla jsem rizikové těhotenství, takže jsem musela jen ležet a manžel se o mě musel starat. Sex od rizikového těhotenství nebyl - po narození dcery párkrát. Ale po porodu mi to nebylo příjemné - někdy to i bolelo.Proot jsem manželovi řekla, že až budu připravená, tak mu to řeknu. Když měla dcera půl roku, tak jsem zjistila, že si volá s kolegyní s práce (až 1000-Kč měsíčně) - mě vůbec nevolal a když jsem se ho zeptala proč, tak mi řekl, že po narození dcery prochází krizí. Dala jsem mu na vybranou buď já nebo ona.Řekl, že já, ale pak jsem zjistila,že si s ní stále telefonuje (prý je nemocná a jsou jen kamarádi). Řekla jsem mu,že takhle nemůžu být a jestli to s ní neskončí tak se rozejdeme. Řekl, že ano. Do rozchodu se o dceru nezajímal - teď ano.Stará se o nás po finanční stránce. Musíme bydlet s ním, dokud budu na mateřské a nevyplatí mě.Někdy mě připadá, že by to chtěl vrátit, ale nemluví o tom se mnou a když začnu, tak jednou říká, že chce být s ní - potom, že mu na nás záleží. Nevím, co mám dělat. Mám ho ráda (i přes to všechno) protože při mě vždycky stál ,nevím, jestli to mám ještě nějak řešit nebo už to mám považovat za uzavřenou kapitolu a smířit se s tím. Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Martino,

neví, co si představujete ani pod jením ani pod druhým řešení, která na konci dotazu navrhujete. Nevím ani, jetli si můžete nyní dovolit dávat ze své strany nějaké podmínky budoucího soužití. Určitě o tom, jak situaci vnímáte s manželem hovořte. Jestli i nadále změna nebude fungovat zvažte, do kdy chcete nynější stav akceptovat.


Hana se ptá:
Dobrý den. Mé manželství trvá 11let. Máme spolu i stejně starou dceru. Zpočátku bylo vše docela v pořádku , ale poslední 3roky nechápu, co se s manželem děje. Naprosto se změnil. Připadá mi, že pro něj s dcerou nic neznamenáme. Upřednostňuje své kamarády, zájmy a veškeré povinnosti a starosti nechává na mě. Je velkou část mimo domov. Raději někde za sportem nebo zábavou a když už je doma, tak veškerý čas sedí u PC. Dcery si téměř nevšímá a mě také ne. Sexuální život mezi námi už téměř není a z jeho strany snad ani citový. Celý večer třeba nepromluví. Já jsem se sním snažila o všem mluvit a žádala ho, aby aspoň svůj vztah k dceři změnil, ale je to potom snad ještě horší. Pořád se to snažím nějak spravit,protože ho mám stále ráda, ale spíš mě přijde, že mu stím lezu na nervy. Myslíte, že je zde možná nějaká záchrana . Děkuji za odpověď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Hano,

nevím, jestli je reálná změna. Na to mám příliš málo informací. Možná je vhodný čas na to, abyste dala najevo změnu i ze své strany. Pravděpodobně pokud nezměníte vy své chování, ke změně ze strany partnera nedojde. Zvažte co potřebujete k tomu, abyste byla spokojena a kde jsou Vaše hranice akceptování nynějšího stavu,


se ptá:
Dobrý den, mám nevlastní sestru 41 let , máme společnou maminku. Minulý rok maminka umřela , můj tatínek je bezmocný a je v domově. Sestřin tatínek bohužel zemřel. Sestra se mnou bydlí v domě , který mi můj tatínek daroval. Sestra již několik let nepracuje a vlastně více méně bližší informace o ní nevím. S přítelem stavíme dům, máme hypotéku a situace nás donutila že dům ve kterém bydlím se sestrou musím prodat. Se sestrou se nedokážu domluvit protože mi vše vyčítá a vyhrožuje a tak jsem se domluvila s právníkem že jí koupíme byt + hotovost a prostě jí to oznámíme, protože řekla že od nás nic nechce a nedá se s ní domluvit. Je mi z toho zle že za ni rozhoduji a bojím se co s ní bude dál, protože nikoho nemá. Byla jsem se radit i v poradně ale jejich rada. že mě sestra psychicky vydírá a že ji mám vyhodit mi moc nepomohla. Předem děkuji za radu.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Vážená paní,

nemůžete zodpovídat za emoce, které má Vaše sestra. Jestliže se sestra s Vámi domluvit nechce, nedonutíte ji. Vím, že je to těžké, ale skutečně přes její nechci nemůžete. Jestliže máte vše projednáno s právníkem tak, že ji neošidíte na jejich právech, víc s největší pravděpodobnosti není ve Vašich silách. Pokud se chcete zbavit špatného pocitu, doporučuji psychoterapii.


lubomir se ptá:
Dobry den chtel bych pomoci sve dobre zname ktera se neodvazuje napsat tak polozim otazku za ni. Je delsi dobu vdana a s manzelem maji dve deti. Z pocatku vztah byl normalni, jak po sexualni strance tak i po vsech. I kdyz sli nekam spolu do spolecnosti tak ji osocoval a chtel byt stredem pozornosti, pak tedy manzelka prestala s manzelem nekam chodit. On zacal jezdit pracovne do zahranici vzdy na dva dny a pak domu, v tu dobu se jim narodilo druhe dite a prisel zlom, prestal s manzelkou spat a vydrzelo to dva roky bez spolecneho sexualniho zivota, ona kazdy vecer brecela do polstare. Kdyz se ho ptala proc tomu tak je tak ji odpovedel ze ho nepritahuje, zdrav pry byl po sexualni strance a radeji nez s ni chodil dva roky do auta kde udelal svou potrebu. Mel i plno jinych aktivit a proto manzelka zustavala s detmi vetsinou sama doma, nechtela neco resit, koukala na svou pozici a jelikoz byla na materske dovolene tak kvuli financim nic neresila. Ted uz pracuje asi rok a stale se trapi a nevi kudy kam. Manzel omezil aktivity a nahle ji prislo oznameni ze ji je a byl neverny. On problem ktery nastal prehodil na ni ze si to psala sama a ze pry nikoho nema a nemel v tom vznika otazka zda je mozne aby muz ktery je po sexualni strace zdrav radeji chodil do auta a ne za zenou a nebo mel proste jinou zenu ktera se ozvala kdyz ji prestal nebo omezil navstevu? Protoze jsem muz a z toho pohledu a nejen ja soudim ze dva roky nemit sex s vlastni zenou aniz bych vyhledal jinou spolecnost k tomuto ucelu neni mozne, tedy pokud bych nemel zdrav. problem. Dekuji za vas odborny nazor na onu situaci.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Lubomíre,

nemyslím si, že je nemožné dva roky nemít ženu. Podle všeho, co mi píšete, zdá se mi to však málo pravděpodobné. Vaše dobrá známá se musí odhodlat něco řešit. I to, že se snažíte řešit problém vy, mi signalizuje, že pro ni problém není tak palčivý, aby ho začala nějak řešit. Vaše známá by si měla vypěstovat v práci takovou pozici, aby doma nebyla na svém manželovi závislá.

Z Vašeho dotazu jsem vyčetl, že když byli spolu ve společnosti, že musel být ve středu pozornosti. To, že na tuto hru nepřistoupila je signál, že ještě kousek zdravého sebevědomí má. Takže potřebuje posilovat sebevědomí a uvědomnění, že se bez chlapa obejde. Chlap se pak buď pochlapí nebo bude pro něj nepřijatelné s takovou ženou žít. Jde o to dostat se do nepodřízené - partnerské role.


Hanka se ptá:
Dobrý den. Je mi 23 let, se svým přítelem (23) jsme se seznámili před pěti lety, společnou domácnost sdílíme rok a půl. Od té doby, co jsme spolu začali bydlet se náš sexuální život zhoršil. Nyní je to už půl roku, co jsme spolu neměli pohlavní styk. Tyto problémy přišli z přítelovi strany. Neustále říkal že je unavený a že to k životu nepotřebuje, že stačí jednou za čas, až jsme spolu přestali spát úplně. Snad tisíckrát jsem se s ním o tom snažila bavit, ale bezvýsledně. Kolikrát mi i přetekly nervy a začala jsem na něho řvát a on mi na to odpověděl že jestli mi to vadí ať si najdu někoho jiného, že je prostě takovej.Později jsem si na to už zvykla.Netrvalo dlouho a svého přítele jsem podvedla.Že mám někoho jiného se dozvěděl z sms, ale neví, že šlo o pohlavní styk.Svou nevěru jsem nepřiznala.Řekla jsem mu, že jsme se párkrát viděli, že je do mě zamilovaný a že to byl krásný pocit nechat se od někoho obejmout a poslouchat hezká slůvka, jinak že nic nebylo. Přítel řekl že se mi nediví, že to chápe a že se mám rozhodnout s kým chci zůstat. Zůstala jsem se svým přítelem. Od té doby se asi třikrát snažil o pohlavní styk, ale přišlo něco nečekaného - já jsem ho pokaždé odmítla. Nevím jistě proč... Prostě jsem nechtěla. Myslíte si, že Máme ještě šanci překonat tuhle bariéru která mezi námi je? Děkuji. Hanka.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Hanko,

doporučuji nyní spíše méně aktivity, než více. Určitě bych se teď zastavil a zvážil co chcete dále dělat. Asi by bylo dobré najít si terapeutickou pomoc, která by vám ve vašem rozhodování mohla být užitečná.


Monika se ptá:
Dobrý den pane doktore, rozešla jsem se s přítelem jen proto,že jsem na něj naléhala buď já nebo alkohol. Vyhrálo pití, nemůžu to nějak pochopit. Od té doby je ke mně nenávystný. Chtěla jsem jen jeho dobro, aby svému tělu neubližoval a začal se mi více věnovat a rodině. Udělala jsem někde chybu já?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Přítel dal jasně najevo své priority, tak to respektujte. Nesnažte se být zodpovědná za jeho emoce. Pěkný den.


Vlasta se ptá:
Dobrý den.Jsem na mateřské dovolené mam 3děti 13let.2roky a 8měsíců.Manžel chodí denně do hospody(a když přijde domů ráno tak ještě sedí na záchodě třeba do 5h a v 7 odchází do práce.Když jde třeba starší syn v noci na záchod tak tam najde tátu spícího(a to tam ještě kouří my snad jednou vyhoříme),stále synovi nadává a mně říká,že mám děti rozmazlené,že bych měla někam odjet a že by si je dal do latě.Nevím ale rozmazlenost není snad v tom,že v noci miminko chce jíst a já mu to dám.Posílá stašího syna s dětma na písek (i s kočárkem)a sám je doma ještě nikdy nebyl s nejmladším venku. Syn v poslední době nemá kamarády na obědy chodí sám (nikdy to tak nebylo je kamarádský) táty se bojí protože má strach aby nám zase neodešel.Nevím kolik vydělává sice všechno zaplatí ale slyšíme stále ,že nás živí.Postel jsem staršímu synovi koupila z porodného jinak nevím kde by spal prostřední syn spí se mnou nemá svojí postel,na ledničku jsem si musela ušetřit z mateřské sporák jsem koupila.atd.Jeho zajímá jen ta hospoda a my mu vadíme protože by mohl mít všechny peníze pro sebe a to máme ty děti ještě malinký.Píšu v rychlosti než se vrátí z hospody a taky se probudil malinký na jídlo.Je to hrozné ale já se už snad těším,že odejde do hospody protože stále nadává je to od něj teror.Nevím co mám dělat jsem z toho na nervy musím se držet mam děti a on?má svůj problém odejít do hospody.Když si s ním chci promluvit bouchne dveřma a je pryč Nevím co si počít snad by nám bylo lěpe kdyby jsem se mohli odstěhovat ale nemáme kam byt máme veliký ale obýváme jen polovinu protože v té druhé má své skladiště po rodičícha nehodlá se toho zbavit .Na veřejnosti vystupuje jako vzorný otec ale doma to je hyena je z něj stále cítit alkohol. a až to jednou zaměstnavatel zjistí může přijít o práci tak potom nevím.Ptám se co s takovým člověkem když se s ním nedá mluvit nevím co ode mne chce nebo nechce jsem na všechno sama s ním nemůžu počítat poraďte možná píšu zmateně ale jsem toho plná omlouvám a prosím o radu.jestli jste schopný z toho mého zmatku mít jasno děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Vlasto,

je potřeba si vybudovat sociální zázemí i mimo rodinu. Mít kamarádky, které Vám pomohou při tom si vše provykládat. Zvažte, zda skutečně není možnost najít si bydlení někde, kde byste manželovi nezavazeli a při tom měli klid. Zvažte to, co vám spolužití přináší a bere. Tím, že budete mít kamarádku(kamarádky) se kterými to budete moci prodiskutovat a hledat řešení.


Monika se ptá:
Dobrý den pane doktore, mám dotaz ohledně vztahu.Žiji s partnerem 4roky na hromádce a když jsem se ho zeptala jestli si mě někdy vezme, tak řekl , že ano, ale až budou peníze.Mame spolu dvouletou dceru. Vždycky ho tím, ale dostatečně vytočím. Vytáčí ho prostě každý problém který s ním chci řešit. Je to normální ve vztahu? Většinou řeším s ním svatbu, finance, bydlení,pro mě jsou to v životě dost důležité věci.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Moniko,

je ke zvážení, zda máte společné priority. Zkuste sledovat to, co je důležitého pro Vás a pro něj.


kateřina se ptá:
Dobrý večer, jsem 12 let vdaná, máme dva syny ve věku 10 a 4. Starší byl předčasně narozen, 1 měsíc bojoval v inkubátoru ale nyní je z něj šikulka. Jen... už v MŠ byl hodně živý, s nástupem do školy nám odborníci potvrdili AD/HD. Manžel to zprvu nechtěl moc slyšet, ale vše co jsme si vyčetli, vyslechli se nám jen potvrzuje a po pravdě už s tím vším neumím pracovat, žít. Snažím se bojovat, ale nějak mi dochází síly, vůle, co já vím, začínám být někdy až zlá (několikrát jsem syna uhodila) za maličkosti, špatnou známku, neuklizené věci, a někdy se celá situace přenese i dál, na mladšího syna, jak se říká ztrácím půdu pod nohama. Uvědomím si své chování až se např. vykřičím. Manžel je hodně pracovně vytížen, podivuje se,že ze mě má syn tiky a jde to tak do ztracena pořád dokola. Prosím, co dál?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Kateřino,

doporučuji vám odbornou pomoc nějaké dobré pedagogicko-psychologické poradny. Zeptejte se na reference, ať víte, že jste dobře vybrali. Poradna vás může provázet celým procesem práce se synem.


Jana se ptá:
Dobrý den, jsem vdaná pět let a moje manželství již delší dobu prochází krizí. Jelikož máme dvě děti, rozvod vidím jako nejkrajnější variantu. V krátkosti se pokusím nastínit naše rodinné problémy a dovoluji si Vás požádat o radu, jak dále postupovat, případně na jakou manželskou poradnu v Praze doporučujete, abychom se obrátili. Manžel a já jsme naprosto odlišné bytosti s rozdílnými představami o životě a rozdílnými potřebami. Mne naplňuje dělat maximum pro rodinu, trávit volný čas s rodinou a rodinnými přáteli a totéž očekávám od svého partnera. V této představě se ale nepotkávám se svým manželem. Rodinu řadí na první místo, ale k osobní spokojenosti potřebuje množství další lidí, s kterými se chce vídat beze mne. Převážně se jedná o kamarádky, složené i z bývalých přítelkyň. O vídání bývalých přítelkyň roky vedeme spory. Některé na čas přestal vídat, aspoň co já vím, ale s tímto stavem není dlouhodobě spokojen a vyžaduje větší prostor, resp. aby mohl vídat koho chce, chodit kamkoli chce a hlavně beze mne. Tvrdí, že se mi maximálně přizpůsobil, vzdal se některých věcí, v domácnosti je spousta věcí po mém a já jsem prý na řadě. Nedokážu se smířit s tím, že mažel bude vídat své bývalé. Chce v tom naprostou volnost a já si mohu stanovit mantinely, resp. jak často je bude vídat. Možná jsem jedna z mála, která nedokáže respektovat manželovy vztahy s bývalými přítelkyně plus s dalšími kamarádkami, ale asi se v tom nedokážu změnit a ničí nám to manželství. Manžel teď postupuje velmi tvrdě. Pokud nezačnu respektovat jeho požadavky a manželství tudíž kvůli věčným hádkám nebude fungovat, je smířen s tím, že se rozejdem. Jsem z toho velmi nešťastná a neumím najít z této patové situace východisko. Budu velmi ráda, když mne pomůžete najít cestu, jak z toho ven. Předem děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Jano,

nekompromisnost vašeho manžela je zvláštní. Budete si muset vytvořit hranice, ve kterých vám bude dobře. Určitě bych Vám doporučil odbornou pomoc a v Praze konkrétně kolegy z www.poradenstvi.net. Určitě je dobré projít rozhodováním a nastavit si vztah takový, jak je pro vás užitečný.


markéta se ptá:
Dobrý den pane doktore, jsem s partnerem 3 roky a máme 2letého syna. Chtela jsem takový vztah z kterého později vznikne manželství .Bohužel přítel stále tvrdí, že nejsou peníze na svatbu. Po nějaké době ale řekl , že nás chce si vzít, ale tajil to pořád před svojí rodinu. Prstýnky jsme si šli koupit společně a pak byl zase problém, že opět na to nejsou peníze. Otravuji mu asi tím život, ale ztrácím jistotu v tomto vztahu. Jednou by se pro nás rozdal, pak má zase na nás vztek. Ted to došlo tak daleko, že mi oznámil at odejdu z bytu i s dětmi.Jsem hrozně zmatená. Vím, že mám v sobě také dost chyb a nedostatků, ale nevím jak se mám teď zachovat.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Markéto, pravděpodobně manželství a jistoty nejsou tím, co od vztahu společně očekáváte. Zvažte tedy zda čekání na rozhodnutí je to, co jste ochotna pro vztah obětovat.


Dalibor se ptá:
Dobrý večer pane doktore. Prosím, pokud ,ohu požádat o Váš názor, rád jej vyslechnu. Nevím totiž, jak dál se životem naložit. S manželkou jsme svoji 23 let. Máme 22 letého syna. Téměř 14 let jsem spolu denně 24 hodin. Společně totiž spolu podnikáme, firmičku máme malou, kancelář v bytě až do předloňského roku. Předloni jsme si pořídili starší domek na vesnici. Podnikáme odtamtud. Po celou dobuod známých a příbuzných slýcháme, jak jsme skvělí, že jiní by se už dávno požrali či rozvedli. Pravdou je, že i volný čas netrávíme jinak, než takřka stále spolu. S vyjímkou manželčina občasného aerobiku a mojí cyklistiky. Oba tak jednou dvakrát do týdne. V sexu si vyhovujeme, ale přeci. Seznámil jsem se s jinou ženou. Známe se již dlouho, avšak podle hesla "co je v domě, není pro mně" mne nikdy nenapadlo, že bych o něčem takoví¨ém měl i jenom snít. PO našem odstěhování však jiskra přeskočila.. Něco, co se nedá popsat.. Něco, co jsme nosili dlouho v sobě a neodhodlali si říci dřív. Shrnutí.. Dopustil jsem se nevěry! Avšak opakovaně. Dnes je to již skoro rok, co se scházíme. Ona vdaná, o 12 let mladší než já či manželka. Se svým manželem nežije, v odloučení žijí rok. Pane doktore, učinil jsem rozhodnutí, které jde přesně naopak proti všem známým a otřepaným "doporučením". Nádoba jsem prazvláštní, ale nemohu si pomoci. Láska, kterou cítím, je pro mne vším. Tak silná je, že jsem vše oznámil manželce s tím, že odejdu!!! FIrma a ostatní kolem majetku, že se určitě vyřeší. Je to však již skoro dva měsíce a z obou vztahů, manželství i s přítelkyní, stal se nám takový prapodivný kočkopes. Mnoho lidí mi říká, že již 23 let žiji s bláznem a tak se nemůžu divit, že to probíhá jak to probíhá: hysterie, výhružky sebevraždou, vyhružky zabitím dítěte přítelkyně, výhružky zabitím případného dítěte, které bych snad někdy měl s přítelkyní mít, manželčin odchod s odhodláním začít žít sama, její hysterický návrat s tím, že na barák má také právo, vyhánění mne za NÍ a následné výhružky, ať to ani nezkouším.. Jedno rozbité okno v bytě přítelkyně ocelovou trubkou je dle mne jen dokreslením rozbitého nitra manželky. Vím, viník je jeden. JÁ. Avšak, nemohu se zbavit pocitu, že jsme si vztah s manželkou dobrovolně zahubili. Z manželů se z nás stali kolegové v práci, kteří se tu a tam v práci nepohodnou, napětí si nesou s sebou i k případné zábavě, pokud na ní mají sílu. Dovolenou jsme neměli tři roky, ani dřív však více než týden nebyl myslitelný.. únava je znát takřka permanentně. Aby toho málo nebylo, před šesti lety se manželka v zájmu "péče" o firmu více než často snažila zapojit do práce bývalého spolužáka ze střední školy. Pomoc s prací na PC jsem chápal. Jejich občasné společné zajití na kafe taktéž. Jeho nastěhování do bytu pořízeného do budoucna prarodiči pro našeho syna jsem chápal jako pomoc kamarádovi, který po rozvodu nemá kam hlavu složit. Asi jsem dost hlopý a slepý. Oči otevřely se mi až poté, co mi poslal fotky mojí ženy v choulostivých situacích s dodatkem, ať už ji nechám. Avšak vysvětlení ženy, že šlo o jeho chorý mozek a představy mne ujistilo, že se k němu skutečně šla jen osprchovat za situace, kdy jsme rekonstruovali byt a neměli koupelnu. Od té doby již de facto několik let špatně spím.. Vyvrcholení a můj ventil před tím, abych přežil jsem popsal výše.. Co dál? Manželka před týdne odjela ke kamarádce mimo republiku. S tím, že si musíme udělat jasno a klid. O samotě. Vše mi zůstalo na hrbu, včetně dospěle-nedospělého syna. Ten v zimě nechal školy a stále "hledá" práci. Přítelkyni jsem po tom všem, co jsme prožili oznámil, že mám strach o náš další společný život. Mám strach z toho, že manželka, stoprocentě odhodlaná nesouhlasit s případným rozvodem, udělá vše proto, aby nám případný společný život totálně rozebrala a znepříjemnila. Nechci být přenašečem negativních vlivů na někoho, koho miluji. Mám strach, že bych neustále žil ve strachu, kdy přijde nějaká rána a tím zahubil něco, co zbožňuji. Zároveň ve mne za tu dobu vyklíčil, a to byl možná "dobrý tah" manželky, pocit viny v případě, že z domu odejde manželka. Že jsem někomu vzal sny a naděle. Odejdu-li já, odejdu od rozdělané práce a dopadne to stejně. Neodejdu-li, zahubím všechny sny, pošlapu vše, co myslím vážně a co cítím k přítelkyni opravdového. Pane doktore, tolik nástin.. Nedobře je mi, k žití to není.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Dalibore,

život je někdy hodně pestrý a žít jej, to chce odvahu. To, že se nyní manželka rekreuje u kamarádky je potřebné k tomu, abyste mohli vnést do Vašeho vztahu řád. Neexistuje správné nebo špatné řešení, hledejte přijatelné řešení. Když manželka nechce rozvod, chce s Vámi skutečně dále žít? Nejraději bych Vám doporučil profesionální mediaci, která by Vám pomohla najít tužby každého z Vás a pomohla najít přijatelné řešení. Je těžké formulovat svá přání, když jste zatížení oba emocemi. Z takové komunikace jsou často výčitky a předem nepromyšlená manipulace. Nehledejte viníky, hledejte cestu dál, cestu co nejvíce přijatelnou pro Vás pro oba.


martina se ptá:
dobry den. obraciam sa na vas s problemom, ktory sa mozno niekomu moze zdat uplne zbytocny... bohuzial mna velmi trapi, a bola by osm vdacna keby ste mi vedeli poradit. s priatelom sme spolu uz priblizne rok a teraz sme si naplno uveodmnili, ze sa k sebe vobec nehodime.. mame odlisne nazory, postoje, vkus, inak riesime problemy... zacali sme totiz spolu chodit skor ako sme sa spoznali- no napriek tomu nam bolo spolu naozaj skvele... cely rok... a co je najzaujimavejsie- stale aj je... velmi sa lubime... uprimne a hlboko... no obidvaja vieme ze to jednoducho nepojde... ja si s nim zivot predstavit neviem... no a teraz by sa dalo povedat- ved to je jasne, predsa sa rozidte a chodte hladat niekoho lepsieho... ale nie je to unahlene? nemylsim si sice, ze zmenim nazor... no je medzi nami velka laska.. potrebujeme sa, chceme spolu byt.. ale nie navdzy... da sa fungovat vo vztahu s tymto vedomim? neviem si predstavit s nim nebyt. ale ani s nim byt. v buducnosti. jendoducho ani s nim ani bez neho. vedeli by ste mi, prosim, poradit, alebo aspon povedat svoj nazor? dakujem velmi pekne
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Martino,

v partnerském vztahu je důležitá transparentnost. Je prospěšné partnerovi říci jak si vztah představujete. Jinak váš vztah si vytvíříte vy, takže je možné vše, co je ve vaší fantazii, pokud je to i ve fantazii vašeho partnera.


Pavel se ptá:
Dobrý den pane doktore.Je možné být sociálně velmi uvědomělý ke svému životu?dekuji Pavel
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAne Pavle, Vaše otázka je filozofická filozoficky tedy odpovím. Věřím, že je možné všechno. Jenom je potřeba pro svá rozhodnutí jasně formulovat, co vlastně chci. Obávám se, že cíl být velmi sociálně uvědomnělý ke svému životu je natolik obecně vyjádřený, že se k tomuto cíli posléze nemusíme dostat. Jasně zformulovaný cíl nám usnadňuje cestu k němu. Určitě pak stojí za to, opustit vznešené pojmy a jasně si říci, jak onu uvědomělost pozná můj partner nebo okolí. Pak se dobereme formulace, která je uchopitelná. V jiném případě nám hrozí, že budeme mít vznešené cíle a pocity, že na ně nemáme.


jarmila se ptá:
dobry den, jsme s manzelem teprve 3 roky mame 2 leteho synka s lehkou adhd, manzel 38 jedinacek - po porodu mi porad deset kilo nahore, nejsem nejak hodne silna, alemanzel sportovec nemuze prekousnout, ze mi vaha nejde dolu, tak jak by se mu zamlouvalo...delam pro o vsemozne a on mi po dvou letech od miminka sdelil, /protoze mame delsi krizi - respektve domacnost a vse kolem funguje tak jak ma, manzel udela prvni posledni pro rodinu - ale nejak jsme se odcizili, nespime spolu, nemame nejak ani potrebu se jeden druheho dotykat) ze nas vztah se zlepsi az zhubnu, ze se mnou bude az zhubnu tak dvacet kilo - moc me to mrzi, nikdy jsem pred svatbou nebyla zadna modelka - pece o divoke dite je pres den vycerpavajici - cely den jsem na nohou a mrzi me takove poznamky...nic jsme si neudelali, rikm si, ze kdby me podvedl, mela bych opravdovy duvod k rozchodu, ale takto je mi to tak trosku lito, ale na druhou stranu, kdyz nefunguji manzelske povinnosti - jsme s manzelem jakspolubydlici, co si rozumi, v takto mladem veku, tak se domnivam, ze vztah nema smysl, navic pece o syna funguje, ale nic moc nedelame spolecne - nemame moc potrebu, mame se ale radi - poprve v zivote snad nevim co delat!!!! nejde preci si klast podminky, mel by me mit rad takovou jaka jsem - navic je neustale nabrouseny, vtekly - pry kvuli tomu, ze mu vadi, ze jsem po porodu pribrala..ale to preci neznamena, ze se ke mne nebude chovat hezky ne? moc dekuji J.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Jarmilo, jestliže váš manžel podmiňuje tělesné projevy tím, že zhubnete 20 kg., tak se rozmyslete, jestli chcete čekat až zhubnete, čekat, až manžel dá podnět nebo jesti se rozhodnete svou potřebu naplnit jinak. Jak dlouho jste ochotna takto čekat?


anička se ptá:
Dobrý den pane doktore,mám takový dotaz co mám dělat jsem 8 let rozvedená.Manžel u mne stále bydlí již měl 3 přítelkyně o kterých já už vím,ale stále mi tvrdí jak nás s dcerou miluje.Stále k němu něco cítím,ale bojím se že jsem jen takový záchytný bod ,ke kterému se stále vrací a využívá .Děkuji za odpověd
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Aničko,

pokud Vám tento stav již přestává vyhovovat, je potřeba manželovi sdělit, že se již nemá kam vracet.


Aneta se ptá:
Dobrý den, je mi 25let a jsem s přítelem,který je o 10let starší,jsme spolu už skoro rok a před měsícem mi řekl,že neví co vlastně chce..jestli by nebylo lepší kdyby jsme zůstali kamarádi.K tomu jsem ho sice trochu donutila,jelikož jsem předtím nebyla s naším vstahem spokojená pořád jsem mu něco vyčítala,ale po té co mi to řekl jsem si uvědomila že ho miluju a nemůžu bez něj být.Nakonec jsme zůstali spolu,ale nespíme spolu,ani předtím už jsme nespali..Chodíme jen do kina a sportujem.Řekl mi,že nechce být se mnou jen kamarád..ale proč se tak tedy chová?Tvrdil,že to zkusíme od znova,a že na něj nemám tlačit,že je to pak začarovaný kruh.. Je to pro mě strašně těžké najednou s ním nespat v jedné posteli.. Co mám dělat? Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Aneto, zvažte jak dlouho chcete čekat a poté hledejte jak své potřeby naplnit.


Michaela se ptá:
Dobrý den,jsem ve složité situaci a nevím,jak ji vyřešit.Asi před 9.lety jsem se zamilovala do ženatého kolegy a oba jsme se rozvedli a začali spolu asi po 1,5 roce známosti žít.Já měla tenkrát dcery ve věku 10 a 6 let, on syny 14,6 lety.Dcery žili s náma a synové často a pravidelně docházeli.Přítel je velmi žárlivý,což jsem netušila,proto začali první problémy,pak začali problémy mezi mou mladší dcerou a přítelem,který se jí snažil neustále vychovávat a rozkazovat,zatímco svého stejně starého syna rozmazloval.Proto jsem se asi po 2.letech odstěhovala do svého bytu,vtah jsme udržovali nadále a asi po dvou letech spravil přítel dům a my sme se k němu nastěhovali s tím,že ve větších prostorech bude vše lepší.Ale od začátku jsem cítila,že to byla špatná volba,přítel mi dával najevo,že on je zde pán a má zde hlavní slovo.Proto jsem se asi po 2,5 roce odstěhovala zpět do svého bytu,kde žiju s dcerama už 2 roky.Udržujeme vztah na dálku,jsme spolu o víkendech a přes týden se vidíme v práci.Měla sem vždy výborný vztah s jeho synama ale nyní se vztah pokazil a téměř spolu nekomunikujeme,oni mě nezdraví a když mu něco řeknu,přítel řekne,že on za to nemůže že to nic není,jeho matka nám od začátku háže také klacky pod nohy ,když k nám přišla tak ignorovala mě i mé děti.Nyní mi začala posílat vulgární sms a obtěžovat mě telef. S přítele si rozumíme když sme spolu,ale přes týden mě neustále telefonuje a zpovídá kde sem a co dělám a kde jsem.V poslední době jsem z našeho vztahu rozladěná a nešťastná a nejraději bych ho skončila,ale již několikrát sem se o to pokoušela a přítel byl neodbytný a pořád zamnou chodil,až sem se vždy vrátila.Ale nyní sem opravdu zoufalá,pořád mám špatnou náladu v noci nemůžu spát,nevím jak vše vyřešit.Přítel mi říká,jak mě miluje,že on nic se svou rodinou dělat nemůže,přitom má rodina jej přijala jako mého partnera.Prosím poraďte mi,jak nejlépe vše vyřešit.Moc děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Michaelo,

jste rozhodnutá vztah ukončit a zjišťujete, že partner je na vás závislý. Partner, pokud chce mít pořádek ve svém domě, musí se rozhodnout, zda chce mít spokojenou ženu. Musí pak zajistit, aby se jeho synové i jeho matka k ní  chovali uctivě. Jak to, že jste se nechala ukecat? Pokud budete chtít více, napište e-mail.


J. O.. se ptá:
Dobry den. Mam problem s přitelem. Jsem 2 roky rozvedena a mam 2 deti. Syn 7 je u byvaleho manzela a dceru 2 mam ja. Pred rokem jsem si nasla pritele do ktereho jsem se zamilovala,on asi do mne take. Byla jsem v najmu a financne jsem to mela priliz tezke. Tak jsme se dohodli ze spolu zkusime bydlet.Tak jsem ukoncila najemni smlouvu a nastehovala jsem se k nemu. Je to pul roku co spolu bydlime a pritel se zacal chovat jinak-odtazite. Zeptala jsem se ho co se stalo a odpovedel mi ze je to psychicky. ma mne pry rad ale nemiluje mne. Pry nevi jestli se mnou vubec chce zustat. Dcera mu zacla rikat tati a moc ho miluje. Myslim ze pritel ji taky ma rad,dela vse pro to,aby byla stastna. Problem je ale v tom,ze jsem nestastna ja. Nemam jistotu ve vztahu a nechci o nej prijit. Nemam kam jit,a najmy jsou tak drahe,ze si je nemuzu dovolit.Pritele moc miluju a nedokazu si predstavit ze budu opet sama. Prosim o radu jak z toho kruhu ven.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní J.O.,

k tomu, abyste mohla být ve vztahu spokojena, potřebujete být na partnerovi nezávislá. Je to paradoxní. Je těžké skloubit starost o dvoulete dite s potrebou být ekonomicky nezávislá. čím více budete nezávislá, tím více bude o vás partner stát. Partner vám dává nejasné signály a vy nevíte co s tím. Je nutné se dostat do pozice, kdy můžete vyžadovat jasné stanovisko i s tím, že se můžete rozejít.


Michaela se ptá:
Dobrý den pane doktore, chtěla bych se zeptat co můžeme dělat s manželem proto abychom byli oba dva spokojení po sexuální stránce. Jsme spolu 8 let a máme 2 malé kluky 6 a 4 roky a mě se po 2 porodech asi nějak zpomalil hormonální systém protože chuť na sex mívám většinou jen pár dní po menstruaci 4-5 dní a po zbytek měsíce málokdy a můj muž by se miloval nejraději každý den. Jsou dokonce dny kdy je mi to úplně proti srsti. Svého muže miluju, stále mě přitahuje, ale ta chuť u mě výrazně klesla. Dokonce mi přijde čím miň já chci tím on chce víc. Manželovi jsem navrhovala, aby se tedy uspokojil sám ve dnech kdy na to nemám chuť, ale jemu se do toho nechce. Tvrdí, že z toho nic nemá. Oběma nám záleží na našem vztahu proto hledáme společně jak bychom to vyřešili. Můžete nám poradit co máme udělat abychom se netrápili a nehádali kvůli tomu. Děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Michaelo,

sexualita je oblast, kde ke spokojenosti potřebujete spontánnost. Jsou i období, kdy není chuť. Je to často těžké, aby Vás partner v tomto respektoval, ale určitě chce mít spokojenou ženu. Určitě o tom mezi sebou otevřeně komunikujte. Pokud se vám nepodaří domluvit, doporučuji párovou terapii.


Lenka se ptá:
Dobrý den, jsem se svým manželem vdaná půl roku. Vzali jsme se loni po čtyřletém vztahu. Můj manžel byl vždy spolehlivý, zodpovědný a hlavně nikdy mi nezadával důvod žárlit, ba nevěru téměř odsuzoval. Náš vztah byl bez jakýchkoliv hádek a já jsme se v ním cítila vždy milována. Navíc jsme se také začali snažit o miminko (nyní jsem ve třetím měsíci). Před třemi týdny mi však manžel řekl, že už se tři měsíce schází z jinou slečnou, většinou jen na kávě. Ví, že dělá špatně, ale nemůže přestat na ní myslet. Protože vím jaký partner je dávám mu čas na rozmyšlenou. Když na něj tlačím rozhoduje se pro ní, ale abych se stěhovala to nechce. Když tomu nechávám volný průběh, začíná konečně ale pomalu mluvit o svých pocitech. Nejdříve, povídá, že změní práci (nová slečna je z jeho práce), protože se tam necítí dobře, říká že se s ní snaží nestýkat, ale nejde mu to. Každopádně ví, že dělá špatně, podvědomě si myslí (myslí si to jeho okolí), že chce zůstat se mnou. ale je jen velice zmatený a neví co má dělat. Nevím co si o tom myslet, nevím jak mu pomoct. Fyzický kontakt se mnou nemá, a když mu tu pusu dám sama od sebe, diví se a cítí se pak ještě více zmatený. Okolí říká ať čekám, že se snad vyděsil z miminka, nebo je přepracovaný z práce. Mám z něho pocit, že mě stále miluje ale neví co dál. Poprvé když mi to řekl, dokonce hned přemýšlel o rozvodě, když viděl jak jsem všechny věci vzala v klidu, začal přemýšlet, že to ukončit nechce. Poraďte, co se děje a proč myslí hned na nejhorší, jak je rozvod..
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Lenko,

obdivuji vás i všechny, kteří otevřeně píší o svých problémech do poradny. Přestože je poradna anonymní, je někdy těžké psát o svém problému. Za nynější situace v první řadě doporučuji, abyste věděla, že problém má váš partner a že vy mu můžete pomoci jen v tom, o co vás požádá. On se musí zorientovat. Otázkou je spíše to, co k tomu, abyste nechala parnerovi prostor potřebujete. Jasně formulujte, co potřebujete a sdělujte své potřeby.


Petr se ptá:
Dobrý večer,rád bych si našel kamarádku už hledám pět let je mi 38 let.Hledám opravdu vztah založený na základě lásky porozumění a ucty k tomu druhému. Můžete mi prosim trochu poradit pane doktore ?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Petře,

děkuji za důvěru. Pravděpodobně jste v kontaktu s lidmi a ženám dávate najevo svou náklonnost. Předpokládám, že jste hledal i na internetu, které seznámení nabízí. Pak doporučuji nebližší poradnu pro manželství a mezilidské vztahy. Zde vám určitě pomohou k odbourání bariér, které k žeám vedou,


Eva se ptá:
Dobrý den, je mi 26 let a mám o 21 let staršího manžela, máme spolu roční dítě. Náš vztah trvá přes 3 roky, máme společné zájmy a vždy jsme si moc po všech stránkách rozuměli. Po narození dcery sleduji, že jsme se nějak oddálili v našem intimním soužití. Milujeme se tak dvakrát za měsíc, manžel zřejmě nemá na sex chuť, ale nechce o tom mluvit. Náš sexuální život mu asi vyhovuje a nevidí v tom žádný problém. Je to typ muže, okolo kterého se rády točí ostatní ženy, je vtipný, hezký, ve společnosti oblíbený.. Toto právě ve spojení s našim intimním životem ve mě vyvolává hrozné pocity žárlivosti a strachu z jeho nevěry, velmi se tím trápím. Nedělám žádné žárlivé scény apod., ale jsem velmi nervózní, když se opozdí, když telefonuje s někým neznámým atd. Když jsem se mu to snažila říct, tak se pouze smál, protože mu to přišlo jako nepodstatněná hloupost, má nás prý nade vše rád a nezradil by mě. Já si ale neumím poručit a ikdyž to nadávám příliš najevo, tak jsem neustále v napětí. Prosím poraďte mi, jak se mám těchto pocitů zbavit a jak mám zlepšit naše intimní soužití. Velmi děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Evo,

popis oddálení v intimním soužití je tak stručný, že nemihu navrhnout radu. Pocity žárlivosti doporučuji napřed řešit sítí přátel a kontaktů, se kterými budete komunikovat. Pokud i po té se žárlivosti nezbavíte, doporučuji psychoterapii.


Bára se ptá:
Dobrý den, tíží mne moje svědomí a nevím si dále rady. Na úvod se pokusím stručně popsat svůj dosavadní život. Je mi 28let, jsem 4 roky vdaná, s manželem(32let) jsme spolu 11let, děti nemáme, jen pejska. Už 7let spolu bydlíme, nejprve v podnájmu. Po té co jsem dokončila vysokou školu - před 3lety jsme koupili velký byt ve městě ze kterého pocházím (manžel je z nedaleké vesnice), pochopitelně na hypotéku. Byt jsme zrekonstruovali a oba si našli práci v místě bydliště. Náš vztah byl od začátku založen na naprosté důvěře a oba jsme si několikrát vzájemně potvrdili jak je pro nás naprosto nepřípustná a neomluvitelná něvěra. Celých 11let jsem byla pyšná na tuto naši hodnotu a tvrdě jí vždy obhajovala před spoutou nechápavě a často i škodolibě se tvářících lidí. Do manžela jsem byla dlouho bláznivě zamilovaná a vzhlížela k němu. Asi tak jako v každém jiném vztahu jsme občas měli rozepře, nejčastěji kvůli manželově lenosti. Já jsem velmi temperamentní, extrovertní, živá bytost, která miluje společnost, zábavu, mám mnoho přátel, kdežto manžel je spíše samotářský, introvert a velmi rád si polenoší... Vždy jsme si vše vyříkali, snažili se najít kompromis a na nějaký čas byl zase náš vztah perfektní. Manžel se nikdy nebránil mým aktivitám a jak sám říkal byl rád, že má vedle sebe ženu, která ho "přinutí" něco dělat. Poslední dobou se však stále častěji stávalo, že se mu příliš nechtělo mne doprovázet a mne najednou začalo vyhovat , když vyrážím do společnosti bez něj. Na podzim jsem po několika letech potkala starého známého. Vím, že jsem se mu vždycky líbila a on mne také - při každém setkání "přeskakovaly jiskry", ale vždy jsem byli jen kamarádi. Potkali jsme se několikrát i v době kdy už jsem byla s manželem a oba se i znají. Manžel ví, že jsem pro něho vždy měla slabost, ale přes to si spolu oba dobře rozumí. Naše podzimní setkání však bylo "osudné". Měla jsem období, kdy jsem přemýšlela nad celým životem a vztahem s manželem. Připadalo mi, že se někam vytratila láska, nebo spíš vášeň, že jsme jako manželé po 30letech a spíše spolubydlící a kamaradi, než ten vroucně se milující pár co jsme bývali... Měla jsem všechno co jsem vždy chtěla mít a najednoou jsem nebyla spokojená a něvěděla co s tím. Manželovi jsem všechny své pocity řekla a byl z toho v šoku, neboť on měl pocit, že je vše v naprostém pořádku, on se cítil spokojený. Snažili jsme se o tom mluvit, ale manžel nikdy nedokázal dát najevo všechny své pocity. Řekl mi, že je mu vše líto a nerad by mne ztratil, že společně zase všechno zvládneme. Začal se snažit úplně ve všem, tak jak jsem to ještě nikdy nezažila, ale pro mne to bylo najednou horší a horší. Kolikrát jsem se přistihla, že se těším až budu sama, bez něj. Měla jsem pocit, že vůbec nepochopil, co mám za problém. Jak tušíte začala jsem se vídat s tím mým kamarádem. On je v současné době volný, 2 roky po rozchodu. Z počátku jsme chodili jen na procházky a na kafe, neustále rozebírali moje manželství ze všech stran, radil mi co by mohlo na manžela zabrat atd. Byli jsme spolu náhle ale stále častěji a já se přistihla, že vyloženě vymýšlím situace kde budu moc být bez manžela, abych mohla být s ním. Bylo mi s ním dobře. Vzhledm k tomu, že se znají jsem manželovi ani netajila kam jdu a s kým. Když se to začalo opakovat, tak se začal jen ptát že se s ním najednou vidím dost často, ale nikdy neřekl víc. Před nedávnem odjel manžel na víkend pryč a já strávila s přítelem noc. Stalo se všechno tak rychle a bylo mi to tak příjemné být s ním, že jsem snad ani na okamžik nezapochybovala. Od této chvíle se s přítelem stále vídáme a píšeme si, vždy dojde i k intimnostem, ale znovu jsme spolu už nespali. Já netuším jak z toho všeho ven. Ve vztahu k manželovi se ve mne mnohé uklidnilo a já si nedovedu představit, že bych bez něj měla žít. Cítím v něm oporu a jistotu. Zároveň nedokáži ukončit vztah s přítelem. Zkoušela jsem odmlčet se na několik dní, ale stále na něho myslím a chybí mi. Když se podívám manželovi do očí je mi ze mne samotné na nic - vím, že mne opravdově miluje a já zničila to co pro nás bylo tím nejdůležitějším. Bolí mne to a nevím zda mám takovou bolest způsobit i manželovi a vše mu říct. Vím, že by to znamenalo rozvod, že by mi neodpustil a i kdyby tak by to navždy zůstalo viset mezi námi... Zároveň nedokážu přestat komunikovat ani s přítelem - v životě neměl příliš štěstí a vím, že je už dlouho sám a nemám nějak srdce ho opustit i já. Začínám se do všeho zamotávat a nevím jak z toho ven. Děsí mne každé řešení, které mne napadne. Nevím proč, ale stala se ze mne obyčejná potvora, která podvádí svého milujícího muže. Nikdy jsem taková nebyla, vždycky jsem byla citlivá holka, která si potrpí na romantiku a toužila jsem po rodině a chlapovi, který se o mě postará a bude mě milovat, tak proč pane doktore se najednou chovám jak puberťák a nedokážu s tím přestat a ubližuju všem kolem sebe? Vím, že rozhodnout se a poradit si musím sama, ale pomohl by mi Váš nároz a vysvětlení co se se mnou děje. Omlouvám se dlouhý popis a předem děkuji za Vaši odpověď!
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Báro,

v dlouhodobém vztahu často dochází ke "zvětrávání" emocí. Pravděpodobně vám každý ze vztahů dává něco, co druhý nemá. Proto jsou pro vás oba hodnotné. Trochu mě je divné, že v druhém vztahu zůstáváte kvůli tomu, že přítel neměl moc štěstí.

Zamyslete se nad tím, co vám vaše vztahy dávají a co je tedy ten problém.

Rozvod nechcete, oba vztahy nechcete, nenašel jsem co vlastně chcete. Doporučuji vám navštívit psychoterapeuta se kterým byste zpřesnila své tužby a lépe pak nacházela řešení vašeho problému. Případně vám mohu nabídnout e-mailovou konzultaci.


Anka.7777 se ptá:
Dobrý den mám prozbu sice jsem v péči p. Hradílkové, ale jenom brát prášky není pro mě řešení. Jsem 7 let vdova a trošku se ke mě mé děti obrátily zády mám pocit naprosté beznaděje, nemám si z kým popovídat, nemám prostě nikoho vyhýbám se lidem protože každý někam spšchá na každého někdo čeká , já tedy nechci popisovat všechny své pocity
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Anko,

potřeboval bych vědět, co chcete, ne to, co nechcete. Doporučuji napsat e-mail nebo si domluvit konzultaci. Bez informací vám lépe poradit nemohu. Promiňte.


se ptá:
Dobrý večer, ráda bych vás požádala o radu. Mám doma 17tiletou dceru a navázala vztah s 44letým mužem a navíc jejím učitelem. I když se snažíme ji vztah rozmluvit, tak se nám to nedaří. Pan učitel samozřejmě má značný vliv na mou dceru a dává ji rady, které směřují i proti nám. Dovršelo to tak daleko, že dcera utekla z domova právě s dotyčným. Po několika dnech je dcera opět doma a náš vztah už není takový jaký byl předtím. Nevím jak mám s dcerou jednat. děkuji za odpověď Lenka Most
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Lenko,

vaše dcera není dospělá, proto pořád zodpovídáte za její rozvoj. To, že navázala vztah se svým učitele je problém, protože je na něm ve škole závislá. Pokud došlo k tomu, že se dokonce k němu odstěhovala, řešil bych to nejprve s ředitelem školy a v občanké poradně (www.obcanskeporadny.cz). V obcanske poradne vam mohou sdělit právní problematiku tohoto problému.


alžběta se ptá:
pane doktore,mám trable s mladýma.od narození vnoučátka mě snacha,která dost ovlivnila mého syna jako babičku zavrhla.prý jí jen radím a celou dobu těhotenství jsem nic jiného nedělala jen radila.já to myslela dobře,chtěla jsem jim pomoci a taky,aby si vnuk na mě zvykl od mala.snacha upřednostńovala vždycky svoje rodiče ke ktarým jezdila každý týden a k nám jen jednou za 2měsíce.malý u mě plakával jak nebyl zvyklý a snacha mě pořád radila jak ho mám držet,a pořád chtěl být jen u ní atd.zdůrazńovala jsem jí,že jsem vychovala 2děti tak snad vím jak se starat o dítě.byla a je příšerně úzkostlivá a na dítě upjatá.zakazuja mému synovi nás navštěvovat jen s vnukem,pořád chce snachu brát ssebou.člověk se jí z ničím nikdy nezavděčil,pořád nám povídali a´t je respektujeme.nakonec syna tak ovlivnila,že se snáma pohádal a řekl že nechce jakýkoliv styk s náma.nechápu nic špatného jsem nikdy neudělala a vím,že chybu nemám..nechápu to.no a druhý syn si dovedl přítelkyni a ta je to samé jen co řeknu hned vyletí.mladí si nedokážou vážit rodičů a syn se ji taky zastává.co si o tom myslíte dělám snad chybu?myslím to vždycky dobře.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Alžběto,

soužití a kontakt více generací je kvůli velkým sociálním změnám, čím dál tím více náročný. Stejně jako vy chcete, aby vztahy byly vpořádku, stejně tak to chtějí i vaše snachy. Stejně jako vy neděláte chybu, nedělají ji ani ony. Každá se snažíte žít co nejlépe. Je potřebné, aby si rodiny vašich synů nastavili svá pravidla a aby se vaši synové osamostatnili. Je dobře, že je vaše snacha citlivá a že se o dítě stará. Čím méně budete o kontakt s vnoučkem usilovat, tím dříve může nastat. Nejde o uplatnění žádných práv, ale o uznání toho, že snacha se o dítě stará dobře. Nicméně musím podotknout, že medicína, psychologie i pedagogika v oblasti péče o malé děti se v posledních létech tak změnily, že přístup k malým dětem dnes a v době, kdy jste se starala o své malé děti vy, je jiný.


Jana se ptá:
Dobrý den,ráda bych se zeptala zda by jste mi poradil s otázkou: co dělat když mi přítel po rozchodu nechce dát dítě.Mě vyhodil z domu,tak jsem se odstěhovala k rodičům-do trvalého bydliště,které tam má i moje dcera(2)roky.Tvrdí mi že má stejné právo na dítě jako já-pokud soud neurčí jinak tak že dítě zůstane s ním.Existuje nějaká varianta jak dostat dceru co nejdřív zpět?Děkuji za každou rychlou odpověď. Jana
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Jano,

doporučuji vám navštívit nejbližší orgán sociálně právní ochrany dětí. Tam mohou udělat i předběžné opatření.


Eva se ptá:
Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu. Již 5let jsem ve vztahu s poměrně komplikovaným člověkem. Partner je velmi náladový. Náladový je do tekové míry, že buď je hrozně příjemný, milý, stále mě objímá, je s ním veliká legrace, je pozorný...v zápětí ale vždy přejde do stavu kdy se mnou nekomunikuje, vrací se domů až k ránu, chová se arogantně, ruší mi domluvené schůzky... Když je v tomhle svém "špatném" stavu, je jako vyměněný. V tu chvíli s ním nemám šanci cokoliv řešit, mluvit s ním o tom. Bohužel, když je ve svém stavu "euforickém", bavit se o tomhle problému také odmítá. V tu chvíli si ho vůbec nepřipouští. Asi před půl rokem měl podobný "špatný stav" intenzivnější než jindy a odstěhoval se. Po 3měsících se zase vrátil. Chvíli to fungovalo, ale vidím , že nálady se zase vrací. Nevím co s tím. Je mi jasné, že ho nezměním, ale alespoň vědět, jak nejlíp reagovat a co za jeho stavy vězí. Může se jednat o psychickou poruchu? Nějaký lehký typ maniodeprese? Stavy se mu střídají někdy po týdnu, někdy je i měsíc zlatý a pak zase vše na novo... Moc Vám děkuji za radu!
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Evo,

na jednu stranu hledáte příčinu v partnerových změnách, na druhou stranu od něj neočekáváte změnu. Bez toho, že má on zájem o změnu, změny nedosáhnete. Změna jeho chování musí vycházet z jeho vlastní motivace.

Druhý problém,který předkládáte je jak se chovat v době jeho "špatného stavu". Na to vám doporučuji psychoterapii. Tam se bude pracovat více s vámi. Napište mi, prosím, odkud jste a pokusím se vám někoho doporučit.

 


Karolina se ptá:
Už 11 let chodím se svým přítelem, z toho asi poslední 3-4 roky spolu i bydlíme, jemu je skoro 28 let mě bylo 29 let. Ale už od února loňského roku jako by se mi měnil před očima, do té doby nikam nechodil, byl to spíš typ počítač a internet. Pak se však něco změnilo a on začal chodit ven s kolegyněmi z práce a vracel se pozdě domů, první mi vadilo, že vůbec někam chodí s nějakýma ženskýma, pak mě ale ujistil že nedělá nic špatného, a tak sem svolila ale přála jsem si aby chodil domů dřív, ale on bohužel nebyl ochotný přistoupit na kompromis a tak jsme se hádali a hádali, vždy když někam šel. Pak jsme se už hádali ani nevím proč, ale většinou to bylo vždy proto, že chodil domů pozdě když někam šel pařit a nebo jen, že se někde zakecal u kamaráda, ačkoli jsem mu vždy věřila celých 10 let tento poslední rok jsem začala mít obavy a nejistotu a tak sem vyváděla a křičela ještě víc (nyní už vím že to byla asi chyba). Musím podotknout, že opravdu a byl celou tu dobu mi věrný opravdu ano, ale za tento poslední rok bych už ruku do ohně nedala. Jde o to že to vygradovalo až k tomu, že v srpnu se sebral a odešel bydlet k rodičům s tím, že neví jestli semnou ještě chce být, po měsíci se vrátil a já věřila že bude vše v pohodě, ale po dvou měsících to tu bylo znova zas pozdní příchody a já zas křičela snažila sem se s ním o tom mluvit a on že má moc práce, že byl dělat počítač tam a tam a nebo že byl s autem tam a tam, začal mi nezvedat telefon když už bylo pozdě a to už byla poslední kapka, kdy už jsem se cítila maximálně ohrožená. Pak se to jeden den stalo řekl mi, že už semnou být asi nechce a že už mě asi nemiluje( po 11 letech mě nemiluje, že prý je to už jen zvyk, ačkoliv jsme ještě v březnu plánovali baráček?!:( ). Byla to rána přímo do srdce, nikdy sem takovou bolest necítila, prosila jsem že máme jen malou krizi atd, ale čím víc sem prosila tím víc byl odtažitý a nechtěl, zkoušela jsem to i další dny dokud u mě stále byl, ale nikam to nevedlo, ptala sem se ho proč u mě pořád ještě zůstává? A on že co se divím, že je zvyklej , řekla jsem mu, že by měl jít k rodičům, aby si teda uvědomil jestli semnou být chce a nebo ne a že si nebudeme psát ani volat jen v důležitých věcech. Odešel, ale ne vždy jsem to však vydržela, občas sem ho kontaktovala já. On jen zřídka a to většinou když já to vydržela dlouho. Když jsem byla nemocná tak sem občas zašel. Kamarádům řekl, že neví jak to bude dál, že jsem mu dělala pořád scény a že potřeboval mít klid. Když s ním mluví kamarádky a ptají se ho třeba kdy půjdeme na večeři společně nebo tak něco tak se tomu vyhýbá, ale nikomu neřekl jako že je konec. Oficiální verze je, že je doma a že neví jak dál. Ptala jsem se ho jestli se už nechce vrátit a on že jestli si myslím, že to bude lepší ? řekla jsem, že ano že musíme oba udělat kompromis abychom se už nehádali, tak na to jen odvětil „hmm hmm“ ale že prý neví. Samozřejmě, že je tu pořád ta věc která mě ničí a to, že si myslí že už mě nemiluje a s tím nevím jak bojovat. Přála bych si aby si uvědomil, že mě miluje a že zvyk je součástí každého vztahu a že na zvyku není nic špatného, že naopak je to možná silnější pouto než pobláznění na začátku vztahu. Ale už opravdu nevím co dál, na Vánoce jsme spolu také nebyli, dali jsme si dárky, ale on byl u svých rodičů a já u svých, že prý se nevrátí jen kvůli vánocům a že to nechce uspěchat. Co se týká financí, tak stále fungujeme jako bychom byli spolu (nájem), pár věcí si u mě také ještě nechal, když je nějaká akce s přáteli tak mě také bere. Už je to tři měsíce a on stále neví, někdy mi připadá že by to už mohlo být v pohodě a jindy je zas chladný a odtažitý. Máte prosím nějakou radu? Moc ho miluji a jsem poučená, ale jak ho získtat zpět už nevím, ukazuji mu jak mi na něm záleží, ale moc to nezabírá. Děkuju za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Karolíno,

to co, děláte se vám neosvědčuje, pak to děláte častěji. Tím se cítíte pořád více a více frustrována. Váš přítel potřebuje vědět, že se musí rozhodnout. Pokud vy nebudete mít jinou alternativu, nebude ho k tomu nic motivovat. Alternativou může být to, že budete schopna žít chvíli sama bez kontaktu s ním nebo že připustíte, že můžete navázat kontakt s jiným mužem. Jedině tím, že se nebuedete projevovat jako závislá na něm, může přispět k tomu, aby se zrale rozhodnul.


klára se ptá:
pane doktore jak vysvětlit 5 až 10ti letému dítěti proč se nestýkáme s jeho dědou a bábou.naše vztahy s prarodiči nás vedly ukončit veškerý kontakt a nehodláme obnovovat naše vztahy.ale nevím jak šetrně obeznámit naše děti s touto skutečností.samozdřejmě nechci házet špínu na prarodiče a udělat je nejhoršíma.děkuju.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Kláro,

vůči dětem doporučuji bý transparentní. I to, že není ve vašich silách se s jejich prarodiči setkat, je reální situace se kterou se v životě mohou setkat. Nejde tedy o házení špíny na rodiče a vůbec ne o hledání viny, jako spíše o tom, že teď se s prarodiči nedokážete domluvit.


Andrea se ptá:
Dobrý den, po roce a půl od rozvodu jsem si našla přítele, který odešel od své přítelkyně se kterou má dceru,jejich vztah byl hodně bouřlivý, matka jeho dítěte pije a dceru mlátí, ale i přítel má za sebou těžkou minulost, taky rád pije, rval se, byl nespolehlivý,měl milenky, až troufám si tvrdit, že se mnou se změnil, byli jsme spolu 2,5 roku, od začátku mě známí jen od něj odrazovali i má rodina, jeho bývalá mu dělala jen problémy , ale sklidnil se a byli jsme pořád spolu, větší lásku jsem nepoznala, byli jsme štastní, a dokonce na léto plánovali svatbu, až před třemi měsíci, jeho dceru poslala k nám, bez jakéhokoliv oblečení, přítel zažádal o dceru do péče, nakonec ji i dostal,ale já nejsem schopná jeho dceru přjmout, a asi ani můj syn, který je jen o rok mladší než jeho dcera, vadí mě, že jeho dcera může vše,ale můj syn ne, vím, že si jeho dcera prošla těžkým obdobím,snažila jsem se, ale měla pocit, že chodím domů, jen abych poslouchala o jeho dceři a dělala jí matku,bylo u nás napětí, až před pár dny, se odstěhoval i s dcerou, že ji nemám ráda a že uvidíme co dál, že mě strašně miluje a nechce o mě přijít, nevím co mám dělat, jen od té doby trpím a brečím, chci ho zpět, ale jak se mám poprat s jeho dcerou, jak ji přijmout, mám to vůbec ještě zkoušet, kdyby byla jeho dcera u matky a chodila k nám pravidelně na víkendy, vím, že by nebyl problém
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Andreo,

sladit se s dětmi partnera může být nesmírně těžké. Pro sladění takového vztahu doporučují rodinnou psychoterapii. Nejvíce nástrojů pro řešení problému má nyní přítel. Vy nastavte jasná kritéria toho, co od něj očekáváte, ať se může dobře rozhodnout.


Iveta se ptá:
Dobrý den,mám takový větší problém.Týká se to školy.Mám před maturitou a mistrová si na mě zasedla a tvrdí,že jsem ji neodevzdala deník,kde mám zapsanou docházku na praxi.A z toho důvodu mi za to všechno dala neomluvený hodiny.Napočítala jsem něco okolo 100 hodin.Co teď mám dělat?Nikdo mi to nevěří.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Iveto,

rozhodující je, zda jste na tu praxi skutečně chodila. Jestli ano, nezbývá, abyste vy nebo rodiče podali stížnost. Je to sice dotaz do jiné poradny, ale pokud budete chtít více, napište E-mail.


linda se ptá:
Dobrý den, co dělat v případě když vztah funguje a po nějaké době se partner tohoto fungování zalekne a začne přemýšlet o tom, že neví jestli chce být sám. Jednání partnera mě zaskočilo, že si není jistý fungujícím vztahem, ale i přesto jsem mu dala možnost si urovnat myšlenky v hlavě. Což zatím nic nevyřešilo:-(
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Lindo,

je potřeba, abyste si vzájemně jasně formulovali své potřeby a očekávání. Druhá strana ať má prostor sdělit, zda tu, či onu potřebu chce naplňovat, případně jak. Nechte partnera, ať se připraví a jasně sdělí, co chce.


Klára se ptá:
Dobrý den pane doktore! Stala se mi taková věc - na vánočním večírku u známých jsem se seznámila s mužem, se kterým jsme se začali okamžitě fyzicky přitahovat. Nikdy jsem nic tak intenzivního nezažila. Párkrát jsme se sešli a prakticky jsem se od sebe nemohli odlepit. Myslela jsem si , že se chce se mnou milovat, ale když k tomu mělo dojít, zahrál to do autu/tzn. nepozval mě k sobě - oba jsme měli čas/ Naopak zaútočil na mě, že jsem egocentrická, že mám ráda jen sebe a on že hledá vztah a já jsem vdaná. Prostě se stáhnul.Přestal mi volat, psát. Všechno jsem rozumem schopná pochopit, ale musím na něj pořád myslet, čekám na telefon, bolí mě u srdce, prostě nevím jak se z toho dostat. \jsem zamilovaná?dekuji za odpověď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Kláro,

nevím, co si představujete pod pojmem zamilovanost, ale pravděpodobně asi ano.

Nevím, ale proč jste mi nenapsala o svém manželství. Neznám ani vaše další úmysly s vašími vztahy. Je určitě třeba si promyslet, co od obou vztahů očekáváte. Je dobře, že jste byla transparetní vůči muži o kterém mluvíte, protože se dozvěděl to, po čem toužíte. Nyní je to setkání vaší a jeho svobody. On dal jasně svůj názor a protože nechcene nesvobodného partnera, řadíte zpátečku.

Co dál? Zamilovanost je krásná. Škoda, že jste ji neměla příležitost prožít se svým manželem. Když tedy respektujete svobodu onoho muže je dobré si ho nevšímat a chvíli si dát od něj distanc. PRavidlo: "Sejde z očí, sejde z mysli", funguje. Pokud budete chtít více, napište e-mail.


vlasta se ptá:
Dobrý den, mám dotaz ohledně chování dcerky, je jí 8 let. Čas od času- bohužel v poslední době čím dál častěji - reaguje přehnaně na pro mě i banální věci (jaké si dá tričko, v kolektivu dětí, když se ji na něco zeptám, když něco chce apod.). Má záchvat vzteku, přitom však pláče a je vidět, že je plná emocí. Problém je v tom, že stejná věc ji jednou nechá chladnou a po druhé ne. Vlastně nikdy dopředu nevím, jak se zachová. Dcery máme dvě, druhá je mladší. Vztahy mezi sebou mají pěkné. Snažím se jim věnovat stejně, společně děláme spoustu věcí ( i s tatínkem). Najdu si samozřejmě i čas, abych byla s každou z nich osamotě a "probrala" jejich osobní starosti a radosti. Opravdu nevím, jestli z toho vyroste. Mám pocit, že ji to samotné není jedno - často se však potom zlobí sama na sebe, což mě také trápí. Skončí to tak, že se obě pohádáme a trápíme se vlastně obě. Nevím, jestli je to jen nějaká etapa a časem z toho vyroste, jestli je to dáno nějakým povahovým rysem nebo je potřeba to řešit.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Vlasto,

těžce se mi radí takto na dálku. Podle toho, co píšete děláte to nejlepší, co můžete. Určitě to stojí pak v klidu rozebrat a klidně se zasmát nad tím, jak vás to vzalo. Když vidíte, že ji to mrzí, tak ji dát najevo, že je vše vpořádku, aby ji netrápily pocity viny. Mně samotnému se osvědčuje se dětí ptát a tam, kde je to možné klidně na ně dát ať vidí, že se mohou rozhodovat sami za sebe. Hlavně se hodně spolu smějte, když zjistíte že už obě máte nadhled.


petra se ptá:
Dobrý den, je mi 24 let a mám přítele o 10 let staršího, s kterým chodím 17 měsíců. Od začátku je náš vztah ,,zvláštní,,. Já jsem se do něj zamilovala skoro hned a on si ještě stále není láskou ke mně jistý. Když jsem mu napsala, že náš největší problém je v tom, že já miluji a on má jen rád, napsal - cituji:na jednu stranu si myslim totez a na stranu druhou,kdyz jsem jednou hral tvrdyho a rekl jsem ti,ze jestli ti nas vztah nic nedava,tak to mas zabalit a tys to udelala,malem jsem dostal infarkt,krev mi pulsovala ve spancich jak kdybych v saune drzel nad hlavou slona,chvili mi bylo horko,chvili zima,takove projevy jsem nikdy nemel...mam to s tebou takove slozitejsi a sam nevim proc Od začátku našeho vztahu trpím, chci odejít a on mě vždy přesvědčí o tom, že mě má moc rád, neví, co by beze mě dělal a že veří, že to, co nám ve vztahu chybí, ještě přijde...nevím, jak dál...miluju ho,ale ve vztahu trpim...
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Petro,

žít s někým, kdo si vztahem k vám není jistý je náročné. Milovat můžete spoustu lidí, důležité je to, jestli s ním chcete žít. Trochu je paradox v tom, že váš partner neví, jestli vás miluje a potom vás přesvědčuje, abyste neodcházela. Asi vás potřebuje, ale neví jestli je to láska. Co to, můžete poznat jen vy dva. Jde mi o to, zda není váš partner na vás závislý.


Eva, 38 se ptá:
Dobrý den, pane doktore, můj dotaz se týká naší 12-ti leté dcery Adély, která má odmala strach spát sama. Spí se svou 10-ti letou sestrou v jedni posteli, není možné ji ani přenést protože se okamžitě probudí. Jakékoliv diskuze na téma proč není schopná sama spát ji velmi rozrušuje, okamžitě ji to "rozhodí" až k slzám a pouze je schopná vysvětlit, že se bojí, ale sama neví čeho. Nemyslím si, že neví, možná se spíše stydí. Když jsem po ní chtěla, aby když spí se sestrou alespoň spala na kraji a ne u zdi řekla mi, že to se taky bojí, protože prý když by se v noci probudila a podívala se před sebe, že se bojí, že by tam byl nějaký obličej. Je také pravdou, že když byla o hodně menší trpěla po nějakou dobu nočními děsy, kdy se pravidelně kolem půlnoci "budila", křičela a utíkala po bytě i peřinou. Ráno si to ovšem nepamatovala. Velmi rádi bychom jí pomohli a proto bych velmi ocenila Vaši pomoc. (A zároveň přeji vše především pevné zdraví v roce 2010). Děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Evo,

váš problém není na poradnu, ale na terapii. Potřeboval bych si o tom promluvit s Adélkou nebo s Adélkou a s Vámi zároveň. Nevím odkud jste, abych vám doporučil psychoterapeuta v místě bydliště.


andrea se ptá:
pane doktore,píšu místo mého otce.je mu 63let dobře vypadající pán v důchodu.když mu bylo 46let zemřela mu manželka má máma,po 7 letech si našel známost o 17let mladší.rozuměli si,co vím tak se nehádali,jezdili po dovolených a užívali života,ještě měla nezletilé děti,které mého otce také uznávaly a pomáhal jim také po finanční stránce.taky jsem s ní vycházela velmi dobře brala jsem jí jako dobrou přítelkyni a hlavně ženský článek v rodině.po 10letech se s otcem rozešla 4dny před štědrým dnem.otec už rok něco tušil,že někoho má.tvrdila že je to kamarád atd.až jí otec našel dopis,odstěhovala se k sestře.neřekla ani důvod,sbalila se a šla.dozvěděli jsme se že má přítele o 10 let mladšího,který prošel hormonální změnou z ženy na muže.chtěla bych pomoci otci který se s tím nemůže srovnat.pořád jí píše sms.dluží mu ještě nějaké peníze,které řekla že si nechá jako bonus.nechápu tu změnu v chováni dřív byla tak bezvadná.otce spíš štve jak mohla jít za někým takovým.nikdy si nestěžovala spíš naopak vychvalovala otce přede všemi.jak mu pomoct at na ni pořád nemyslý a nevzpomíná ji.řekl že už nikoho nechce že je starý tak sedí jen doma a užírá se.dřív to bzl optimista.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Andreo,

je to velmi těžké, když vidíte, že se váš otec trápí. Na druhou stranu není jasné, co chce váš otec. Jestliže se rozhodl, že už ho nikdo nechce, nevím, zda to můžete změnit. Rozhodnutí a řešení je jen na něm. Jde o to, aby si uvědomil, že v každém věku může navazovat nové vztahy.


karolína se ptá:
pane doktore ctěla jsem se zeptat a znát váš názor ohledně chování mé tchýně.s manželem jsme se poznali před 4lety máme spolu 2letou dcerku oba jsme ji chtěli.znali jsme se cca rok když jsme spolu začeli bydlet.tehdy jsem byla rozvedená s bývalým manželem jsme žili 10let.nynější manžel měl přede mnou 5ti letý vztah.jinak jsem o 4roky starší než manžel.32let a 28let.za celou dobu jsme se nepohádali,vážíme si jeden druhého a taky to pořád jiskří i v intimních.tak ted k tchýni.když jsme se poznali manžel mě upozornoval,že se ráda mísí a rádazařizuje věci druhým at se jedná o cokoliv.nějak jsem to přecházela ale až zjistila že jsem těhotná nastalo to.ve druhém měsíci začala nakupovat plenky,dupačky atd mě poučovat o stravě atd.na druhou stranu když byla s mým manželem sama podrývala ho proti mě at si udělá doma pořádek,že je ovlivněný.to samé si vyslechl i od babičky její matky.obě zjištovaly kolik mám peněz,jely se dokonce podívat na dům kde jsem žila v prvním manželství.tak to šlo 9měsíců.během těhotenství jsem musela do nem.to mi zatím zařídila kuchyn a koupelnu že nám chtěla pomoci a myslela to dobře-to byly její časté věty.když se malá narodila a druhý den po příjezdu k nám dojela se zbytkem rodiny,pořád se chtěla starat o malou radila jak mám kojit-nikdy nekojila.bylo toho hodně slušně jsem se ozvala a bylo zle.manžel si vyslechl že jsem úzkostlivá a s malou to přeháním,že mám zvířecí pudy,když malá pláče hned letím.zapřísáhla se že k nám nebude jezdit.jednou za měsíc jsme jeli my k ním a to bylo taky zle-malá je pořád nalepená u mně,nepustím ji z očí a proč už nejí sama a proč nejezdíme každý týden at si malá na ně zvykne a další průpovídky.bylo by toho hodně co povídala.nakonec řekla že já k nim můžu jezdit v případě až malá zjistí že oni jsou prarodiče.to zase nesnesl manžel který řekl at si uvědomí že my jsme rodiče a měla by nás respektovat.nakonec mě poslala dopis.že manželovi zakazuji k nim jezdit.manžela přestaly bavit neustálé výčitky tak přestal jezdit.stalo se ještě pár věcí je to na dlouhé psaní-manžel bral svého dědu víc než rodiče,po jeho úmrtí šel rodičům oznámit,že s nimi končí,vysvětlil jim vše v klidu co měl na srdci.mě to řekl až po všem.řeknu vám že se nám oběma oddychlo.došli jsme k závěru-nelepím co se úmyslně z druhé strany bourá.to samé už rok zažívá i můj švagr taky se jim jeho přítelkyně nelíbí.můžete mi prosím napsat proč se tak tchýně chová?děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Karolíno,

odpovídám později než čekáte, protože mimo tuto poradnu odepisuji i na maily a opravuji podklady k zápočtům. To, jak jste si to s tchýní zařídila je pro vás bezpečné. Perfektní, že váš manžel není mamánek, který by upřednstňoval mámu před ženou. Nebojte se projevovat jako paní domu. Pokud se stane a přijde k vám, domluvte se na tom, jakou dobu to bude trvat. Pak vyvětrejte, ulevte si, a jeďte dále. Nic vám nepřikazuje se s tchýní bavit.

Proč takto jedná? Kdo ví. O to se nestarejte. Hlavně ať jste v pohodě. Je to její problém a ne váš. Neberte si osobně, co říká. To není o vás. Užijte si života, i když máte takovou tchýni. Přečtěte si nějaké vtipy o tcjýních a udělejte si z toho bžundu - ulevte si. A teď se blíží vánoce, tak koukejte, jak se dá život užívat a ne přežívat.


Petra se ptá:
Mám veliký problém, před 4 lety jsem potkala mého bývalého přítele se kterým jsem byla rok a půl, po té jsme se rozešli jelikož si našel jinou holku. Půl roku po rozchodu se mi vůbec neozýval a potom začal psát sms a pořád volat, Ze začátku mě ponižoval, a do teď mi píše pořád, že mě miluje a chce zpátky. Dokonce mi psal i z jiného čísla jako " někdo jiný" sms ve stylu " chci tě " apod. věci jako kdyby mě sledoval, po 2 týdnech se přizvla že je to on, že neví jak se má už ke mě vrátit zpět. Bojím se už chodit i ven, že mě zase sleduje. Protože mi vyhrožoval jak jsem s ním chodila, že mě unese jetsli mě někdy ztratí. Neustále mi dodnes volá i když ho po celou dobu ignoruji. Trvá to už probližne 3 roky cca s měsíčníma pauzama. Když půjdu na policii, myslíte že mi mohou nějak pomoct?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Petro,

je to dotaz spíše do právní poradny, ale pokusím se vám ho zodpovědět. Na policii můžete podat trestní oznámení. Máte podezření na pokus trestného činu omezování osobní svobody, i když jen ve stádiu přípravy. Určitě stojí za to být ve spojení s někým, kdo bude podnikat opatření, když o vás nebude vědět. Další rady doporučuji na www. obcanskeporadny.cz.


Alice se ptá:
Dobry den.Omlouvam se pokud obtezuji ale nevim na koho se obratit.Moje kamaradka marketa ma 17 let a chodi s klukem-slovak-19let.Jsou spolu asi 4mesice.Peter ji psychicky ublizuje a vydira-ona to resi rezanim do ruky.Nedavno byla na potratu-on jednou tvrdil ze pokuid tam pujde rozejde se sni a za par minut vse bylo opet jinak.Nadava ji,obcas se sni jen tak rozejde,dela ji ruzne naschvali.Ona se vzdy slozi a chce se dle jejich slov zabit:v jeji rodine je jeji matce ze strany otce psychicky i fyzicky ublizovano,jeji sestru bije zas jeji pritel takze to bere jako samozrejmost.Jeji bratr to neresi.Vcara se opet slozhila,vzala jsem ji s mym pritel k nasim holka vsak utekla,vbse prevratila a moji mamu a me dala jako vinika pred svym pritel,ktery nasledne me mame po tel vyhrozoval a nadaval do p....Prosim jak te holce mohu pomoci?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Alice,

nemusíte se obávat, žeobtěžujete. Tato oradna je právě pro lidi, kteří hledají pomoc.Vaše kamarádka možná potřebuje pomoc, ale nechce ji. Dokud se to nezmění, nebude ve vaších silách ji pomoci. Důležité je to, že ví, že se na vás může obrátit. Pokud však nepřijde sama, bude vaše iniciativa brána i z jejího pohledu jako vtírání. V případě fyzického napadání byste měla zavolat policii. V oblasti osobní podpory musíte počkat na projev její vůle - tzn. počkat až přijde a řekne:"POTŘEBUJI POMOC".

 

 


Aneta se ptá:
Dobrý den, chci Vás poprosit o radu jak bych měla postupovat ve vztahu s manželem. Před nějakým časem začal studovat a od té doby mám pocit, že ať udělám cokoliv, je to špatně. Neustále mě slovně napadá - sprosté výrazy nejsou žádnou vyjjímkou. V jeho očích jsem se stala zodpovědnou za každý jeho neúspěch nebo i kašel. Obviňuje mě, že jsem hrozná matka pokaždé když syn je třeba jen zakopne. V podstatě jsem neustále ve stresu co zas bude v nepořádku tentokrát. Musím si přiznat, že se mu bojím i cokoliv říct, aby na mě neřval. V poslední době když si náhodou někdy dovolím ten luxus s něčím nesouhlasit tak na mě ječí, že jsem hrozná a že by mu bylo samotnému bez nás lépe...Jsem zoufalá. Atˇ něco udělám a nebo taky neudělám a neřeknu, je to špatně. Snažím se hledat vinu nejprve u sebe, ale nevím co změnit nebo zlepšit. Máme malého syna, nemám kam odejít a problematickou finanční stránku tady nechci rozebírat. Pokud budu upřímná sama k sobě, tak mám i strach prostě vše sbalit. Hrozně se bojím, že bychom s prckem zůstali sami, protože by o nás nikdo nestál. Jeden rozvod mám už za sebou a bylo to pro mě moc těžké. Chci se zeptat jestli to jeho napadání, výčitky a vyhrožování odchodem může přestat ve chvíli kdy tu školu konečně dostuduje a zbaví se toho stresu? Můžu doufat, že když budu trpělivá, že se zas stane tím kým kdysi byl? Ve vztahu k okolí se chová bezchybně a tím pádem, kdybych o tom někomu řekla, tak mi stejně nebude věřit...Vím, že syna má rád, ale co se týče mě, tak tím si už nejsme jistá...prosím poraďťe jak mám tuhle situaci dále řešit. Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Aneto,

v první řadě je důležité, abyste se nesoustředila na to, kdo má za nějakou událost vinu. Zbytečně vás to zatěžuje a nic to neřeší. Takto na dálku nedokážu říci, zda chování vašeho manžela je způsobené zátěží ze studia. Spíše než útrpně čekat jako Popelka, zkuste přemýšlet nad tím, co můžete udělat proto, abyste se necítila závislá a pokud vám manžel poukazuje na to, že bez vás by mu bylo lépe, co stojí v cestě k tomu, abyste mu mohla dát najevo, že se nemusí vnucovat. Jenom mimochodem chci upozornit na to, že vyživovací povinnost má jak na dítě, tak i na bývalou manželku. Nevěřte tomu, že by o vás nikdo nestál. Pracujte na svém sebevědomí, čtěte knihy a zkuste si zjistit to, za jakých podmínek můžete být spokojená. Možná je to už příliš abstraktní, ale klidně se se mnou můžete spojit prostřednictvím mailu (vodak@familycoaching.cz).


Iveta se ptá:
Dobrý den. Je mi 29 a mému příteli 41. 2 roky jsme fungovali jako milenecký pár, o kterém nikdo nic nevědel. Bohužel jsme se do sebe zamilovali. On byl (stále je) samozřejmě ženatý a má 2 děti. Mám ověřené, že manželství bylo mnoho let opravdu nefunkční a sexuálně spolu nežili, pouze na oko kvůli dětem. Jenže me začal vztah hodně ubližovat a rozešla jsem se s ním, chtěla jsem normálního přítele, který se mnou bude a nebudeme se muset pořád schovávat. Po 3 měsících se mi ozval, že se rozvede, protože beze mě nemůže žít. Byla jsem v šoku, nikdy bych to nečekala. Souhlasila sem, že tedy budeme spolu. JENŽE.. nasliboval toho hodně, své vlastní sliby ale plní velmi pomalu nebo vůbec. Na začátku roku (před 11 měsíci) jsme se domluvili,že se odstěhuje od původní rodiny. Aby toho nebylo málo, tak je ještě z jiného 100 km vzdáleného města a ještě je workoholik. Odstěhování učinil v dubnu a já se mohla nastěhovat do jeho bytu, ve kterém jsme se do té doby pouze setkávali, regulérně nastěhovat. To proběhlo v srpnu. Je listopad a žádost o rozvod stále nepodal. Jsme spolu velmi málo. Velmi hodně pracuje (z vlastní vůle), jezdí po celé ČR i mimo republiku a do toho se ještě potkává s dětmi. Všechno to respektuji, protože ho mám velmi ráda a je mi s ním dobře. Několik týdnů jsem ale nějaká nešťastná a nic mě nebaví. Nějak to na mě všechno padlo. Často jsem sama a on se kolikrát ani neozve, protože nemá čas.. Jsme spolu tak 2-3 večery v týdnu a 1 den o víkendu (někdy ani to ne). O svátcích spolu máme být teprve až letos. Připadám si, že si mě neváží. Snažila jsem se o tom s ním mluvit a o vztah se mnou stojí, má mě rád a nechce o mě přijít. Postavil mě ale do role čekatelky. Pořád jen čekám, kdy co udělá. Jeho rodiče ani děti o mě samozřejmě stále neví. Stále čekám, kdy mě představí. Jenže on má pořád nějaké důvody, proč to nejde. Nyní to stojí na tom, že se musí napřed rozvést, aby jeho žena nebyla více nepříjemná při dělení majetku až zjistí, že má novou přítelkyni. Prý jí kvůli rozvodu nahání, ale je jasné, že ona mu vstříc vycházet nehodlá. Pořád čekám na něco, co se možná nikdy nestane. Přitom mi jde jen o to, být spolu a mít trochu klidu. Miluju ho, ale bojím se, že ho budu muset opustit. Mám strach, co bude pro mě horší. Mám pocit, že se nikdy nerozvede a nikdy mi nevěnuje více svého času. Že pro něj bude vždy něco důležitějšího než já. Bohužel máme každý i jiné koníčky, takže ještě volný čas věnuje beze mě jim. Mám ho ráda, ale nevím co mám dělat. Vím, že lidi se nemění. Takhle šťastná nejsem, často doma pláču, už si připadám dost blbě. Bez něj mi bude asi stejně špatně. Ještě nikdy jsem neměla nikoho tak ráda, jako jeho. Bojím se, že i když si najdu někoho jiného, nebudou mé city už takové. Co mám tedy dělat? Děkuji za radu.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Iveto,

máte strašně moc strachů. Bojíte se, že ho budete muset opustit? Bojíte se, že nebudete mít ráda nikoho tak, jak jeho. Věřte, že to může být daleko lepší. Neberte výmluvy jako důvod k ústupkům. Dejte si i partnerovi jasná kritéria a jasné termíny. Po nedodržení hledejte dál. Důležité, aby partner věděl, že máte taky nějakou cenu.


Alena se ptá:
Dobrý večer. Mám problém s kamarádkou mojí dcerky - holky (obě tři roky) se mají rády, moc rády spolu tráví čas a hrají si. Avšak Lenička bývá dost často agresivní. Když není po jejím, je schopná Terezku plácnout, kousnout, či píchnout něčím ostrým (naposledy např. dětskou injekční stříkačkou, ovšem zatlačila tak, že to malou bolelo a ona přesto tlačila dál). To vše z ničeho nic, během hry. Nevím, jak se mám chovat. Ráda bych Terezku uchránila - mám kompetenci k tomu plácnout "cizí" dítě, když se mi nelíbí, jak se chová a slova nezabírají? Nebo jak se v takovýchto situacích zachovat? Zároveň bych nerada přišla o kamarádku. Děkuji Alena.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Aleno,

Vaše dcera potřebuje vědět, že i kamarádství není za každou cenu. Určitě z ní nechcete vychovat ženu, která bere násilí na sobě jako cenu za vztah. Nevím, jestli plácnout, ale určitě by Vaše dcera měla vědět, že ji nikdo koho má rád nemůže záměrně působit bolest.


Petra se ptá:
Dobrý den, můj dotaz bude trochu jiného zaměření než většina ale přesto vám jej zkusím položit. Mám starost se svou 6-ti letou dcerou. Je to človíček velmi přecitlivělý, introvertní. Je levák a v pravorukém světě se špatně orientuje, velmi ji činí obtíže jako zapínání zipů, zav.tkaniček, opasků, knoflíků apod. Každý nějaký takový úkon obrečí. Včera nezvládla ve škole matem. úkol doma když jsme se k tomu vrátily plakala že to neumí, nezvládne. Týž den odpoledne jsme celá rodina jely do cvičení, tam se jí nepodařilo přeskočit švihadlo, utekla, velmi plakala, nebyla k utišení, říkala, že je k ničemu, že nikdy nic nedokáže apod. Velmi mne jako mámu šokovalo co říkala a působilo to na mě až depresivně. Přemýšlím kde dělám nějakou chybu, nemá žádné sebevědomí, podcenuje se, má výčitky že něco neví přičemž to ani vědět nemusí, těžce to nese. Já se jí snažím povzbuzovat a když se jí něco nedaří říkám, že jí jde něco jiného,ale nemá to žádný efekt. Na druhou stranu musím říct, že se občas dopustím nějaké poznámky, že už je velká a měla by to zvládnout sama( např.zapínání). Můžu znát Váš názor ? děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Petro,

vaše dítě potřebuje hodně velikou podporu. Nehledejte chyby v minulosti, ale nabízejte ocenění všude tam, kde uvidíte i ty minimální krůčky. Když se vám zdá, že se ji něco nedaří, najděte přímo v té věci aspoň minimum toho, co se jí v tom podařilo. Ne tedy, toto se ti nedaří, třeba něco jiného se ti bude dařit, ale toto sice vypadá, že se ti to nedaří, ale není tomu tak, Podívej se na to, co se ti v tom podařilo. Co potřebuješ k tomu, abys udělala malý krůček dopředu?


Robert se ptá:
Dobrý den pane doktore,jsem rozvedený a z prvního manželství mám dceru kterou opravdu miluji a proto si ji beru k sobě při každé příležitosti.Našel jsem si přítelkyni která má stejně starou dceru(4 roky) mam problém k ní najít cestu pořád mi na ní něco vadí pořád jí srovnávám se svojí dcerou a navíc svojí dceru upřednostnuji.nerad bych ztratil vztah s přítelkyni se kterou si rozumíme ve všech směrech.nevím co s tím nevím si rady prosím o radu moc děkuji.Robert
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Pane Roberte,

k tomu, abyste nalezl způsob, jak mít rád dceru své přítelkyně doporučuji psychoterapii. S její pomocí můžete nalézt řešení vašeho problému.


Ivca se ptá:
Dobrý den pane doktore,včera jsem vám psala mém problému s partnerem,který je opravdu děsivý.Máme 20měsíčního chlapečka a já jsem zjistila,že můj přítel má asi i holčičku,které by měl být asi rok.Nejsem si úplně jistá,protože jsem našla tyto důkazy v jeho telefonu.Když jsem s ním o tom mluvila,ujišťoval mne,že jde o omyl.Vím totiž o jeho nevěře a vše jsme si vyjasnili,ale včera se opět vše změnilo.Má tam i poznámku k nar.té holčičky.On mi tvrdí,že nás hrozně miluje a nechce nás ztratit,jsme jeho vše a náš vztah trvá již 7let.Nevím co si o tom mám myslet ajsem dost zoufalá,nechci ho ztratit,protože ho moc miluji!Moc vám děkuji o vaši radu IVČA
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Ivčo,

pokuste se být co nejméně na partnerovi závislá. Zkuste se učinit šťastnou a odstranit zoufalství. Možná by stálo přijmout i to, že má ještě jednu dceru o které jste doposud nevěděla.


Kateřina se ptá:
Dobrý den pane doktore, potřebuju poradit a už nevím, kam se mám obrátit. Jsem v životní situaci, ve které jsem ještě nebyla a nedokážu si s ní poradit sama. Je mi 32 let a s partnerem jsme spolu 7 let. Už asi rok máme komunikační krizi, která se teď vyostřila. Začalo to, pravděpodobně tím, že krizi prožívali mý rodiče a zapojovali mě do ní jako prostředníka, než jsem řekla, že je mi to, co si provádějí, jedno. Oni se po 30 letech rozvedli. Já jsem si v té době našla novou práci a bohužel jsem v ní celou dobu neměla jistotu, že ji budu mít déle než rok. Tato práce byla dost psychicky náročná a já jsem člověk, který chce svou práci dělat dobře, aby si ji udržel. V té době jsem byla dost frustrovaná z nejistoty a měla jsem pocit, že ani opora v partnerovi není dostatečná. Nedokázala jsem určit z čeho tato nejistota pramení a partnera jsem odstrkovala a vyhýbala jsem se mu. Jeho reakce, pochopitelně následovala. Dá se říct, že mi to "oplatil" a tato situace trvá. V létě jsem o tuto práci přišla a vypadalo to, že se náš vztah, díky tomu značně zlepšil. Partner byl ke mně ohleduplný, podporoval mě v hledání nového zaměstnání a, protože jsem nechtěla, aby okolí vědělo, že nemám práci, říkal, že mám delší dovolenou. a stal se členem hasičského sboru, což je jeho dlouholetý koníček. Já jsem z toho byla opravdu nadšená i z toho, že si hledá další koníčky, jenže býval někdy opět protivný a já jsem měla pocit, že se mi vyhýbá. Když jsem mu to řekla, nařkl mě z toho, že mu vyčítám jeho aktivity a že chci aby seděl doma na zadku. Já toto opravdu nechci. Přeju mu jeho koníčky. jen by nemusel být pryč stále.Byli jsme na týdenní dovolené s partou přátel, kde se mnou sice moc času netrávil, ale říkala jsem si, že nemůžu mít všechno hned, hlavně, že jsme tu spolu, třeba to pomůže. Jenže náš problém se vrátil a to dnem, kdy jsem dostala novou práci, aspoň to vypadalo, že tímto dnem.Začal se znovu chovat chladně a mnoho času trávil mimo domov. Myslela, jsem si, že má někoho jiného, ale opakovaně mě ujišťoval, že ne. Bohužel jsem si špatně vyložila situaci, kdy jsme byli každý se svými přáteli v jednom a tomtéž baru, kdy se velmi dobře bavil se slečnou na kterou jsem o té nevěře měla podezření, protože mě nevnímal vůbec. Odešla jsem, i když mě dohnal a znovu mi řekl, že s ní nic nemá. Já jsem si to ani moc nemyslela, že by to tak bylo, jen jsem chtěla znovu jeho pozornost. Bohužel se situace hrotila stále a já jsem se omylem dostala k jeho SMSkám s ní. Bylo to po tom, co mi lhal o jednom dni a, bohužel, to na sobě oba poznáme, když si lžeme. Ty SMSky byly takové, jako psával mně na začátku našeho vztahu. On mi pak zase tvrdil, že to ale není tak, jak si myslím, že ona je jen dobrá kamarádka, navíc zadaná, já vím, že je zadaná, a nic s ní mít nechce. Že to byl jen způsob, jak se dostat ze "sraček", ve kterých má pocit, že je. Jenře já jsem se musela zeptat i jí, za což jsem dostala sprchu od ní i od něj. Ona to nakonec všechno pochopila, jak se zdá, jenže Michal, můj partner se uzavřel a nechce mě k sobě pustit. I když mi říka, že sem mnou chce být, že mně miluje a mluví o budoucnosti. Já jsem na něj byla opravdu zlá, i proto, že řekl, že se nebude ženit, že je na ženění mladý a proto, že v naštvání o mně řekl, že nic nedělám a jsem neschopná, řekla jsem mu, že si ho vzít nechci a děti s ním taky nechci. Není to pravda. To jsem mu už řekla taky. Za všechno jsem se omluvila jemu i ostatním, které jsem do toho asi namočila. Protože teď mám práci víceméně jistou, znovu začínám se svými koníčky, které jsem přerušila a chci vše napravit. Jenže Michal mi řekl, že je toho vněm tolik, že mu to nejde. Že se nechce rozejít, miluje mně a chce se mno být, ale nejde mu to. Že potřebuje čas, aby si to urovnal v hlavě a proto bude pryč.Že to třeba pomůže. Nakonec jsem odešla já. zatím jsem se neodstěhovala a on tvrdí, že to ani nechce, ale nedokáže o nás ani mluvit a říká, že neví, co chce. Dnes mi psal, že nemůže ani jíst ani spát, ale na otázku, jestli se mám vrátit, jestli si myslí, že to pomůže, odpovědět nedokázal. Nevím, co mám dělat. Nechci o tento vztah přijít kvůli jednomu zkaženému roku, když před tím fungoval úplně bez problémů a vše jsme dokázali vyřešit. Chci s ním žít a říkám mu to i to, že ho mám ráda a snažím se mu dát prostor, ale nevidím žádný posun. Tolik bych si přála, aby mi dokázal vše odpustit a dokázal začít znovu, protože nedávno, před SMSkami, to sám řekl, že začneme znovu. Nerozumím tomu a nevím co mám dělat.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Kateřino,

naučit se odpouštět je pro partnerský vztah moc důležité. Nyní nezbývá, než čekat aučitvidět i v těžké situaci to, čím vás obohatí. Je dobré, že máte jistou práci, v období jiných nejistot je to významná podpora. Využijte tento čas k tomu, aby vás práce těšila aozvěte se kamarádkám, které jste dlouho neviděla. Je výborné, že obnovujete své koníčky.Využijte ty důvody k radosti, které máte, vždyť jich není málo. Držím Vám palce a kdybyste něco ještě potřebovala, ozvěte se na mail.

 


Iva se ptá:
Dobrý večer pane doktore.Je mi 40 let,mám bezvadného manžela a vytoužená dvouletá dvojčata.Co nemám jsou přátelé a to doslova-prostě nemám vůbec žádnou kamarádku nebo přítelkyni.Je pravda,že vždycky jsem měla tak nějak mín přátel-i když pořádně nevím proč.V dětství jsem se musela starat o o hodně mladšího bratra-tak možná tím jsem byla od ostatních dětí odříznutá,později to bylo podobné-tak nějak jsme si nedokázala žádné přátelství podržet.Sice jse měla pár dětských kamarádek-ale když o tom ted přemýšlím,tak to bylo spíš takové solo kamarádství-v žádné partě jsem v životě nebyla-a žádné kamarádství nepřežilo dlouho.Většinou skončilo začátkem střední školy,ukončením školy a podobně.Pokaždé jsme se přestěhovala poměrně daleko,tak jsme nějaký čas udržovali přítelství přes dopisy,pak to pomalu ustalo.V novém bydlišti kde jsem se poprvé vdala jsem si už kamarádku nenašla žádnou.Po zhruba deseti letech jsem se znovu přestěhovala ,v nové práci jsem si přes tehdejšího přítele našla dvě kamarádky,ale později to nějak divně ztroskotalo.Jedna z nich mně v opilosti obvinila,že jsem měla něco s jejím manželem a ten to nepochopitelně potvrdil,přestože to je nesmysl a hodně se mně to dotklo-hlavně z její strany,že mně z něčeho takového obvinila a že mi nevěřila.Druhá se rozvedla s manželem a odešla za svým milencem-bydlíme od sebe stále kousek,ale najednou mně odřízla a už jsme se také neviděli.Možná to všechno vypadá trochu nesmyslně,že něco takového píšu-ve svých letech-přitom jsem doma šťastná,manžela miluju a děti zbožnuju,netoužím po nějakých každodenách kávičkových dýcháncích s kámoškama,al jednou za čas by bylo fajn si nějak zajít,nebo si popovídat jen tak s někým jiným než manželem.Ale občas to na mně padne a připadám si tak nějak nepotřebná a at přemýšlím jak přemýšlím,nechápu kde dělám chybu.Ted jsem doma s dětmi,ale před tím mi taky žádné přátelství nevydrželo.Nemám žádný komplex(aspon si myslím),jsem štíhlá,myslím si že pohledná,v práci se mi dařilo,nevyhledávám pomluvy,mám ráda legraci,klidně i sama ze sebe-s manželem si v tomhle hodně rozumíme,nejsem alkoholik ani nic podobného..jen jsem tak ně´jak divně sama.Přitom manžel je hodně společenský člověk,řekla bych nadneseně že má milion kamarádů a je hodně oblíbený.Nedávno mně napadlo na pohřbu jednoho manželova kamaráda,kde vdově kondolovalo snad 500 jeho známých,kdo by přišel na pohřeb mně-myslím,že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky,nechápu to a je mi z toho smutno
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

PAní Ivo,

je dobře, že jste přišla na svou potřebu a určitě ji nepodceňujte. Nejlépe se můžete setkat v nějakých kurzech v oblasti vašich zájmů. Často pak §častníci ještě skočí na kafčo a pokecají. Dále se často seznamují matky stejně starých dětí. Chvíli pokecají ve školce nebo jiném zařízení a domluví se na kafe. Nejtěžší je však udělat první krok. Naučit se první navázat rozhovor. Nicméně je to trénink, který není k zahození.


Jarka se ptá:
Dobrý den chtěla bych se zeptat jsme s manželem 15 let máme celkem spokojené manželství,ale v loni na podzim jsem potkala po 20 letech svoji první lásku byli jsme na kávě,psali sms,emaily vrátila jsem se do nějaké nostalgie a možná se i trochu zamilovala po necelých 2 měsících na to manžel přišel všechno jsme si vyříkali,udělali tlustou čáru a jeli dál.Jenže manžel celou tu dobu na to nemohl zapomenout a dusil to v sobě nic neřekl a začal si chodit vylívat srdíčko k naší společné kamarádce a ted před 12 dny se k ní nastěhoval.Tvrdí,že je zamilovaný,štastný,že zažívá úplně něco jiného a mě nemiluje.Strašně moc ho miluji je to moje osudová velká láska a život bez něj si nedokážu představit a stačilo jen tak málo jen si o tom promluvit.Navíc mu jednou za 2-3 dny píši sms,emaily,abych se mu nevymazala z paměti,ale nevím jestli dělám dobře.Prosím porad te strašně moc ho chci zpátky.Děkuji
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Jarko,
děkuji Vám za otevřenost se kterou přicházíte. Velmi špatně se mi říká, že je těžké přijímat situace takové jaké jsou. Nemůžete manžela prinutit a kdyby jste ho přinutila, tak Vám pak bude dávat najevo, že je ve svazku nedobrovolně. Vím, že je těžké přijímat situaci takovou, jaká je. dejte si čas, do kterého jste ochotna čekat a po tom se smiřte s tím, že budete bez něj. Nerad říkám to, co je nepříjemné, ale nechci Vám slibovat něco, co není reálné. Na to, abyste situaci snesla Vám doporučuji sdílet se o své těžké situaci s kamarádkou. Pokud máte kamarádku, které všechny své bolesti vypovíte, tak toho využijte. Pokud pro vás bude situace těžko snesitelná, navštivte psychoterapeuta.


Lenka Kafková se ptá:
Dobrý den, pane doktore, mám maminku, kterou čeká 3.chemoterapie v rozmezí 14-ti let.Nyní je 4.týden po operaci-metastázy na játrech-operace v Brně.Trpí nechutenstvím, permanentním strachem, úzkostí.Pooperačně je vpořádku,tělo se jí zotavuje lépe než duše.Chci se Vás zeptat, zda byste jí byl schopen pomoci...povzbudit, dodat chuť do života,rozebrat,nabudit,nastartovat.Chodila před 2 lety k kějakému psychiatrovi, ale ten jí vždy napsal jen recept, aniž by s ní cokoli prohovořil...a to je, myslím si, málo.Mějte se pěkně, budu se těšit na případnou odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Kafková,

provádím psychoterapii, tedy zabývám se lidským trápením. Samozřejmě s maminkou můžete přijet a pokusím se ji pomoci.


Adriana se ptá:
Dobrý den pane magistře,mám poměrně složitý dotaz, nevím, jestli ho celý sdělím na papír. Můj manžel si před třemi lety našel přítelkyni a rozešli jsme se, ovšem nechtěl řešit rozvod. On prý papír k tomu, že je rozvedený nepotřebuje. V té době jsme společně vychovávali 8-letého syna. Tři roky s námi nekomunikoval moc hezky, mě při každém rozhovoru urážel a syna si bral k sobě velmi sporadicky. Dokázala bych to spočítat na jedné ruce. Přesto k němu necítím zášť. Po třech letech se situace obrátila. Začal se chovat mile, kupovat si nás dárečkama, kluka si bral pravidelně co víkend. Mě pozval na večeři a ne na jednu a byl to zase zpět můj manžel, kterého jsem moc milovala. Dokonce se mi svěřil s různými potížemi atd. Začal u nás  (vlastně v našem společném domě) někdy přespávat a bylo nám alespoň já jsem si to myslela moc hezky. Jako kdybychom se poznali teprve včera. Já jsem ovšem otěhotněla. Řekla jsem mu tuto zprávu a myslela jsem si, že je to ta správná doba uspořádat si rodinné vztahy a vychovat společně dalšího potomka.Bůh to tak asi chtěl. Ovšem jsem se velmi zmýlila a zklamala. MAnžel mi řekl, že žádné dítě nechce, k nám se nevrátí, se mnou žít nebude a opět odešel. Díky Bohu se mi narodil krásný zdravý chlapeček, kterého stejně jako toho prvního moc miluji. Opět se manžel nechce rozvádět. Jak ho mám donutit k tomu, aby komunikoval a rozvedl se. Vyhýbá se zodpovědnosti. Peníze však pravidelně na kluky posílá. Já chci mít ale život uspořádaný a vůbec nevím jak toho docílit. Děkuji za odpověď pokud se na toento dotaz vůbec dá odpovědět. S pozdravem
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Adriano,

ve vašem dotazu je spousta neznámých. Chybí mi tam podněty, po kterých následovaly změny jednání vašeho manžela. Jsou tyto podněty neznámými i pro vás? Obávám se toho, že donutit můžete manžela jen žalobou (žádostí o rozvod). Tentokrát řešení budete muset nastolit vy, ať váš manžel chce, či nechce.


zlíňačka se ptá:
Dobrý den, myslíte si, že dnešní muži mají chuť zapojovat se do prací v domácnosti a pomáhat manželce při starosti o děti? Někdy mám pocit, když se dívám okolo sebe, že stále převládá názor - žena doma na mateřské, stará se o děti a muž "jen" (to nechci nijak zlehčovat) vydělává peníze. Není to ale trochu málo? Rodina myslím potřebuje víc...děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Myslí, že se ve společnosti změny týkající se sociáolních rolí v rodině změnily hodně rychle a řada lidí to nezpozorovala. Znám řadumužů, kteří se spolupodílejí na péči o domácnost a o děti.


katka se ptá:
dobrý den, asi jsem stále zamilovaná do bývaleho partnera, rozešli jsme se před 6ti měsíci. Rozchod byl z jeho strany, asi mne dostatečně nemiloval..já bohužel ano. před pár dny mi poslal žádost o přátelství na siti Facebook, kterou jsem nepřijala, protože jsem si ho nechtěla připomínat vždy, kdy zapnu internet a facebook. místo toho jsem mu napsala zprávu jak se má a jak prožil prázdniny (v létě mi nabídl, že se po létě sejdem na kávu) a on místo odpovědi kompletně zablokoval můj profil..většina věcí, které dělá mne zranuji a ja ani nerozumim tomu proc je dela. je tak jesitny, ze mu vadi, ze jsem neprijala jeho zadost, anebo si mne take nechce pripominat? Vzhledem k takovymto reakcim na nej stale nekdy myslim, protoze mam pocit, ze neni moc v pohode...co myslite vy? mam zapomenout ? v tomto pripade jak? uz to trva moc dlouho a nedari se m ito..a on vubec nekomunikuje. je nam 30, byli jsme spolu pouze nekolik mesicu. dekuji, k.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Doporučuji Vám udělat vše proto, abyste ho nevnímala jako partnera. Jeho reakce neberte Vážně. Myslím si, že děláte dobře.


Michaela se ptá:
Dobrý den! Mohu se Vás zeptat, zda mi poradíte ohledně mého partnera?
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Michaelo,

pokusím se Vám poradit, jak s Vaším partnerem být co nejvíce spokojena. Jestli chcete, můžete napsat přímo mail (vodak@familycoaching.cz) a můžete být konkrétnější.


Simona se ptá:
Dobrý den chtěla jsem se zeptat jak se dá nazvat povaha muže co je ledový, nedává najevo svoje pocity, necítí vyloženě nějáký okouzlení je to prý přímo v něm jako osobě. A je to dlouhotrvající pocit ne jen přechodně. Dá se s tímhle něco dělat aby ten člověk byl otevřený a naučil se projevovat? děkuju za odpověď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Simono,

skutečně nevím, jakou měrou je onen muž ledový a proč není ještě ledovější nebo proč více nedává najevo své pocity. Změnit se může jen on sám. Nuikdo ho k tomu nepřiměje. Nedávat najevo své pocity je bezpečné a je otázkou, proč toho bezpečí tolik potřebuje.


andrea stloukalová se ptá:
dobrý den,mám asi neobvyklou otázku ale trápí mě.když otec neplatil na své děti výživné od rozvodu rodičů (asi od 2 a 4 let) a děti už mají 22 a 24 může matka zpětně požádat o výživné???mockrát děkuji za odpověď
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Andreo,

v této poradně se zabýváme řešením vztahových problémů. Výživnému a způsobuz vymáhání nerozumím. Určitě Vám poradí na obci s rozšířenou pravomocí pod kterou spadáte na oddělení OSPOD, případně v občanské poradně www.obcanskeporadny.cz. Omlouvám se za neúplnou odpověď a děkuji za pochopení.


lulu se ptá:
Dobrý den prosím Vás potřebovala bych poradit.Jde o mého bratra.Na konci června letošního roku byl brutálně napaden(ještě je stále na nemocenské),byl v nemocnici,kde podstoupil 2 operace.Napadení v opilosti vyprovokoval,ale dle svědků byl útok obžalovaného neadekvátní.Obžalovaný nabízí bratrovi mimosoudní vyrovnání ve výši 50.000kč.Zajímalo by nás na kolik má bratr nárok.Děkuji moc za odpovědˇ.Lulu
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Milá Lulu,

na toto odpověď nedokáži dát. Doporučuji proto síť občanských poraden: www.obcanskeporadny.cz.


Andrea se ptá:
Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. Na dovolené jsem potkala skvělého muže, kterému jsem se již tam líbila. Vše mi řekl už tam a po dovolené jsme byli prakticky 24 hodin v kontaktu. Je to kamarád mé kamarádky, takže ho mohu vídat. Když sms začaly nabírat již týden hodně intimní charakter, zeptala jsem se, o co se mezi námi jedná. Chápu, že to byla chyba, neměla jsem naléhat. Zalekl se a napsal, že se jedná o kamarádství. Sms pokračovaly ještě asi 2 týdny. Poté pokaždé, když jsem měla přijet, tak mi psal, na místě nepil, choval se zdrženlivě a psal hned zase další dny. Takto to funguje už 2 měsíce. Na nic se ho raději neptám, já se v tom jen nevyznám. Mám nechávat stále otevřená vrátka nebo si mám sednout na zadek a uvědomit si, že už opravdu nemá zájem? Jedná se o skvělého člověka, proto to řeším. Občas v mezi čase sama napíšu, hned odepíše, ale nejsem zvyklá vyvíjet nějakou aktivitu sma a nehodlám být "stíhačkou". Můžete mi, prosím, poradit? Předem velice děkuji.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Andreo,

nemyslím si, že děláte chyby. Z podobného chování partnera bych usuzoval, že si se mnou buď zahrává nebo neví, co chce. Jestliže chcete nabýt nějaké jistoty, dejte mu při osobním kontaktu najevo, že buď to myslí vážně nebo ať píše někomu jinému. DOporučuji se nepodbízet.


Adéla se ptá:
Dobrý den, je mi 21 let,mám bratra 18 let, studuji vysokou školu a bydlím s rodiči. Matka 39 otec 40- brali se velmi mladí (18-19let). Máme dobré rodinné vztahy- žádné velké hádky nebo neshody,každý rok jezdíme na společné dovolené. Našla jsem si nového přítele, chodíme spolu přes 3 měsíce, jinak se známe 2 roky. Oba dva se máme velmi rádi, rozumíme si, máme společné koníčky a co je pro mě velmi důležité oba dva víme, co od vztahu chceme, máme prostě šťastný vztah. Trávíme spolu určitý čas a 2krát do týdne u něho přespím (má vlastní byt). Matka, ostatní z rodiny to chápou, ale otec má jisté problémy. Říká, že jsem na přespávání u přítele příliš mladá, že se to nehodí a že se mu to vůbec nelíbí. Volá mi několikrát za večer ať přijdu domů,že nemám slušné vychování, že mi nastane jiný režim apod. Podotýkám, že přítel je slušný člověk a oba dva neplánujeme prozatím založení rodiny ani svatbu. Podle mého názoru nedělám nic neslušného a nic za co bych se měla cítit provinile.Snažím se otci vysvětlit, že se máme s přítelem rádi a chceme prostě spolu trávit nějaký čas. Poraďte mi prosím jak mám urovnat vztahy s otcem? Mnohokrát děkuji za odpověď.
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Adélo,

když budu vycházet z informací, které jste mi dala (a nic jiného mi nezbývá), vyznívá mi to, že rodiče poznali nevýhody toho, když se uzavírá sňatek příliš brzy. Otec Vám přeje, abyste si života užila a má o vás strach. Mimo to rodiče často překonávají žárlivost ve vztahu k partnerovi jeho dítěte. Překonání této žárlivosti je těžké, protože často nemá racionální základ. Berte tedy tuto žárlivost jako osobní problém vašeho táty. Zkuste neřešit problém za něj. Bude si ho muset vyřešit sám.


Ann se ptá:
Dobrý den. S manželem jsme spolu chodili 4 roky, před necelým rokem jsme se vzali. První rok byl úžasný, pak jsme začali stavět rodinný domek, abychom měli kde spolu bydlet a přestěhovali se z pronajatého bytu k mým rodičům. Žádný problém, s našimi vycházíme oba výborně, nicméně za ty roky jsme přišli o soukromí, rodiče tlačili na nás,abychom už dostavěli, nás tlačili finance a šlo to pomalu. Teď už měsíc bydlíme v baráčku ale od té doby je to ještě horší, totálně jsme se odcizili, manžel raději vypadne někam ven, než by byl se mnou doma. Je pravda, že jsme oba dost aktivní ve sportech, já mu nechci nic brát, ale předpokládala jsem, že se spostupem času trochu změní a bude chtít rodinu a tak. Je mi skoro 31. manželovi 27. Během těch let jsme měli ve vztahu problémy, vždy tak nějak stejný scénář: on si mě nevšímal, nestála jsem mu za pohlazení, za něžnosti a tak, že prý je unavený z práce a z práce na stavbě.... Když jsem to chtěla řešit, promluvit si o tom, nechtěl. Nejsem zrovna ošklivá, mám spoustu přátel, a tak se jednou vždycky našel někdo, kdo mi podal pomocnou ruku, vlídné slovo....přerostlo to ve vztah, ale byl ženatý,takže to pak skončilo. Manžel na to přišel, ale místo aby žárlil nebo chtěl konečně začít řešit, chtěl odejít, ale s tím, že mě miluje a nechce to udělat. Dali jsme to opět dohromady a pak se po roce vzali... Dodnes tvrdí, že z lásky. Jenže ten poslední měsíc byl strašný, čekala jsem, že to bude chtít pořešit, snažila jsem se s ním o tom mluvit, ale byly to jen mé dlouhé monology. Te´d jsem přišla na to, že někoho má. Mladou holčinu, 24. Řekl mi, že neví, co chce, že mě má rád, ale neví, jestli to ještě mezi námi spravovat, že se bojí, aby to zase nedopadlo jako předtím - že to stejně nebude fungovat. Máme dům, kočku a psa, společné záliby, společné přátele. Přesto neví, jestli mu to za to stojí. Co mám dělat? Já to nechci zahodit! Bojím se, že on to udělá...,nevím,jak se k němu chovat. Ví, že vím o jeho nevěře. Myslíte, že to má ještě smysl bojovat o něj? Řekl mi, že to byl pro něj útěk od zodpovědnosti a starostí kolem bydlení a tak (se mnou) k bezstarostnosti a pohodě a mládí (s ní)... Opravdu nevím, co dělat, ale záleží mi na našem manželství, na tom, co jsme si spolu za těch pět let vybudovali, na něm. Stále ho miluji a on to ví...
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Ann,

musím ocenit Vaší odvahu napsat. Nemůžete ovlivnit jeho rozhodnutí. Doporučuji dát najevo svou cenu. Nezbývá, než dát najevo, že máte hodnotu. Ne tím, že se mu budwete vnucovat, ale tím, že dáte najevo, co odchodem od vás ztrácí. Napřed si tím ale musíte být sama jistá. Uvědomte si svou cenu. Určitě nestojíte o to, aby s Vámi někdo žil z milosrdenství.


Dana se ptá:
Ještě jednou zdravím a přeji dobrý den, děkuji za Vaši odpověď a musím uznat, že máte pravdu minimálně v tom, že se sebou musím něco udělat, že ony rozpory na toto poukazují. Nejsem si však jista jakým směrem a způsobem bych se sebou, nebo snad s námi oběma měla něco dělat? Snad navštívit psychologa, kamarádku (s tím problém nemám, jsem spíše komunikativně samopráskačský typ) a ještě se zasmějeme. Nebo snad otevřít se více před rodinou? Mohl byste mi to trošičku ujasnit? Vízte, já v provním dopise zapomněla podotknout jednu asi důležitou věc. Tu sms, že šel tam a tam a že byl viděn jak tancuje s tou či onou kamarádkou a kdybych tam byla já, měl by oči pro mne, ne pro ni.... mi poslal on sám. Proto jsem zmínila, že od něj jsem žádné pozvání nedostala a v podstatě se mnou nekomunikoval téměř týden. Ano ta sms se mne dotkla a zasáhla, asi třesná trefa!! A ano, mám k tomuto muži silný vztah, asi se již bojím žít sama. Víte jsem poznamenaná touhle dobou a nyní nejsem zaměstnaná. I tohle je aspekt, který mi bere dech, sílu (a že jí bylo) se s tím nějak vypořádat bez ,, Vaší nápovědy".
Jan Vodák, Ph.D. odpovídá:

Paní Dano, musím Vás ocenit, za to, že máte kamarádku se kterou dokážete své trable probrat. To je důležitý ventil. V závěru vidím, že cítíte, že partner je Vaší jedinou kotvou, což Vám bere dech. Určitě bych doporučoval upevnit si pozici prostřednictvím samostatného zdroje příjmu. Je nevýhodné pro Váš vztah, abyste byla na partnerovi naprosto ekonomicky závislá. Můžete si sehnat párového terapeuta a projít párovou terapií. Tam to není o sebepráskání, ale o změnách ve vztahu.

 

Mapa webu | Zapnout grafiku | Kontakt    Rodina ve Zlíně .cz © 2009 - 2018 | Code by PCHweb